— Nejvyšší správní soud

6 Ad 10/2025- 37 - text 12 6 Ad 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: X. X., narozená X. bytem X. proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. S-VZP-25-01302862-T121, agendové číslo: RO/1091/25+1092/25/Br takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen „žalovaný“, jak je v tomto rozsudku obecně označován i správní orgán 1. stupně, nemá-li odlišení vliv na kontext odůvodnění) ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. S-VZP-25-01302862-T121, agendové číslo: RO/1091/25+1092/25/Br (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny, Regionální pobočky Ostrava, pobočky pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj (dále jen „VZP“) ze dne 24. 10. 2024, zn. VZP-24-06785031-A4FR OK 10/2024 a výrokem II. zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí VZP ze dne 29. 2. 2024, zn. RSRI/2024/Pok/635911 jako opožděné. Žalobkyně se současně domáhá toho, aby žalovaný uznal, že již dosáhla potřebného věku 60 let pro vstup do starobního důchodu. Dále požaduje, aby ji žalovaný zařadil mezi státní pojištěnce ve smyslu § 7 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1998 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), tedy aby za ni plátce pojistného na veřejné zdravotní pojištění byl stát prostřednictvím státního rozpočtu. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány a správními soudy 2. Dne 31. 5. 2023 žalobkyně podala žádost k příslušnému orgánu České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) o předčasný starobní důchod k 11. 9. 2023, kdy měla dosáhnout 60 let. Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2023 ČSSZ žádost zamítla s odkazem na to, že žalobkyně nesplnila podmínky uvedené v § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), protože nezískala potřebnou dobu pojištění ve smyslu § 29 odst. 1 písm. k) a § 29 odst. 3 uvedeného zákona. ČSSZ následně v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 7. 11. 2023 potvrdila správnost prvostupňového rozhodnutí. 3. Proti němu žalobkyně následně podala žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 29. 8. 2024 č.j. 56 Ad 16/2023-24 zamítl s odůvodněním, že žalobkyně splnila pouze jednu zákonnou podmínku, a to podmínku věku potřebného pro přiznání předčasného starobního důchodu, ostatní zákonné podmínky žalobkyně nesplnila, když pro přiznání nároku na předčasný důchod dle § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění nezískala potřebnou dobu pojištění. 4. Dne 21. 2. 2024 žalobkyně adresovala VZP žádost o zařazení do kategorie státních pojištěnců. Na to VZP reagovala sdělením ze dne 29. 2. 2024, že žalobkyně do kategorie státního pojištěnce „C“ zařazena být nemůže, protože dle rozhodnutí ČSSZ ze dne 19. 9. 2023 jí byla pro nesplnění zákonných podmínek žádost o předčasný starobní důchod zamítnuta, přičemž podmínkou do zařazení státní kategorie „C“ je nutné disponovat rozhodnutím ČSSZ o tom, že starobní důchod přiznán (i bez jeho výplaty) byl. VZP žalobkyni současně informovala o tom, že podle rozhodnutí ČSSZ ze dne 19. 9. 2023 je jejím důchodovým věkem 64 let a 8 měsíců, kterého dosáhne v roce 2028, a jestliže tohoto důchodového věku v roce 2028 dosáhne, ale nesplní další podmínky pro jeho přiznání, může být posléze zařazena do jiné kategorie státních pojištěnců, označené jako „N“. 5. Dne 21. 3. 2024 žalobkyně požádala VZP o zařazení do kategorie státních pojištěnců „N“ podle § 7 odst. 1 písm. j) zákona o veřejném zdravotním pojištění. V přiloženém čestném prohlášení na předtištěném formuláři VZP přitom uvedla, že dne 11. 9. 2023 dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, ale nesplňuje podmínky pro jeho přiznání. 6. Žalobkyně dne 6. 10. 2024 svou žádost podala znovu s tím, že do kategorie státních pojištěnců požadovala zařadit od 11. 9. 2023, kdy vstoupila do předčasného důchodu. Žádost o něj měla žalobkyně za včasně podanou, což bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 56 Ad 16/2023. Nebylo jí však vyhověno, protože žalobkyně nedosáhla počtu odpracovaných let placeného sociálního pojištění. Odkázala přitom na rozsudek sp. zn. 56 Ad 16/2023, v němž se konstatuje, že ČSSZ nijak nepopřela zákonný nárok žalobkyně na vstup do předčasného důchodu. Závěrem uvedla, že je ženou v domácnosti pečující o manžela v seniorském věku. 7. Na tuto žádost reagovala VZP dalším sdělením ze dne 24. 10. 2024. V něm zopakoval, že pro zařazení do kategorie poživatele důchodu (kategorie státního pojištěnce „C“) dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění je zapotřebí doložit rozhodnutí ČSSZ o přiznání starobního důchodu, tato kategorie přísluší pouze poživatelům důchodu dle zákona o důchodovém pojištění, a VZP není oprávněna žalobkyni do této kategorie zařadit sama na základě jiného dokumentu. VZP tak s odkazem na rozsudek sp. zn. 56 Ad 16/2023 zopakovala, že žádosti nelze vyhovět a je proto zapotřebí, aby žalobkyně jako osoba bez zdanitelných příjmů (dále též „OBZP“) nadále své veřejné zdravotní pojištění hradila. 8. Žalobkyně podala u Městského soudu v Praze žalobu směřující vůči oběma sdělením. Městský soud usnesením ze dne 23. 4. 2025 č.j. 10 A 3/2025-45 žalobu odmítl a věc postoupil žalovanému jako věcně příslušnému orgánu k rozhodnutí o odvolání, neboť shledal, že obě sdělení VZP jsou rozhodnutími ve sporných případech o naplnění podmínek pro účast ve zdravotním pojištění na návrh žalobkyně podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění, přičemž žalobkyně nebyla poučena o možnosti podat proti sdělením opravný prostředek. Žalovaný pak řízení proti oběma sdělením spojil. Napadené rozhodnutí 9. Žalovaný odvolání proti sdělení ze dne 24. 10. 2024 výrokem č. I napadeného rozhodnutí zamítl jako nedůvodné. Odvolání proti sdělení ze dne 29. 2. 2024 výrokem č. II napadeného rozhodnutí zamítl jako opožděné. Žalovaný po rekapitulaci procesní situace a shrnutí relevantní právní úpravy poukázal na to, že žalobkyně je od 1. 5. 2017 vedena jako OBZP, přičemž zdravotní pojištění hradila do 7. 8. 2023. VZP jí proto platebními výměry ze dne 16. 4. 2024 vyměřila dlužné pojistné a penále, přičemž žalobkyně obě částky uhradila. 10. Samotné odvolání proti sdělení ze dne 24. 2. 2024 zamítl s odkazem na skutečnost, že žalobkyně nedisponuje rozhodnutím ČSSZ o tom, že jí byl přiznán starobní důchod, ani důchod předčasný, tedy před dosažením důchodového věku podle zákona o důchodovém pojištění. Existence rozhodnutí ČSSZ o přiznání (i předčasného) důchodu je zákonnou podmínkou obsaženou v první větě § 7 odst. 1 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění, a pokud žalobkyně takovým rozhodnutím o přiznání důchodu kvůli nesplnění potřebných dob pojištění nedisponuje, nemůže být do kategorie státního pojištěnce „C“ – poživatele důchodu ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona o veřejném zdravotním pojištění zařazena. Žalovaný pak sdělil, že pokud žalobkyně v roce 2028 dosáhne důchodového věku, ale pro přiznání starobního důchodu nesplní podmínku jeho přiznání, neboť nedosáhne potřebné doby pojištění, může být v budoucnu zařazena do kategorie státního pojištěnce „N“ ve smyslu § 7 odst. 1 písm. j) zákona o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný se současně vymezil vůči tvrzení žalobkyně, že VZP měnila důvody pro její nezařazení, neboť argumentace ve vztahu k žalobkyni je po celou dobu konzistentní a dochází k témuž jednoznačnému závěru. Setrval na názoru, že žalobkyně je od 1. 5. 2017 osobou bez zdanitelných příjmů dle § 5 písm. c) zákona o veřejném zdravotním pojištění s povinností odvodu pojistného dle § 10 téhož zákona, dlužné pojistné a penále tak bylo žalobkyní uhrazeno na základě právního důvodu a není tedy možné jej vrátit. Žaloba 11. Žalobkyně v podané žalobě nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nesplnila věkovou podmínku potřebnou pro vznik nároku na starobní důchod. Podle žalobkyně stanoví právní úprava věk pro odchod do důchodu dvěma způsoby: buď dosažením plného důchodového věku, nebo splněním zákonných podmínek pro předčasný odchod do starobního důchodu. Na základě volby žadatele pak ČSSZ určuje výši přiznaného důchodu. Pojem starobní důchod přitom zahrnuje jak důchod náležející po dosažení řádného důchodového věku, tak i tzv. předčasný starobní důchod. Žalobkyně je přesvědčena, že je již starobní důchodkyní od 11. 9. 2023, kdy dovršila 60 let věku, což je věková podmínka pro žádost o výpočet starobního dů