7 As 51/2010 — Nejvyšší správní soud

7 As 51/2010- 63 - text č. j. 7 As 51/2010 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Přípravný výbor občanského sdružení NEW CENTRALBANK-ING o. s., ve složení: a) JUDr. L. L., Ph.D., b) Mgr. Š. K., c) JUDr. Bc. M. K., zastoupen JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 902/40, Praha 7 - Holešovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2009, č. j. 7 Ca 13/2009 – 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 29. 12. 2009, č. j. 7 Ca 13/2009 – 37, zamítl žalobu podanou členy přípravného výboru občanského sdružení s názvem NEW CENTRALBANK-ING o.s. proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra (dále též „ministerstvo„ nebo „žalovaný“) ze dne 4. 11. 2008, č. j. MV 815183/VS-2008, jímž žalovaný odmítl podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sdružování občanů“) registraci občanského sdružení (dále také „sdružení“) s názvem NEW CENTRALBANK-ING o. s. Městský soud při svém rozhodování dospěl k závěru, že volba názvu sdružení může být také jistým způsobem dosahování cíle sdružení, a to právě vyvoláním mylné představy ohledně povahy občanského sdružení. Uvedený název totiž vyvolává dojem, že se jedná o subjekt oprávněný poskytovat bankovní služby a z tohoto důvodu také o subjekt podléhající státnímu dozoru. Proto shledal v takovém znění názvu občanského sdružení nepřípustnou klamavost, jehož důvěryhodnost má být dána a podpořena dozorem státních orgánů. Takto zvolený název sdružení představuje nedovolený způsob dosahování cílů občanského sdružení, neboť je způsobilý uvést třetí osoby v omyl ohledně povahy zamýšleného subjektu. To je ovšem v rozporu s principem právní jistoty. Městský soud, který se v dalším ztotožnil se závěry žalovaného správního orgánu, zejména stran klamavosti názvu občanského sdružení a charakteru předmětných lhůt dle zákona o sdružování občanů, proto žalobní námitky v celém rozsahu zamítl jako nedůvodné (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Proti tomuto rozsudku městského soudu podal přípravný výbor občanského sdružení NEW CENTRALBANK-ING o. s. jako stěžovatel (dále je „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou opírá o stížní důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel především vytýká žalovanému správnímu orgánu, že postupoval v rozporu se zákonem o sdružování občanů a zásadou obsaženou v čl. 2 odst. 3 Ústavy (správní orgán je oprávněn činit pouze to, co mu ukládá zákon a v mezích a způsobem, který zákon stanovuje). Správnímu soudu pak vytýká, že pokud dal za pravdu žalovanému ohledně právní jistoty u zvolených názvů občanských sdružení, potom porušil zásadu, že občané mohou naopak činit vše, co není zákonem zakázáno. Postup orgánů veřejné moci svědčí o svévolném rozšíření pravomoci způsobené extenzivním výkladem zákonných ustanovení, která takový výklad nepřipouštějí. Zákon o sdružování občanů zcela jasně stanoví, jaké náležitosti musí žalovaný ve správním řízení zkoumat a jakým způsobem, které náležitosti zkoumá po stránce formální a které po stránce věcné. Ze zařazení „názvu“ občanského sdružení do náležitostí stanovených v § 6 odst. 2 zákona o sdružování občanů ve spojení s ustanovením § 7 odst. 2 téhož zákona je zřejmé, že název občanského sdružení je formální náležitostí stanov sdružení. Z jiného důvodu ani jiným způsobem nemůže být název občanského sdružení přezkoumán, neboť zákon konkrétně nestanoví, jakým způsobem má být název přezkoumáván. Nelze dále ani souhlasit s posuzováním názvu občanského sdružení pod zorným úhlem ochrany názvu ve smyslu § 12 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jak to učinil správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku (uvedené ustanovení se vztahuje pouze na podnikatele, a to bez výjimky). Předmětné občanské sdružení však není a ani nesmí být podnikatelem. K závěrům správního soudu ohledně zákazu užití slova „banka“ (dle nichž se zákaz vztahuje na každý subjekt působící na území České republiky bez bankovní licence) a k explicitnímu znění ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, třeba odkázat na obsah žalobního podání. Je dostatečně zřejmé, že se v projednávaném případě jedná o občanské sdružení, které nemá a ani nemůže mít za cíl poskytování bankovních služeb, k čemuž slouží i povinně uváděná zkratka „o.s.“ Co se týče překladu zvoleného názvu sdružení, který správní soud v odůvodnění rozsudku použil, nutno namítnout, že tento není správný a rozhodně ne jediný přicházející v úvahu. Navíc občanské sdružení, stejně jako jakýkoliv jiný subjekt, je povinno vystupovat pod svým názvem; vystupovalli by pod názvem přeloženým do jiného jazyka, vystupoval by jako subjekt, který neexistuje. Městský soud se rovněž nevyjádřil k otázce, zda mohl žalovaný správní orgán vůbec posuzovat volbu názvu jakožto způsobu dosahování cílů sdružení, zda je posouzení názvu věcným přezkumem stanov a zda nedošlo k vybočení z právní úpravy, která prostor pro správní uvážení v tomto smyslu neposkytuje. I správní uvážení má své zákonné meze a správní orgán jej může aplikovat pouze tam, kde to zákon výslovně připouští. V rozporu se zákonem je i vydání odmítavého rozhodnutí po uplynutí všech lhůt, které zákon žalovanému poskytuje. Je tomu tak proto, že se ve své podstatě nejedná o lhůty pořádkové. S ohledem na znění navazujících ustanovení a na judikaturu kasačního soudu (sp. zn. 1 Ans 3/2007) není možné ponechat bez dalšího uplynutí lhůty 5 dní pro vytknutí formálních vad a 10 denní lhůty pro odmítnutí návrhu (uplynutí lhůty 5 dní již není možné zhojit). Posouzení názvu občanského sdružení je věcí formálního posouzení stanov a pokud měl žalovaný správní orgán ke zvolenému názvu výhrady, měl v uvedené 5-ti denní lhůtě vyzvat ke zjednání nápravy. Zmeškání této lhůty však nelze žádným způsobem prominout. V rozporu se zákonem je proto umělé prodloužení lhůty podřazením názvu občanského sdružení pod věcný přezkum stanov s tím, že název občanského sdružení je způsobem dosažení cílů tohoto sdružení. Žalovanému by však i v tomto případě uplynula 10-ti denní lhůta pro odmítnutí návrhu. Ustanovení zákona o sdružování občanů ve vztahu k uvedeným lhůtám tudíž umožňuje jediný možný výklad, a to povinnost žalovaného vždy do 10-ti dnů ode dne zahájení řízení rozhodnout o odmítnutí návrhu, popř. provést ve stanovené lhůtě registraci. Později není možné odmítavé rozhodnutí vydat. Zákonná 40-ti denní lhůta je pak lhůtou určenou pro písemné vyhotovení a doručení odmítavého rozhodnutí, přičemž jakékoliv prodlení s vyhotovením písemného rozhodnutí o odmítnutí a s jeho doručením, by mělo za následek vznik občanského sdružení fikcí. Nadto, pokud žalovaný dospěl k závěru, že podaný návrh trpí vadou věcné povahy, měl vyzvat k odstranění této věcné vady a určit pro zjednání nápravy přiměřenou lhůtu. Tímto postupem mohla být vada odstraněna v průběhu registračního řízení. Stěžovateli však takový postup umožněn nebyl a o důvodu odmítnutí registrace se dozvěděl až ze samotného napadeného rozhodnutí. Takový postup žalovaného není v souladu s právní jistotou a zásadou předvídatelnosti správního rozhodnutí, naopak rozhodnutí trpí vadou, a proto je postup žalovaného zcela v rozporu se zákonem. Ze všech uvedených důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tak jako v nedávno projednávaných případech odmítnutí registrace občanského sdružení s názvem Komise pro cenné papíry, Komise pro kapitálový trh, dovodil i v případě názvu občanského sdružení NEW CENTRALBANK-ING o. s., že zvolený název představuje nedovolený způsob, jímž jsou sledovány cíle občanského sdružení. Volba názvu může být také způsobem dosahování cíle a to právě ve smyslu klamání, tedy vyvolání mylné představy ostatních subjektů ohledně povahy nositele názvu. Žalovaný se tak ztotožňuje s důvody, které městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku v tomto smyslu uvedl. Argumentaci stěžovatele týkající se označení sdružení zkratkou „o. s.“ žalovaný považuje za zcela účelovou, neboť v době podání návrhu na registraci již toto označení nebylo podle zákona povinnou součástí názvu občanského sdružení. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že název občanského sdružení je ryze formální náležitostí stanov a z toho důvodu podléhá pouze přezkumu podmínek stanovených v § 6 zákona o sdružování občanů. Žalovaný naopak uvádí, že je povinen sledovat a zkoumat, zda zvolený náze