— Nejvyšší správní soud

7 A 15/2000- 105 - text  č. j. 7 A 15/2000 – 107 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: G. R., zastoupen JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou, se sídlem U Chmelnice 2/745, P. 4 - Modřany, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, P. 10, za účasti zúčastněných osob: obce: Bezděkov pod Třemšínem, Hvožďany, Koupě, Nové Mitrovice, Sedlice, Věšín, Volenice, Vševily, Město Rožmitál pod Třemšínem, Újezdní úřad vojenského újezdu Brdy, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 1999, č. j. M/100651/99, SRK/567/R - 907/99, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného ministra životního prostředí, který na základě žalobcova rozkladu potvrdil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 25. 6. 1999, č. j. 2182/630/99, jímž nebylo vyhověno žalobcově žádosti o povolení geologických prací pro vyhledávání a průzkum zlata a nerostů, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, v průzkumném území R., a to podle § 4 odst. 1 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění zákona č. 543/1991 Sb. Žalobce tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost celého rozhodnutí žalovaného. Nezákonnost žalobce spatřuje nejprve v porušení § 4 odst. 1 a 5 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, z něhož podle jeho názoru vyplývá nárok na vydání povolení pro geologické práce pro vyhledávání a průzkum vyhrazeného nerostu zlata a nerostů, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, dodrží-li zákonem stanovené náležitosti žádosti, za předpokladu dodržení ustanovení zákonů platných na území České republiky. Toto své přesvědčení opírá o skutečnost, že podvakrát, v roce 1995 a 1997, obdržel povolení pro geologické práce pro vyhledávání a průzkum vyhrazeného nerostu zlata a nerostů, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy. Od doby vydání těchto rozhodnutí do vydání žalobou napadeného rozhodnutí nedošlo k zásadní změně právní úpravy povolování geologického průzkumu, ani ochrany zájmů životního prostředí, ani právní úpravy územního rozvoje obcí, takže napadené rozhodnutí není podloženo změnou právní úpravy týkající se této problematiky, a proto změna právního názoru žalovaného zakládá porušení cit. ustanovení zákona č. 62/1988 Sb. Druhým okruhem nezákonnosti napadeného rozhodnutí má být porušení zákona č. 367/1990 Sb., o obcích. Podle žalobcova názoru nelze dovodit ani z Ústavy zaručeného práva na samosprávu, ani z § 14 odst. 2 cit. zákona o obcích, postavení obce jako účastníka žalobcem zahájeného řízení. Žalobce je přesvědčen, že – byť by se průzkum a vyhledávání nerostů děl na území obcí - , nesvědčí takovým obcím žádné subjektivní právo, o kterém by se v takovém řízení jednalo, nebo která by mohla být rozhodnutím dotčena. Dovozuje, že obec by mohla být účastníkem řízení pouze v případě, že by jí zvláštní zákon takové postavení přiznával, popřípadě v důsledku právního názoru soudu, který by vyřkl v případě týkajícím se účastníka takového řízení, kterým by byl správní orgán vázán. Třetí oblast, v níž žalobce shledává porušení svých práv, tkví v korektnosti vedení správního řízení, tedy v oblasti jeho procesních práv. Jednak shledává porušení § 4 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), který zaručuje všem účastníkům řízení rovnost procesních práv a povinností; obce jako účastníci řízení měly být dle tvrzení žalobce zvýhodňovány a mělo být přehlíženo porušování § 27 odst. 1 správního řádu, který ukládá účastníkům provádět procesní úkony ve stanovených lhůtách. Obce odmítaly správnímu orgány podat své stanovisko k věci, správní orgán proto opakovaně obce vyzýval k podání vyjádření. Tyto opakované úkony žalovaného vedly dle názoru žalobcova k nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Dále žalobce považuje za podstatné opakované porušování § 49 správního řádu o lhůtách pro vydání rozhodnutí. Postup žalovaného, který opakovaně prodlužoval lhůty pro rozhodnutí, byl příčinou porušení zásady hospodárnosti a rychlosti řízení zakotvené v § 3 odst. 3 správního řádu. Napadené rozhodnutí proto nebylo vydáno ani v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána. Porušení zásady hospodárnosti řízení (§ 3 odst. 3 správního řádu) spatřuje žalobce též v neodůvodněném převedení správního řízení z odboru geologické správy Ministerstva životního prostředí na územní odbor pro středočeskou oblast a hl. m. Prahu v květnu 1998 a zpětném převedení na odbor geologické správy příkazem ministra ze dne 14. 12. 1998. Negativní rozhodnutí o žádosti o povolení geologických prací pro vyhledávání a průzkum zlata a nerostů, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy, zakládá – a to je čtvrtá námitka – porušení Dohody o podpoře a ochraně investic sjednané mezi vládami České republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jež vstoupila v účinnost 26. října 1992, konkrétně čl. 2 a čl. 1 písm. a). Žalobce je společností registrovanou na území Spojeného království a investorem ve smyslu této Dohody. Konečně žalobce poukazuje na skutečnost - a to je pátá námitka –, že napadeným rozhodnutím byl porušen § 9 odst. 1 správního řádu, neboť ministr životního prostředí, jenž rozhodoval o žalobcově rozkladu, RNDr. M. K., byl vyloučen z projednávání a rozhodování věci, protože se zřetelem na jeho poměr k věci má žalobce pochybnost o jeho nepodjatosti. Ministrův bratr JUDr. P. K. vypracoval pro potřeby žalovaného ministerstva materiál nazvaný „Právní rozbor situace zlatařské prospekce na R.“ datovaný 4. 1. 1999. Ředitel odboru geologie Ministerstva životního prostředí sdělil autorovi materiálu dne 12. 1. 1999, že materiál bude využit při formulaci stanoviska ministerstva k průzkumu zlata na uvedené lokalitě. V tomto postupu spatřuje žalobce nezákonné ovlivňování správního řízení. Žalovaný ve svém vyjádření z 11. 4. 2000 uvedl k prvé žalobcově námitce, že z § 4 odst. 5 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, žalobci nevzniklo právo na získání povolení. Z tohoto ustanovení pouze vyplývá, že pokud bude povolení vydáno, pak musí být vydáno vítězi nabídkového řízení. Správní úvaha při vydávání tohoto povolení se řídí zejména zájmy životního prostředí, stanovisky obcí a zájmy jednotné surovinové politiky státu (§ 4 odst. 6, odst. 1, odst. 5 cit. zákona). Usnesení vlády České republiky ze dne 26. 5. 1999, č. 516 v tehdejší době nahrazovalo jednotnou surovinovou politiku pro vyhrazený nerost zlato, a bylo potvrzeno později přijatou surovinovou politikou. Převedení kompetence rozhodovat o těchto povoleních na Ministerstvo životního prostředí (zákon č. 272/1996 Sb.) neznamenalo potlačení hledisek zájmů životního prostředí. V projednávaném případě podle názoru žalovaného zájmy životního prostředí převážily nad zájmy geologického výzkumu a průzkumu. Pokud jde o postavení obcí v tomto typu správního řízení, Ministerstvo životního prostředí respektovalo závěry Vrchního soudu v Praze ve věci sp.zn. 5 A 40/96, a neshledalo důvody, proč by v tomto případě mělo postupovat odlišně. K délce správního řízení žalovaný uvádí jako zásadní fakt, že pro objektivní posouzení věci, za situace, kdy neexistovala jednotná surovinová politika, zpracoval a vládě České republiky předložil materiál „Perspektivy a rizika těžby zlata v České republice“. Do jednoho měsíce po té, kdy vláda vzala tento materiál na vědomí a vyslovila se k perspektivě povolování geologických prací pro vyhledávání a průzkum zlata na území České republiky, bylo vydáno rozhodnutí v projednávané věci. Opakované výzvy k podání vyjádření vůči obcím, na jejichž území měl být průzkum a vyhledávání realizován, odůvodňuje žalovaný tím, že usiloval o získání aktuálního stanoviska, v souvislosti s vývojem situace. Dohoda o podpoře a ochraně investic nezaručuje podle názoru žalovaného podporu investic, které nejsou povoleny na základě střetů s jinými právem chráněnými zájmy. K páté námitce (podjatost ministra) žalovaný uvedl, že právní rozbor zpracovaný JUDr. P. K. byl zařazen do správního spisu, avšak nebyl využit jako podklad pro rozhodnutí. Převedení správního řízení z jednoho odboru ministerstva na druhý považuje žalovaný za zcela interní záležitost. Žalovaný s ohledem na své argumenty navrhl zamítnutí žaloby. Poněvadž věc nebyla do 31. 12. 2002 skončena Vrchním soudem v Praze, jenž do té doby byl soudem příslušným věc rozhodnout, převzal podle § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) věc k projednání a dokončení Nejvyšší správní soud, a to podle pravidel obsažených v části třetí hlavě druh