2 As 21/2004 — Nejvyšší správní soud

2 As 21/2004- 67 - text  č. j. 2 As 21/2004 – 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce Města Jičín, se sídlem Jičín, Žižkovo nám. 18, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Hradec Králové, Wonkova 1142, za účasti občanského sdružení Volše Jičín, se sídlem Jičín, Kolárova 116, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Ca 69/2003 - 39 ze dne 5. 1. 2004, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 Ca 69/2003 - 39 ze dne 5. 1. 2004 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadl nadepsaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zrušena rozhodnutí stěžovatele č. j. 2797/ZP/2003-Br-3 ze dne 18. 6. 2003 a rozhodnutí Městského úřadu Jičín č. j. ŽP-02/3512/498/03/Sm ze dne 3. 4. 2003 a věc byla vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Žalobce podal dne 3. 2. 2003 k Městskému úřadu Jičín, odboru životního prostředí, žádost o pokácení jednoho stromu – Javoru stříbrného v Jičíně, ulici F., nacházejícího se na pozemku v jeho vlastnictví, a to z důvodu připravované rekonstrukce uvedené ulice. V průběhu správního řízení se jako účastníci tohoto řízení přihlásily Základní organizace Č. o. p. „K.“ a O. s. V. J. Dne 3. 4. 2003 pak Městský úřad Jičín jako orgán příslušný podle ust. § 76 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), vydal své rozhodnutí č. j. ŽP-02/3512/498/03/Sm, kterým dle ust. § 8 odst. 1 téhož zákona povolil pokácení uvedeného stromu za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí, konkrétně při uskutečnění náhradní výsadby. Učinil tak po zvážení estetického hlediska zásahu na stromu, nemožnosti jeho dalšího příznivého vývoje a růstu a nadstandardní náhrady za pokácený strom řadou nových stromů a vylepšení zeleně v lokalitě. V rozhodnutí Městský úřad Jičín dále uvedl, že rozhodl po zvážení všech stanovisek, po fyzickém ohledání stromu a rovněž s ohledem na znalecký posudek A. o. p. a k. P. Proti tomuto rozhodnutí podalo O. s. V. J. odvolání. Stěžovatel svým rozhodnutím č. j. 2797/ZP/2003-Br-3 ze dne 18. 6. 2003 odvolání vyhověl a změnil výrok napadeného rozhodnutí Městského úřadu Jičín tím, že jej celý nahradil, a to tak, že po provedené změně zní: Městský úřad Jičín, odbor životního prostředí, příslušný podle ustanovení § 76 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., ve smyslu ust. § 8 odst. 1 tohoto zákona a v souladu se zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, nepovoluje Městu Jičín pokácení 1 ks vzrostlého javoru stříbrného (Acer saccharinum) rostoucího mimo les na pozemku p. p. č. 848/6 v k. ú. J. na ulici F. Na základě zvážení posudku, jehož zpracování zadal, vlastního šetření a posouzení námitek žalobce dospěl totiž stěžovatel k závěru, že je možné a finančně únosné dřevinu zachovat a prodloužit její životnost v rozhodnutí popsanými odbornými zásahy. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatele podal žalobce žalobu, kterou se domáhal jeho zrušení. Krajský soud v Hradci Králové kasační stížností napadeným rozsudkem uvedené rozhodnutí stěžovatele o odvolání zrušil. Zároveň zrušil i rozhodnutí Městského úřadu Jičín jako správního orgánu rozhodujícího v prvém stupni a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svých úvahách nepřekročil zákonem č. 114/1992 Sb. stanovené meze správního uvážení a ani je nezneužil. Konstatoval naopak, že skutkové okolnosti, z nichž při volném uvážení vycházel, byly zjištěny v potřebném rozsahu a správným procesním postupem, jsou logické, a tudíž i závěry z nich vyvozené jsou v souladu se zákonem. V tomto směru, jak uvedl krajský soud, stěžovatel ve svých úvahách tedy nepochybil. Soud však jeho rozhodnutí přesto zrušil, a to pro dále uvedené pochybení stěžovatele. Ten totiž podle jeho názoru nezjistil absenci podmínky řízení na straně správního orgánu rozhodujícího v prvém stupni, spočívající ve vyloučení pracovníků tohoto správního orgánu podle ust. § 9 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Pracovníci - zaměstnanci městského úřadu – jsou podle soudu obecně v pracovním nebo obdobném poměru k příslušnému městu a jsou v pozici podřízenosti a závislosti k jeho orgánům, zejména ke starostovi a radě. Jejich postavení se tedy vyznačuje celou řadou vazeb charakteristických pro vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, mimo jiné povinností zaměstnance dbát pokynů svých nadřízených. Bez významu není podle soudu ani ekonomická závislost na zaměstnavateli. Podle soudu již pouhá existence těchto skutečností může zcela nepochybně vyvolávat u pracovníků městského úřadu, pověřených projednáváním a rozhodováním konkrétních věcí, právě onen zmíněný poměr k věci, kdy lze mít důvodné obavy z toho, že při této činnosti nejsou a nemohou být zcela nestranní a nezaujatí. Je tomu tak podle soudu zákonitě vždy v případech, kdy jsou představitelé obcí a měst přímo zainteresováni na výsledcích rozhodnutí vydávaných v přenesené působnosti, tak jako tomu bylo i v přezkoumávané věci. S ohledem na zaměstnaneckou závislost pracovníků Městského úřadu Jičín na žalobci lze podle soudu mít vždy pochybnosti o jejich nepodjatosti. Na této skutečnosti nemůže přitom nic změnit ani okolnost, že nikdo z účastníků řízení námitku podjatosti neuplatnil. Stav podjatosti totiž existuje i bez ní, nezávisle. Rozhodování vyloučeným pracovníkem je závažnou procesní vadou, která je vždy důvodem pro zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení. Žalovaný však uvedenou skutečnost zcela přešel. Rozhodl tak podle soudu na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, čímž porušil ust. § 3 odst. 1, 3 a 4 správního řádu. Vzhledem k tomu musel krajský soud podle svých slov zrušit pro vady řízení jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí, které mu předcházelo, a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení. Soud rovněž uvedl, že bude třeba znovu rozhodnout o žádosti o povolení kácení stromu, pokud ovšem nebude vzata zpět s ohledem na to, že plánovaná rekonstrukce ulice, na níž se strom nachází, již byla provedena. Stěžovatel ve své kasační stížnosti dovozuje, že rozsudek krajského soudu je nezákonný ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem, přičemž touto otázkou se má na mysli posouzení podjatosti pracovníků Městského úřadu Jičín. Stěžovatel se neztotožňuje s tvrzením krajského soudu, když uvádí, že sám plně respektoval nejen zákon č. 114/1992 Sb., nýbrž také správní řád, zejména jeho ust. § 3 odst. 1 a 4, neboť vycházel z provedeného místního šetření a ze znaleckého posudku, tedy ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Stěžovatel poukazuje na to, že jeho závěr částečně potvrzuje i samotný rozsudek krajského soudu. Stěžovatel dále uvádí, že se otázkou podjatosti zabýval, avšak ve vedeném správním řízení nezjistil skutečnosti nasvědčující vyloučení všech pracovníků městského úřadu. Dále ve své kasační stížnosti obšírně rozvádí důvody, proč nelze dovodit pochybnost o nepodjatosti všech pracovníků městského úřadu ze skutečnosti, že jsou v pracovním nebo obdobném poměru k příslušnému městu. Poukazuje mj. na ústavní a zákonné zakotvení možnosti, aby veřejnou správu vykonával stát nejen svými orgány, nýbrž též i jinými veřejnoprávními subjekty. Přenesení působnosti orgánů státní správy na orgány samosprávy znamená, že samospráva vykonává tuto přenesenou působnost jménem státu, nikoli jako působnost vlastní. V důsledku toho orgány státní správy vykonávají kontrolu nad výkonem „přenesené“ státní správy samosprávou, vydávají závazné pokyny a směrnice, jakým způsobem má být samosprávnými orgány o právech a povinnostech občanů rozhodováno. Obce plní v přenesené působnosti úkoly na jednotlivých úsecích státní správy v rozsahu, který stanoví zvláštní zákony, mj. zákon č. 114/1992 Sb. Uvedený zákon předvídá a umožňuje, aby o věci účastníka řízení, kterým je město, rozhodoval městský úřad tohoto města. Stěžovatel dovozuje, že tento zákon, který vychází z ústavního pořádku České republiky, přímo ukládá povinnost městskému úřadu rozhodnout ve věci týkající se města jako účastníka řízení. Dle jeho názoru nelze z pracovního nebo obdobného poměru pracovníků městského úřadu vůči městu dovozovat pochybnosti o jejich nepodjatosti. Orgány samosprávy mohou do oblasti přenesené působnosti zasahovat jen v rozsahu stanoveném zákonem. Rada obce sice kontroluje plnění úkolů obecním úřadem, jedná se nicméně o úkoly v oblasti samostatné působnosti. Závěr krajského soudu by vedl k tomu,