3 Aps 3/2006 — Nejvyšší správní soud

3 Aps 3/2006- 54 - text 3 Aps 3/2006 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: Obec Kašava, 763 19 Kašava, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Zlínský kraj, se sídlem tř. Tomáše Bati 1565, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2005, č. j. 30 Ca 45/2004 - 35 t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti žalovanému v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, ve kterém žalobce navrhoval, aby krajský soud rozsudkem zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce, které spatřuje v odmítání žalovaného provést podle návrhu žalobce ze dne 9. 9. 2003 zápis vlastnického práva záznamem v katastru nemovitostí k pozemku parc. č. 64 vedeném ve zjednodušené evidenci, parcela původ Pozemkový katastr, v katastrálním území Kašava. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou odůvodnil zejména tím, že pokud katastrální úřad odmítá provést záznamem zápis vlastnického práva podle návrhu učiněného obcí podle § 8 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a podmiňuje provedení zápisu bezdůvodným požadavkem na předložení listiny prokazující nabytí vlastnictví, jedná se o nezákonný zásah. Žádný zákon nezmocnil katastrální úřad k tomu, aby ukládal obci v souvislosti s nabytím vlastnictví nemovitosti ze zákona, aby o tomto přechodu vlastnictví předkládala listinu prokazující, že došlo k přechodu vlastnictví. Žalovaný poukázal na ust. § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (dále „zákon o zápisech“), z něhož vyplývá, že vznik, změna, zánik práva, ke kterému došlo ze zákona, se do katastru nemovitostí nezapisuje na základě návrhu navrhovatele a úvahy katastrálního úřadu, kterou by takovému návrhu vyhověl, nýbrž na základě listin osvědčujících právní vztahy. Žalobce požadovanou listinu nepředložil a písemnosti předložené žalobcem přezkoumal žalovaný ve smyslu ust. § 7 odst. 1 a ust. § 8 odst. 1 zákona o zápisech a dospěl k závěru, že nejsou způsobilé k navrhovanému zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce, neboť prokazují pouze nabytí vlastnického práva České republiky se vznikem práva hospodaření pro Místní národní výbor v Kašavě, nikoli již jeho přechod na obec Kašava. Proto předložené listiny ve smyslu ust. § 8 odst. 2 téhož zákona vrátil žalobci s průvodním dopisem ze dne 18. 12. 2003. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že zápis záznamem se neprovádí ve správním řízení, nerozhoduje se o něm a není ani osvědčením, jedná se o evidenci práv vzniklých rozhodnutím jiných orgánů či na základě právních skutečností. Žádost o provedení záznamu tedy není návrhem zahajujícím řízení, které by bylo třeba ukončit meritorním nebo procesním rozhodnutím. Pokud není dána povinnost žalovaného vydat rozhodnutí či osvědčení, nelze ani dosíci toho, aby soud zavázal žalovaného provedením záznamu o určitém obsahu, tedy aby žalovaný nepokračoval v odmítání provedení takového záznamu, tak jak se toho žalobce na základě žaloby podle ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), domáhal. Jednou z podmínek důvodného použití institutu ochrany před nezákonným jednáním správního orgánu je i existence zásahu správního orgánu, který není rozhodnutím. Zásahem se rozumí obecně úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. V daném případě, jak vyplývá z přípisu žalovaného ze dne 18. 12. 2003, č.j. Z-8381/2003-705/1, konal žalovaný podle ust. § 8 odst. 2 zákona o zápisech, neboť vrátil žalobci jím předložené listiny jako nezpůsobilé k vykonání záznamu. Žalovaný tak v rámci své kompetence shledal, že není dán podklad pro zápis vlastnického práva žalobce k předmětné nemovitosti záznamem, posuzoval obsah a právní význam listiny, tj. její způsobilost z hlediska vykonání záznamu. Neučinil tudíž vůči žalobci žádný úkon, kterým by jej zavázal něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět. Ve věci se proto nejedná o zásah ve smyslu ust. § 82 s. ř. s., podaná žaloba není důvodná a krajský soud ji zamítl. Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že považuje rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť jeho názor, že se v dané věci nejedná o zásah ve smyslu ust. § 82 s.ř.s., je stručně odůvodněný a dále namítá, že z výroku rozsudku krajského soudu v odstavci I. „žaloba ze dne 4.2. 2004 se zamítá“ není zřejmé, jakou žalobu stěžovatel uplatnil, jakého výroku soudu chtěl dosáhnout, co se rozsudkem zamítá a nevyjadřuje vztah k obsahu žaloby. Krajský soud vyslovil dle stěžovatele nesprávný právní názor, že není dána povinnost žalovaného provést záznam o určitém obsahu a není-li dána povinnost žalovaného vydat rozhodnutí či osvědčení, nelze dosáhnout ani toho, aby soud zavázal žalovaného k provedení záznamu o určitém obsahu. Názor krajského soudu je v rozporu s ust. § 8 odst. 2 zákona o zápisech, který ukládá katastrálnímu úřadu, aby provedl záznam práva do katastru, je-li vyhotovena listina způsobilá k záznamu, tedy žalovaný je povinen provést záznam, je-li přiložená listina způsobilá k vykonání záznamu a to do 30 dnů, jak mu ukládá ust. § 5 odst. 3 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona. Opačný výklad, totiž že je ponecháno na vůli žalovaného, zda a kdy provede v katastru nemovitostí záznam údajů v právních vztazích, by vedl k libovůli rozhodování žalovaného. Krajský soud dle stěžovatele nesprávně posoudil oprávnění žalovaného přezkoumávat listinu k provedení záznamu, přiznává-li mu, aby v rámci zákonné kompetence posuzoval obsah a právní význam listiny, tj. její způsobilost z hlediska vykonání záznamu. Oprávnění žalovaného přezkoumávat předloženou listinu omezuje ust. § 8 odst. 1 zákona o zápisech jen na zjištění, zda předložená listina je bez chyb v psaní a počtech a bez jiných zřejmých nesprávností. Jedině tyto vady opravňují katastrální úřad k vrácení listiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2005, č.j. 30 Cdo 2191/05). Stěžovatel uvádí, že listinou, podle které má žalovaný zapsat záznamem vlastnické právo, které obec k nemovitostem nabyla ze zákona podle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, je návrh obce podle ust. § 8 téhož zákona. Pro tento návrh nejsou stanoveny žádné formální náležitosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2000, č. j. 30 Cdo 2232/2000). Stěžovatel předložil k návrhu na zápis ověřenou kopii kupní smlouvy ze dne 28. 8. 1987 a geometrický plán ze dne 28. 11. 1984, zak.č. 142-339-84/051 potvrzený Střediskem geodézie Gottwaldov. Katastrální úřad bezdůvodně odmítá zapsat záznamem vlastnické právo pro obec, žádnou chybu v psaní nebo počtech nebo jinou nesprávnost návrhu nevytkl. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že při posuzování způsobilosti listiny k provedení záznamu se v prvé řadě přezkoumává, zda se jedná o listinu, která ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zákona o zápisech potvrzuje nebo osvědčuje právní vztahy. K řešení problému nečinnosti správního orgánu se nelze bránit žalobou ve smyslu § 82 s. ř. s., nýbrž jedině žalobou podle § 79 s. ř. s. Žalobce nesprávně hodnotí postup žalovaného jako nečinnost, dle žalovaného se v souzené věci nejedná ani o případ nečinnosti ani o případ nezákonného zásahu, kdy je nutno kumulativně splnit řadu zákonných podmínek, který žalovaný vyjmenovává a zároveň odkazuje na judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 - 65. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud předně neshledal k námitce stěžovatele rozsudek krajského soudu nepřez