— Nejvyšší správní soud

Konf 54/2003- 13 - text Konf 54/2003-14 Usnesení Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Michal Mazanec a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Městského úřadu v Sokolově na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Městským úřadem v Sokolově a Okresním soudem v Sokolově, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 52/97, o zaplacení 1 150 000 Kč s příslušenstvím, za účasti žalobce: Správa a údržba silnic, státní příspěvková organizace, Sokolov, Chebská 282, zast. JUDr. Otto Žižkou, advokátem se sídlem v Sokolově, Slovenská 1074, a žalovaného: město Kraslice, zast. JUDr. Jaroslavem Krůškem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 52/97, o úhradu nákladů spojených s odstraněním poškození komunikace, je soud. II. Usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 3. 2000, čj. 9 C 52/97-33, se zrušuje. Odůvodnění: Podáním doručeným zvláštnímu senátu dne 17. 2. 2003 navrhl Městský úřad v Sokolově, aby zvláštní senát rozhodl ve sporu o pravomoc podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Sokolově ve věci tohoto soudu, u něhož napadla žaloba žalobce Správy a údržby silnic, státní příspěvkové organizace, Sokolov, proti žalovanému městu Kraslice o zaplacení 1 150 000 Kč s příslušenstvím. Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti: Žalobce Správa a údržba silnic, státní příspěvková organizace, Sokolov, podal dne 17. 12. 1996 u Okresního soudu v Sokolově žalobu o zaplacení částky 1 150 000 Kč s příslušenstvím proti žalovanému městu Kraslice. Podle žalobních tvrzení uzavřel žalobce s žalovaným dne 25. 7. 1994 smlouvu o sdružení za účelem zajištění finančního podílu města Kraslice na provedení rekonstrukce W. ul. v Kraslicích. Podle dodatku ke smlouvě ze dne 21. 4. 1995 se žalovaný zavázal převést na účet žalobce finanční podíl 1 150 000 Kč k dokončení stavby. Při rekonstrukci došlo k poškození komunikace č. 6486/1 v Kraslicích, k níž má žalobce zřízeno právo hospodaření. Žalovanému vznikla podle § 9 odst. 6 tehdy platného zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon, ve znění zákona č. 27/1984 Sb., úplné znění naposledy vyhlášeno pod č. 55/1984 Sb., v textu též „silniční zákon z r. 1961“), povinnost uhradit žalobci jakožto správci komunikace náklady spojené s poškozením a s uvedením komunikace do původního stavu. Potřebná částka na odstranění uvedených následků byla vyčíslena ve smlouvě o sdružení a následném dodatku. Žalovaný však požadovanou částku nezaplatil. Při závěrečném jednání soudu I. stupně žalobce znovu výslovně uvedl, že předmětem žaloby jsou náklady, které žalobce požaduje za odstranění poškození komunikace a v souvislosti s uvedením komunikace do původního stavu ve smyslu § 9 odst. 6 silničního zákona. Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 29. března 2000, čj. 9 C 52/97-32, řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu úřadu v Sokolově, jehož pravomoc k rozhodnutí o věci je dána. V odůvodnění uvedl, že se žalobce domáhá nákladů ve smyslu § 9 odst. 6 silničního zákona z r. 1961. Dojde-li ke sporu o náhradě těchto nákladů, rozhodne o něm podle § 9 odst. 8 tohoto zákona příslušný silniční správní orgán. Z toho soud dovodil, že v době zahájení řízení nebyla dána soudní pravomoc k řešení uplatněného nároku; měl ji správní orgán. S poukazem na to, že v průběhu řízení byl citovaný zákon zrušen zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (v textu též „silniční zákon z r. 1997“), rozhodl soud o postoupení věci orgánu, který pravomoc nyní má, tj. Okresnímu úřadu v Sokolově, s odkazem na § 40 odst. 3 tohoto zákona. V návrhu na řešení kompetenčního sporu Městský úřad v Sokolově uvedl, že s přechodem části působnosti Okresního úřadu v Sokolově, který o věci do ukončení své činnosti (31. 12. 2002) nerozhodl, zůstalo rozhodnutí na tomto orgánu. S ohledem na vyjádření určité pochybnosti Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 5. 11. 2002, zaslané tehdy ještě působícímu Okresnímu úřadu v Sokolově o jeho pravomoci, dospěl městský úřad k přesvědčení, že je pro další postup nezbytné postavit najisto otázku, který orgán má pravomoc rozhodnout ve věci samé. Tím vznikl negativní kompetenční spor mezi soudem a orgánem územní samosprávy. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. V kompetenčních sporech rozhoduje zvláštní senát podle tohoto zákona současně zřízený; v rozhodnutí o kompetenčním sporu vychází z právního stavu, který tu je ke dni jeho rozhodnutí. Nárok žalobce na zaplacení peněžní částky opírající se o § 9 odst. 6 silničního zákona z r. 1961 vznikl za účinnosti tohoto zákona (platnost a účinnost do 31. 3. 1997) a tehdy jej žalobce uplatnil ve své žalobě. Podle tohoto ustanovení při poškození dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti, byl ten, kdo poškození způsobil, povinen uhradit správci komunikace náklady spojené s odstraněním poškození a s uvedením komunikace do původního stavu, pokud se nedohodl se správcem komunikace, že poškození odstraní sám. Ustanovení odstavce 8 určovalo, že dojde-li ke sporu o náhradě nákladů podle odstavců 5 a 6, rozhodne o nich příslušný silniční správní orgán. Silniční zákon z r. 1997 poté nově upravil nejen kategorizaci pozemních komunikací, jejich stavbu, podmínky užívání a jejich ochranu, práva a povinnosti vlastníků pozemních komunikací a jejich uživatelů, ale především také výkon státní správy ve věcech pozemních komunikací příslušnými silničními správními úřady (§ 1). Nový zákon z roku 1997 na jedné straně především převzal úpravu hmotněprávní povinnosti dříve upravené zákonem z roku 1961 (jeho § 9 odst. 6) do svého ustanovení § 28 odst. 2. Platí tedy i nadále, že při poškození dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závadu ve sjízdnosti nebo schůdnosti anebo ohrozit bezpečnost silničního provozu podle zvláštního předpisu, musí ten, kdo poškození způsobil, tuto skutečnost neprodleně oznámit vlastníku pozemní komunikace a uhradit mu náklady spojené s odstraněním poškození a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu; může se též s vlastníkem pozemní komunikace dohodnout, že poškození odstraní sám. Naproti tomu – a to je pro posouzení věci podstatné – nový zákon nepřevzal speciální kompetenční úpravu dřívějšího § 9 odst. 8 zrušeného silničního zákona z r. 1961, svěřujícího pravomoc rozhodnout o případném sporu o náhradě nákladů silničnímu správnímu orgánu. Tato změna nastala ve shodě s vývojem společenských a právních vztahů mezi léty 1961 a 1997 (přesněji řečeno mezi roky 1948 a 1989) a odpovídá ostatně i stávajícím legislativním trendům: také v dalších právních předpisech se československé (české) právo postupně oprošťuje od mnohých speciálních úprav, které svěřovaly správním orgánům rozhodování sporů svým charakterem soukromoprávních a přesouvá toto rozhodování do pravomoci soudů. Za všechny ostatní úpravy srov. např. rozhodování administrativní komise o náhradách škod způsobených výkonem práva myslivosti nebo užitkovou zvěří (§ 35 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti), rozhodování správních orgánů telekomunikací o úhradách a poplatcích za používání telekomunikační sítě a telekomunikační výkony (§ 8 a 21 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích), rozhodování poštovního správního úřadu o nárocích vyplývajících z odpovědnosti pošty za věci poštou dopravované (§ 12 zákona č. 222/1946 Sb., o poště), rozhodování pracovních sporů rozhodčími komisemi (vyhláška č. 42/1975 Sb.). Taková tendence je správná; naznačuje, že svěřit zákonem rozhodování sporu o soukromé právo správnímu orgánu je jednak výjimečné (§ 7 odst. 1 občanského soudního řádu), jednak – od roku 2003 (zákon č. 151/2002 Sb.) – i v těchto případech jsou takové věci následně projednány soudem v občanském soudním řízení (§ 7 odst. 2 o. s. ř. a část pátá téhož zákona). V konkrétních věcech pak je nutno řešit dvě zásadní otázky: jednak to, zda určitá právní věc vymezená předpisem správního práva je sporem nebo jinou právní věcí spadající svým vymezením pod režim ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. (tedy věc soukromoprávní; pokud by šlo o věc veřejného práva, mohla by být projednána soudem ve správním soudnictví - čl. 36 odst. 2 Listiny, § 65 aj. soudního řádu správního), jednak to, zda ji zákon skutečně svěřuje k rozhodování správnímu orgánu a nebo zda o tom mlčí (protože v takovém případě s ohledem na generální vymezení věcné působnosti soudů v