3 Ads 3/2010 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 3/2010- 78 - text 3 Ads 3/2010 - 84 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: M. P., zastoupeného Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem Sokolovská 980, Strakonice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2007, č. j. 2007/1655/30, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2009, č. j. 10 Ca 233/2007 – 43, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 11. 6. 2007, č. j. 2007/1655/30. Žalovaný jím zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Praha ze dne 7. 5. 2004, č. j. 6916/04-11, o propuštění stěžovatele ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 186/1992 Sb.“), a toto rozhodnutí potvrdil. Na základě žaloby stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2007, č. j. 9 Ca 273/2004 - 50, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2004, č. j. 2004/6078/4, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze zde dospěl k závěru, že v rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu absentuje vymezení skutkové podstaty jednání stěžovatele a hodnocení shromážděných důkazů, přičemž žalovaný toto pochybení napravil pouze zčásti. Správní orgány obou stupňů tedy vycházely z nejasně vymezeného skutkového stavu věci. Městský soud v Praze dále shledal vadu řízení v tom, že stěžovatel nebyl seznámen s úředním záznamem, který byl hlavním podkladem rozhodnutí o jeho propuštění, čímž byl stěžovatel zkrácen na svých procesních právech. Rozhodnutím ze dne 11. 6. 2007, č. j. 2007/1655/30, žalovaný odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Praha opět zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. Na základě provedeného šetření vzal žalovaný za prokázané, že stěžovatel v šesti případech (průvodní lístek č. A0065 ze dne 25. 1. 2004, průvodní lístek č. B1223 ze dne 21. 2. 2004, průvodní lístek č. B 1273 ze dne 21. 2. 2004, průvodní lístek č. P1015 ze dne 6. 3. 2004, průvodní lístek č. T0239 ze dne 10. 3. 2004, průvodní lístek č. Z0922 ze dne 24. 1. 2004) neztotožnil údaje na průvodním lístku s údaji v počítači a neuvedl zjištěnou závadu poznámkou na průvodní lístek. V prvních pěti případech vytištěný údaj o přetížení vstupujícího vozidla (text „lehký tahač“) na průvodním lístku odstranil, v posledním případě tento údaj nedoplnil. Současně bylo zjištěno, že stěžovatel o přetížení vozidla neinformoval řidiče natočením monitoru vážního počítače. Popsaným jednáním porušil povinnosti uložené příkazem č. 15/2003 ředitele Celního úřadu Rozvadov a rozkazem č. 1/2003 vedoucího pobočky Rozvadov dálnice – náklad. Porušil tak základní povinnosti celníka uvedené v ust. § 28 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 186/1992 Sb. Při zjišťování skutkového stavu žalovaný vycházel zejména z průvodních lístků. Na pěti z nich byl údaj „lehký tahač“ vyškrabáním odstraněn a vyškrabané místo bylo orazítkováno razítkem stěžovatele, na jednom lístku údaj zcela chyběl. Manuální odstranění zmíněného údaje z pěti průvodních lístků bylo prokázáno znaleckým posudkem Kriminalistického ústavu Praha ze dne 2. 6. 2004, kde bylo rovněž uvedeno, že otisk služebního razítka č. 147, tj. razítka stěžovatele, byl vyhotoven až po odstranění předmětné části strojopisného textu, přičemž osobou, která s lístky manipulovala v době od vytištění údajů do jejich orazítkování služebním razítkem byl pouze stěžovatel. Dalšími důkazy byly výpis z počítače k průvodním lístkům, kontrolní protokol oddělení Inspekce a vnitřní kontroly ČR Plzeň ze dne 19. 4. 2004, úřední záznam Policie ČR č. j. SCPP-355/PL-13-2004, ze dne 7. 3. 2004 týkající se zadržení upravovaného průvodního lístku č. P1015 ze dne 6. 3. 2004 a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 8. 2005, č. j. 8 T 216/2004-281. Podle Městského soudu v Praze se žalovaný s nedostatky vytčenými v předchozím zrušujícím rozsudku vypořádal, jestliže vymezil, na základě jakých důkazů dospěl ke zjištění skutkového stavu, uvedl, v čem je spatřována protiprávnost jednání stěžovatele a rovněž se zabýval jeho společenskou nebezpečností, která odůvodňuje podřazení pod důvody stanovené pro propuštění ze služebního poměru celníka podle ust. § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. Správní orgán skutková zjištění správně posoudil a na zjištěný skutkový stav aplikoval příslušné, tomuto porušení odpovídající ust. § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. Městský soud v Praze uzavřel, že pochybení správního orgánu I. stupně bylo v daném případě napravitelné a v odvolacím řízení napraveno bylo. Neztotožnil se tedy s námitkou stěžovatele, že nebyl konkretizován důvod propuštění ve smyslu ust. § 108 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. Jestliže stěžovatel žalovanému vytýkal aplikaci nesprávného právního předpisu, Městský soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovatel směšuje ustanovení týkající se řízení a posuzování úkonů, pro které je v přechodných ustanoveních zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), stanoven rozdílný režim. Z ust. § 227 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. vyplývá, že se tento odstavec použije při posouzení rozhodnutí a právních úkonů, směřujících ke skončení služebního poměru, nikoli na řízení v těchto věcech, na něž dopadá odstavec 1 tohoto ustanovení. K námitce stěžovatele, že nebyl seznámen s jednotlivými důkazy, zejména s úředním záznamem Policie ČR č. j. SCPP-355/PK-13-2004, ze dne 7. 3. 2004, ani s dalšími důkazy, Městský soud v Praze uvedl, že trestní spis Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 8 T 216/2004, obsahuje záznam (ze dne 25. 8. 2004) o prostudování spisu, který obsahoval listy 1-174, mj. písemnosti, na které stěžovatel poukazoval. Dále je zde založen záznam o dalším studování spisu dne 6. 12. 2004 (listy 1-230). Podle názoru Městského soudu v Praze by bylo opětovné seznamování stěžovatele s důkazy provedenými v trestním řízení v řízení správním přepjatým formalismem, který by směřoval pouze k prodlužování řízení a nikoli k posílení jeho procesních práv. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že v době vydání napadeného správního rozhodnutí již mohl žalovaný vycházet z rozsudku Okresního soudu v Tachově, ze dne 18. 8. 2005, č. j. 8 T 216/2004-281. K námitce vztahující se ke kontrolnímu protokolu Městský soud v Praze uvedl, že v daném případě se jedná zřejmě o písařskou chybu, správně mělo být uvedeno datum 19. 4. 2004, nikoli 19. 4. 2007. Tento protokol byl součástí již trestního spisu. Městský soud v Praze nepřisvědčil ani námitkám stěžovatele směřujícím vůči skutkovým závěrům žalovaného. Žalovaný dovodil úmyslné jednání stěžovatele zejména z jeho aktivního jednání spočívajícího ve vyškrabávání vytištěných údajů a snahy následně zakrýt stopy pomocí služebního razítka. Soud odmítl snahu stěžovatele zlehčovat své jednání. Z logiky věci vyplývá, že pokyny služebních funkcionářů ohledně vypisování konkrétních údajů, natáčení monitoru apod., nejsou samoúčelné, a jsou součástí povinností celníka. Soud rovněž nepřisvědčil tvrzení stěžovatele, že údaj „lehký tahač“ je nedůležitý. V takovém případě by totiž jeho úsilí, aby tento údaj odstranil, ztrácelo smysl. Již z tohoto důvodu je třeba hodnotit námitku stěžovatele jako účelovou. Městský soud v Praze se tedy neztotožnil s tvrzením stěžovatele, že v jeho jednání nelze spatřovat tak zásadní a závažné porušení služebních povinností, aby je bylo možno podřadit pod důvod pro propuštění ze služebního poměru uvedeného v ust. § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. Na základě ust. § 64 s. ř. s. a § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Tachově byl stěžovatel uznán vinným jednáním, které považoval správní orgán za důvod propuštění ze služebního poměru. S ohledem na vázanost soudu rozhodnutím trestního soudu je nutno v daném případě vycházet z toho, že se stěžovatel skutečně dopustil protiprávního jednání, za něž byl ze služebního poměru propuštěn. Na základě uvedeného Městský soud v Praze žalobu zamítl jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodů