4 As 61/2006 — Nejvyšší správní soud

4 As 61/2006- 68 - text 4 As 61/2006 - 75 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) Ing. V. H., b) RNDr. M. B., c) Ing. A. I., všichni zast. Mgr. Petrem Miketou, advokátem, se sídlem Jaklovecká 18, Ostrava - Slezská Ostrava, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci, se sídlem Rumjancevova 10, Liberec, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 23. 5. 2006, č. j. 59 Ca 30/2005 - 43, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 1. 2005, č. j. ZKI-O-53-797/2004 Lg, zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště v Litoměřicích (dále též jen „katastrální úřad“) ze dne 9. 11. 2004, č. j. OR-314/2004-506/3, jímž byl zamítnut návrh žalobců na opravu údajů v katastru nemovitostí ohledně parcel č. 808/7, 808/13, 808/10, 808/11 a 808/14 v katastrálním území Vchynice. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu, v níž namítali, že nesprávným postupem správních orgánů, které neprovedly opravu chyby v katastru nemovitostí, došlo k porušení jejich práv, neboť katastrální úřad vede ve své evidenci jako vlastníky výše uvedených pozemků fyzické osoby, které údajně měly nabýt vlastnické právo na základě listin označených jako opisy přídělových listin, přestože tyto listiny nejsou správními rozhodnutími a nemohou vyvolat jakoukoli změnu právních vztahů. Právní předchůdci žalobců V. a J. H. byli na základě trhových smluv ze dne 15. 4. 1935 vlastníky parcely č. 808, z níž uvedené pozemky vznikly; tato parcela jim byla odebrána rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 19. 10. 1948, č. j. 69.262/48-IX/A-21. Žalobce sub a) a jeho sestra, jako zákonní dědicové po V. a J. H., uplatnili nárok na vydání pozemků u Okresního pozemkového úřadu v Litoměřicích, jenž rozhodnutím č. j. Zem.Les 1031/1284/91-9,64, které nabylo právní moci dne 23. 11. 1991, uvedené pozemky oprávněným osobám vydal. Katastrální úřad v Litoměřicích však toto rozhodnutí v rozporu s § 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, nezapsal. Po vydání rozhodnutí pozemkového úřadu byla provedena dodatečná identifikace parcel ze dne 15. 5. 1992, č. j. 290-1455-92, která vychází z neúplného a jednostranného zpracování evidence nemovitostí z let 1987 až 1992, kdy byly na listy vlastnictví č. 145, 151, 169 až 175 v katastrálním území Vchynice jako vlastníci zapsáni přídělci, kteří již nežili. Žalobci namítali, že katastrální úřad, resp. středisko geodézie, nebyl oprávněn provést zápis vlastnického práva ve prospěch přídělců. Žalobci zpochybnili listiny označené jako opis přídělové listiny, uvedli, že se nejedná o opisy přídělových listin, ale o listiny dodatečně vyhotovené v roce 1987 okresním národním výborem. Opisem listiny je její fotokopie, obsah listiny musí být totožný s originálem. Pokud by se jednalo o opis přídělové listiny, muselo by být zřejmé, kdo vydal její originál, kdo listinu podepsal, pod jakým číslem jednacím bylo řízení vedeno, kdy byla listina vydána, apod. Listina použitá jako podklad pro zápis vlastnického práva pro přídělce však nemá všechny náležitosti rozhodnutí, ani po formální stránce není správním rozhodnutím, a proto nemůže vyvolat žádnou změnu právních vztahů. Žalobci konstatovali, že bylo povinností správního orgánu zkoumat, zda byla listina vydána orgánem, který byl oprávněn rozhodovat o vlastnických právech. Žalobci namítali, že s účinností od 1. 7. 1964 nemohly národní výbory rozhodnout o převodu zemědělské půdy přídělovou listinou, a poukázali na skutečnost, že listina označená jako opis přídělové listiny obsahuje jediné datum, a to 1. 4. 1987. Žalobci zdůraznili, že se nejedná o opisy původních rozhodnutí, neboť žádné originály přídělových listin v minulosti neexistovaly. V roce 1987 nebyla většina osob uvedených v opisech přídělů naživu, proto nemohlo dojít k řádnému završení přídělového řízení vydáním přídělových listin, které již nebylo komu doručit. Žalobci dále nesouhlasili se závěrem žalovaného, že přídělci nabyli vlastnické právo dnem odevzdání přidělených nemovitostí do držby, tj. 1. 10. 1948, a tvrdili, že předpokladem pro vznik vlastnického práva bylo vydání přídělové listiny v přídělovém řízení a nikoli pouze převzetí přídělu. Žalobci uzavřeli, že katastrální úřad byl povinen provést opravu chyby v katastru nemovitostí a zapsat u předmětných pozemků osoby, které byly evidovány jako vlastníci před zápisem přídělců. Žalobci navrhli, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 23. 5. 2006, č. j. 59 Ca 30/2005 - 43, Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku krajský soud konstatoval, že postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, lze opravit i chyby vzniklé při zakládání a vedení evidence nemovitostí podle zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a to pouze v případě pochybení v důsledku zřejmého omylu. Za zřejmý omyl pak soud ve shodě se žalovaným považoval např. změnu údajů katastru (evidence nemovitostí) provedenou v rozporu s obsahem listiny, chybný přepis údajů na základě listiny, či změnu údajů na základě listiny, která beze všech pochybností takové změny neprokazuje. Podle krajského soudu nelze údaj katastru, byť chybný, opravit postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona ve věci sporné a nejasné, kdy není zcela zřejmé, jaký údaj má být v katastru zapsán jako správný. V řízení o opravě chyb katastru zásadně nelze zkoumat a posuzovat správnost zápisu vlastnického práva. Krajský soud shledal, že středisko geodézie postupovalo podle prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb., když v roce 1987 na základě listin vystavených okresním národním výborem zapsalo vlastnické právo ve prospěch přídělců. Tyto listiny obsahovaly požadované údaje o nemovitostech ve smyslu § 6 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., byly posouzeny jako ověřené rozhodnutí národního výboru podle zvláštních předpisů a středisko geodézie podle § 6 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky zapsalo vlastnické právo. Vyznačení právního vztahu při zakládání evidence na základě takových úředních listin nelze podle krajského soudu označit za zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí, neboť údaje o vlastnících z předložených listin vyplývaly, odpovídaly navíc návrhu přídělu zbytkového statku manželů H., který mělo středisko geodézie při zakládání evidence nemovitostí k dispozici. Krajský soud zdůraznil, že ani případná pochybení při posuzování opisů přídělových listin střediskem geodézie nemohla v daném případě být důvodem vyhovění návrhu žalobců na opravu údaje v katastru nemovitostí postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, neboť nejde o zřejmý omyl, když uvedené listiny nelze označit za listiny, které zcela zřejmě bez všech pochybností neosvědčují založení právních vztahů ve druhé etapě zakládání evidence nemovitostí. Vlastnické právo k předmětným pozemkům je podle názoru krajského soudu sporné, žalobci se určení svého vlastnického práva domáhají u obecného soudu a žádají rovněž o vydání těchto pozemků v restitučním řízení. Za takové situace pak žalobci nemohou docílit zápisu vlastnického práva ve svůj prospěch v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu. Soud konstatoval, že v řízení podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona správní orgány nemohou posuzovat správnost zápisu vlastnického práva k nemovitostem, ani průběh a ukončení přídělového řízení, zkoumají pouze, zda je v operátu katastru nemovitostí chybný údaj a pokud ano, zda nastal zřejmým omylem při vedení či obnově katastru, resp. evidence nemovitostí. Námitkou týkající se okamžiku nabytí vlastnického práva přídělců se soud nezabýval, neboť z podané žaloby není zřejmé, jak toto konstatování v odůvodnění napadeného rozhodnutí souviselo s posouzením návrhu žalobců na opravu chyb v katastru. Návrhy žalobců na provedení důkazů soud pro nadbytečnost zamítl a uzavřel, že ze strany správních orgánů neshledal porušení § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. S ohledem na výše uvedené krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou. Proti tomuto rozsudku podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včas kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatelé namítali, že se krajský soud vůbec nezabýval otázkou jak hodnotit listinu označenou