2 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 66/2009- 53 - text 2 As 66/2009 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobce Prefa Pardubice, a. s., se sídlem Rosice nad Labem, U Prefy 579, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zámecké 7, proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009, č. j. 10 Ca 94/2009 - 28, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Podnětem ze dne 7. 1. 2009 se žalobce domáhal, aby žalovaný podal návrh na zahájení kárného řízení proti konkrétně jmenovanému soudci Krajského soudu v Hradci Králové. Přípisem ze dne 6. 2. 2009, č. j. 33/2009-OJ-SO/6 (dále též „ napadený přípis“), sdělil žalovaný žalobci, že jeho podnět (i obsahově totožný podnět ze dne 11. 11. 2008 adresovaný Krajskému soudu v Hradci Králové) byl prověřen předsedou a místopředsedkyní Krajského soudu v Hradci Králové, přičemž podněty byly shledány nedůvodnými a byly odloženy bez učinění dalších opatření. Žalovaný žalobci dále sdělil, že se ztotožňuje se závěry a stanovisky předsedy a místopředsedkyně Krajského soudu v Hradci Králové a nebude tudíž přijímat k podnětu žalobce ze dne 7. 1. 2009 žádná další opatření. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení „rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR dokumentovaného přípisem ze dne 6. 2. 2009 č. j. 33/2009-OJ-SO/6“ a dále toho, aby soud nařídil žalovanému znovu jednat o návrhu žalobce ze dne 7. 1. 2009 a aby své rozhodnutí náležitě odůvodnil. Městský soud žalobu usnesením ze dne 16. 7. 2009, č. j. 10 Ca 94/2009 - 28, odmítl. V odůvodnění svého usnesení městský soud konstatoval, že v projednávaném případě směřuje žaloba proti úkonu orgánu veřejné správy, který není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 2 a § 65 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tj. rozhodnutím, jehož předmětem by bylo rozhodnutí o veřejném subjektivním právu žalobce. Aby měl takový úkon povahu správního rozhodnutí (v materiálním smyslu), musel by zakládat, měnit, rušit nebo závazně určovat práva nebo povinnosti žalobce, tedy musel by se týkat veřejného subjektivního práva žalobce, a to bez ohledu na zvolenou formu. Tak tomu v posuzovaném případě nebylo. Napadeným přípisem žalovaný pouze sdělil, že návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti jmenovitě určeného soudce nepodá, neboť se ztotožnil s dřívější argumentací předsedy Krajského soudu v Hradci Králové. Městský soud připomněl, že podle ustanovení § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je správní orgán povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední, a na žádost toho, kdo podnět podá, mu ve stanovené lhůtě sdělit, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k jeho zahájení. Formální stránka takového sdělení není zákonem upravena; může tak být učiněno i neformálním přípisem. Městský soud dále uvedl, že řízení o kárné odpovědnosti soudců se zahajuje na návrh taxativně vymezených osob [§ 8 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o řízení ve věcech soudců“)], mezi něž patří i ministr spravedlnosti. Zákonodárce neumožnil, aby návrh na zahájení kárného řízení mohl podat kdokoliv jiný mimo stanovený okruh činitelů, tedy například účastník soudního řízení, který je nespokojen s rozhodnutím svého zákonného soudce (resp. soudců); ten může svou nespokojenost s rozhodnutím soudu ve věci uplatnit cestou zákonných opravných prostředků. Zákonodárce neumožňuje disciplinárně postihovat soudce za jeho nezávisle učiněný a právně odůvodněný verdikt jen proto, že se účastník řízení věcně a argumentačně s rozhodnutím soudu neztotožňuje. Jestliže žalobci nepřísluší právo podat návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce, nemůže ani na oprávněném subjektu vymáhat podání takového návrhu. Není důvodným tvrzení, že pouze podáním podnětu k zahájení kárného řízení se žalobce může domoci práva na spravedlivý proces a ochrany svého vlastnického práva. Výsledek případného kárného řízení by navíc právní postavení žalobce nijak bezprostředně neovlivnil. Napadený přípis se nedotýká žalobcových veřejných subjektivních práv a nemá proto povahu správního rozhodnutí ani po stránce materiální. Subjektivní právo kohokoliv vyvolat kárné řízení se soudcem nezakládají ani Občanskoprávní a Trestněprávní úmluvy o korupci (publikované pod č. 3/2004 Sb. m. s. a č. 70/2005 Sb. m. s.), na něž se žalobce odvolává. Městský soud proto žalobu podle ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Usnesení městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, opírající se o důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti, i samotné povahy napadeného soudního rozhodnutí, je nicméně zřejmé, že stěžovatelem může být toliko tvrzen kasační důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který jako jediný dopadá právě na tvrzenou nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby (návrhu) řízení. Jak nicméně vyplývá z judikatury, pod tímto důvodem kasační stížnosti v podobě nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení se fakticky skrývají i další důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. Z povahy věci je vyloučen jen důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. je věcí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nezakládá proto nedostatek návrhu. K tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2002 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Stěžovatel především namítá, že se neztotožňuje s právním hodnocením věci ze strany městského soudu, ve prospěch tolerance kárného provinění soudce. Městský soud nerespektoval závazky ČR, vyplývající z Občanskoprávní úmluvy o korupci a Trestněprávní úmluvy o korupci. Je přesvědčen, že se soudce v konkursní věci dopouští korupce, a to při výkonu dohlédací činnosti podle ustanovení § 12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „konkursní zákon“). Soudce se, dle jeho názoru, dopustil kárného provinění podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Jeho jednáním byla narušena důvěra stěžovatele v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Kárné provinění soudce i odmítnutí podnětu k návrhu na zahájení kárného řízení žalovaným zasahuje do práv stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a do práv garantovaných v hlavě V. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Kárné provinění soudce přímo zasahuje i do práva stěžovatele, coby většinového konkursního věřitele vlastnit a pokojně užívat majetek; tím je porušeno ustanovení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 11 Listiny. Městský soud zbavil stěžovatele práva na účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem podle čl. 13 Úmluvy, i práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 2 Listiny. Správní žaloba je tak posledním prostředkem ochrany práva stěžovatele vlastnit a pokojně užívat majetek. Stěžovatel dále polemizuje s názorem městského soudu, že se má kárné provinění soudce vypořádat v řízení o odvolání ve věci, ve které byl stěžovatel s kárným proviněním soudce konfrontován, nebo podnětem k činiteli, který je k podání návrhu na zahájení kárného řízení zákonem zmocněn. V této souvislosti poukazuje na to, že podle ustanovení § 66b odst. 2 konkursního zákona není přípustné podat odvolání proti rozhodnutím soudu vydaným v rámci dohlédací činnosti podle ustanovení § 12 konkursního zákona. Narozdíl od městského soudu zastává stěžovatel názor, že odmítnutí podnětu k návrhu na zahájení kárného řízení má povahu správního rozhodnutí, které závažně zasahuje do jeho práv. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se zcela ztotožňuje se závěry městského soudu, a proto pokládá kasační stížnost za nedůvodnou. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§