5 As 82/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 82/2008- 107 - text č. j. 5 As 82/2008 - 107 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: K. A., zast. advokátkou Mgr. Hanou Sklenářovou, se sídlem AK Malá Stránka 318, Velké Meziříčí, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2008, č. j. 5 Ca 263/2005 - 82, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2008, č. j. 5 Ca 263/2005 - 82 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení výše označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2005, č. j. 23665/2005-16310 ve věci schválení „Manipulačního řádu pro vodní dílo Dalešice na řece Jihlavě – 4. revize“. Tento manipulační řád byl schválen Krajským úřadem kraje Vysočina, odbor lesního a vodního hospodářství a zemědělství, jako věcně a místně příslušným vodoprávním úřadem podle § 29 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích a § 107 písm. v) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách dne 29. 4. 2005. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že rozhodnutí krajského soudu je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 12 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Stěžovatel má ve smyslu tohoto ustanovení oprávnění nakládat s vodami podle platného povolení, na jehož základě je oprávněn provozovat svou činnost. Výkon jeho povolené činnosti (provoz společné malé vodní elektrárny GISELA) je mu však znemožňován a jeho chráněné zájmy jsou „Manipulačním řádem pro vodní dílo Dalešice na řece Jihlavě – 4. revize“ trvale poškozovány. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu uvedeným na str. 5 rozsudku, že v podané žalobě nenamítá, že by schválený manipulační řád byl v rozporu s rozhodnutími, jimiž bylo povoleno nakládání s vodami. Z bodu I. ve spojení s bodem II žaloby na tento rozpor stěžovatel poukazuje. Toto tvrzení pak stěžovatel uvádí v bodu IV žaloby a toto tvrzení, že manipulační řád je ve skutečnosti v zásadním a přímém rozporu s vydaným povolením o nakládání s povrchovými vodami vodního díla Dalešice, soud uvádí i na str. 6 ve svém odůvodnění rozsudku. Stěžovatel konstatuje, že soud uvádí, že na základě povolení k nakládání s vodami nevzniká vodoprávnímu orgánu, správci vodního toku nebo vlastníku vodního díla právní povinnost náhrady oprávněným za nemožnost nakládat s vodami v maximálním povoleném množství a s určitými vlastnostmi, což odpovídá citaci § 11 odst. 2 vodního zákona. Stěžovateli však nejde o nakládání s vodami v maximální povoleném množství, avšak o nakládání s vodami, jež umožňuje jeho činnost, tedy chod jeho malé vodní elektrárny. Tvrzení stěžovatele, že jakákoli manipulace s vodami musí být nutně postavena na prokazatelných hydrometeorologických údajích, nikoli na tom, jaký objem vody fakticky přiteče, je odůvodněno již samotnou podstatou fungování vodního díla, kdy fakticky může či nemusí, v závislosti na chování správce vodního díla, možné množství vody podle prokazatelných hydrometeorologických údajů z vodního díla vypouštět. Stěžovatel předložil k tomuto krajskému soudu i průměrné měsíční průtoky řeky Jihlavy od vodní nádrže Mohelno 2007 podle oficiálních zveřejněných měření. Z uvedeného vyplývá, že malá vodní elektrárna stěžovatele měla regulací znemožněn provoz šest měsíců v roce (leden, květen, červen, červenec, srpen, září). Dále z důvodu procesní opatrnosti předložil stěžovatel soudu i svoji korespondenci s krajským úřadem z roku 2006, jež by měla být obsahem správního spisu, ve které upozorňuje na bezdůvodné nedodržování manipulačního řádu 4. revize pro VD Dalešice. S těmito předloženými důkazy se soud ve svém rozhodnutí nevypořádal. Stěžovatel taktéž nesouhlasí se závěrem soudu, že s námitkou týkající se hydrologických údajů se správní orgán vypořádal (námitka uvedená na str. A11-A.3 – Hydrologické údaje), což podle něj vyplývá z obsahu spisu. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že „rozhodnutím správního orgánu byl schválen manipulační řád vodního díla Dalešice v kompromisním znění“, bez bližšího odůvodnění, jak k tomuto závěru dospěl a v čem, podle něj, kompromisní znění spočívá. Podle názoru stěžovatele k žádnému kompromisnímu řešení v tomto ohledu nedošlo. Žalovaný v písemném vyjádření odkázal na vyjádření k žalobě ze dne 3. 2. 2006. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu a kasační stížnost shledal důvodnou. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel, byť tak výslovně neučinil, uplatnil důvody dle § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), tedy namítá vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spise nebo je s ním v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správní orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a pro tuto vadu měl soud rozhodnutí správního orgánu zrušit; namítá dále nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Ze spisového materiálu byly zjištěny následující skutečnosti: Žadatel ČEZ, a. s. požádal dne 26. 5. 2003 o schválení „Manipulačního řádu pro vodní dílo Dalešice na řece Jihlavě – 4. revize“ (dále též „Manipulační řád“); Krajský úřad kraje Vysočina vydal dne 31. 5. 2004 rozhodnutí, kterým „Manipulační řád“ schválil. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 11. 10. 2004, č. j. 29405/2004-16310 bylo zrušeno rozhodnutí KÚ kraje Vysočina ze dne 31. 5. 2004, č. j. KUJI 2194/2004 OLVHZ KUJIP007JA2G a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, a to z důvodu nedostačujících podkladů pro posouzení věci. Ministerstvo zde na základě předloženého stavu konstatovalo, že nelze ze spisu řádně zjistit právní a skutkový stav; zejména z důvodu, že není známo definitivní znění manipulačního řádu, není možno ke každé námitce zaujmout právní názor. Formulace o námitkách účastníků, kterým se vyhovuje - „vyhovuje se a bude v tomto smyslu upraven“ - je zcela nejasná (není zřejmé kdo, jak a kdy provede). Vodoprávní úřad proto řízení rozhodnutím ze dne 10. 11. 2004 přerušil do doby doplnění požadovaných podkladů – definitivní znění „Manipulačního řádu pro vodní díla Dalešice na řece Jihlavě – 4. revize“. Poté zahájil nové projednání věci a oznámením ze dne 6. 1. 2005, vyzval všechny účastníky řízení k uplatnění námitek ve stanovené lhůtě. Novým rozhodnutím KÚ kraje Vysočina ze dne 29. 4. 2005, č. j. KUJI 2194/2004 OLVHZ KUJIP007FH49 byl schválen podle ust. § 115 odst. 7 vodního zákona „Manipulační řád pro vodní dílo Dalešice na řece Jihlavě – 4. revize“. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání K. A. (stěžovatel), Mgr. J. K., obec Číměř a obec Třebenice. O odvolání rozhodl žalovaný dne 13. 9. 2005; toto rozhodnutí napadl stěžovatel dne 11. 11. 2005 žalobou u Městského soudu v Praze. V žalobě stěžovatel uvedl, že již od 8. 2. 1996 je oprávněným odběratelem povrchové vody pod vodním dílem Dalešice pro společnou Malou vodní elektrárnu GISELA, Dukovany 84; tuto skutečnost doložil výpisem z listu vlastnictví a rozhodnutím OÚ v Třebíči ze dne 8. 2. 1996, č. j. 106.20-6389/95-231/M, kterým mu byla povolena stavba zařízení umožňující nakládání s vodami – rekonstrukce MVE GISELA na řece Jihlavě a povoleno nakládání s vodami za účelem výroby elektrické energie na výše uvedené MVE v max. množství celkem: Q max 3.5 m3/s, 12 600 m3/hod., 302 400 m3/měs. Stěžovatel připouští, že vodní dílo Dalešice v rámci pravidelně revidovaných manipulačních řádů má plnit funkci regulátora průtoků na povodí řeky Jihlavy; postupem obou správních orgánů však byla porušena ustanovení správního řádu, vydané rozhodnutí poškodilo a nadále poškozuje zákonem chráněné zájmy stěžovatele, a to zcela nevyhovujícím průtokem vody, který znemožňuje jeho ekonomickou činnost. Uvádí dále, že jakákoli manipulace s vodami musí být postavena na prokazatelných hydrometeorologických údajích, nikoli na tom, jaký objem vody fakticky přiteče. Správní orgány však nevzaly vůbec v potaz existující vyžádané zprávy hydrometeorologického úřadu. V žalobě je rovněž namítáno, že žalovaný nejen že nepřezkoumal odvolání v souladu s ust. § 59 odst. 1 správního řádu v plném rozsahu, ale ani se nevypořádal s námitkami, které v něm konkrétně uvedl; neodůvodnil z jakých skutečností vycházel, když potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přitom ve svém hodnocení pouze odkazuje na závěry tohoto správního orgánu, aniž by věc hodnotil sám. Poukazuje na to, že odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí obsahuje skutečnosti, kterými je stvrzována správnost postupu správního orgánu a omezuje se pouze na konstatování určitého stavu s tím, že stávající odůvodnění s