8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

8 A 53/2025- 173 - text 20 č. j. 8A 53/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce MVDr. L. H., bytem X zastoupeného Mgr. Ing. Alešem Martínkem, advokátem se sídlem Heršpická 813/5, Brno proti žalovanému Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1 za účasti SYGNUM, s.r.o., IČ: 26889641, se sídlem Moravní 1636, Otrokovice, zastoupeného Mgr. Františkem Korbelem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.3.2025, č. j. MK 2180/2025 OLP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 9. 8. 2024, č. j. MK 62165/2024 OPP, sp. zn. MK-S 2228/2023 OPP, byl podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 20/1987 Sb.“, „ZSPP“ nebo „zákon o státní památkové péči“), prohlášen za kulturní památku soubor „hřebčín v Napajedlech“, který tvoří 1. pozemek parc. č. st. XA, s jeho součástmi, kterými jsou stavba Napajedla č. p. XA sestávající v západním křídle při ulici X z obytné budovy, na niž ve východním křídle navazuje stáj pro klisny „kravárka“, stavba bez č. p./č. e. se stájí hřebců I, bez jeho součástí, kterými jsou stavba bez č. p./č. e. provozní objekt, jižní část stavby průchozího pavilonu, dřevěný altán, který je z části umístěn na pozemku parc. č. XJ, 2. pozemek parc. č. st. XD, jehož součástmi jsou stavba bez č. p./č. e., kterou tvoří v jižním křídle stáj hřebců II, stáj „ganečky“ a sklad krmiv, na který navazuje ve východním křídle stáj „dolní mlaty“ a stavba bez č. p./č. e. stáj „horní mlaty“, 3. pozemek parc. č. st. XE, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. „stará kancelářská budova“, 4. pozemek parc. č. st. XB, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. hospodářský objekt, 5. pozemek parc. č. st. XC bez stavby bez č. p./č. e., která je jeho součástí, 6. pozemek parc. č. st. XF, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stáj „šestky“, 7. pozemek parc. č. st. XG, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stáj „porodna“, 8. pozemek parc. č. st. XI bez stavby bez č. p./č. e., která je jeho součástí, 9. pozemek parc. č. 280/2, 10. pozemek parc. č. XH, jehož součástmi jsou dřevěný altán „malá rotunda“ a pietní místo k uctění památky koní šampionů, 11. pozemek parc. č. XI, jehož součástmi je oplocení při hranici pozemku a dřevěný altán uprostřed s oplocením, 12. pozemek parc. č. XK bez severní části stavby průchozího pavilonu (dále též „hřebčín“, nebo „předmětná nemovitost“), vše v katastrálním území Napajedla, obec Napajedla, okres Zlín, kraj Zlínský. (výrok I.) 2. Zároveň za kulturní památku nebyly prohlášeny (výrok II.) pozemek parcelní číslo st. 794, jehož součástí je stavba Napajedla č. p. XB – svobodárna; pozemek parcelní číslo st. 795, jehož součástmi jsou stavby bez čísla popisného – kovárna, kolna na stroje; pozemek p. č. XA, jehož součástí je stavba bez čísla popisného – sýpka; pozemek p. č. XB, jehož součástí je stavba bez čísla popisného – nová stáj; pozemek p. č. XC, jehož součástí je stavba bez čísla popisného – nová kancelářská budova; pozemky p. č. XD, XE, XF, XG. 3. Nedílnou součástí rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je příloha obsahující tři orientační zákresy souboru hřebčín v Napajedlech do kopie katastrální mapy a příloha s 25 identifikačními fotografiemi hřebčína. 4. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce rozklad, o němž žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl ministr kultury tak, že jej zamítl. Rozklad podala rovněž osoba zúčastněná na řízení, jejíž rozklad byl tímto rozhodnutím rovněž zamítnut. 5. Žalobce je vlastníkem následujících nemovitostí: pozemek parc. č. st. XB – zastavěná plocha a nádvoří se stavbou bez č.p./č.e., zemědělská stavba, zapsaný na LV XB, pozemek parc. č. st. XC – zastavěná plocha a nádvoří se stavbou bez č.p./č.e., zemědělská stavba, zapsaný na LV XB, pozemek parc. č. XH – ostatní plocha, jiná plocha, zapsaný na LV XA, vše zapsáno pro obec a katastrální území Napajedla, okres Zlín, vedené v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, tedy nemovitostí, které napadeným rozhodnutím byly prohlášeny kulturní památkou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce v podané žalobě brojí proti výroku napadeného rozhodnutí, jímž část nemovitostí v areálu hřebčína nebyla prohlášena za kulturní památku. Tvrdí, že areál hřebčína je výjimečně hodnotový i výjimečně dochovaný a funkci hřebčína jako celek beze zbytku splňuje. Pokud některé části souboru nemovitostí kulturní památkou prohlášeny nebyly, žalovaný podle žalobce selhal při plnění své role ochránce národního kulturního bohatství. 7. Žalobce v prvé žalobní námitce konstatuje, že došlo k porušení jeho veřejných subjektivních práv jako účastníka řízení. Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2017, č. j. 2 As 180/2016-264, a namítá, že žalovaný postupoval v rozporu se svou povinností stanovenou v § 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a v rozporu s ústavními imperativy, když neochránil areál hřebčína Napajedla jako soubor nemovitých věcí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 2 odst. 3 citovaného zákona. Podle žalobce žalovaný dospěl k nesprávnému materiálnímu posouzení věci, čímž porušil jeho veřejná subjektivní práva, zasáhl do jeho právní sféry a zatížil řízení vadami, které ve svém důsledku znamenají nezákonnost a protiústavnost napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 8. Žalobce dále tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na řádné odůvodnění rozhodnutí. Namítá, že napadené rozhodnutí až do strany 25 kopíruje celé pasáže z podání účastníků řízení a vyjádření dotčených orgánů, obdobně jako rozhodnutí prvostupňové, přičemž obě rozhodnutí postrádají logickou výstavbu, jsou nesrozumitelná a jejich úvahy jsou v rozporu se spisovým materiálem. Nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje zejména v konstatování žalovaného na straně 25, kde se uvádí, že prohlášení celého areálu za kulturní památku by dle vyjádření žalobce přimělo osobu zúčastněnou na řízení k obnovení chovu anglických plnokrevníků, popřípadě k prodeji hřebčína třetí osobě, což však nemůže být úkolem památkové péče. Žalobce namítá, že takové tvrzení v řízení nikdy neuvedl, a dodává, že pokud něco není úkolem památkové péče, není ani důvod rozvíjet o tom v rozhodnutí jakékoliv úvahy. 9. Ve druhé žalobní námitce žalobce zpochybňuje relevantnost podkladů pro rozhodnutí. Tvrdí, že žalovaný si sice vyžádal vyjádření krajského úřadu a úřadu obce s rozšířenou působností, avšak z těchto podkladů plynou jiné závěry o tom, v čem spočívá kulturně-historická hodnota areálu hřebčína Napajedla. Podle § 26 odst. 2 písm. k) zákona č. 20/1987 Sb. ministerstvo kultury vydává statut odborné organizace státní památkové péče, kterou je Národní památkový ústav jako státní příspěvková organizace s celostátní působností. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži, se v řízení vyjádřil opakovaně, přičemž z těchto vyjádření vyplývají jiné závěry než ty, které žalovaný uvedl ve výroku rozhodnutí. Žalobce následně cituje ze závěrů Národního památkového ústavu a zdůrazňuje, že tento podklad má pro posouzení věci nejvyšší relevanci. Pokud některé budovy dle Národního památkového ústavu nemají být prohlášeny za kulturní památku, nemají být prohlášeny ani pozemky pod nimi, neboť se jedná o stavby na pozemku kulturní památky. Zvláštní charakter má podle žalobce sýpka – budova naproti areálu hřebčína přes ulici. 10. Dále žalobce namítl nesprávné odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházejícího. Podle jeho názoru prohlášený soubor nepředstavuje areál hřebčína Napajedla z hlediska jeho celistvosti, neboť nositelem kulturně-historických hodnot je celý areál, nikoliv jeho dílčí prvky. Ministerstvo kultury vybralo pouze některé stavby, přičemž pokud rozhodlo, že některé stavby za kulturní památku neprohlásí, mělo být rozhodně prohlášeno alespoň pozemky pod nimi tak, aby byl zachován původní půdorys. Z napadeného rozhodnutí není zjevné, proč žalovaný neřešil památkovou ochranu celého areálu hřebčína, neboť právě to je podstatou prohlášení památkové ochrany u hromadných souborů věcí. Žalovaný odkázal na stanovisko Národního památkového ústavu v Kroměříži ze dne 17. 7. 2023, v němž bylo uvedeno, že za kulturní památku je třeba prohlásit plný rozsah navrhovaných pozemků, neboť jedině takový postup zajistí zachování autenticity a kulturní hodnoty celého areálu. 11. Žalobce dále namítl zneužití správního uvážení s tím, že žalovaný meze správního uvážení dalece překročil a jeho rozhodnutí je výsledkem libovůle, což je důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházejí