3 As 12/2007 — Nejvyšší správní soud

3 As 12/2007- 125 - text č. j. 3 As 12/2007 - 129 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce T. C. R. a.s., proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu ze dne 7. 1. 2005, č.j. 18363/2004-603, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 15/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2006, č. j. 8 Ca 15/2005 - 82, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Předseda Českého telekomunikačního úřadu svým rozhodnutím ze dne 7. 1. 2005, č.j. 18363/2004-603 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), podle § 59 odst. 2 spr. ř. (v celém textu míněn zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem – pozn. soudu) změnil a formulačně upřesnil výrok odvoláním napadeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru státní inspekce telekomunikací, ze dne 19. 5. 2004, č.j. 10928/04-620/V.vyř (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Na jeho základě byla žalobci podle § 97 odst. 1 písm. v) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“; s účinností od 1. 5. 2005 nahrazen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích – pozn. soudu) uložena pokuta ve výši 2 000 000 Kč za to, že v rozporu se svou zákonnou povinností podle § 37 odst. 2 zákona neumožnil propojení veřejných telekomunikačních sítí pro službu „Přístup ke službám se zvláštním tarifem 90X“ podle rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru regulace telekomunikačních sítí a služeb, ze dne 27. 1. 2004, č.j. 25828/03-610/VI (dále též „rozhodnutí ze dne 27. 1. 2004“). Jím rozhodl žalovaný ve věci uzavření dodatku ke smlouvě o propojení mezi žalobcem a společností Č. T., a. s.; stanovil povinnost propojení sítí obou společností pro shora uvedenou službu, a to za podmínek stanovených cenovým rozhodnutím č. 06/PROP/2003. Žalovaný posléze změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že žalobce nepropojil svou veřejnou telekomunikační síť s veřejnou telekomunikační sítí společnosti Č. T., a. s. pro službu „Přístup ke službám se zvláštním tarifem 90X“, čímž nesplnil povinnost uloženou rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27. 1. 2004, č.j. 25828/03-610/VI, přičemž jak právní kvalifikaci v podobě správního deliktu podle § 97 odst. 1 písm. v) zákona, tak pokutu ve výši 2 000 000 Kč, ponechal ve výroku svého rozhodnutí beze změny. V odůvodnění svého rozhodnutí dále uvedl, že námitky v podobě překročení pravomoci správního orgánu, porušení pravidel správního řízení vedeného pod sp. zn. 25282/03-610/VI, ve věci uzavření dodatku ke smlouvě o propojení ze dne 19. 12. 1997 mezi žalobcem a společností Č. T., a. s. pro službu „Přístup ke službám se zvláštním tarifem 90X“; a nedostatku kompetence při vydání a následné nesprávné aplikaci cenového rozhodnutí č. 06/PROP/2003, pro povinnost propojení veřejných telekomunikačních sítí plynoucí z rozhodnutí ze dne 27. 1. 2004, jsou nepřípadné, neboť se vztahují na jiné řízení, než to, jehož předmětem je uložení pokuty za správní delikt. Žalovaný rovněž vyjádřil názor, že služby se zvláštním tarifem mohou být poskytovány samotným provozovatelem terminující telekomunikační sítě, který nemusí být ve smluvním vztahu s poskytovatelem těchto služeb. Tím se vypořádal s námitkou žalobce, že povinnost propojení za podmínek stanovených v rozhodnutí ze dne 27. 1. 2004, včetně aplikace cenového rozhodnutí č. 06/PROP/2003, které podle něj dopadá jen na případy, kdy propojovaný provozovatel veřejné telekomunikační sítě je ve smluvním vztahu s poskytovatelem služeb se zvláštním tarifem, by žalobce měl jen za předpokladu, že by společnost Č. T., a. s., jako provozovatel prokázala a doložila smluvní vztah se třetím subjektem, který by byl v postavení poskytovatele služeb se zvláštním tarifem. Žalovaný shrnul, že žalobce nevyhověl rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 27. 1. 2004, čímž porušil svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 2 zákona, ačkoli mu nic nebránilo v jejím splnění a propojení byl povinen umožnit. Dodal, že jednáním žalobce byly naplněny znaky správního deliktu neumožnění propojení, které jsou v podobě objektivní odpovědnosti za výsledek uvedeny v § 97 odst. 1 písm. v) zákona, přičemž toto ustanovení v sobě nemusí zahrnovat výslovný odkaz na povinnost propojení stanovenou § 37 odst. 2 zákona. Žalovaný se ztotožnil se skutkovými a právními závěry prvostupňového orgánu a nepřisvědčil žádné z odvolacích námitek. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 12. 2006, č. j. 8 Ca 15/2005 - 82, zamítl žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud se nezabýval žalobními námitkami v podobě vytýkaného nedostatku působnosti a pravomoci žalovaného při rozhodování o dodatku ke smlouvě o propojení, završeném rozhodnutím ze dne 27. 1. 2004; stejně jako tvrzenými vadami řízení o dodatku ke smlouvě o propojení stran pro nevypořádání se s argumenty žalobce. Nezabýval se ani žalobními námitkami týkajícími se nesprávné aplikace cenového rozhodnutí č. 06/PROP/2003 v rozhodnutí ze dne 27. 1. 2004 a vlastní nezákonností cenového rozhodnutí č. 06/PROP/2003. Soud uvedl, že podle § 75 odst. 2 s. ř. s. se zabývá jen těmi skutečnostmi, které směřují proti rozhodnutí, o jehož zrušení žalobce v petitu usiluje. Výhradami žalobce proti jiným rozhodnutím se nezabývá. K tomu podotkl, že v případě žalobce se nejedná o námitky vztahující se k napadenému rozhodnutí, jehož zrušení se domáhá. Současně ani nebyly splněny podmínky § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. pro přezkoumání jiných úkonů v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, neboť rozhodnutí, vůči nimž směřují, jsou buď samostatně napadnutelná žalobou ve správním soudnictví nebo nemají výlučně podkladový charakter. Jako nedůvodnou soud označil žalobní námitku, podle níž žalovaný v řízení o napadeném rozhodnutí nepřihlédl ke skutečnosti, že se žalobce snažil dostát svým povinnostem a vyvíjel snahu o realizaci povinnosti propojení telekomunikačních sítí. V té mu však bránily nedostatky společnosti Č. T., a. s. v podobě nedoložení smluvního vztahu společnosti Č. T., a. s., jako provozovatele veřejné telekomunikační sítě, s poskytovatelem služeb se zvláštním tarifem. Jen v případě existence smluvního vztahu lze podle žalobce aplikovat cenové rozhodnutí č. 06/PROP/2003 a ve svém důsledku i uskutečnit rozhodnutí ze dne 27. 1. 2004. Pokud provozovatel veřejné telekomunikační sítě nebyl ve smluvním vztahu s provozovatelem služeb se zvláštním tarifem, nepřipadala v úvahu realizace propojení veřejných telekomunikačních sítí podle rozhodnutí ze dne 27. 1. 2004, které v sobě obsahovalo podmínku splnění cenového rozhodnutí č. 06/PPROP/2003, jež vychází z existence výše uvedeného smluvního vztahu. Soud k této námitce doplnil, že žalovaný se s touto argumentací ve svém rozhodnutí náležitě vypořádal. Podle něj námitky vznášené žalobcem proti požadavku společností Č. T., a. s. na umožnění propojení veřejných telekomunikačních sítí představovaly jen polemiku s rozhodnutím ze dne 27. 1. 2004. Případný nesouhlas měl žalobce uplatnit cestou opravných prostředků vůči tomuto rozhodnutí, nikoli nesplněním povinnosti propojení telekomunikačních sítí pro službu „Přístup ke službám se zvláštním tarifem 90X“. Žalobci nic nebránilo v realizaci propojení za situace, kdy odlišný právní názor žalobce nemohl být důvodem pro neplnění povinností za existence dalších platných a účinných aktů žalovaného. Soud dále konstatoval, že skutková podstata správního deliktu vyjádřená v § 97 odst. 1 písm. v) zákona v sobě nemusí výslovně obsahovat odkaz a zmínku o § 37 odst. 2 zákona, postačí však, obsahuje-li skutková podstata přímo popis deliktního jednání. Tím vyvrátil žalobní námitku v podobě nesankcionovatelnosti porušení § 37 odst. 2 zákona, pokud toto ustanovení není přímo uvedeno ve znění § 97 odst. 1 písm. v) zákona a současně vyvrátil i námitku v podobě rozhodnutí žalovaného bez právního podkladu. Oproti tomu však přisvědčil žalobci, že část odůvodnění ohledně stanovení výše uložené pokuty je, v rozsahu použitého kritéria v podobě délky výkonu podnikatelské činnosti, nepřezkoumatelná. Vyjádřil, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, k jakému hledisku podle § 100 odst. 3 zákona se toto kritérium vztahuje. Protože to však nemělo vliv na výši uložené pokuty, která zůstala neměnná, dospěl soud k závěru, že tato vada nezpůsobuje celkovou nesrozumitelnost ani nezákonnost napadeného rozhodnutí. Výši uložené pokuty neshledal nepřiměřenou a shrnul, že nebyl dán důvod ke snížení či upuštění od uložené pokuty. S ohlede