2 As 37/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 37/2009- 62 - text 2 As 37/2009 - 67 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: ASAVET a. s., se sídlem Chodská 1032/27, Praha 2, zast. JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem Martinská 8, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2007, č. j. 12356/07-17210, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2008, č. j. 7 Ca 186/2005 - 33, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského ze dne 14. 2. 2007, č. j. 177/ŘÚ/07, sp. zn. 1/PO/07-PL-28, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým správním rozhodnutím bylo vysloveno, že stěžovatel tím, že dne 14. 7. 2006 a dne 1. 11. 2006 vyrobil a uvedl do oběhu znehodnocené živočišné tuky, u nichž nebyl dodržen deklarovaný obsah celkových nerozpustných nečistot a maximální úrovně celkových nerozpustných nečistot překročily 0,15 % hmotnosti, porušil přílohu VII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002, o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (dále jen „nařízení č. 1774/2002“), a ustanovení § 3 odst. 6 písm. a) a § 4 odst. 10 zákona č. 91/1996 Sb., o krmivech ve znění účinném k rozhodnému dni (dále jen „zákon o krmivech“). Za porušení těchto ustanovení mu byla uložena pokuta podle § 19 odst. 7 zákona o krmivech ve výši 8 000 Kč. Městský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že výraz nerozpustné nečistoty není třeba definovat v právním předpise. Je totiž zřejmé, že jde o nečistoty, které nelze rozpustit (sám pojem v sobě definici obsahuje; není definován výčtem takových látek, ale metodou – rozpouštěním). Celkový obsah nerozpustných nečistot přesáhl stanovené limity, a proto byla pokuta uložena oprávněně. Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítá tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Pokud jde o výslovně tvrzené vady podle písm. d) uvedeného ustanovení, z obsahu kasační stížnosti nevyplývá, že by s nimi stěžovatel operoval. Takové vady nejsou nikterak konkretizovány, zejm. stěžovatel neuvádí, že se městský soud s některými jeho žalobními body nevypořádal, rozhodnutí by nebylo dostatečně odůvodněno apod. Reálně tak polemizuje jen s právními závěry učiněnými městským soudem. Stěžovatel uvádí, že ve správním řízení bylo prokazováno, zda ve znehodnocených živočišných tucích jím uvedených do oběhu byl dodržen deklarovaný obsah celkových nerozpustných nečistot a zda nebyl překročen jejich limit. To vše se dělo za použití metody dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb., kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků (dále jen „vyhláška č. 124/2001 Sb.“), resp. dle Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (č. 1, díl 1/3, str. 63, bod 3.3.1) – dále jen „věstník“. Touto metodou však lze zjistit pouze obsah nerozpustných nečistot a cizích látek v jejich souhrnu, nikoliv pouze obsah nerozpustných nečistot bez započtení obsahu cizích látek, jak vyžaduje nařízení č. 1774/2002. S ohledem na to stěžovatel poukazuje na skutečnost, že „nerozpustné nečistoty“ a „cizí látky“ jsou dvě skupiny látek, pro které však právní předpis zná jen jednu souhrnnou definici. Věstník stanoví, že jde o nerozpustné nečistoty a cizí látky, stanovené za podmínek specifikovaných v této metodě; zahrnují mechanické nečistoty, minerální látky, cukry, dusíkaté látky, různé pryskyřice, vápenatá mýdla, oxidované mastné kyseliny, laktony mastných kyselin a (částečně) alkalická mýdla, mastné kyseliny obsahující hydroxylovou skupinu a jejich glyceridy. Toto ustanovení je ale zcela neurčité. Není z něj patrné, které z těchto látek jsou nerozpustnými nečistotami a které jsou látkami cizími. Dalším nedostatkem této „definice“ je skutečnost, že látky jsou uvedené pouze demonstrativně a např. alkalická mýdla spadají pod tuto definici pouze částečně. Městský soud ovšem dospěl k nesprávnému závěru, že žádný zákon ani jiný právní předpis, na který zákon odkazuje, neobsahuje definici pojmu nerozpustné nečistoty nebo celkové nerozpustné nečistoty. V odůvodnění napadeného rozhodnutí městský soud dle stěžovatele nesprávně konstatuje, že i laickým výkladem lze dospět k závěru, že nerozpustné nečistoty jsou cizorodé látky v krmivu (zde živočišném tuku), které se dále již nemohou rozpustit. Taková definice je podle stěžovatele chybná, neboť právě naopak lze cizí látky nacházející se v živočišném tuku rozpustit při použití metody pro stanovení obsahu nerozpustných nečistot s pomocí extrakčního Soxhletova přístroje. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že pokud jde o zpochybňování metody, kterou bylo zjištěno překročení předepsaného limitu celkových nerozpustných nečistot, je třeba poukázat na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. To v čl. 11 bod 1 stanoví, že neexistují-li pro odběr vzorků metody předepsané v právu Společenství, musí být postupováno mj. v souladu s pravidly stanovenými ve vnitrostátních předpisech. Takovým předpisem je vyhláška č. 124/2001 Sb., vydaná na základě zmocnění § 17 odst. 8 zákona o krmivech. Úplné znění metod je pak uvedeno ve věstníku, a to v souladu s § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském). Metoda odpovídajícím způsobem specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustných nečistot v živočišných a rostlinných olejích nebo tucích. Není ani možno taxativním výčtem vyjmenovat všechny látky, které mohou být na základě této metody detekovány, neboť se jedná o gravimetrickou metodu, kdy se zjišťuje váha zachycených látek na filtračním zařízení, bez možnosti rozlišení jednotlivých komponent. Tuto metodu používají i laboratoře Státní veterinární správy. Žalovaný též odmítá argumentaci stěžovatele o rozpuštění cizorodých látek při použití extrakčního Soxhletova přístroje. Taková metoda není úředně schválena ani zakotvena v předpisech pro daný účel. Soxhletova přístroje se navíc používá ke stanovení obsahu tuku, nikoliv ke stanovení obsahu nerozpustných nečistot. Metoda „za tepla“, uváděná stěžovatelem, je u tuků určených pro krmné účely nevhodná též z toho důvodu, že by neprokázala nečistoty, které jsou v nadlimitním množství rizikové (např. z hlediska přenosu nemoci BSE). Žalovaný se plně ztotožňuje s výkladem pojmu „nerozpustné nečistoty“, jak jej provedl městský soud, který za ně považuje cizorodé látky v krmivu (v daném případě živočišném tuku), které se nemohou dále rozpustit. Žalovaný podotýká, že není rozhodující, zda je či není v právním předpisu definován uvedený pojem, a to i s ohledem na to, že všechny takovéto látky taxativně vypočíst nelze. Celkové nerozpustné nečistoty jsou tak vymezeny metodou, kterou se obsah těchto látek určuje. Pro posouzení, zda byl limit překročen, není rozhodující určení jednotlivých složek nerozpustných nečistot, nýbrž jejich sumy. Normativně stanovený limit 0,15 % byl vymezen pro obě skupiny, tedy nerozpustné nečistoty a cizí látky, společně. Jedná se o souhrnný termín pro posouzení, zda tuk vyhovuje požadavkům nařízení č. 1774/2002. V opačném případě by stanovilo příslušné nařízení ES pro kontrolu dodržování stanoveného limitu minimálně analytickou metodu. Toto nařízení však ponechalo na členských státech, aby v souladu s dalšími právními předpisy postupovalo podle metod ve vnitrostátních předpisech. Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu její zamítnutí. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Dů