3 Afs 32/2003 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 32/2003- 77 - text 3 Afs 32/2003 - 78 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: T. O., s. r. o. , zastoupen JUDr. Miroslavou Bartošíkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Karlovo nám. 24, proti žalovanému: Finanční úřad Čáslav, se sídlem Čáslav, Žižkovo nám. 249, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, č. j. 44 Ca 32/2003 - 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se včas podanou kasační stížností dne 9. 10. 2003 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, č. j. 44 Ca 32/2003 – 47, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce v daňovém přiznání za zdaňovací období květen 2002 vykázal nadměrný odpočet DPH ve výši 13 238 159 Kč. Toto daňové přiznání předložil Finančnímu úřadu pro Prahu 10, který vydal dne 27. 6. 2002 výzvu k odstranění pochybností podle § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění. Tato částka se vymykala obvyklým daňovým povinnostem žalobce, nadměrný odpočet byl zjevně způsoben neobvykle vysokou výší přijatých zdanitelných plnění se základní sazbou daně. Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti a úplnosti podaného daňového přiznání, a proto vyzval žalobce k vyjádření k pochybnostem o údajích uvedených v řádcích daňového přiznání, které byly ve výzvě specifikovány a současně byl žalobce vyzván o předložení ve výzvě vyjmenovaných dokladů, kterými by bylo možno pochybnosti odstranit, a to při místním šetření, jehož termín měl žalobce sjednat. Dne 9. 9. 2002 se na Finanční úřad pro Prahu 10 dostavil statutární orgán žalobce a předložil doklady, jejichž seznam je uveden v protokolu z tohoto dne, a z něhož je patrno, že bylo předloženo pouze 6 dokladů, jedná se o tyto doklady: záznamní povinnosti za období květen 2002, faktura č. 2020006 ze dne 31. 8. 2002 vystavená K. a S. G. a. s. za prodej movitých věcí, kupní smlouva o převodu vlastnického práva k souboru movitých věcí ze dne 24. 8. 2000 uzavřená mezi K. a S. G., a. s. a žalobcem, předávací protokol ze dne 31. 8. 2000, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 7. 9. 2000 uzavřená mezi První západočeskou společností a. s. a žalobcem, dohoda o úhradě závazku ze dne 12. 2. 2001 mezi První západočeskou společností a. s. a žalobcem, a kupní smlouva ze dne 7. 10. 1999 uzavřená mezi K. F. a. s. a K. a S. G. a. s. Téhož dne správce daně zaslal Finančnímu úřadu v Plzni dožádání podle § 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve kterém požádal o prošetření uskutečnitelného zdanitelného plnění podle faktury č. 20200006 vystavené K. a SE. G. a. s. se žádostí o vyřízení dožádání v co možná nejkratší době. Podle úředního záznamu učinil dne 11. 12. 2002 správce daně u Finančního úřadu Plzeň telefonický dotaz na stav šetření ve věci výše uvedeného dožádání a zjistil, že o součinnosti jsou žádány další finanční úřady, od kterých dosud odpovědi nedošly, a dále se provádějí výslechy osob, které jsou ve vazbě. Dne 13. 12. 2002 rozhodlo Ministerstvo financí podle § 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb. o delegaci místní příslušnosti ke správě všech daní žalobce s výjimkou uvedenou v § 1 odst. 1, bod 4, 6, 7 a 8 zákona č. 212/1992 Sb., na Finanční úřad Čáslav s účinností od 1. 2. 2003. Finanční úřad pro Prahu 10 vydal dne 3. 1. 2003 rozhodnutí o ukončení platnosti registrace žalobce k 31. 1. 2003 s tím, že bude poté zaregistrován u Finančního úřadu Čáslav jako místně příslušného správce jeho daní. O této změně byl dne 6. 1. 2003 informován i Finanční úřad v Plzni. Finanční úřad pro Prahu 10 dne 6. 1. 2003 informoval žalobce, že ve věci vytýkacího řízení provádí další šetření, a to bez jeho součinnosti s tím, že po ukončení vytýkacího řízení bude vydán platební výměr. Dne 29. 1. 2003 se dostavil zástupce žalobce na Finanční úřad pro Prahu 10 za účelem nahlížení do spisu, proti jehož povolenému rozsahu podal odvolání. Finanční úřad pro Prahu 10 zaslal dne 7. 2. 2003 spisový materiál týkající se sporné daně na Finanční úřad Čáslav, který spis obdržel dne 12. 2. 2003. Tento finanční úřad jako místně příslušný správce daně vydal dne 21. 2. 2003 nové osvědčení o registraci. Dne 17. 3. 2003 učinil žalovaný vůči žalobci novou výzvu podle § 43 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. k odstranění pochybností správce daně o správnosti, pravdivosti a průkaznosti údajů uvedených ve sporném daňovém přiznání. Téhož dne žalobce podal proti žalovanému žalobu k soudu. Po podání žaloby se dne 26. 3. 2003 konalo v provozovně žalobce v Čáslavi místní šetření, které bylo předčasně ukončeno na žádost žalobce. Finanční úřad v Plzni zpracoval dne 26. 3. 2003 odpověď na dožádání správce daně a Finanční úřad Čáslav tuto odpověď obdržel dne 1. 4. 2003. Žalovaný provedl u žalobce další místní šetření v rámci vytýkacího řízení k daňovému přiznání DPH za zdaňovací období květen 2002 ve dnech 16. 4., 20. 5., 3. 6., 2. 7., 4. 7. a 4. 8. 2003. V projednávané věci zahájil Finanční úřad pro Prahu 10 dne 27. 6. 2002 vytýkací řízení podle § 43 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., podle něhož v případě pochybností o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení a dokladů daňovým subjektem předložených nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu a vyzve jej, aby se k nim vyjádřil, zejména, aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údajů řádně prokázal. Krajský soud dospěl k závěru, že vytýkací řízení podle tohoto ustanovení zahájil správce daně zcela po právu, neboť měl oprávněné pochybnosti o úplnosti podaného daňového přiznání žalobce, které se vymykalo jeho obvyklým daňovým povinnostem, když nadměrný odpočet ve výši 13 238 159 Kč byl zjevně způsobem neobvykle vysokou výši přijatých zdanitelných plnění se základní sazbou daně. V dané věci nezačala běžet lhůta podle pokynu ministerstva financí D – 144, kterým jsou stanoveny lhůty pro uzavření vytýkacího řízení, jednak proto, že žalobce zcela nevyhověl výzvě správce daně, protože mu předložil pouze 6 dokladů a nikoliv veškeré přijaté a vydané daňové doklady za předmětné zdaňovací období, a jednak proto, že v průběhu vytýkacího řízení požádal správce daně Finanční úřad v Plzni o prověření sporného daňového dokladu, a to sice faktury č. 2020006 ze dne 31. 8. 2002 vystavené K. a S. G. a. s. Toto dožádání vyřídil Finanční úřad v Plzni dopisem ze dne 26. 3. 2003, který obdržel žalovaný správní orgán dne 1. 4. 2003. Vzhledem k tomu, že při prověřování dožádaný finanční úřad prováděl i výslechy osob umístěných ve vazbě a na šetření se podílel i další finanční úřad, nelze dospět k závěru, že toto dožádání bylo vyřizováno neúměrně dlouhou dobu. Předpokladem úspěšnosti žaloby, jíž se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s., je, že žalovaný správní orgán se v řízení dopouští neodůvodněných průtahů, v jejichž důsledku věc není v zákonně stanovené lhůtě vyřízena. Takové neodůvodněné průtahy v řízení však krajský soud u žalovaného a ani u předchozího správce daně nezjistil a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti podává kasační stížnosti podle ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. a odůvodňuje ji tvrzením o nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vadami řízení před správním orgánem. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá podle stěžovatele v tom, že soud nesprávně posoudil důvody zahájení vytýkaného řízení, běh a stavení lhůty pro vytýkací řízení, podle zák. č. 337/1992 Sb. a pokynu D – 144 Ministerstva financí ČR, č.j. 252/34589/1996, pro stanovení lhůt pro uzavření vytýkacího řízení, jakož i lhůtu pro dožádání podle § 5 zákona č. 337/1992 Sb. Dále pak soud nesprávně posoudil formální a obsahové náležitosti výzvy podle § 43 zák. č. 337/1992 Sb. Nesprávné právní posouzení se rovněž týká výkladu dikce pokynu D – 144 uvedené v článku 1 písm. a), tj. veškerých vyžadovaných podkladů. Stěžovatel má za to, že soud musí posuzovat lhůty pro vytýkací řízení podle obecně závazných předpisů, není-li jich, podle interního předpisu Ministerstva financí ČR, kterým jsou vázány územní finanční orgány, a nejsou-li tyto lhůty upraveny ani v interním pokynu (lhůta k vyřízení dožádání), podle zásad, jimiž se řídí daňové řízení. Jednou z těchto zásad je i zásada zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů. Podle zásady zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů měla být posouzena lhůta k dožádání jinému finančnímu úřadu tak, aby nepřekročila přiměřenou a obvyklou hranici, v níž je dožádaný finanční úřad schopen vzhledem k okolnostem skutkového stav