9 Afs 113/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 56/2022- 139 - text 25 9 A 56/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobkyně: UNIMONT, spol. s r. o., IČO: 15061221 sídlem Černilov 464, 503 43 Černilov zastoupená advokátem JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou sídlem Fráni Šrámka 1139/2, 500 02 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 31. 5. 2022, č. j. MZE-33695/2022-14113, sp. zn. MZE-24886/2021, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 31. 5. 2022, č. j. MZE-33695/2022-14113, sp. zn. MZE-24886/2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů v řízení ve výši 42 176 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci toho rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Mgr. Jaromíra Petery, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou dne 30. 6. 2022 k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru Řídící orgán PRV (dále jen „žalovaný“) ze dne 31. 5. 2022, č. j. MZE-33695/2022-14113, sp. zn. MZE-24886/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) rozhodl ve sporu z Dohody o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova (dále též jen „PRV“) ze dne 19. 4. 2018 (dále jen „Dohoda“), uzavřené k Žádosti žalobkyně o dotaci registrační číslo 17/001/19210/452/133/001005 na projekt s názvem „Oprava zpevněné plochy v provozovně firmy UNIMONT a modernizace technologie“ (dále jen „Projekt“) mezi žalobkyní jako navrhovatelkou a Státním zemědělským intervenčním fondem (dále také jako „SZIF“), tak, že zamítl návrh žalobkyně ze dne 26. 4. 2021 (dále jen „Návrh“) na vydání rozhodnutí, podle něhož měl být SZIF povinen uhradit žalobkyni částku 620 750 Kč (rovnající se celkové výši přiznané dotace dle Dohody) spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17. 4. 2019 do zaplacení a s náklady sporného řízení. 2. Dne 3. 7. 2017 podala žalobkyně na místní akční skupinu NAD ORLICÍ, o.p.s. (dále jen „MAS“) Žádost o dotaci na Projekt (dále jen „Žádost o dotaci“), která byla následně dne 26. 9. 2017 postoupena na Regionální odbor SZIF a bylo jí přiděleno registrační číslo 17/001/19210/452/133/001005. V Žádosti o dotaci žalobkyně rozdělila Projekt na 3 zakázky: zakázku č. 1 s názvem „Jednonosníkový mostový jeřáb 1,6 t/6m s řetězovým kladkostrojem“ (dále jen „Zakázka č. 1“), zakázku č. 2 s názvem „Klimatizační podstropní jednotky“ (dále jen „Zakázka č. 2“) a zakázku č. 3 s názvem „Oprava zpevněné plochy“ (dále jen „Zakázka č. 3“ nebo „oprava zpevněné plochy“). Zakázka č. 3 spočívala v opravě zpevněné plochy v areálu žalobkyně provedené výměnou původních nevyhovujících silničních betonových panelů za moderní betonovou zámkovou dlažbu (zámkovou dlažbu typu BEST BEATON). 3. Na základě kontroly SZIF neuznal výdaje vynaložené na realizaci Zakázky č. 3 (faktura č. 20181092) jako způsobilé k proplacení ve smyslu Pravidel, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 až 2020, č. j. 70542/2016-MZE-14113 (dále jen „Pravidla“), neboť nebyly zaúčtovány jako investiční výdaje. SZIF totiž zjistil, že žalobkyně náklad dle faktury č. 20181092 zaúčtovala jako opravu na účtu 511 200 (protokol o kontrole ze dne 4. 2. 2019, č. 0100047374, č. j. SZIF/2019/0162418). Žalobkyně nevyhověla opatření k nápravě vydané SZIF téhož dne (opatření SZIF ze dne 4. 2. 2019 pod č. j. SZIF/2019/0113844), aby daný výdaj zaúčtovala jako investici. II. Shrnutí předchozího procesního vývoje a napadené rozhodnutí 4. Žalobkyně se nejprve u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 11 A 101/2019 domáhala přezkoumání a zrušení Oznámení o výši dotace č. j. SZIF/2019/0282150 ze dne 11. 4. 2019 (dále jen „Oznámení“), kterým jí SZIF k žádosti o platbu sdělil, že po ověření způsobilosti výdajů a ověření splnění podmínek pro proplacení finančních prostředků činí výše dotace na projekt „Oprava zpevněné plochy v provozovně firmy UNIMONT a modernizace technologie“ 0 Kč, protože faktura č. 20181092 nebyla zaúčtována jako investiční výdaj. Z Oznámení mimo jiné plyne, že zaúčtováním uvedeného výdaje na účtu 511 200 jako opravy došlo k porušení Pravidel, konkrétně části C „Specifické podmínky pro aktivity dle jednotlivých článků“, kapitoly 7, čl. 19 odst. 1 písm. b) „Podpora investic na založení nebo rozvoj nezemědělských činností“ bodu e) „Způsobilé výdaje“. 5. V řízení sp. zn. 11 A 101/2019 žalobkyně uváděla, že od počátku žádala o dotaci na úpravu zpevněné plochy (mělo jít o projekt na opravu a rekonstrukci zmíněných ploch), čemuž odpovídaly i dotačním orgánům předložené doklady. Zaúčtování výdaje pak provedla v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“). K tomu u městského soudu odkázala mimo jiné na stanovisko auditora Ing. Jana Glatta ze dne 3. 7. 2019, které si nechala zpracovat, podle něhož byla sporná faktura správně zaúčtována do provozních nákladů. SZIF před městským soudem naopak uváděl, že opravou podle § 47 odst. 2 písmene a) vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 500/2002 Sb.“), by například mohlo být opravení povrchu asfaltovou výplní děr, ale v případě, kdy je nutné odstranit či vyměnit nevyhovující silniční betonové panely za moderní betonovou zámkovou dlažbu, se jedná o technické zhodnocení majetku či stavby. V takovém případě je podle SZIF nutné danou položku účtovat jako investiční výdaj a řádně ji v účetnictví odepisovat, respektive dlouhodobý hmotný majetek navýšit o technické zhodnocení a dále jej odepisovat (viz bod 6 rozsudku městského soudu ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 A 101/2019-45). Podle SZIF měla žalobkyně výdaj zaúčtovat jako dlouhodobý majetek – investice, jak požadují Pravidla, což nerespektovala, vedena zřejmě snahou zaúčtovat si náklady spojené se zakázkou č. 3 jednorázově a nikoli postupně v průběhu let (viz bod 20 rozsudku městského soudu ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 A 101/2019-45). Městský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že „v případě, kdy žalobce nechal provést odstranění stávající panel-betonové podlahy a nahradit je moderní betonovou zámkovou dlažbou, jedná se o technické zhodnocení stavby. V takovém případě však měl žalobce v podstatě dvě varianty – buď se podřídit podmínkám opatření k nápravě vydaného žalovaným, vyúčtovat náklady na provedení Zakázky č. 3 jako investiční akci a přes zavádějící označení projektu jako „oprava“ uplatnit pravidlo podle článku 19 bodu 1 písm. b) a e) Pravidel s tím, že zaúčtuje náklady na investiční účet jako „obnovu“ či „modernizaci“, a v takovém případě by podmínky pro vyplacení dotace zřejmě splnil. V takovém případě by ovšem byl nucen danou položku postupně v průběhu několika let řádně odepisovat v účetnictví jako dlouhodobý hmotný majetek navýšený o technické zhodnocení. Druhá varianta, podle níž se žalobce rozhodl fakticky postupovat – spočívala v tom vyúčtovat náklady na provedení Zakázky č. 3 jako opravu podle § 47 odst. 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb. a uplatnit ji jako jednorázový náklad – plný výdaj v jediném kalendářním roce. V takovém případě ovšem žalobce nesplnil podmínky pro vyplacení dotace“ (viz bod 55 rozsudku městského soudu ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 A 101/2019-45). Městský soud v citovaném rozsudku uzavřel, že postoj žalovaného k žádosti žalobkyně o administraci platby byl legitimní a žalobu zamítl. 6. Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 6 Afs 249/2019-25, ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudek městského soudu ze dne 24. 10. 2019, č. j. 11 A 101/2019-45, zrušil a žalobu odmítl, neboť v případě napadeného Oznámení SZIF ze dne 11. 4. 2019 nešlo o rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). NSS dospěl k závěru, že žalobkyně měla iniciovat zahájení sporného řízení podle § 169 ve spojení s § 141 správního řádu, neboť „Teprve rozhodnutí příslušného orgánu […] o sporu z veřejnoprávní smlouvy je za splnění dalších zákonem stanovených podmínek rozhodnutím přezkoumatelným podle § 65 odst. 1 s. ř. s. ve správním soudnictví (obdobně srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2014, č. j. 7 Afs 126/2013-50, ze dne 5. 2. 2014, č. j. 1 Afs 116/2013-52).“ 7. Žalobkyně proto podala dne 26. 4. 2021 Návrh na zahájení sporného řízení před žalovaným, jehož výsledkem bylo vydání napadeného rozhodnutí. 8. Žalobkyně v