7 As 19/2007 — Nejvyšší správní soud

7 As 19/2007- 56 - text č. j. 7 As 19/2007 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Česká televize, se sídlem Kavčí Hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007, č. j. 8 Ca 379/2006 – 34, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2007, č. j. 8 Ca 379/2006 - 34 zamítl žalobu, kterou se Česká televize (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 2006/633/jfu/ČTV, kterým byla stěžovatelce podle ust. § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o rozhlasovém a televizním vysílání“) uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za porušení ust. § 31 odst. 2 citovaného zákona, kterého se dopustila tím, že v pořadu Události odvysílaném dne 25. 6. 2006 na programu ČT 1 v reportáži o poslanci Dimitrovovi neposkytla objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. V odůvodnění městský soud jako nepatřičnou odmítl námitku, že Rada nevymezila, co má být považováno za porušení zásady objektivity a vyváženosti. V této souvislosti městský soud uvedl, že výraz objektivní má natolik obecný význam (věcný, nestranný, neutrální, nepředpojatý), že není důvod, aby podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání měl mít význam jiný. Podle městského soudu měla stěžovatelka protichůdné informace ze dvou zdrojů. Poslanec Dimitrov tvrdil, že vystudoval mimo jiné Vysokou školu ekonomickou (dále jen „VŠE“) a že má právo užívat titul Ing. Naproti tomu VŠE sdělila, že na této škole nestudoval. V zájmu objektivity reportáže si měla stěžovatelka tento zřejmý rozpor před jejím odvysíláním ověřit. Stěžovatelka však bez srozumitelného důvodu stranila pouze informaci z jedné strany, aniž by umožnila poslanci Dimitrovovi na rozpor reagovat. Zákon vyžaduje, aby informace byly objektivní a vyvážené, neboť to je základní předpoklad pro to, aby si divák mohl vytvořit na věc svobodný názor. Pořad nemá vést diváka k vytvoření jednoho určitého názoru. Předmětná reportáž však takový účinek měla, byť v ní nebylo výslovně řečeno, že poslanec Dimitrov užívá titul neoprávněně. Obsah reportáže a její struktura však takto zjevně vyznívá. Městský soud v této souvislosti poukázal na závěrečnou repliku redaktora o tom, že neoprávněné používání titulu je přestupkem a dotyčný za to může dostat pokutu. Dotyčným v dané reportáži nebyl nikdo jiný než poslanec Dimitrov. Skutečnost, že se stěžovatelka poslanci Dimitrovovi neomluvila, není v odůvodnění rozhodnutí Rady vůbec zmíněna a nebyla tedy podkladem pro udělení pokuty. Podle městského soudu se Rada v projednávané věci dostatečně vypořádala s námitkami stěžovatelky v průběhu správního řízení, umožnila jí, aby se v průběhu řízení k věci vyjadřovala, uvedla, jakými hledisky byla v rámci správního uvážení o výši pokuty vedena a dospěla ke správnému právnímu závěru ohledně hodnocení předmětného vysílání. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve které namítala, že k porušení ust. § 31 odst. 2 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání v daném případě nedošlo. Rada v předmětném rozhodnutí zdůraznila, že stěžovatelka odvysílala nepravdivé informace o tom, že poslanec Dimitrov neoprávněně užívá titul Ing. Stěžovatelka však takovou informaci nezveřejnila. Pouze poukázala na to, že se v životopise poslance Dimitrova objevily jisté nesrovnalosti. Zdrojem informace, že poslanec Dimitrov nevystudoval vysokou školu, byla sama VŠE a stěžovatelka jí v nejbližším možném termínu poskytla prostor pro omluvu. Důvodem pro prověření informace na VŠE byla negativní zkušenost z minulosti, kdy někteří politici neoprávněně užívali vysokoškolské tituly. Stěžovatelka tedy v souladu se zásadou objektivity a vyváženosti vysílání poskytla v reportáži prostor jak poslanci Dimitrovovi, tak mluvčí VŠE. Z výše uvedených důvodů navrhla potvrzení kasační stížnosti, zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Rada ve svém vyjádření ke kasační stížnosti označila za podstatu kasační stížnosti opakování tvrzení a námitek, se kterými se již vyrovnala ve vyjádření k žalobě a v průběhu nařízeného jednání. Podle Rady vyšel městský soud z úplných skutkových zjištění a dospěl ke zcela správnému závěru. Odůvodnění napadeného rozsudku je dostatečně podrobné, srozumitelné a přesvědčivé. Městský soud se s žalobními námitkami vypořádal vyčerpávajícím způsobem, a proto Rada navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Podle ust. § 31 odst. 2 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání poskytuje provozovatel vysílání objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Stěžovatelka sice v kasační stížnosti namítala, že odvysíláním reportáže o poslanci Dimitrovovi, resp. o jeho vzdělání, k porušení citovaného ustanovení nedošlo, ale její argumentace, kterou na podporu tohoto svého názoru uvedla, je velmi kusá a jen ve značně obecné rovině zpochybňuje závěry vyslovené městským soudem v napadeném rozsudku. V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že obsah a kvalita kasační stížnosti, s ohledem na dispoziční zásadu ovládající správní soudnictví, předurčuje obsah rozhodnutí soudu. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Stěžovatelka sice namítala, že nezveřejnila nepravdivou informaci o tom, že poslanec Dimitrov neoprávněně užívá titul Ing., ale pouze poukázala na jisté nesrovnalosti v životopise tohoto poslance, avšak předmětná reportáž obsahovala mimo jiné vyjádření VŠE, ve kterém její mluvčí uvedl, že „V celoškolské databázi studentů Vysoké školy ekonomické v Praze se jméno Ing. Kosta Dimitrov v uváděných letech nevyskytuje“. Později bylo zjištěno, že VŠE sdělila stěžovatelce nesprávnou informaci, neboť její pracovník prověřil pouze databázi studentů denního studia a opomenul databázi studentů dálkového studia, ve které byl poslanec Dimitrov veden. Původní informace, že poslanec Dimitrov tuto vysokou školu neabsolvoval, byla proto nepravdivá. Ohledně studia poslance Dimitrova na VŠE tedy objektivně neexistují žádné nejasnosti, nesrovnalosti či pochyby, a také není sporu o tom, že stěžovatelka odvysílala prokazatelně nepravdivou informaci. Předmětná reportáž sice skutečně výslovně nehovoří o tom, že poslanec Dimitrov užívá titul Ing. neoprávněně, ale z celkového vyznění reportáže, zejména z doprovodného komentáře televizního redaktora a z pořadí, v jakém byly řazeny jednotlivé informace, je zřejmé, že se nejednalo o pouhé upozornění na „jisté nesrovnalosti“ v životopise poslance Dimitrova. Zejména závěrečný komentář poukazující na možné právní důsledky neoprávněného užívání akademického titulu, který přímo navazuje na výše citované vyjádření VŠE, vzbuzuje u diváka dojem, že poslanec Dimitrov na VŠE nikdy nestudoval, a že tedy užívá titul Ing. neoprávněně, na což ostatně velmi případně poukázal v napadeném rozsudku městský soud. Z výše uvedeného vyplývá, že městský soud ani Rada ve svých závěrech nepochybily, jejich hodnocení obsahu předmětné reportáže bylo dostatečně odůvodněno a podpořeno logickými argumenty. Tato stížní námitka je proto nedůvodná. Stěžovatelka dále poukázala na to, že zdrojem informace, že poslanec Dimitrov nevystudoval VŠE, byla tato vysoká škola. Je nesporné, že v daném případě došlo k pochybení na její straně. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že odpovědnost za obsah pořadů nese jako provozovatel vysílání stěžovatelka (§ 32 odst. 1 písm. a) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání). Stěžovatelka nebyla Radou sankcionována za omyl VŠE, ale za to, jakým způsobem s nepravdivou informací poskytnutou VŠE naložila, tedy za to, že v situaci, kdy měla k dispozici dvě navzájem si odporující informace, místo dalšího ověřování, příp. poskytnutí možnosti k vyjádření poslanci Dimitrovovi, předmětnou reportáž odvysílala. Omluva VŠE odvysílaná následujícího dne stěžovatelkou pouze ozřejmila, proč ke zveřejnění nepravdivé informace došlo, ale tato skutečnost je pro posouzení zákonnos