2 Afs 65/2004 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 65/2004- 47 - text č. j. 2 Afs 65/2004 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně Z. p. M. v. Č., proti žalovanému Finančnímu ředitelství České Budějovice, se sídlem České Budějovice, Prokišova 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2004, č. j. 10 Ca 13/2004 - 18, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2003, č. j. 6368/150/2003, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 6. 2003, č. j. 45939/03/086910 ukládajícího jí podle § 37 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků pokutu ve výši 1000 Kč za nesplnění povinnosti vyplývající z ust. § 34 odst. 4 téhož zákona, konkrétně za nesplnění povinnosti předložit listiny vyžádané správcem daně. Krajský soud vyšel z názoru, že žalobou uplatněná námitka nedostatku odpovědnosti vyplývající z respektování zákonné povinnosti mlčenlivosti není důvodná. Výzvami správce daně podle § 34 odst. 3 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků byla vyžadována součinnost při zjišťování výše částek vyplacených zdravotní pojišťovnou konkrétnímu daňovému subjektu (soukromé lékařce) a bylo požadováno předložení listin, z nichž by byla výše příjmů seznatelná. Pokud ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost, vztahuje se tato povinnost jen na skutečnosti související s účelem provádění všeobecného zdravotního pojištění ve smyslu § 2 odst. 1 a § 8 odst. 1 cit. zákona a tím jsou informace související se zdravotním stavem pojištěnců. Pojistné je regulováno zákonem č. 592/1992 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, který v § 23 odst. 1 upravuje povinnost mlčenlivosti o skutečnostech zjištěných při kontrole plateb pojistného s výjimkou vzájemného poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění. Není-li poskytnutí informací správci daně porušením povinnosti mlčenlivosti, pak je třeba podle názoru krajského soudu se zřetelem k úkolům a rozsahu činnosti zdravotní pojišťovny dovodit, že povinnost mlčenlivosti se vztahuje ke zdravotnímu stavu pojištěnců, případně k jiným údajům o pojištěncích osobnostní povahy. Úhrady pojišťovny nestátnímu zdravotnickému zařízení (§ 13 písm. a/ zákona č. 280/1992 Sb.) nejsou poskytováním údajů o pojištěnci. Krajský soud uzavřel, že odmítnutí součinnosti opírající se o povinnost mlčenlivosti nebylo důvodné, nerozhodná byla argumentace ust. § 34 odst. 7, 8 zákona o správě daní a poplatků a podmínky pro uložení sankce tak byly naplněny. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem. Podle § 22 zákona č. 280/1992 Sb. v platném znění jsou zaměstnanci povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při výkonu funkce nebo zaměstnání dozvěděli a zákon nespecifikuje o jaké konkrétní skutečnosti se jedná, tedy, že by se mělo jednat jen o skutečnosti související se zdravotním stavem pojištěnců. Zdravotní pojišťovny zajišťují řadu činností, při nichž jejich zaměstnanci přicházejí do styku s různými skutečnostmi, a na všechny tyto skutečnosti je třeba vztahovat povinnost mlčenlivosti, není-li prolomena zákonem. Soudem citované ustanovení § 23 zákona č. 592/1992 Sb. se týká vztahu zdravotní pojišťovny k plátcům pojistného, v předmětné záležitosti však o takový vztah nešlo - jednalo se o požadavek na sdělení výše úhrad poskytnutých pojišťovnou. Ust. § 34 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ukládá povinnost k vydání listin a jiných věcí k ohledání, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Novela zákona účinná od 1. 5. 1995 v nově doplněných odst. 7 a 8 ust. § 34 jasně stanoví jaké údaje mohou zdravotní pojišťovny správcům daně sdělovat. Na ostatní údaje pak je třeba vztáhnout povinnost mlčenlivosti vyplývající ze zákona č. 280/1992 Sb., jinak by byla zmíněná novelizace nadbytečná. Stěžovatelka nemíní ztěžovat řízení s neplatiči daně, naopak považuje právní úpravu součinnosti omezenou povinností mlčenlivosti za nedostatečnou; je ovšem povinna ji respektovat. Zákon č. 280/1992 Sb. je zvláštním zákonem ve vztahu ke správci daně a žadatel nemůže sám posuzovat, na jaké údaje se vztahuje zdravotním pojišťovnám uložená povinnost mlčenlivosti. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na své žalobní vyjádření a zejména na skutečnost, že ust. § 22 zákona č. 280/1992 Sb. není ve vztahu speciality k ust. § 34 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. S právním posouzením krajského soudu se ztotožňuje a proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížností je uplatněn důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to nesprávné posouzení právní otázky určení rozsahu součinnosti zdravotních pojišťoven se správcem daně z hlediska povinnosti mlčenlivosti a s tím spojeného tvrzeného protiprávního jednání. Ze správního spisu k tomu vyplývá, že žalovaný zaslal stěžovatelce dne 28. 2. 2003 výzvu k součinnosti třetích osob podle § 34 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, požadující sdělení částek vyplacených MUDr. E. M. za roky 2000, 2001 a 2002 v souvislosti s provozováním její samostatné výdělečné činnosti, a po jejím sdělení o nemožnosti vyhovět, další shodnou výzvu dne 7. 4. 2003 s upozorněním na nemožnost dovolávat se mlčenlivosti. Po odmítavém vysvětlujícím sdělení stěžovatelky vydal správce daně další výzvu dne 19. 5. 2003, tentokrát s odkazem na ust. § 34 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků. Po negativním sdělení bylo vydáno rozhodnutí o uložení pokuty za porušení povinnosti stanovené v ust. § 34 odst. 4 cit. zákona, stojící na názoru o povinnosti součinnosti neomezené mlčenlivostí, a na tomto názoru setrval i žalovaný v rozhodnutí odvolacím. Podle § 37 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb. může správce daně opakovaně uložit pokutu tomu, kdo nesplní ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy vyplývající z tohoto nebo zvláštního daňového zákona nebo uloženou rozhodnutím podle tohoto zákona. V daném případě byla uložena povinnost za nesplnění povinnosti stanovené v § 34 odst. 4 cit. zákona. Podle tohoto ustanovení jsou osoby, které mají listiny a jiné věci, jež mohou být důkazním prostředkem při správě daní, povinny na výzvu správce daně listiny a jiné věci vydat nebo zapůjčit k ohledání, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Zákon o správě daní a poplatků v ustanovení § 34 upravuje součinnost třetích osob v daňovém řízení a v ustanovení § 7 odst. 2 vymezuje okruh těchto třetích osob, mj. podle odst. b) se jedná o osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení. Zákon o správě daní a poplatků rovněž výslovně upravuje vztah mezi správcem daně a zdravotními pojišťovnami, a to v ust. § 34 odst. 7 a 8. Podle odst. 7 jsou zdravotní pojišťovny povinny poskytnout správcům daně na jejich vyžádání seznam plátců pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob, které tyto osoby uvedly v přehledu podle zvláštního zákona; podle odst. 8 orgány sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny oznamují správcům daně na jejich vyžádání též i výši zaplaceného pojistného a vracení pojistného včetně data, kdy k těmto úhradám došlo. Tato úprava se však vztahuje jen na poskytování údajů získaných zdravotní pojišťovnou o pojištěncích při plnění povinností plátců ve vztahu k pojišťovně. Tato ustanovení zajišťují správci daně oprávnění získat údaje, které jsou o pojištěnci oznamovány pojišťovně, a údaje o úhradách vůči pojišťovně. Pokud stěžovatelka argumentuje tím, že tato přímá úprava součinnosti je prolomením povinnosti mlčenlivosti, lze s ní souhlasit, ovšem jen ve vztahu k poskytování určitých údajů o pojištěncích. Nelze z ní dovozovat, že na vše ostatní, co souvisí s činností zdravotní pojišťovny, se povinnost mlčenlivosti bez výjimky vztahuje. Další výslovnou výjimku z povinnosti mlčenlivosti obsahuje ustanovení § 23 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, kde je v odstavci 1 uvedeno, že porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou ne