6 Ads 162/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 162/2009- 54 - text 6 Ads 162/2009 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: D. N., zastoupené Mgr. Hanou Sklenářovou, advokátkou, se sídlem Malá Stránka 318, Velké Meziříčí, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2008, č. j. KUJI 83995/2008, sp. zn. OSVZ 1312/2008, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2009, č. j. 57 Ca 26/2009 - 25, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2009, č. j. 57 Ca 26/2009 - 25, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Rozhodnutími Úřadu práce ve Žďáru nad Sázavou, odboru státní sociální podpory, ze dne 6. 10. 2008, č. j. 12803/4/ZRA - 1/16, č. j. 12803/4/ZRA - 2/7 a č. j. 8913/6/ZRA - 1/4, byla nezletilým oprávněným osobám - synům žalobkyně - odejmuta dávka státní sociální podpory přídavek na dítě ode dne 1. 10. 2008. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyla splněna podmínka pro trvání nároku na přídavek na dítě, neboť měsíční průměr příjmů rodiny žalobkyně za rozhodné období, tj. rok 2007, představuje částku 26 621,42 Kč, což převyšuje součin zákonného koeficientu 2,40 a částky životního minima rodiny (11 000 Kč), který činí 26 400 Kč. Odvolání, které žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí, žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 28. 11. 2008, č. j. KUJI 83995/2008, sp. zn. OSVZ 1312/2008, a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Nesouhlasila především s výší, v jaké správní orgány stanovily rozhodný měsíční průměr příjmů rodiny. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nesprávně potvrdil postup správního orgánu prvního stupně, který mechanicky přejal elektronická data od finančního úřadu, aniž by si vyjasnil, proč se tato data liší od podkladů pro rozhodnutí o přiznání přídavku na děti, které v řízení před správním orgánem prvního stupně doplnila žalobkyně dopisem ze dne 24. 9. 2008. Přílohou uvedeného dopisu byl jednak výpočet nároku na přídavky na děti a dále pak potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2007 a daňová přiznání obou manželů k dani z příjmů fyzických osob za rok 2007. Na základě uvedených dokladů dospěla žalobkyně k celkovému ročnímu příjmu rodiny ve výši 313 176 Kč, z čehož lze dovodit průměrný měsíční příjem ve výši 26 098 Kč, nikoli tedy ve výši 26 621,42 Kč, jak stanovily správní orgány (k tomu pozn. NSS: v kasační stížnosti žalobkyně uvedla, že roční příjem rodiny a z toho odvozený průměrný měsíční příjem rodiny uvedla v žalobě v nesprávné výši v důsledku chyby počítání – skutečný roční příjem rodiny tedy podle žalobkyně činí 307 308 Kč a měsíční průměr příjmů rodiny dosahuje 25 609 Kč). Vzhledem k tomu, že tento průměrný měsíční příjem rodiny je nižší než 2,4 násobek životního minima rodiny (11 000 Kč), měla žalobkyně za to, že jejím synům přídavek na děti náleží. Uvedený rozpor mezi příjmy manžela žalobkyně vyčíslenými správními orgány na jedné straně a žalobkyní na straně druhé vznikl podle žalobkyně především tím, že správní orgány započítaly přeplatek manžela žalobkyně z ročního zúčtování záloh na daň z příjmů za rok 2007 provedeného jeho zaměstnavatelem v březnu 2008, vyplacený v dubnu 2008, jako příjem roku 2007. Tento postup je přitom v rozporu s § 5 odst. 2 třetí věta zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), který stanoví, že byla-li poplatníkovi daně z příjmů snížena daň z příjmů podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“), pak se příjem uvedený v odstavci 1 tohoto usnesení o toto snížení zvyšuje tom kalendářním roce, v němž došlo k takovému zaúčtování. Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 3. 8. 2009, č. j. 57 Ca 26/2009 - 25, zamítl. Ve svém rozsudku krajský soud konstatoval, že žalobkyně v dokladu o výši svého ročního příjmu uvedla, že za kalendářní rok 2007 podávala přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ve kterém uplatnila společné zdanění manželů a pobírala peněžité dávky nemocenského pojištění (peněžitá podpora v mateřství), a že výši příjmů má správní orgán prvního stupně zjistit na příslušném finančním úřadu. Z údajů, které správní orgán prvního stupně zjistil v souladu s § 63 zákona o státní sociální podpoře od finančního úřadu a okresní správy sociálního zabezpečení, vyplynulo, že měsíční průměr příjmů rodiny dosáhl v roce 2007 částky 26 621,42 Kč. Krajský soud přitom potvrdil, že správní orgány postupovaly správně, když finančním úřadem potvrzený příjem manžela žalobkyně za období roku 2007 vzaly za prokázaný. Podle § 65 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře totiž orgány státní sociální podpory, které o dávce rozhodují, nebo ji vyplácí, nejsou oprávněny přezkoumávat správnost a úplnost podkladů jim předložených jinými státními orgány. Potvrdil-li tedy finanční úřad příjem manžela žalobkyně za rok 2007 po uplatnění společného zdanění manželů ve výši 227 648 Kč, vzal správní orgán prvního stupně tuto částku za danou a dále se již nezabýval tím, zda se má přeplatek na dani z příjmů z ročního zúčtování provedeného zaměstnavatelem v březnu 2008, vyplacený v dubnu 2008, považovat za příjem roku 2007 či nikoli. Pokud žalobkyně nesouhlasila se zdaněním provedeným finančním úřadem, měla jeho nesprávný postup namítat u nadřízeného orgánu finančního úřadu. Dále krajský soud ve svém rozsudku obecně uvedl, že byla-li poplatníkovi daně z příjmů zvýšena, popřípadě snížena, daň z příjmů podle zákona o dani z příjmů, pak se příjem uvedený v § 5 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře o toto zvýšení snižuje, popřípadě se o toto snížení zvyšuje v tom kalendářním roce, v němž došlo k takovému zaúčtování. Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností. Ve své kasační stížnosti jednak znovu upozornila na skutečnost, že průměrný měsíční příjem rodiny je nižší, než příjem, ze kterého vycházely správní orgány v rámci rozhodování o přiznání přídavků na děti. Podle stěžovatelky je to dáno tím, že přeplatek na dani z příjmů fyzických osob za rok 2007, který byl manželovi stěžovatelky vyčíslen na základě ročního zúčtování záloh na daň za rok 2007 ve výši 12 149 Kč, správní orgány započítaly jako příjem roku 2007. Podle stěžovatelky se však jedná o příjem roku 2008, a to podle § 5 odst. 2 třetí věta zákona o státní sociální podpoře, která stanoví, že byla-li poplatníkovi daně z příjmů snížena daň z příjmů podle zákona o daních z příjmů, pak se příjem uvedený v odstavci 1 tohoto ustanovení o toto snížení zvyšuje v tom kalendářním roce, v němž došlo k takovému zaúčtování. Do příjmů manžela stěžovatelky za rok 2007 je tak nezbytné zahrnout základ daně po odečtení úhrnu záloh na daň z příjmů fyzických osob za rok 2007 ve výši 213 980 Kč, přeplatek na dani vyčíslený finančním úřadem na základě společného zdanění manželů po odečtu částky, která byla z tohoto přeplatku převedena na daň z příjmů stěžovatelky za rok 2007, ve výši 1519 Kč, a dávky nemocenského pojištění manžela stěžovatelky za rok 2007 ve výši 3551 Kč. Do příjmů stěžovatelky je třeba zahrnout rodičovský příspěvek ve výši 83 402 Kč a dávky nemocenského pojištění ve výši 4856 Kč. Celkově tedy rozhodný roční příjem rodiny za rok 2007 představoval 307 308 Kč, resp. průměrný měsíční příjem rodiny činil 25 609 Kč. V dalším stěžovatelka namítá, že krajský soud mlčky odmítl důkazy, které k prokázání svého tvrzení o rozporu ve výši příjmů svého manžela předložila stěžovatelka v řízení před krajským soudem. Konkrétně se jedná o daňová přiznání, potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a z funkčních požitků a o sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění za rok 2007 a doklad o výši ročního příjmu manžela stěžovatelky. Krajský soud v této souvislosti odkázal pouze na § 65 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, podle kterého orgány státní sociální podpory nemají právo přezkoumat správnost a úplnost podkladů předložených jinými státními orgány, v daném případě finančním úřadem. Takový postup je však podle stěžovatelky v rozporu s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2006, č. j. 4 Ads 103/2005 - 84, a ze dne 2. 4. 2006, č. j. 3 Ads 137/2007 - 61, (oba dostupné na www.nssoud.cz), a s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 6. 2006, č. j. 10 Ca 69/2006 - 20, publikovaným pod č. 1537/2008 Sb. NSS. Z této judikatury je podle stěžovatelky patrné, že v případě nesouhlasu žadatele o dávku státní sociální podpory s výší příjmů měl správní orgán požádat finanční úřad o další vyjádření s přesnými údaji ohledně dat vyplacení konkrétních částek. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že příjmy stěžovatelky za rok 2007 činily 83 402 Kč + 48