1 Afs 127/2004 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 127/2004- 62 - text 1 Afs 127/2004 - 64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Obec S., zast. JUDr. Karlem Rujbrem, advokátem v Blansku, náměstí Svobody 2, proti žalovanému: Městský úřad Blansko se sídlem Blansko, náměstí Svobody 32/3, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Město B., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004, č. j. 29 Ca 204/2002-30, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004, č. j. 29 Ca 204/2002-30, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004, č. j. 29 Ca 204/2002-30 a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud napadeným usnesením odmítl žalobu stěžovatelky proti příkazu Okresního úřadu Blansko, referátu finančního ze dne 3. 5. 2002, č. j. RF/1279/02/JB, jímž byl na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615/99-733 nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, kterou měla povinná stěžovatelka vůči Č. o. b., a. s., a to k vydobytí částky 804 316,50 Kč, ve prospěch oprávněného Města B. Krajský soud nejprve po rozboru zákona č. 320/2002 Sb. dospěl k závěru, že po zrušení okresních úřadů musí v této věci vystupovat v postavení pasivně legitimovaného účastníka řízení obecní úřad obce s rozšířenou působností, kterým je Městský úřad Blansko. Věcně však dovodil, že žalobou napadený příkaz ze dne 3. 5. 2002, č. j. RF/1279/02/JB k provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky není soudně přezkoumatelným správním rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Je tomu tak proto, že toto rozhodnutí bylo vydáno v rámci exekučního řízení, tedy řízení, kde již není rozhodováno o právech a povinnostech účastníků, ale jen o faktickém vymožení povinností uložených již v rámci předcházejícího řízení. Napadeným správním rozhodnutím tedy nebylo rozhodováno o veřejných subjektivních právech stěžovatelky. V důsledku absence jedné z podmínek řízení, kterou je existence soudně přezkoumatelného správního rozhodnutí, proto krajský soud žalobu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož jde o nedostatek neodstranitelný. V kasační stížnosti proti tomuto usnesení krajského soudu, která se opírá o důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s., stěžovatelka nesouhlasí se závěry tohoto soudu, pokud dospěl k tomu, že žalobu je třeba odmítnout. Stěžovatelka spatřuje důvod k podání kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v tom, že krajský soud nesprávně považuje za pasivně legitimovaného účastníka řízení Městský úřad Blansko. Tento správní orgán totiž nemá právní subjektivitu, je pouze orgánem Města B. a v den účinnosti zákona č. 320/2002 Sb. porušuje rovnost účastníků řízení. Je tomu tak proto, že je správním orgánem, který má provést výkon správního rozhodnutí, ale současně je i orgánem oprávněného Města B. Stěžovatelka má však především za to, že je dán důvod k podání kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Správní orgán se řídil nesprávným názorem, pokud vydal žalobou napadený exekuční příkaz k provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky, protože uložená povinnost nemá oporu ve spise. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615, které má být exekučním titulem, pouze rozděluje obec B. s tím, že vznikají dvě obce, tedy B. a S., a ukládá jedinou povinnost, nikoliv obci S., ale obci B., aby na obec S. převedla majetek podle přílohy tohoto rozhodnutí. Není zde zmínka o tom, že obec S. má nějaký majetek převádět na obec B., ani povinnost obce S. zaplatit podíl na úvěrech a zadluženosti Města B. Touto argumentací se krajský soud vůbec nezabýval, ačkoliv byla důvodně tato vada vytýkána již v žalobě. Ostatně také Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. IV. ÚS 299/02, na který se již obrátila, zaujal právní názor, že žalobou napadené rozhodnutí je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Z těchto důvodů proto nemůže obstát právní názor krajského soudu, že napadeným správním rozhodnutím nebylo rozhodováno o veřejných subjektivních právech, protože právo vlastnit majetek nelze zvrátit správním rozhodnutím při neexistujícím titulu k výkonu rozhodnutí. Stěžovatelka namítla i důvod k podání kasační stížnosti podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Je totiž přesvědčena o tom, že při rozhodování krajského soudu o žalobě byla odňata svému zákonnému soudci, neboť informace poskytnuté tímto soudem o složení senátu tohoto soudu jsou vnitřně rozporné. Je tomu tak proto, že nedostala žádnou informaci o tom, že by se rozvrh práce pro rok 2003 jakkoliv měnil a senát ve složení JUDr. Jaroslava Skoumalová, předsedkyně senátu, Mgr. Bc. Radovan Havelec, soudce a JUDr. Jan Šanca, soudce, který rozhodl o odmítnutí žaloby, svým složením neodpovídal senátu, o němž byla informována přípisy ze dne 15. 4. 2003 a ze dne 10. 12. 2003. Stěžovatelka posléze namítla i to, že uvedené vady způsobily i nepřezkoumatelnost usnesení krajského soudu pro nedostatek důvodů, protože ten se klíčovými podklady správního rozhodnutí (závaznost exekučního titulu, zákonnost příkazu provedení výkonu rozhodnutí) vůbec nezabýval (§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.) a ve svých konečných důsledcích i nezákonnost uvedeného usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby (§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.). Žalovaný Městský úřad Blansko v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je příslušným orgánem k provádění výkonu rozhodnutí a tato skutečnost nezakládá nerovnost účastníků. Město B. je obec, které provádí přenesenou působnost třetího typu, tj. podle § 61 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. v rozsahu obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Do podobného postavení se dostává i v jiných typech řízení, např. při vydávání stavebního povolení městu jako stavebníku. Rozhodnutím, kterými se zakládají, mění nebo ruší nebo závazně určují práva a povinnosti účastníků řízení, bylo rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy ze dne 19. 10. 1999, č. j. VS/3-5615 o rozdělení obce B. Příloha č. 2 tohoto rozhodnutí pojednává o rozdělení finančních prostředků, práv a závazků, podle něhož má obec S. splatit Městu B. poměrnou část úvěrů a úroků Města B. podle počtu obyvatel v částce 804 316,50 Kč. Odmítnutí žaloby krajským soudem na přezkoumání rozhodnutí vydaného v exekučním řízení bylo tudíž zcela zákonné. Ze všech těchto důvodů proto žalovaný Městský úřad Blansko navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004, č. j. 29 Ca 204/2002-30 při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a jelikož sám neshledal vady uvedené v § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, dospěl k závěru, že toto usnesení je třeba zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že byl soud nesprávně obsazen (§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.), neboť v případě důvodnosti této námitky by bylo nadbytečně posuzovat opodstatněnost ostatních námitek po věcné stránce. Tento soud z vyžádaných rozvrhů práce Krajského soudu v Brně pro roky 2002, 2003 a 2004 zjistil, že změnou rozvrhu práce pro rok 2003 ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. Spr 2267/2003 bylo nově zřízeno soudní oddělení 31 Ca ve složení JUDr. Jaroslava Skoumalová, předsedkyně senátu a Mgr. Radovan Havelec, soudce s neobsazeným místem dalšího člena senátu, které mimo jiné převezme ze soudního oddělení 29 Ca neskončené věci podle seznamu, který byl přílohou této změny rozvrhu práce. Mezi věcmi vybranými k převedení do nově zřizovaného senátu 31 Ca k 1. 10. 2003 byl i předmětný spis zn. 29 Ca 204/2002. V roce 2004 pracoval senát 31 Ca ve stejném složení jako po změně rozvrhu práce ze dne 25. 9. 2003 s tím, že zástupčími senáty byly senáty 29 Ca a 30 Ca, jehož členem byl i JUDr. Jan Šanca. Pokud tedy byla žaloba odmítnuta senátem Krajského soudu v Brně ve složení JUDr. Jaroslava Skoumalová, předsedkyně senátu, Mgr. Bc. Radovan Havelec, soudce a JUDr. Jan Šanca, soudce, šlo o senát, jehož složení nebylo v rozporu s rozvrhem práce. Je ovšem skutečností, že poučení o složení senátu v uvedeném směru a možnosti vznesení námitky podjatosti ze dne 10. 2. 2004 bylo zřejmě nedopatřením zasláno jen žalova