5 Aps 5/2009 — Nejvyšší správní soud

5 Aps 5/2009- 37 - text č. j. 5 Aps 5/2009 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: T. S. H., právně zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalovaným: 1) Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha, 2) Vláda České republiky, se sídlem nábř. Edvarda Beneše 4, 118 01 Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2009, č. j. 8 Ca 492/2008 – 16, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2009, č. j. 8 Ca 492/2008 – 16, s e v e výroku II. a III. z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se v žalobě domáhal poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zásah spatřoval ve skutečnosti, že jako občan Vietnamské socialistické republiky mohl podat žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů pouze na zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji, přičemž od 21. 11. 2008, kdy došlo na základě rozhodnutí vlády České republiky k ukončení přijímání žádostí o udělení víz na tomto zastupitelském úřadě, nemůže žádost o udělení víza učinit vůbec. Tím bylo zasaženo do jeho práva podat žádost o udělení víza a práva na její projednání. K tomuto tvrzení žalobce v žalobě dále uvedl, že jako občan Vietnamské socialistické republiky podléhá vůči České republice vízové povinnosti. Usiluje proto o podání žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů na zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji nebo na kterémkoliv jiném zastupitelském úřadě České republiky. Žalobce nezpochybnil, že na udělení víza nemá právní nárok, přesto má právní nárok na to, aby o jeho udělení mohl požádat a tato žádost byla projednána. Napadl proto postup Ministerstva zahraničních věcí, které znemožnilo podávat žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů na jiných zastupitelských úřadech České republiky než v Hanoji a současně též rozhodnutí vlády České republiky, na jehož základě došlo na Velvyslanectví České republiky v Hanoji k ukončení přijímání všech typů žádostí o udělení dlouhodobého víza, a to do 31. 12. 2008. Důsledkem toho je, že na žádném zastupitelském úřadě České republiky žalobce nemůže podat žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů, ačkoliv má na její podání a vyřízení právní nárok. K tomu podotkl, že hrozí, že tento zásah, který je omezen do 31. 12. 2008, bude prodloužen a budou změněny podmínky pro udělení víza, pročež jím připravené doklady budou nepoužitelné. Žalobce proto navrhl, aby žalovaným bylo soudem zakázáno pokračovat v porušování práva na učinění podání žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů na zastupitelských úřadech České republiky a na její projednání a současně, aby bylo žalovaným přikázáno umožnit podání žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů na zastupitelských úřadech České republiky. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 2. 2009, č. j. 8 Ca 492/2008 - 9, vyzval žalobce, aby ve lhůtě do 10 dnů zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu, jinak řízení zastaví. Podáním ze dne 17. 2. 2009 žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. K tomu uvedl, že nemá žádné příjmy a je nemajetný, přičemž v jeho domovské zemi výše vyměřeného soudního poplatku v hodnotě 1000 Kč představuje polovinu běžného měsíčního příjmu. Vyplněný formulář „prohlášení o majetkových poměrech“ se žalobce zavázal doložit dodatečně do 15. 3. 2009. Na základě tohoto sdělení soud zaslal zástupci žalobce formulář „potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, který měl být vyplněný zaslán soudu do 14 dnů. Tuto výzvu žalobce obdržel dne 25. 2. 2009. Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 5. 2009, č. j. 8 Ca 492/2008 - 16, pod výrokem č. I. zamítl žalobcovu žádost o osvobození od placení soudních poplatků a záloh, výrokem č. II. řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem zastavil a výrokem č. III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí soud uvedl, že žalobce podal žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou odůvodnil svými majetkovými poměry. Do 15. 3. 2009 se zavázal předložit listinné doklady osvědčující jeho tvrzení. Soud přesto výzvou ze dne 19. 2. 2009, která byla doručena zástupci žalobce dne 25. 2. 2009, vyzval žalobce k předložení vyplněného potvrzení o osobních a majetkových poměrech, jehož tiskopis k výzvě připojil. Předmětné potvrzení však soudu zasláno nebylo a ze strany žalobce nedošlo ani ke sdělení důvodů, které mu v tom bránily. Z obsahu podané žaloby a žádosti o osvobození od soudních poplatků soud dovodil, že nebyly prokázány ani osvědčeny předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalobce neosvědčil ani neprokázal svá tvrzení o majetkových poměrech, nepředložil žádný důkaz o tom, že nevykonává žádnou výdělečnou činnost a že nevlastní žádný majetek. Kromě toho vzal soud prvního stupně v úvahu, že žalobci vznikají výdaje v souvislosti s jeho zastoupením v projednávané věci, neboť mu advokát nebyl bezplatně přidělen. Dále soud přihlédl k výši soudního poplatku. Z těchto skutečností pak dovodil, že žalobce splnění zákonných předpokladů pro přiznání osvobození od placení soudního poplatku v dané věci neprokázal. V předmětném rozhodnutí je dále uvedeno, že podle § 86 s. ř. s. soud řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem zastaví, pokud zjistí, že po podání žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí jeho opakování. K tomu soud zmínil, že podle oznámení zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji ze dne 2. 4. 2009 byl v souladu s podmínkami usnesení vlády České republiky č. D 1438/2008 ze dne 12. 11. 2008 zahájen dne 17. 2. 2009 provoz systému registrace žadatelů k podání všech žádostí o udělení víza k pobytu nad 90 dnů a povolení k pobytu v České republice. Registraci termínu podání žádosti je třeba provést prostřednictvím stránky www.visapoint.eu. Na základě toho soud uzavřel, že žalobcem tvrzený zásah ani jeho důsledky již netrvají a že od 17. 2. 2009 má žalobce možnost podat žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů na zastupitelském úřadě České republiky v Hanoji. Soud proto podle § 86 s. ř. s. řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem zastavil. Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále též „stěžovatel“) namítl, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení pouze na základě oznámení zastupitelského úřadu v Hanoji ze dne 2. 4. 2009, podle něhož byl od 17. 2. 2009 zahájen provoz elektronického systému registrace žadatelů, z čehož dovodil, že zásah ani jeho důsledky již netrvají. Stěžovatel v tomto ohledu zdůraznil, že se soud nezabýval obsahem usnesení vlády, které je tajné, a tím, zda toto usnesení může stanovit podmínky podání žádostí o udělení víza a zda systém elektronického objednávání vůbec umožňuje žádost o udělení víza podat. Toto tvrzení stěžovatel doplnil citací zprávy zastupitelského úřadu v Hanoji ze dne 26. 2. 2009. Stěžovatel dále namítl, že je protiústavní, aby byl přístup k orgánu veřejné moci zajištěn pouze prostřednictvím registrace přes internetovou stránku. Navíc se stěžovateli v případě, kdy chtěl provést registraci kvůli podání žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, nezobrazil žádný termín. Z toho dovodil, že zastupitelský úřad v Hanoji není zpřístupněn těm žadatelům o udělení víza k pobytu nad 90 dnů, kteří chtějí učinit podání žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání a účasti v orgánech právnické osoby. S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2009, č. j. 8 Ca 492/2008 - 16, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaní se ke kasační stížnosti nevyjádřili. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní uplatňuje důvody odpovídající § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Kasační stížnost je důvodná. V kasační stížnosti stěžovatel sice navrhl zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2009, č. j. 8 Ca 492/2008 - 16, nicméně výslovně uvedl, že důvodem k jejímu podání je nezákonnost zastavení řízení postupem podle § 86 s. ř. s., přičemž veškeré námitky v ní obsažené se vztahovaly toliko k tomuto postupu. Z obsahu kasační stížnosti je tedy zřejmé, že ta ve skutečnosti směřovala jen proti výroku II. napadeného usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a proti na něho navazujícímu výroku III. o nepřiznání nákladů řízení jeho účastníkům, a nikoliv také proti výroku I., kterým byla zamítnuta žádost žalobce o osvobození