5 As 81/2009 — Nejvyšší správní soud

5 As 81/2009- 101 - text č. j. 5 As 81/2009 - 107 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. J. D., zastoupeného Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 9, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce jako stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2009, č. j. 57 Ca 57/2007 - 74, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce jako stěžovatel včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba domáhající se zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 28. 8. 2007, č. j. 7617/2007/OD (dále též „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a jako správné potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravně-správních řízení ze dne 28. 3. 2007, č. j. ODSČ-29276-PZ/06CI (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a byla mu uložena pokuta ve výši 3750 Kč, zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 3 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Přestupku se stěžovatel dopustil tím, že dne 2. 11. 2006 ve 22.55 hod. při řízení motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, reg. zn. X, v Brně na ulici Bauerova překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou dopravní značkou B20a na 60 km/hod. Hlídkou Městské policie Brno mu byla silničním radarovým rychloměrem AD9C v. č. 06/0022 naměřena rychlost jízdy 90 km/hod. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši + 3 km/hod stěžovateli byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 87 km/hod. Svým jednáním stěžovatel tedy porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že tento přestupek měl stěžovatel spáchat v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát, byla mu podle ustanovení § 22 odst. 8 v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 a 2, § 12 odst. 1 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 3750 Kč, splatná do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 3 měsíců. Žalobou datovanou dne 15. 10. 2007 se stěžovatel u krajského soudu domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Krajský soud žalobu stěžovatele nejprve jako nedůvodnou zamítl rozsudkem č. j. 57 Ca 57/2007 - 32 ze dne 19. 3. 2008, když provedeným dokazováním dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy, přestupek, kterého se žalobce dopustil, byl náležitě zjištěn a věc byla správně právně posouzena. Výše citovaný rozsudek krajského soudu stěžovatel napadl kasační stížností z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), když nezákonnost rozhodnutí žalovaného (i správního orgánu I. stupně) stěžovatel spatřoval zejména v tom, že v průběhu přestupkového řízení nebylo prokázáno jakou rychlostí jel dne 2. 11. 2006 ve 22.55 hod motorovým vozidlem v Brně na ulici Bauerova 22, protože silniční radarový rychloměr AD9C v. č. 06/0022 nebyl řádně ověřen (kalibrován) dle příslušných ustanovení zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, v platném znění (dále též „zákon o metrologii“), neboť jeho ověření provedl samotný výrobce tohoto rychloměru, který byl zároveň navrhovatelem a účastníkem správního řízení, ve kterém byl rychloměr ověřen (tedy výrobce ověřovaného měřidla, navrhovatel ověření a správní orgán rozhodující o ověření byla jedna a tatáž osoba – společnost RAMET C.H.M. a. s., se sídlem 686 04 Kunovice, Letecká 1110, IČ 256 388 91). Nejvyšší správní soud v předcházejícím řízení ve svém rozsudku ze dne 29. 5. 2009, č. j. 5 As 59/2008 - 63 shledal důvodnou jednak námitku stěžovatele ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu z důvodu nevypořádání se s žalobní námitkou nezákonnosti a nicotnosti správního rozhodnutí ve formě ověřovacího listu, jednak kasační námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu pro nedostatečné odůvodnění nedůvodnosti žalobní námitky nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí z důvodu, že součástí výroku o sankci nebyla specifikace druhého jednání stěžovatele uvedením doby, místa a způsobu jeho spáchání. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu č. j. 57 Ca 57/2007-32 ze dne 19. 3. 2008 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V novém řízení ve věci krajský soud žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného o přestupku opět zamítl pro její nedůvodnost, neboť stěžovatel se přestupku, který mu je kladen za vinu dopustil, správnost naměřené rychlosti nebyla zpochybněna, skutkový stav byl zjištěn náležitě a uložené sankce jsou v souladu s právními předpisy. Proti nyní přezkoumávanému rozsudku č. j. 57 Ca 57/2007 - 74 ze dne 26. 8. 2009 podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel brojí proti nezákonnosti správních rozhodnutí spatřované zejména v tom, že v průběhu přestupkového řízení nebylo prokázáno, jakou rychlostí dne 2. 11. 2006 v Brně jel, když krajský soud nesprávně právně posoudil otázku, zda byl předmětný silniční radarový rychloměr řádně ověřen ve správním řízení dle ustanovení § 24 zákona o metrologii z důvodů uvedených v článcích III. až V. kasační stížnosti. Radarový rychloměr, nebyl dle stěžovatele řádně ověřen (kalibrován) dle zákona o metrologii a nesplňoval tedy zákonné požadavky kladené na měřidla z důvodu, že správní orgán rozhodující ve správním řízení o ověření je stejná právnická osoba jako účastník tohoto správního řízení a navrhovatel tohoto správního řízení, který se domáhal vydání správního rozhodnutí o ověření měřidla (bod III. kasační stížnosti). Stěžovatel správní rozhodnutí o ověření měřidla z tohoto důvodu považuje nejen za nezákonné, ale vzhledem k tak zásadní vadě správního řízení za rozhodnutí nicotné, na které je třeba pohlížet jako by vůbec neexistovalo a z tohoto důvodu k němu nelze v jiném správním rozhodnutí vůbec přihlížet. Podjatost úřední osoby p. S. U. vůči účastníkovi řízení – obchodní společnosti RAMET C.H.M. a. s., stěžovatel dovozuje ze skutečnosti, že p. U. je zaměstnancem účastníka řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že u osoby bezprostředně se podílející na pravomoci správního orgánu, která je zaměstnancem účastníka řízení, o jehož právech a povinnostech má být ve správním řízení rozhodnuto, pochybnost nelze nemít, a to z důvodu ekonomické závislosti na účastníkovi řízení. V kasační stížnosti stěžovatel dále brojí proti odůvodnění rozhodnutí žalovaného vztahující se k otázce právní subjektivity autorizovaného metrologického střediska K22 a obchodní společnosti RAMET C.H.M. a. s. (bod IV. kasační stížnosti). Stejně jako v bodu III. a IV. brojí i v bodu V. kasační stížnosti stěžovatel proti odůvodnění rozhodnutí žalovaného a nikoliv proti rozhodovacím důvodům krajského soudu, a to konkrétně proti konstatování žalovaného, že si výrobce nepochybně vyřídil a získal autorizaci k ověřování měřidel proto, aby jeho výrobky splňovaly stanovené předpoklady. V závěru kasační stížnosti stěžovatel namítá také nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu, neboť podle jeho názoru z odůvodnění rozsudku nevyplývá, zda krajský soud žalobní námitku vady řízení před správním orgánem v řízení o ověření měřidla z důvodu podjatosti nepovažoval za důvodnou proto, že v řízení nebyl prokázán zaměstnanecký či jiný poměr p. U. ke společnosti RAMET C.H.M. a. s., anebo zda krajský soud nepovažuje takový poměr za důvod k vyloučení p. U. z rozhodování správního orgánu dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“). S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se s napadeným rozhodnutím krajského soudu ztotožňuje a je názoru, že rozsudek není nepřezkoumatelný, řízení nebylo zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci a že se soud nedopustil nesprávného právního posouzení věci. Žalovaný proto navrhuje, aby byla kasační stížnost stěžovatele zamítnuta. Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané k