— Nejvyšší správní soud

13 Kss 10/2009- 67 - text 13 Kss 10/2009 - 72 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl dne 10. 8. 2010 v senátu pro řízení ve věcech soudců složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a jeho členů JUDr. Antonína Draštíka, Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava Potužníka, JUDr. Jana Mikše a JUDr. Dany Hrabcové, Ph. D., o návrhu předsedy Krajského soudu v Brně, se sídlem v Brně, Rooseveltova 16, proti Mgr. J. F., zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Stejskalové 62, Brno, t a k t o : Mgr. J. F., soudkyně Městského soudu v Brně, narozená X, j e v i n n a , ž e jako soudkyně Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 11 C 64/92 v období od 1. 7. 2008 do 9. 10. 2009 v rozporu s povinností jí uloženou v § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a § 100 odst. 1 o. s. ř. rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, zavinila nedůvodnou nečinností a neefektivní činností průtahy, a ve věcech sp. zn. 63 C 127/2002, 63 C 4/2004, 63 C 301/2005, 63 C 337/2005, 63 C 11/2006, 63 C 223/2006 a 63 C 82/2007 v rozporu s § 158 odst. 4 o. s. ř. ani v prodloužených lhůtách nezajistila, aby účastníkům mohla být odeslána rozhodnutí, t e d y zaviněně porušila povinnosti soudce stanovené a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. T í m s p á c h a l a kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z a t o s e j í u k l á d á podle § 88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření d ů t k a . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel podal dne 27. 10. 2009 návrh na zahájení kárného řízení proti Mgr. J. F., soudkyni Městského soudu v Brně, která se podle něho dopustila kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) tím, že nevyvíjela odpovídající procesní činnost ve spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 C 64/92 v období od 1. 7. 2008 do 9. 10. 2009, čímž zavinila neodůvodněné průtahy v uvedené věci, a dále tím, že ve věcech Městského soudu v Brně sp. zn. 63 C 127/2002, 63 C 4/2004, 63 C 301/2005, 63 C 337/2005, 63 C 11/2006, 63 C 223/2006 a 63 C 82/2007 v rozporu s § 158 odst. 4 o. s. ř. ani v prodloužených lhůtách nezajistila, aby účastníkům mohla být odeslána rozhodnutí, tedy zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Navrhovatel navrhl, aby kárně obviněné soudkyni bylo uloženo kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., v platném znění, a to důtka. Kárně obviněná soudkyně se k návrhu vyjádřila písemně dne 22. 6. 2010 a dne 27. 7. 2010. Ve vyjádření uvedla, že ve věci 11 C 64/92 bylo dne 26. 11. 2009 vydáno rozhodnutí, přičemž spis se nachází u Krajského soudu v Brně. Ve věcech sp. zn. 63 C 127/2002, 63 C 4/2004, 63 C 301/2005, 63 C 337/2005, 63 C 11/2006, 63 C 223/2006 a 63 C 82/2007 nebyla zachována lhůta pro vyhotovení rozhodnutí. Jednalo se o rozhodnutí, která byla vydána v období od 18. 5. 2009 do 2. 7. 2009. V měsících květen, červen a červenec 2009 skončila celkem 78 věcí, z toho 42 rozsudkem (14 v květnu, 20 v červnu a 8 v červenci). Z těchto 78 skončených věcí bylo 23 věcí starších 3 let, většinou složitějších jak po skutkové stránce, tak i procesní stránce. Snažila se nařídit a rozhodnout starší věci, což se promítlo do doby vyhotovení jednotlivých rozhodnutí. Je si vědoma svého pochybení, ale došlo k němu v důsledku pracovního vytížení, nikoliv v důsledku pracovní nekázně. Vzhledem ke všem okolnostem se jí podání návrhu na kárné řízení proti ní nejeví přiměřeným. Dále kárně obviněná soudkyně uvedla, že za maximu soudcovské činnosti považuje výkon spravedlnosti, jež zahrnuje celou řadu aspektů, jako je studium spisů, ujasnění si právního problému sporu, vyhledání a studium literatury a publikované judikatury, příprava jednání, rozhodnutí sporu, vyhotovení a expedice rozhodnutí, a to vše rychle, a proto účinně ve vztahu ke společnosti. Místo toho se soudce při stále se zvyšujícím nápadu musí na úkor své vlastní soudcovské činnosti věnovat z velké míry v podstatě administrativním činnostem, které by měl vykonávat asistent a vyšší soudní úředník na základě pokynů soudce. Je nezbytností, aby každý soudce měl k dispozici kolektiv spolupracovníků sestávající z asistenta, vyššího soudního úředníka a administrativní síly. Zákonnou reflexí této skutečnosti je zákon č. 121/2008 Sb., především jeho § 10, zákon č. 6/2002 Sb., a především jeho §§ 36a odst. 4 a 5, § 42, a Instrukce MS č. 505/2001-Org. A především jeho § 1 odst. 3-5. Ministerstvo spravedlnosti vykonává státní správu soudů v rozsahu § 123 zákona č. 6/2002 Sb. Odpovědnost státu za naplňování základních postulátů vyjadřuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci De Cubber versus Belgium 1984, když dovozuje, že „ je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby řízení proběhlo v přiměřené době.“ Plná realizace platné právní úpravy by nepochybně vedla k tomu, že by se soudce mohl plně věnovat své vlastní soudcovské činnosti a ve svém důsledku by vedla k tomu, že justice by byla schopna reálně plnit své poslání, pro které jako třetí moc ve státě existuje. Stát tím, že konsekventně nerealizoval platnou právní úpravu, nezajistil soudcům odpovídající podmínky k výkonu jejich vlastní soudcovské činnosti. Práce soudce se stává pomalu, ale jistě fyzicky nezvládnutelnou, soudci studují spisy po večerech, rozsudky píší o sobotách a nedělích. Stav nedodělků, vysoký a narůstající nápad u Městského soudu v Brně, tedy jeho specifická situace, respektive postavení v porovnání s jinými okresními soudy, je obecně známá. Na tomto soudu působí 82 soudci, 39 vyšších soudních úředníků, z toho 7 v současné době na mateřské dovolené a 20 asistentů, tedy 1 asistent na čtyři soudce. I při vědomí zjištěných průtahů by kárný senát měl upřednostnit tzv. materiální pojetí, jež zohlední i aspekty objektivní povahy, jakož i komplexní hodnocení kárně obviněné soudkyně, která přistupuje ke své soudcovské činnosti jako k poslání. V průběhu ústního jednání před kárným senátem kárně obviněná soudkyně k vytýkanému spisu 11 C 64/92 Městského soudu v Brně namítla, že v tomto případě jde o zásah do nezávislé činnosti soudu, jde o procesní vedení v uvedeném řízení. Právo svědčí bdělým a v daném případě součinnost účastníků řízení se soudem nebyla perfektní. Vymezení skutku spočívající v obecné procesní nečinnosti nenaplňuje skutkovou podstatu kárného provinění. Kárný senát zjistil: - Z předloženého spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 C 64/92, že řízení ve věci bylo zahájeno žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 10. 6. 1970 žalobkyní J. K. proti žalovanému Zemědělskému zásobování a nákupu, oborovému ředitelství Praha 1, Opletalova 4, o neplatné rozvázání pracovního poměru a náhradu mzdy. Věc byla vedena pod sp. zn. 4 C 270/70. V řízení jednal za žalobkyni soudem ustanovený opatrovník, který vzal žalobu zpět a Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 13. 5. 1971, č. j. 4 C 270/70 - 38, zpětvzetí návrhu připustil a řízení zastavil. Usnesení je opatřeno doložkou právní moci: 5. 6. 1971. Dne 25. 2. 1991 došlo Okresnímu soudu v Prostějově odvolání J. K. proti výše uvedenému usnesení, na základě něhož Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 3. 1991 sp. zn. 15 Co 146/91 výše uvedené usnesení Okresního soudu v Prostějově zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 11. 10. 1991 sp. zn. 15 Nc 43/91 Krajský soud v Brně přikázal věc Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 4 C 270/70 Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Městskému soudu v Brně byl spis postoupen dne 11. 2. 1992 a od té doby je u něj veden pod sp. zn. 11 C 64/92. Navrhovatel vytýká kárně obviněné soudkyni neodůvodněné průtahy, respektive nesoustředěný postup v uvedené věci od 1. 7. 2008 do 9. 10. 2009, které zjistil JUDr. B. po vyžádání spisu 12. 10. 2009. Z obsahu předloženého spisu kárný senát dále zjistil, že ve věci proběhlo dne 30. 6. 2008 jednání, které bylo odročeno na 15. 9. 2008 „ za účelem výzvy žalobců k doplnění žaloby“. Podle obsahu spisu však žádná výzva učiněna nebyla a za protokolem o jednání ze dne 30. 6. 2008 se nachází referát ze dne 4. 9. 2008: Přeodročit jednání na 30. 10. 2008 z důvodu nemoci soudce. ( Soudkyně byla v PN od 29. 8. 2008 do 17. 9. 2008 – 14 dnů). Dne 30. 10. 2008 se jednání uskutečnilo a byly při něm provedeny důkazy listinami a jednání bylo odročeno (bez jakéhokoli uvedení důvodu odročení) na den 22. 1. 2009, když předtím zástupce žalovaných uvedl, že ve lhůtě do 30. 11. 2008 se pokusí zjistit adresy svědků. Žádné podání však ve vztahu k soudu neučinil a adresy svědků nezaslal. Další jednání proběhlo dne 26. 2. 2009 (nikoliv 22. 1. 2009) od 14 hodin do 14. 30 hodin. V jeho průběhu nebyl proveden žádný důkaz, zástupci žalobců bylo uloženo ve lhůtě do 10. 4. 2009 doplnit návrh o přesnou částku náhrady mzdy a jednání bylo odročeno na neurči