3 Ao 5/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ao 5/2007- 55 - text 3 Ao 5/2007 - 60 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci navrhovatele: M. B., zastoupený Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupené JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem Pplk. Sochora 4, Praha 7, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 0939/05, schválené usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 40/13 ze dne 14. 9. 2006, t a k t o: I. Návrh s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Návrhem ze dne 10. 12. 2007 se domáhal navrhovatel zrušení části opatření obecné povahy – změny Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 0939/05, který byl schválen usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 40/13 dne 14. 9. 2006. Předmětem této změny Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy je realizace nové letové dráhy RWY 06R/24L v prostoru letiště Ruzyně spolu se stavbou silničního okruhu a trasování rychlodráhy, to vše před rokem 2010. Tato stavba je zároveň prohlášena za stavbu veřejně prospěšnou. Změnou dochází rovněž k přesunutí stavby ze směrné části územního plánu do části závazné a ke zvětšení plošného rozsahu koridoru této stavby a s tím související změně navrhovaného funkčního využití některých ploch, dříve určených jako orná půda, louky, pastviny a přírodní nelesní zeleň, na dopravní a vojenská letiště. Na úvod navrhovatel zdůraznil, že si je vědom toho, že Nejvyšší správní soud se již otázkou přezkumu územních plánů schválených podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“, s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění, dále jen „nový stavební zákon“ - pozn. soudu) zabýval, a to i v řízení vedeném před rozšířeným senátem, tento návrh však soudu předkládá za zcela nové skutkové i právní situace. Pro posouzení přípustnosti tohoto návrhu je podle navrhovatele klíčová otázka vztahu platnosti územního plánu, schváleného podle zákona č. 50/1976 Sb. (resp. jeho změny) a jeho publikace obecně závaznou vyhláškou obce, to vše v kontextu nové právní úpravy stavebního práva (tedy za současného právního stavu). Nový stavební zákon ve svých přechodných ustanoveních § 187 - § 189 řeší otázku právní formy změn územních plánů, schválených před jeho účinností. Konkrétně z ust. § 187 odst. 7 a § 188 odst. 4 nového stavebního zákona navrhovatel vyvozuje, že změny územních plánů, schválených před 1. 1. 2007 (tedy podle zákona č. 50/1976 Sb.) jsou od 1. 1. 2007 vydávány ve formě opatření obecné povahy. Vzhledem ke skutečnosti, že napadená změna Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy nebyla publikována obecně závaznou vyhláškou, je navrhovatel přesvědčen, že je přezkoumatelná ve správním soudnictví podle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a ust. § 101a s. ř. s. jako opatření obecné povahy. Navrhovateli by jinak byl odepřen přístup ke spravedlnosti, navíc za situace, kdy odpůrce nerespektoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, a změnu územního plánu č. Z 0939/05 znovu předložil zastupitelstvu ke schválení, aniž by odstranil vady, které byly důvodem k jejímu zrušení cit. rozsudkem. Ohledně vlastní aktivní legitimace navrhovatel uvedl, že je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Nebušice. V případě výstavby plánované letové dráhy by některé jeho nemovitosti byly výstavbou přímo dotčeny, další by se ocitly uvnitř ochranného hlukového pásma letiště Ruzyně. Realizace předmětu změny územního plánu č. Z 0939/05 a výstavba letové dráhy by znamenala zásah do vlastnického práva navrhovatele, jakož i do jeho práva na ochranu soukromí, zdraví a na příznivé životní prostředí. Výstavbou letové dráhy v sousedství nemovitostí dochází navíc k jejich znehodnocení a v důsledku toho k výraznému poklesu tržní hodnoty. Ve vztahu k jednomu z jeho pozemků znamená schválení územní změny ve spojení se zákonem č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně, současně hrozbu vyvlastnění. Dále navrhovatel uvedl, že ve lhůtě podle ust. § 22 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. podal proti návrhu změny územního plánu č. Z 0939/05 písemnou námitku, na niž v rozporu se zákonem neobdržel žádnou odpověď a z obsahu schválené změny územního plánu č. Z 0939/05 přitom vyplývá, že námitce navrhovatele nebylo vyhověno. Navrhovatel je přesvědčen, že změna územního plánu č. Z 0939/05 nebyla ve smyslu ust. § 101d odst. 1 a 2 s. ř. s. vydána (projednána a schválena) zákonem stanoveným způsobem z těchto důvodů: v rozporu se zákonem odpůrce nerozhodl o námitce navrhovatele, absence procesu podle ustanovení § 20 až § 25 zákona č. 50/1976 Sb. ve spojení s ust. § 31 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. při pořizování změny územního plánu č. Z 0939/05, v rozporu s zákonem nebyly posouzeny vlivy návrhu změny územního plánu na životní prostředí, v rozporu se zákonem nebyla v územním plánu vymezena ochranná hluková pásma nové letové dráhy RWY 06R/24L. Odpůrce ve vyjádření k návrhu podanému navrhovatelem na zrušení části opatření obecné povahy uvedl, že usnesení Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 14. 9. 2006, kterým byla přijata změna Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy č. Z 0939/05 není, dle názoru odpůrce, přezkoumatelné podle ust. § 4 odst. 2 písm. c) s. ř. s. a ust. § 101a s. ř. s. jako opatření obecné povahy. Předpokladem platnosti a účinnosti jakéhokoliv právního předpisu a rovněž opatření obecné povahy je jeho zákonem předepsané zveřejnění (vydání). Usnesení zastupitelstva ze dne 14. 9. 2006 nebylo doposud vydáno, a to ani jako obecně závazná vyhláška hl. m. Prahy nebo opatření obecné povahy. Předpokladem přezkumu opatření obecné povahy je tedy jeho účinnost, která nastává jeho vydáním. K zveřejnění usnesení zastupitelstva předepsanou formou doposud nedošlo. Zveřejnění usnesení zastupitelstva na úřední desce Magistrátu nelze považovat za vydání opatření obecné povahy, ale má pouze informativní charakter a nesplňuje jednotlivé náležitosti stanovené pro zveřejnění opatření obecné povahy. K otázce aktivní legitimace navrhovatele se odpůrce vyslovil, že navrhovatel není ve smyslu ustanovení zákona č. 50/1976 Sb. dotčenou osobou, která by mohla v rámci řízení o pořizování územně - plánovací dokumentace vznášet námitky, neboť jeho nemovitosti nejsou předmětnými funkčními změnami územního plánu dotčeny. Z důvodů, které uvádí navrhovatel ve svém podání, je osobou oprávněnou vznášet námitky v rámci řízení o vydání územního rozhodnutí a následných řízení o vydání stavebního povolení. Na podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Ao 3/2007 – 48. Poukázal dále na ustanovení 188 odst. 3 nového stavebního zákona, podle nějž činnosti ukončené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení § 70 s. ř. s., dle názoru odpůrce, vylučuje soudní přezkum sdělení o námitkách učiněného podle ust. 23 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. Právní úprava účinná v době schválení předmětné změny územního plánu dne 14. 9. 2006, územní plán a jeho změny za opatření obecné povahy nepovažovala. V prvé řadě se Nejvyšší správní soud v projednávané věci zabýval otázkou, zda usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 40/13 ze dne 14. 9. 2006, jímž mj. schválilo návrh změny Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy č. Z 0939/05, je opatřením obecné povahy podle ust. § 101a s. ř. s. Při posuzování této právní otázky vycházel Nejvyšší správní soud z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2007, č. j. 3 Ao 1/2007 - 44, publikovaném pod č. 1276/2007 Sb. NSS, který ve svém rozhodování dospěl k odlišnému právnímu názoru, než který byl vysloven v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 - 74, publikovaném pod č. 968/2006 Sb. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu vyjádřil právní názor, podle něhož „územní plán velkého územního celku schválený usnesením zastupitelstva kraje v roce 2006 není opatřením obecné povahy, a není zde dána pravomoc soudu podle § 4 odst. 2 písm. c) s. ř. s. k jeho přezkumu podle § 101a a násl. s. ř. s.“. Na základě shora uvedeného usnesení rozšířeného senátu a právních závěrů v něm obsažených Nejvyšší správní soud věc posoudil takto: Opatření obecné povahy je institutem, který do českého právního řádu – alespoň co se jeho výslovného pojmenování týče - zavedl zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Uvedený zákon předepsal vydání opatření obecné povahy pro některé činnosti telekomunikačních orgánů