3 As 38/2004 — Nejvyšší správní soud

3 As 38/2004- 135 - text č. j. 3 As 38/2004 - 135 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce Ing. P. H., CSc., zastoupeného advokátem JUDr. Janem Součkem se sídlem Janáčkovo nábřeží 57, Praha 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti J. P., a M. P., (právní nástupkyně zemřelého J. P.), v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2003 č. j. 28 Ca 215/2001 - 74, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2003 č. j. 28 Ca 215/2001 - 74, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Okresního úřadu Praha-západ ze dne 2. 4. 2001 čj. 235/272,750/01/Fial. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud zrušil toto rozhodnutí, jímž bylo podle § 59 odst. 2 správního řádu změněno rozhodnutí Městského úřadu Jílové u Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 1. 2000 čj. 3211/2000/OHK 1116/00 vh-st o vydání povolení zúčastněným osobám k odběru podzemní vody podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (dále jen „vodní zákon“), v množství max. 750 l/den za účelem zásobování jednotlivé domácnosti rekreačně užívané pitnou vodou na dobu 10 let od nabytí právní moci rozhodnutí, a ke zřízení vodohospodářského díla podle § 9 odst. 1 vodního zákona. Stávající kopaná studna o hloubce 14,5 m a průměru 1 m na pozemku parc.č. 354/35 v k.ú. O. bude prohloubena do hloubky 29,5 m, tj. o 15 m; studna bude prohloubena vrtem Js 250 mm, vypažena zárubnicí Js 160 mm a vystrojena elektrickým ponorným čerpadlem s výtlačným potrubím napojeným do domácí vodárny. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo odvolacím správním orgánem změněno tak, že odběr podzemní vody byl stanoven v množství max. 0,1 l/s, 15 m3/měsíc a 100 m3/rok. Žalobce v žalobě namítal, že napadené správní rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Základem vodohospodářského rozhodnutí mělo být řádné zjištění o tom, zda a jaká je vzájemná souvislost zdrojů mezi studnami žalobce a zúčastněných osob. Žalobce nemůže akceptovat argumentaci napadeného rozhodnutí, že při rozhodování ve vodohospodářských věcech je vždy nutno počítat jen s určitou pravděpodobností. Žalobce dále namítl, že upuštění od místního šetření v takto skutkově i odborně sporném případě není v souladu se zákonem, neboť pro rozhodnutí věci je nezastupitelná aktuální znalost místních poměrů. Žalobce konečně namítl, že odůvodnění napadeného správního rozhodnutí je v podstatných otázkách zcela kusé, čímž je nepřezkoumatelné. Zúčastněné osoby uspěly v řízení před správním orgánem I. stupně na základě jimi předloženého odborného posouzení Mgr. Ch. o neexistenci vzájemného ovlivnění studní žalobce a zúčastněných osob. Napadené rozhodnutí však tento zásadní odborný závěr odmítlo; přesto zúčastněným osobám vyhovělo, pouze jim snížilo limitní odběr na 275 l/den. Bez existence jiného odborného zjištění ve prospěch žádosti, než tohoto odmítnutého a tím zpochybněného, neměl správní orgán II. stupně žádný věrohodný podklad ani pro povolení, ani pro rozsah omezení. Závěr napadeného rozhodnutí o malém ovlivnění je tak jen volnou úvahou, když další dvě odborná posouzení docházejí jen k závěrům o vzájemném ovlivnění studní s tím, že ke zjištění rozsahu ovlivnění je třeba vykonat odborná zjištění v posudcích navržená. Ve věci tedy nebyl proveden žádný důkaz pro stupeň a rozsah ovlivnění. Napadené rozhodnutí také ani neodůvodňuje, proč zrovna jím stanovený limit považuje za přiměřený. Stejně tak se nezabývá tím, že takto snížený limit činí prohloubení studní zúčastněných osob zbytečným. Okresní úřad Praha-západ ve vyjádření k žalobě uvedl, že nemohl vyhovět požadavku žalobce, aby správní orgán I. stupně nebo žadatel provedli na své náklady geofyzikální průzkum tektonických, resp. mikrotektonických poruch, a to metodou seismoakustického sondování prováděného zařízením Geosonar s užitím metody elektromagnetického impulsního vysokofrekvenčního profilování zařízením Georadar. Není totiž v silách a možnostech správního orgánu takto sofistikovaná zkoumání provádět, a ani je vyžadovat ve správním řízení po účastnících, protože takto prováděný průzkum by správní orgán považoval za nadbytečný a řízení by se neúměrně prodlužovalo a prodražovalo. Rovněž žalobcem požadované dlouhodobé čerpací zkoušky je obvyklé provádět pouze výjimečně, a to u velmi významných zdrojů podzemní vody, u nichž se má povolovat odběr vody ve velkém množství. K námitce o chybějícím místním šetření bylo odkázáno na ust. § 32 odst. 2 správního řádu. K námitce týkající se povoleného množství odebírané podzemní vody je uvedeno, že v odvolacím řízení byla této otázce věnována dostatečná pozornost. Žalobce při jednání uvedl, že v 90. letech postavil rodinný dům a posléze se v jeho studni ztratila voda. Proto mu bylo povoleno postavit novou studnu. Při vydání povolení k odběru vody z této studny bylo argumentováno, že množství odběru je omezeno s ohledem na místní poměry. Touto zásadou se však správní orgány neřídily v případě zúčastněných osob, kterým povolily podstatně větší odběr. Žalobce má proto oprávněný strach, že dojde ke ztrátě vody i v jeho druhé studni. Pro určení rozsahu ovlivnění studní měla být provedena dlouhodobá čerpací zkouška a místní šetření. Působnost po zaniklém Okresním úřadu Praha-západ přešla na Krajský úřad Středočeského kraje, který se tak stal žalovaným (§ 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“). Ten při jednání uvedl, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, proč nebylo vyhověno návrhu žalobce na provedení dlouhodobé čerpací zkoušky a proč nebylo nutné provést místní šetření. Žalobce má dosud platná dvě povolení k odběru podzemní vody ze dvou studní. O zrušení žádného z těchto povolení žalobce nepožádal a nepožádal ani o zvýšení stanoveného limitu k odběru podzemních vod. Městský soud v Praze se při posouzení věci především zabýval předloženými znaleckými posudky, které se z odborných hledisek zabývaly otázkou, zda prohloubení studny zúčastěných osob bude mít vliv na odběr vody ve studni žalobce, a to v souvislosti se žalobním bodem, v němž jsou namítána nedostatečná skutková zjištění pro vydání napadeného rozhodnutí. Z obsahu a závěrů znaleckých posudků, jejichž obsah je podrobně uveden v odůvodnění rozsudku, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že krátkodobé odběry vody ve studni zúčastněných osob se projeví ve studni žalobce, avšak jen málo a nevýrazně. Městský soud v Praze neshledal důvodnou námitku o pochybení správních orgánů, které rozhodly bez provedení místního šetření. Dokazování přísluší provádět správnímu orgánu (§ 34 odst. 4 správního řádu) a skutečnosti všeobecně známé nebo známé správnímu orgánu z úřední činnosti není třeba dokazovat (§ 34 odst. 6 správního řádu). V projednávané věci měly správní orgány dostatek podkladů, ve znaleckých posudcích je předmětné území podrobně popsáno a v projektu vrtných prací je vyobrazeno pomocí map. Proto bylo možné s přihlédnutím k těmto skutečnostem upustit od provedení místního ohledání. Městský soud v Praze neshledal důvodnou ani námitku o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, protože rozhodnutí odvolacího orgánu obsahuje vedle podkladů také úvahu, kterou byl odvolací orgán veden při hodnocení důkazů a použití právních předpisů, na jejichž základě rozhodoval. Kasační stížnost žalobce opřel o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) b) a d) s. ř. s. Žalobce namítá, že žalovaný porušil ust. § 3 odst. 4, § 32 odst. 1 správního řádu způsobem, který mohl ovlivnit zákonnost celého rozhodnutí. Každé rozhodnutí o povolení vodohospodářského díla v lokalitě s omezenými vodními zdroji vždy omezuje možnosti užívání vodního zdroje dosavadními uživateli. Správní řízení a rozhodnutí se těmito vzájemnými poměry dosavadních uživatelů v důsledku povoleného vodohospodářského díla nezabývalo a je v této části pro nedostatek důvodů i nepřezkoumatelné. Žalobce namítá, že soud měl takové rozhodnutí zrušit [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Vodohospodářský orgán I. stupně uznal existenci vzájemného ovlivnění studny žalobce a studny zúčastněných osob. Bez ohledu na míru, resp. rychlost vzájemného ovlivňování studní se proto nemohl v dalším řízení při dokazování, v rozhodnutí ani v jeho odůvodnění vyhnout otázce vzájemné přiměřenosti odběru vody těmito studnami. Ačkoliv odvolací orgán změnil rozhodnutí orgánu I. stupně právě v části rozsahu omezení odběru, nijak neodůvodnil, proč právě tuto výši povoleného odběru vody považuje za přiměřenou a na základě jakých podkladů, důkazů a úvah k tako