6 Ads 30/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 30/2007- 43 - text 6 Ads 130/2007 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: M. H., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2006, č. j. 41 Cad 209/2006 - 8, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2006, č. j. 41 Cad 209/2006 - 8, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 5. 9. 2006, č. X, byl žalobkyni podle § 25 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 1. 7. 1990 upraven vdovský důchod na celkovou částku 2064 Kč měsíčně (z toho starobní důchod činí 1464 Kč a vdovský 600 Kč měsíčně). Dále je v rozhodnutí uvedeno na jaké částky byl důchod od října 1990 zvyšován s tím, že od ledna 2006 náleží starobní důchod ve výši 7366 Kč, vdovský důchod ve výši 2185 Kč, zvýšení podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. ve výši 341 Kč, zvláštní příspěvek podle zákona č. 357/2005 Sb. ve výši 1250 Kč, celkem tedy náleží 11 142 Kč měsíčně. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že za dobu vazby a výkonu trestu zemřelého manžela od 8. 12. 1976 do 8. 12. 1977 v délce trvání 12 měsíců činí příplatek 180 Kč. K vdovskému důchodu náleží 60 % z této částky, tj. 108 Kč. Protože je žalobkyni vyplácen vdovský důchod v souběhu se starobním důchodem v poloviční výši, náleží jí také příplatek v poloviční výši 54 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, č. j. 41 Cad 209/2006 - 8, tak, že rozhodnutí žalované ze dne 5. 9. 2006 zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že se ztotožňuje s žalobou a žalobními body, neboť tyto pokládá za správné. Pokud jde o napadené rozhodnutí, podle něhož byl žalobkyni upraven vdovský důchod od 1. 9. 1990 podle § 25 zákona č. 155/1995 Sb., poukázal na to, že ve výroku rozhodnutí mělo být uvedeno, že žalobkyni se vdovský důchod zvyšuje podle § 25 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, neboť pouze tento zákon upravuje měsíční příplatky k důchodu, a to v odstavci 7 § 25 písm. a) nebo v písm. b). Ustanovení § 25 zákona č. 155/1995 Sb. se týká pracovních úrazů a nemocí z povolání, takže v tomto směru je výrok rozhodnutí nezákonný. Po citaci ustanovení § 67 a § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, krajský soud uvedl, že pokud žalovaná ve výroku rozhodnutí uvádí, jak se zvyšoval starobní a vdovský důchod žalobkyně v období od 1. 10. 1990, nepostupovala v souladu s § 68 správního řádu, neboť neuvedla právní předpisy, podle kterých ke zvyšování došlo, ani matematické postupy, podle nichž žalovaná k uvedeným částkám došla, takže v tomto směru není pro účastníka řízení rozhodnutí přezkoumatelné; jedná se o nedostatek důvodů rozhodnutí. Je-li v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, že příplatek za dobu věznění manžela žalobkyně „v délce trvání 12 měsíců“ činí 180 Kč, opět žalovaná podle krajského soudu neuvádí, podle jakého ustanovení zákona č. 119/1990 Sb. období nezákonného věznění manžela zhodnotila, a to z hlediska pracovních kategorií, neboť § 25 odst. 7 uvedeného zákona stanoví rozdílné částky za každý měsíc vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, pokud poškozený konal práce zařazené do I. nebo II. pracovní kategorie a práce v ostatních případech (buďto 20 Kč za každý měsíc vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody nebo 15 Kč). V tomto směru také nebylo postupováno v souladu s § 68 správního řádu a rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Pokud pak v oznámení o výplatě důchodu žalovaná uvádí, za kterou dobu a v jaké výši celkově byl doplatek stanoven, i v tomto směru dal krajský soud žalobkyni za pravdu, že ani v tomto směru rozhodnutí žalované přezkoumatelné není, protože jsou uváděny pouze celkové částky, nikoliv matematické postupy, jak tyto doplatky byly stanoveny. I tato část rozhodnutí je tedy pro žalobkyni nepřezkoumatelná. V případě příplatku k vdovskému důchodu se krajský soud neztotožnil s výkladem provedeným žalovanou v rozhodnutí. Uvedl, že podle § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., ustanovení odstavců 1, 2, 3, 6 a 7 se použijí obdobně pro úpravu výše důchodů, ze které byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod, a pro poskytování příplatku k těmto důchodům. Výše příplatku k vdovskému důchodu činí 60 %, k sirotčímu důchodu, jde-li o oboustranně osiřelé dítě 50 % a jde-li o jednostranně osiřelé dítě 30 % částek stanovených v odst. 7. Žalovaná zdůvodňuje to, že žalobkyni náleží nikoliv 60 % z částky 180 Kč k vdovskému důchodu, ale polovina z této částky, tj. 54 Kč, neboť vdovský důchod je jí vyplácen v souběhu se starobním důchodem. Po citaci § 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. krajský soud uvedl, že postup, který zvolila žalovaná, není podle názoru soudu v souladu s § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., v němž se stanoví, že výše příplatku k vdovskému důchodu činí 60 %, nic jiného v tomto ustanovení stanoveno není. Potup, tak jak ho uvádí žalobkyně v žalobě, pokládá krajský soud za správný, tedy takový, že k celému starobnímu důchodu žalobkyně se má připočítat polovina procentní výměry vdovského důchodu, neboť v tomto směru je nutno postupovat podle § 59 odst. 1 věta prvá zákona č. 155/1995 Sb. a teprve poté je nutno k vdovskému důchodu připočítat příplatek ve výši 60 % toho, co by náleželo zemřelému manželovi. Jiný postup krajský soud pokládá za postup v rozporu s § 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., neboť v ustanovení § 25 odst. 8 uvedeného zákona není uvedeno, že kromě krácení 60 % by mělo k nějakému dalšímu krácení docházet. Postup, který zvolila žalovaná je tedy podle názoru krajského soudu v rozporu se zákonem. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), přičemž zavázal žalovanou, aby v novém rozhodnutí postupovala v souladu se stanoviskem krajského soudu vyjádřeným v tomto rozsudku. Proti uvedenému rozsudku podala kasační stížnost žalovaná z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Žalovaná ničeho nenamítá proti povinnosti opravy rozhodnutí pro formální vady především ve výrokové části, neboť námitka žalobkyně v tomto směru byla důvodná, což ostatně žalovaná uznala i ve svém vyjádření k žalobě. Žalovaná však nesdílí právní názor krajského soudu na přiznání příplatku ve výši 60 % toho, co by náleželo zemřelému manželovi podle § 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb., k poloviční výši procentní výměry vdovského důchodu náležející k celému souběžnému starobnímu důchodu. Žalovaná namítá, že krajský soud rozhodl bez ohledu na ustanovení § 58a zákona č. 100/1988 Sb. a § 98 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Po citaci uvedených ustanovení žalovaná uvádí, že podle těchto zákonných ustanovení se vypočtená výše příplatku - je tedy výslovně uvedeno i u vdovských důchodů - slučuje s důchodem, ke kterému náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek. Zároveň zákonodárce taxativně uvedl, kdy se k výši příplatku nepřihlíží. Postup žalované při stanovení výše příplatku (60 % z částky 180 Kč je 108 Kč a dále z důvodu souběhu jen polovina, tj. 54 Kč) není v rozporu se zákonem a jednoznačně ze zákona vyplývá. Vypočtená výše příplatku se musí nejprve sloučit s důchodem, ke kterému náleží, a následně takto stanovená výše, tzn. včetně příplatku, upravit pro souběh s druhým důchodem na polovinu. Žalovaná je proto toho názoru, že krajský soud rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci. Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobkyně poukázala na to, že ke kasační stížnosti není připojena plná moc pro fyzickou osobu, která kasační stížnost podala, žalobkyně proto navrhla, aby kasační stížnost byla odmítnuta, neboť byla podána osobou, která k podání kasační stížnosti neprokázala své oprávnění. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná v kasační stížnosti uznává formální vady rozhodnutí, ale namítá, že příplatek k důchodu spočítala správně. Jestliže ovšem napadené rozhodnutí trpělo formálními vadami, pak je to samo o sobě důvod ke zrušení rozhodnutí a žalovaná vlastně napadá pouze odůvodnění rozsudku, nikoli jeho výrok. V této souvislosti žalovaná poukazuje na to, že kasační stížnost jen proti důvodům rozhodnutí je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná. Pokud jde o spornou metodiku výpočtu