9 Afs 69/2010 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 69/2010- 175 - text 9 Afs 69/2010 - 185 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s., se sídlem 28. října 169, Ostrava, zastoupeného JUDr. Alexandrem Césarem, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 16. 1. 2008, č. j. R169/2007/02-01163/2008/310-Hr, o zadání veřejné zakázky, za účasti osob zúčastněných na řízení: a) AQUASERV a.s. (dříve Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a.s.), se sídlem Boženy Němcové 12, České Budějovice, a b) ČEVAK a.s., se sídlem Severní 8/2264, České Budějovice, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2010, č. j. 62 Af 24/2010  130, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2010, č. j. 62 Af 24/2010  130, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno prvostupňové rozhodnutí stěžovatele a rozhodnutí předsedy stěžovatele ze dne 16. 1. 2008, č. j. R169/2007/02-01163/2008/310-Hr. Tímto rozhodnutím předseda stěžovatele zamítl rozklad žalobce směřující proti rozhodnutí stěžovatele ze dne 15. 8. 2007, č. j. S147/2007/VZ-13077/2007/540-Šm, kterým podle § 118 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), zastavil správní řízení s odůvodněním, že zadavatel, který vyloučil žalobce ze zadávacího řízení, v šetřené veřejné zakázce postupoval v souladu se zákonem. Stěžovatel označuje jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Setrvává na svém závěru, že uvedením hodnoty 0 Kč v rámci dílčího hodnotícího kritéria D veřejné zakázky nebyl ze strany žalobce naplněn požadavek zadávací dokumentace na uvedení ceny služeb, taková nabídka nevyhověla požadavku zadavatele na členění nabídkové ceny, a proto byla zadavatelem v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných zakázkách označena jako nepřijatelná a žalobce byl vyloučen ze zadávacího řízení. Stěžovatel se neztotožňuje se závěry soudu, že i nulový údaj je údajem o ceně nabízených služeb, neboť podle tuzemské právní doktríny se cenou rozumí peněžní vyjádření hodnoty. Stěžovatel podotýká, že není pochyb o tom, že služby uvedené v parametru D mají svou hodnotu a vyjádřením této hodnoty nemůže být údaj 0 Kč. Tato skutečnost dle názoru stěžovatele svědčí o tom, že žalobce zahrnul náklady a případný zisk do nabídkové ceny v rámci ostatních hodnotících kritérií veřejné zakázky s cílem získat pro sebe výhodnější hodnocení. V tomto kontextu pak není rozhodné, že dílčí hodnotící kritérium D představuje pouze marginální část veřejné zakázky, neboť zjištění, že nabídka nebyla zpracována v souladu s požadavky zadavatele, již sama o sobě je dostatečným důvodem pro její vyřazení z dalšího hodnocení. Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, dle něhož měl zadavatel nulovou hodnotu posoudit jako mimořádně nízkou nabídkovou cenu ve smyslu § 77 zákona o veřejných zakázkách. Uvádí, že posouzení naplnění zadávacích podmínek probíhá před samotným hodnocením předložených nabídek v rámci jednotlivých hodnotících kritérií. Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaujal názor, že v daném případě nulová hodnota nepředstavovala naplnění obsahu nabídky v rámci daného hodnotícího kritéria, nebylo možné se zaobírat ani otázkou mimořádně nízké nabídkové ceny. Z výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Z obsahu předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Zadavatel – Jihočeský vodárenský svaz, IČ: 4902117, se sídlem S. K. Neumanna 19, České Budějovice (dále jen „zadavatel“) uveřejnil dle zákona o veřejných zakázkách oznámení otevřeného zadávacího řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Obstarání správy, provozování a nájmu vodohospodářského majetku zadavatele“ (dále jen „veřejná zakázka“). Základním kritériem pro hodnocení nabídek podaných v rámci veřejné zakázky byla dle bodu 20. zadávací dokumentace ekonomická výhodnost. Dílčími hodnotícími kritérii byly čtyři ekonomické údaje, kterým zadavatel veřejné zakázky stanovil následující limitní hodnoty a příslušné váhy vyjádřené v procentech: A) výše nájemného soustavy za období roku 2008 (odst. 5.2. návrhu smlouvy) v minimální požadované výši 129 000 000 Kč – s váhou 18%; B) vodné soustavy (odst. 6.6. návrhu smlouvy) v hodnotě nejvýše 102,00 – s váhou 80%; C) cena za správu vodohospodářského majetku (vymezeného v příloze č. 1A návrhu smlouvy), jeho údržbu, opravy a odstraňování poruch a havárií, s výjimkou jmenovitých oprav (odst. 11.2. návrhu smlouvy) ve výši maximálně 27 000 000 Kč – s váhou 1%; D) cena za správu vodohospodářského majetku (vymezeného v příloze č. 1B návrhu smlouvy), jeho údržbu, opravy a odstraňování poruch a havárií, s výjimkou jmenovitých oprav (odst. 11.2. návrhu smlouvy) ve výši maximálně 1 200 000 Kč – s váhou 1%. Pro hodnocení nabídek ze strany hodnotící komise bylo pod bodem 20.6. zadávací dokumentace stanoveno, že komise bude hodnotit bodovací metodou, přičemž předmětem hodnocení bude úspěšnost nabídky ve vztahu k ostatním nabídkám v každém dílčím hodnotícím kritériu. Pro tento účel hodnotící komise sestaví přehled nabídek podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a přidělí každé z nabídek body získané dle každého dílčího hodnotícího kritéria postupem uvedeným v bodech 20.6.2 a 20.6.3 zadávací dokumentace. Následně komise sestaví pořadí nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti sestupně dle součtu získaných bodů každé nabídky v každém hodnotícím kritériu s použitím určených vah postupem uvedeným v bodě 20.6.4. Zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel celkem šest nabídek a dne 15. 12. 2006 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky uchazeče. Toto rozhodnutí stěžovatel svým rozhodnutím ze dne 28. 2. 2007, č. j. S038/2007/SL-03344/2007/540-Šm, podle § 118 zákona o veřejných zakázkách zrušil, a to z důvodu netransparentního postupu hodnotící komise i zadavatele při posuzování předložených nabídek. Stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí vyslovil, že při hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu D nebylo možno objektivně vyjádřit ekonomickou výhodnost všech nabídek, neboť dosazením hodnoty 0 Kč, kterou nabídli dva z uchazečů, do předepsaného vzorce pro hodnocení nabídek došlo k tomu, že všechny ostatní nabídky obdržely 0 bodů. Zadavatel dále při hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu D použil jiný vzorec, než který byl předepsán v zadávací dokumentaci, neboť při jejím zpracování zřejmě nepředpokládal, že by uchazeči v některém z dílčích hodnotících kritérií nabídli nulovou hodnotu. Zadavatel tak přistoupil ke změně postupu hodnocení nabídek na základě zjištění, že výpočet v hodnotícím kritériu D podle vzorce uvedeného v zadávací dokumentaci nelze provést, a tedy nabídky hodnotil jiným způsobem, než který sám stanovil v zadávací dokumentaci. Stěžovatel proto zadavatele zavázal znovu posoudit nabídky dvou uchazečů, mezi nimiž byl i žalobce, z hlediska splnění požadavku zadavatele na zpracování nabídkové ceny v parametrech C a D, pokud tito uchazeči ocenili toliko parametr C, nikoli však již parametr D. Zadavatel na základě výše uvedeného provedl nové posouzení a hodnocení nabídek a rozhodnutím ze dne 25. 4. 2007 vyloučil žalobce a druhého z uchazečů ze zadávacího řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že nabídky těchto uchazečů jsou nepřijatelné ve smyslu § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných zakázkách pro rozpor s právními předpisy, konkrétně § 44 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), neboť jsou v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Dle názoru zadavatele byla důvodem pro neuvedení ceny snaha uchazečů o získání co nejvyššího počtu bodů při hodnocení, a nikoli ekonomicky opodstatněné poskytování požadované služby. Takový postup uchazečů narušuje hospodářskou soutěž a je způsobilý přivodit újmu ostatním soutěžitelům – uchazečům, kteří respektovali požadavek zadavatele na uvedení ceny. Nabídky obou uchazečů ve výši 0 Kč rovněž nevyhověly požadavku zadavatele, obsaženému v zadávací