— Nejvyšší správní soud

6 A 32/2000- 73 - text  č. j. 6 A 32/2000 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: C. I. F., a. s., zastoupen JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem, se sídlem Výstaviště 67, 170 00 Praha 7, proti žalované: Komise pro cenné papíry, se sídlem Washingtonova 7, 111 21 Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 3. 4. 2000, č. j. 211/17846/R/1999, a ze dne 23. 7. 1999, č. j. 211/3 387/R/1999, takto: I. Rozhodnutí prezidia Komise pro cenné papíry č. j. 211/17846/R/1999 ze dne 3. 4. 2000 a rozhodnutí Komise pro cenné papíry č. j. 211/3 387/R/1999 ze dne 23. 7. 1999 se zrušují. II. Věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám jeho advokáta, na nákladech řízení částku 5300 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Napadeným rozhodnutím prezidium Komise pro cenné papíry (s menší změnou, pokud jde o lhůtu k podání žádosti o povolení přeměny na otevřený podílový fond pro případ, že valná hromada o této přeměně rozhodne), potvrdilo rozhodnutí Komise pro cenné papíry (dále též „Komise“) ze dne 23. 7. 1999, jímž bylo žalobci z důvodu porušení § 35k odst. 1 zákona č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“), tím, že bez zbytečného odkladu od naplnění podmínek pro povinnou přeměnu nerealizoval přeměnu na otevřený podílový fond, uloženou mu v ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona zjednat nápravu tím, že svolá bez zbytečného prodlení, a to nejpozději do 10 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, mimořádnou valnou hromadu tak, aby její konání proběhlo do 40 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a v případě, že by nebyla mimořádná valná hromada usnášení schopná, svolá náhradní valnou hromadu tak, aby její konání proběhlo do 70 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí s tím, že na programu valné hromady bude mimo jiné rozhodnutí o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond a rozhodnutí o uložení povinnosti představenstvu realizovat odprodej movitých a nemovitých věcí, odprodej nelikvidních cenných papírů atp., vše bez zbytečného odkladu nejpozději však do 60 dnů od rozhodnutí předmětné valné hromady a rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora pro případ, že valná hromada o přeměně na otevřený podílový fond nerozhodne. Dále byl vymezen postup žalobce pro případ, že valná hromada rozhodne o přeměně na otevřený podílový fond, případně o této přeměně nerozhodne. Žalobou podanou dne 10. 5. 2000 u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí prezidia Komise pro cenné papíry ze dne 3. 4. 2000 a předcházejícího rozhodnutí Komise z 23. 7. 1999. V žalobě žalobce uplatnil tyto žalobní body: 1. Napadenými rozhodnutími byl porušen zákon v § 37 odst. 1, kde jsou taxativně vypočtena nápravná opatření, která může Komise uložit. Mezi vypočtenými opatřeními není uvedeno oprávnění uložit osobám uvedeným v § 36 odst. 1 zákona, aby svolaly mimořádnou valnou hromadu, stanovit lhůty k jejím konáním a stanovit program. Komise svým výrokem v rozhodnutí pod bodem 1 překročila svou pravomoc a v důsledku toho jsou nezákonné i výroky pod body 2 a 3 na první výrok navazující. Ve stejném rozsahu porušilo zákon i prezídium Komise, jestliže potvrdilo rozhodnutí Komise, když dílčí změna výroku pod bodem 2 nezákonnost tohoto rozhodnutí nenapravila. Pro svolání mimořádné valné hromady a stanovení jejího programu platí § 181 odst. 1 obchodního zákoníku, včetně lhůt v něm stanovených, které bylo taktéž oběma rozhodnutími porušeno. Toto stanovisko je podporováno skutečností, že zákon, který je ve vztahu k obchodnímu zákoníku zákonem speciálním, neobsahuje jinou úpravu svolávání mimořádné valné hromady a v tomto směru nedává Komisi žádná oprávnění. 2. I pokud by byla dána pravomoc žalované k rozhodnutí o uložení svolání mimořádné valné hromady, je rozhodnutí prezidia Komise o rozkladu, kterým bylo potvrzeno nezákonné rozhodnutí Komise, v rozporu se zájmy akcionářů, respektive budoucích podílníků a tedy v rozporu se smyslem zákonné úpravy kolektivního investování, provedené zákonem o investičních společnostech a investičních fondech. Zákon evidentně nepočítal se situací, kdy k naplnění podmínek povinné přeměny uzavřeného podílového fondu nebo investičního fondu ve smyslu § 35k odst. 1 zákona dojde v situaci, kdy byl fond poškozen neoprávněným vyvedením převážné části akcí z jeho portfolia, případně kdy k naplnění citovaných podmínek došlo právě v důsledku takového neoprávněného vyvedení akcií, jak se stalo v tomto případě. Jestliže by v takovéto ekonomicky nepřiměřené a nevhodné situaci došlo k přeměně na otevřený fond v době, kterou určuje napadené rozhodnutí, dojde k poškození akcionářů, resp. budoucích podílníků, s ohledem na to, že je reálné, že se podaří navrátit do portfolia žalobce z fondu neoprávněně vyvedené (trestnou činností) akcie v nominální hodnotě 401 milionů Kč, resp. jejích část. V současné době probíhá u Městského soudu v Praze trestní řízení proti J. M. a spol., v němž se žalobce připojil s náhradou škody jako poškozený. Dále je u Krajského obchodního soudu v Praze vedeno řízení o povinnosti vyloučit ze soupisu konkurzní podstaty úpadce Středoevropská burzovní, a. s., akcie v nominální hodnotě 42 716 000 Kč, které úpadce nabyl nikoliv v dobré víře. Vrácením uvedených akcií do portfolia žalobce by došlo k značnému zhodnocení podílu každého akcionáře, resp. podílníka na fondu, oproti současné situaci, kdy také finanční náročnost otevření fondu ještě více poškozuje akcionáře. Tyto otázky v průběhu rozhodování žalovaná nedostatečně zvážila, zejména z hlediska § 35k odst. 1 zákona, a to pokud jde o výklad povinnosti „bez zbytečného odkladu provést přeměnu uzavřeného podílového nebo investičního fondu na otevřený podílový fond“. V daném konkrétním případě má žalobce za to, že pokud odklad otevření fondu je jednoznačně ve prospěch akcionářů, resp. budoucích podílníků, nejedná se o odklad zbytečný. Žalobce zcela akceptuje stanovisko, že po navrácení neoprávněně vyvedených akcií do portfolia fondu je třeba bez zbytečného odkladu provést přeměnu na otevřený fond. V daném případě však § 35k odst. 1 zákona žalobce neporušil a byla to žalovaná, která výkladem uvedeným v napadených rozhodnutích toto zákonné ustanovení porušila. 3. Žalovaná dále porušila zákon v ustanovení § 184 odst. 4 obchodního zákoníku, když v důsledku nevhodně krátce stanovené lhůty konání valné hromady žalobci znemožnila platné svolání valné hromady. Ve výroku pod bodem 1 rozhodnutí Komise bylo stanoveno, že žalobce je povinen svolat valnou hromadu tak, aby její konání proběhlo do 40 dnů od nabytí právní moci jeho rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo v důsledku jeho potvrzení žalovanou právní moci 18. 4. 2000. V souladu s tímto rozhodnutím žalobce svolal představenstvo v desetidenní lhůtě na den 28. 4. 2000. Představenstvo téhož dne rozhodlo o svolání valné hromady a termín jejího konání stanovilo, vázáno rozhodnutím žalované, na den 27. 5. 2000. Podle článku VIII, odst. 4 stanov žalobce je žalobce povinen svolat valnou hromadu (v souladu s § 184 odst. 4 obchodního zákoníku) nejméně 30 dní předem, a to oznámením na vývěsní desce společnosti, v Obchodním věstníku a jiném vhodném celostátně distribuovaném periodiku. Ještě dne 28. 4. žalobce zadal redakci Obchodního věstníku uveřejnění oznámení o konání valné hromady. Dle sdělení redakce Obchodního věstníku z téhož dne bylo zjištěno, že oznámení může být uveřejněno nejdříve 10. 5. 2000. I když žalobce tedy uveřejnění oznámení zadal, nebude dodržena povinná 30-ti denní lhůta ke svolání valné hromady a valná hromada nemůže být svolána platně. Důvodem je to, že žalovaná nerespektovala konkrétní podmínky žalobce pro dodržení nejméně 30-ti denní lhůty pro svolání valné hromady, zejména když nepřihlédla k tomu, že žalobce je povinen uveřejnit oznámení mimo jiné v Obchodním věstníku. Tuto skutečnost žalovaná nezohlednila ani v rozhodnutí o rozkladu. V důsledku rozhodnutí žalované byla tedy valná hromada svolána neplatně v rozporu s § 184 odst. 4 obchodního zákoníku. Ustanovení § 181 odst. 2 obchodního zákoníku o zkrácení lhůty ke svolání valné hromady na 15 dní nelze v tomto případě použít, neboť nejde o svolání mimořádné valné hromady, na základě žádosti akcionářů ve smyslu § 181 odst. 1, případně § 193 obchodního zákoníku. Ve všech ostatních případech a tedy i v tomto případě se svolávání mimořádné valné hromady řídí § 184 obchodního zákoníku, včetně běhu lhůt v tomto ustanovení uvedených. Žalovaná tak navodila situaci, kdy každá z osob uvedených v § 131 odst. 1 obchodního zákoníku může požádat soud, aby vyslovil neplatnost valné