6 As 48/2009 — Nejvyšší správní soud

6 As 48/2009- 124 - text 6 As 48/2009 - 132 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2009, č. j. 10 Ca 257/2007 - 62, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 6. 2007, č. j. 30 875/2007 - 603, byl zamítnut rozklad žalobce podaný proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 3. 4. 2007, č. j. 35 038/2006 - 611/VIII.vyř., ve znění opravy ze dne 26. 4. 2007, č. j. 35 038/2006 - 611/IX.vyř., kterým bylo dle § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s., za rok 2002, podle § 32 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o telekomunikacích“), vedeného správním orgánem prvního stupně pod č. j. 35 038/06 - 611. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že toto rozhodnutí považuje za nezákonné z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dle právního názoru žalobce má ověření prokazatelné ztráty přímý vliv na postavení žalobce, přičemž není rozhodné, zda se toto jeho postavení změní pouze v důsledku předmětného rozhodnutí nebo v návaznosti na případné rozhodnutí následující. Přímost vlivu rozhodnutí o ověření ztráty na právní postavení žalobce je tak dána pouhou souvislostí s hmotným právem žalobce jako účastníka tohoto řízení. Městský soud v Praze zjistil ze správního spisu tyto pro posouzení věci významné skutečnosti. Žalobce dne 12. 3. 2007 při nahlížení do spisu vedeného pod sp. zn. 4 182/2007 ve věci stanovení výše platby na účet univerzální služby za rok 2002 požádal o seznámení s obsahem správního spisu ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2002, a to z titulu postavení účastníka tohoto správního řízení. Na toto vyjádření žalobce správní orgán prvního stupně reagoval dne 3. 4. 2007 vydáním rozhodnutí č. j. 35 038/2006 - 611/VIII.vyř., kterým dle § 14 odst. 1 správního řádu rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s., za rok 2002. Správní orgán prvního stupně v tomto rozhodnutí deklaroval názor, že řízení o ověření výše prokazatelné ztráty se přímo dotýká pouze společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., jakožto poskytovatele univerzální služby a nelze jej rozšířit i na držitele jednotlivých telekomunikačních licencí, jejichž práva jsou stanovena v § 32 odst. 6 zákona o telekomunikacích. Zároveň správní orgán prvního stupně poukázal na skutečnost, že součástí spisu ve věci řízení o ověření výše prokazatelné ztráty jsou i údaje poskytovatele univerzální služby označené jako obchodní tajemství. Proti tomuto rozhodnutí orgánu prvé instance podal žalobce rozklad, v němž konstatoval, že pro posouzení jeho postavení jakožto účastníka řízení není rozhodné, že ověření prokazatelné ztráty je předmětem jednoho řízení a určení výše příspěvku předmětem řízení druhého, nýbrž že je nezbytné přihlédnout ke skutečnému dopadu takového řízení na majetkové poměry žalobce, který je nepopiratelný. Není zároveň relevantní, že výše příspěvku na účet je vypočtena z celé řady faktorů (například z výše prokazatelné ztráty, výše výnosů držitele licence a ostatních držitelů licence z telekomunikační činnosti, výše úhrad za propojení držitele licence a dalšími držiteli licencí). Žalobce uvedl, že vztah výše ověřené prokazatelné ztráty a výše příspěvku na účet univerzální služby je vztahem přímé úměry. Řízení o výši ověřené prokazatelné ztráty má tedy přímý dopad na práva a povinnosti žalobce a je nezbytné, aby mu bylo umožněno vyjádřit se k relevantním skutečnostem tohoto řízení. Fakt, že součástí spisu jsou i údaje označené poskytovatelem univerzální služby jako obchodní tajemství, považuje žalobce za irelevantní a nemající vliv na rozhodování o účastenství žalobce na předmětném řízení. Žalobou napadeným rozhodnutím č. j. 30 875/2007 - 603 ze dne 8. 6. 2007 zamítl žalovaný tento rozklad jako nedůvodný s tím, že v řízení o ověřování prokazatelné ztráty jsou vyhodnocovány výhradně údaje poskytnuté společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s., přičemž ze znění zákona o telekomunikacích nevyplývá, že by v tomto řízení jakkoli figuroval držitel telekomunikační licence. Výsledkem řízení o ověření výše prokazatelné ztráty není právní akt způsobilý přímo zasáhnout do práv a povinností žalobce, neboť netvoří samostatný právní titul pro vznik povinnosti žalobce zaplatit finanční příspěvek. Ověřená výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby je pouze jednou z mnoha proměnných při výpočtu výše podílu jednotlivých držitelů telekomunikačních licencí a dovozování přímého dopadu na práva a povinnosti žalobce je nepřípadné. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí vyšel z ustanovení § 123 odst. 1 a § 136 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), rovněž jako z ustanovení § 31 odst. 1 a 2, § 32 odst. 1, 3 a 7 zákona o telekomunikacích a ustanovení § 5 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 235/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o výpočtu a úhradě prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby držitelem telekomunikační licence. Při rozhodování dále postupoval v souladu se zněním § 179 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád z roku 2004“) a § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), (dále jen „správní řád z roku 1967“). Soud přisvědčil žalobci v tom, že na rozhodnutí o ověření výše prokazatelné ztráty společnosti Telefónica O2 Czech Republic z poskytování univerzální služby za rok 2002 přímo závisí, zda žalobci vůbec vznikne povinnost k zaplacení finančního příspěvku, a pokud ano, jaká bude jeho výše. Je pravdou, že rozhodnutí o ověření výše prokazatelné ztráty samo o sobě nestanoví výši finančního příspěvku žalobce jako držitele telekomunikační licence na účet univerzální služby, ani žalobci neukládá platební povinnost k zaplacení tohoto příspěvku. Výše finančního příspěvku žalobce však nemůže být určena dříve, než dojde k ověření výše prokazatelné ztráty poskytovatele univerzální služby. Kromě ověřené výše prokazatelné ztráty závisí výše finančního příspěvku žalobce na řadě dalších ukazatelů, z nichž se postupem podle bodu 2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 235/2001 Sb. vypočítává tzv. „podíl jednotlivého držitele telekomunikační licence“. To však nic nemění na skutečnosti, že mezi ověřenou výší prokazatelné ztráty poskytovatele univerzální služby a výší finančního příspěvku žalobce je vztah přímé úměry. Předmětné řízení, v němž je žalovaným ověřována výše prokazatelné ztráty poskytovatele univerzální služby, tak má přímý dopad na právní postavení žalobce, neboť výsledek tohoto řízení bezprostředně ovlivňuje povinnost žalobce k zaplacení finančního příspěvku na účet univerzální služby, bez ohledu na to, že konkrétní výše platební povinnosti žalobce je stanovena na základě zjištění (ověření) výše prokazatelné ztráty až následně. K řízení ve věci ověření prokazatelné ztráty je ze zákona nadán toliko žalovaný, nicméně žalobce jako osoba, která může být dotčena výsledkem tohoto řízení, musí mít právo se ke způsobu ověření prokazatelné ztráty vyjádřit a uplatnit případně své námitky. Z těchto důvodů může být žalobce přímo dotčen na svých právech nebo povinnostech a je jako dotčená osoba účastníkem správního řízení ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu z roku 1967. Z ustanovení § 32 zákona o telekomunikacích nelze dovodit povinnost žalovaného vést ve věci stanovení finančních příspěvků jednotlivých držitelů telekomunikační licence na účet univerzální služby jedno správní řízení. Dle náhledu soudu je vedle jednoho společného řízení (tímto způsobem postupoval žalovaný v minulosti) přípustná i varianta, kterou žalovaný zvolil nyní, totiž vedení samostatného řízení, v němž je ověřena výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby, a řízení, jehož předmětem je stanovení finančních příspěvků jednotlivých držitelů telekomunikační licence. Výše uvedený právní názor soudu se vztahuje především na druhou z uvedených variant, neboť v případě jediného řízení o ověření prokázané ztráty a stanovení výše příspěvků na účet univerzální služby nemůže být o účastenství držitelů telekomunikačních li