7 Afs 82/2007 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 82/2007- 87 - text č. j. 7 Afs 82/2007 - 91 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní věci stěžovatele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 7, za účasti ČSAD Invest, a. s., se sídlem ve Vsetíně, Ohrada 791, zastoupené JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, a osoby zúčastněné na řízení ČSAD Semily, a. s., se sídlem v Semilech, Na rovinkách 211, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2007, č. j. 62 Ca 29/2006 – 51, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2007, č. j. 62 Ca 29/2006 – 51, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, č. j. 62 Ca 29/2006 – 51, zrušil k žalobě ČSAD Invest, a. s. (dále jen „účastník řízení“) rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „stěžovatel“) ze dne 22. 5. 2006, č. j. 2R 024/06  Šp, kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí účastníka řízení proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) ze dne 20. 2. 2006, č. j. VZ/S248/05-2830/2006/520-KV, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání úkonů osoby zúčastněné na řízení jako zadavatele veřejné zakázky a zamítnut návrh účastníka řízení na vydání předběžného opatření, jímž měl být osobě zúčastněné na řízení uložen zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení ve veřejné zakázce „Dodávka autobusů linkové dopravy“, případně uložen zákaz plnění z uzavřené smlouvy. Krajský soud shledal důvodnou žalobní námitku, ve které účastník řízení tvrdil, že zastavení řízení podle ustanovení § 97 odst. 2 v návaznosti na ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) v důsledku nezaplacení kauce je nesprávné. Zákon o veřejných zakázkách stanoví lhůtu, ve které je třeba připsat kauci na účet Úřadu, přičemž složení kauce je třeba považovat za podmínku úplnosti návrhu. V případě, že kauce není nejpozději poslední den lhůty pro podání návrhu na přezkoumání úkonu zadavatele veřejné zakázky připsána na účet Úřadu, trpí návrh vadou, na kterou je třeba nahlížet jako na odstranitelnou vadu. Návrh lze tedy zamítnout pouze tehdy, nebyla-li taková vada odstraněna ve lhůtě podle § 97 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Úřad měl tudíž účastníka řízení jako osobu, která podala návrh na přezkoumání úkonu zadavatele, vyzvat k zaplacení kauce ve správné výši a teprve po marném uplynutí lhůty a nečinnosti účastníka řízení mohl považovat návrh za neúplný a správní řízení zastavit v souladu s citovaným ustanovením. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti vyjádřil nesouhlas s názorem krajského soudu, že na nesložení kauce ve lhůtě stanovené zákonem o veřejných zakázkách je třeba nahlížet jako na odstranitelnou vadu návrhu. Ustanovení § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách jednoznačně stanoví, že s podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je navrhovatel povinen složit na účet orgánu dohledu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele, nejvýše však 1 000 000 Kč. Kauce musí být připsána na účet orgánu dohledu nejpozději poslední den lhůty pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele. Ustanovení § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách má kogentní povahu a lhůta pro složení kauce má též jednoznačně určený konec. Kauce podle ustanovení § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách proto není náležitostí návrhu podle ustanovení § 97 odst. 1 citovaného zákona, a nelze tedy v případě jejího nesložení aplikovat postup pro doplnění návrhu. Pro srovnání stěžovatel odkázal na stávající právní úpravu veřejných zakázek, a to ustanovení § 114 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 137/2006 Sb.“), podle něhož musí návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele mimo jiné obsahovat doklad o složení kauce. Z doslovného znění citovaného ustanovení vyplývá, že zhojitelným nedostatkem je pouze nepředložení tohoto dokladu. Nesložení kauce, ať vůbec či v řádné výši, je však nedostatkem, jenž nelze ani za platné právní úpravy zhojit postupem podle ustanovení § 114 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Účastník řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel nedostatečně vyložil a nesprávně aplikoval ustanovení § 97 odst. 2 a § 98 odst.1 zákona o veřejných zakázkách. Jestliže zákon nestanoví režim pro případ nezaplacení kauce ve lhůtě, je nutno bezesporu vycházet ze systematiky zákona a možná i analogie provedené v odůvodnění rozsudků na ustanovení obdobných právních předpisů týkajících se nezaplacení soudního či správního poplatku ve lhůtě. Proto považuje napadený rozsudek krajského soudu za správný a vzhledem k tomu navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Osoba zúčastněná na řízení se ve vyjádření plně ztotožnila s právními závěry stěžovatele, neboť z dikce zákona o veřejných zakázkách je zjevné, že smyslem citovaných ustanovení je vyzvat navrhovatele pouze k doplnění konkrétních taxativně vyjmenovaných náležitostí. Splnění jiných náležitostí, jako je např. kauce, je výhradně odpovědností navrhovatele čili účastníka řízení a orgánu dohledu (Úřadu). Nevzniká proto povinnost vyzvat účastníka řízení k odstranění uvedeného nedostatku. Proto osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, přičemž sám neshledal vady uvedené v odst. 3 tohoto ustanovení, k nimž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Ze správního spisu vyplývá, že dne 26. 9. 2005 uveřejnila osoba zúčastněná na řízení oznámení otevřeného řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Dodávka autobusů linkové dopravy“. Ze dvou obdržených nabídek (firmy TEZAS, a. s. a účastníka řízení) vyhodnotila hodnotící komise jako nejvýhodnější nabídku uchazeče TEZAS, a. s. Dopisy ze dne 18. 11. 2005 a 21. 11. 2005 sdělila osoba zúčastněná na řízení jako zadavatel uchazečům své rozhodnutí, že veřejná zakázka byla přidělena firmě TEZAS, a. s. Účastník řízení s postupem zadavatele nesouhlasil a podal proti jeho úkonům námitky. Na uvedené námitky reagoval zadavatel dopisem ze dne 1. 12. 2005, ve kterém účastníku řízení sdělil, že jeho námitky odmítá a vrací zpět. Jelikož účastník řízení nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách v souladu se zákonem, podal návrh na přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu, který jej obdržel dne 20. 12. 2005. Tímto dnem bylo podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách zahájeno řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Účastník řízení byl Úřadem vyrozuměn o zahájení správního řízení a v tomto vyrozumění bylo mimo jiné uvedeno, že nesložil v zákonem stanovené lhůtě na účet orgánu dohledu kauci v požadované výši podle ustanovení § 98 odst.1 zákona o veřejných zakázkách (byla složena pouze ve výši 206 500 Kč). Účastník řízení dne 17. 1. 2006 oznámil Úřadu, že téhož dne složil na jeho účet doplatek kauce ve výši 630 Kč. Úřad poté rozhodl o zastavení řízení podle ustanovení § 97 odst. 2 v návaznosti na ustanovení § 98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách je řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem, kdy byl návrh doručen orgánu dohledu. Návrh musí být doručen orgánu dohledu do 10 kalendářních dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel písemné sdělení, že zadavatel námitkám nevyhověl nebo vyhověl, ale stěžovatel se způsobem vyřízení nesouhlasí (§ 96 odst. 3 citovaného zákona). Podle ustanovení § 97 odst. 1, 2 zákona o veřejných zakázkách musí být z návrhu patrné, kdo jej činí, které věci se týká, v čem je spatřováno porušení tohoto zákona a čeho se navrhovatel domáhá. Návrh dále musí obsahovat přesné označení zadavatele, musí být podepsán a datován. Součástí návrhu zasílaného orgánu dohledu je doklad o doručení námitek zadavateli. Návrh je zpoplatňován podle zvláštního právního předpisu. Jestliže návrh nemá předepsané náležitosti podle ustanovení § 97 odst. 1 tohoto zákona a navrhovatel jej ve lhůtě stanovené orgánem dohledu nedoplní, nebyl doručen ve lhůtě podle § 96 odst. 3 citovaného zákona nebo nebyl podán oprávněnou osobou, nebo není-li orgán dohledu věcně příslušný k rozhodnutí o návrh