— Nejvyšší správní soud

11 Kss 8/2010- 114 - text  11 Kss 8/2010 – 114 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Nygrínové a členů senátu JUDr. Petra Gemmela, Mgr. et Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, Dr. projednal v ústním jednání dne 27. 4. 2011 návrh předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Ivy Brožové na zahájení kárného řízení ze dne 2. 8. 2010, proti JUDr. B. Š., soudkyni Okresního soudu v Liberci a rozhodl t a k t o : Podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e JUDr. B. Š., nar. x, soudkyně Okresního soudu v Liberci, u z n á v á v i n n o u, ž e jako předsedkyně senátu v trestní věci odsouzeného P. P., vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 98/2004, poté co v této věci bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 456/2004, ze dne 14. 1. 2005, a spis byl vrácen soudu I. stupně, nevěnovala věci potřebnou pozornost a v důsledku toho dovolání odsouzeného podané řádně v zákonné lhůtě dne 25. 4. 2005, poté, co lhůta k podání dovolání všem oprávněným osobám uplynula (§ 265h odst. 2 trestního řádu), nepředložila Nejvyššímu soudu k projednání a rozhodnutí, ale učinila tak až 14. 4. 2010, poté co Nejvyšší soud z podnětu obviněného začal v dubnu 2010 věc prověřovat, t e d y porušila povinnosti soudce stanovené v § 80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čímž ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, t í m s e d o p u s t i l a kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Podle § 88 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. se od uložení kárného opatření u p o u š t í, neboť projednání kárného provinění je postačující. O d ů v o d n ě n í : Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 2. 8. 2010 doručen návrh předsedkyně Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „navrhovatelka“) na zahájení kárného řízení proti soudkyni Okresního soudu v Liberci JUDr. B. Š., která působí jako předsedkyně senátu na trestním oddělení, v němž jí bylo kladeno za vinu spáchání kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), jehož se měla dopustit tím, že jako předsedkyně senátu v trestní věci odsouzeného P. P., vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 98/2004, poté co v této věci bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, sp. zn. 31 To 456/2004, ze dne 14. 1. 2005 a spis byl vrácen soudu I. stupně, nevěnovala věci potřebnou pozornost a v důsledku toho dovolání odsouzeného podané řádně v zákonné lhůtě dne 25. 4. 2005, poté, co lhůta k podání dovolání všem oprávněným osobám uplynula (§ 265h odst. 2 trestního řádu), nepředložila Nejvyššímu soudu k projednání a rozhodnutí, ale učinila tak až 14. 4. 2010, poté co Nejvyšší soud z podnětu obviněného začal v dubnu 2010 věc prověřovat, čímž podle navrhovatelky zaviněně porušila povinnost soudce a ohrozila tím důvěru v nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudu. Vzhledem k závažnosti takového opomenutí na straně jedné a vzhledem k tomu, že se u kárně obviněné soudkyně jedná o první závažnější kárné provinění na straně druhé, navrhovatelka žádala, aby bylo uloženo kárné opatření podle § 87 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, a to snížení platu o 15% na dobu šesti měsíců s výhradou změny návrhu v důsledku hodnocení dosavadního výkonu funkce kárně obviněné ze strany předsedkyně okresního soudu, případně předsedy krajského soudu. Navrhovatelka v odůvodnění svého návrhu provedla zevrubnou rekapitulaci řízení, jež předcházelo vytýkanému skutku. Uvedla, že senát Okresního soudu v Liberci, jemuž předsedala JUDr. B. Š., projednával trestní věc obviněného P. P. v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 98/2004. Obviněný byl dne 13. 10. 2004 rozsudkem stejné spisové značky uznán vinným z několika úmyslných trestných činů a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, dále k propadnutí věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku a zavázán k náhradě škody. K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. 31 To 456/2004, částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině a v celém výroku o trestu, jakož i ve výroku o náhradě škody a opětovně rozhodl o vině obviněného trestnými činy kuplířství podle § 204 odst. 1 trestního zákona a § 204 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona a trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona a za tyto trestné činy a trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona a § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, mu uložil úhrnný trest v trvání čtyř let, přičemž pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Současně obviněnému uložil trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozhodnutí a zavázal jej k náhradě škody. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen jak obviněnému, tak i soudem ustanovenému obhájci, dne 4. 3. 2005. Obhájce obviněného podal dne 25. 4. 2005 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci dovolání, které Okresnímu soudu v Liberci bylo postoupeno a doručeno dne 26. 4. 2005. Dovolání bylo založeno do příslušného trestního spisu, avšak kárně obviněná předsedkyně senátu ve vztahu k tomuto dovolání neučinila žádný z úkonů předpokládaných v § 265h trestního řádu a i když lhůta k podání dovolání uplynula všem oprávněným osobám, nepředložila je Nejvyššímu soudu. Pokyn k doručení opisu dovolání Nejvyššímu státnímu zastupitelství dala až 8. 4. 2010 současně s pokynem, aby dovolání obviněného bylo předloženo Nejvyššímu soudu. Impulsem pro předložení věci byl až dopis předsedy trestního kolegia ze dne 2. 4. 2010, na kterého se obrátil obviněný se stížností na průtahy v dovolacím řízení, zaslaný předsedkyni Okresního soudu v Liberci. Navrhovatelka zdůraznila, že z trestního spisu plyne, že i po rozhodnutí odvolacího soudu byly ve spise činěny úkony. Bylo rozhodováno např. o nákladech obhajoby na č. l. 455, na základě žádosti odsouzeného o vydání zabraných mobilních telefonů na č. l. 458, a ve spise se také na č. l. 423 či 450 nachází razítka s údaji o předložení věci soudci. Poukázala rovněž na stížnost odsouzeného na č. l. 444, v níž na podání dovolání upozorňuje, jakož i na rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech obhajoby, kde je toto upozornění citováno. Podle názoru navrhovatelky je zjevné, že předsedkyně senátu měla možnost zjistit, že ve věci je podáno dovolání nacházející se na č. l. 414 spisu, a že po provedeném řízení soudu I. stupně je nutno věc předložit Nejvyššímu soudu. Připomněla, že dovolání bylo do právního řádu včleněno zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, takže v dubnu 2005 se v trestním řízení už přes tři roky tento mimořádný opravný prostředek aplikoval a nutně musel být s jeho existencí seznámen každý trestní soudce. Bylo povinností kárně obviněné u věcí, kde přicházelo podání dovolání v úvahu, sledovat, zda některá z oprávněných osob dovolání nepodá. Tato povinnost plyne z § 80 odst. 1 a odst. 3 zákona o soudech a soudcích, podle něhož je soudce povinen vykonávat svou funkci svědomitě v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví, jakož i z § 79 téhož zákona, podle něhož je povinen pracovat bez průtahů. Byla tak porušena též povinnost vyjádřená v ustanovení § 2 odst. 4 trestního zákona, podle něhož orgány činné v trestním řízení musí trestní věc projednat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Pro řízení o dovolání je tato povinnost konkretizována ustanovením § 265h odst. 1, odst. 2 trestního řádu, které mimo jiné zakotvuje povinnost předsedy senátu soudu I. stupně předložit dovolání s připojeným spisem ihned, jakmile uplyne lhůta k podání dovolání všem oprávněným osobám Nejvyššímu soudu. Popsané opomenutí kárně obviněné soudkyně naplňuje znaky kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích. Kárně obviněná soudkyně podala k návrhu písemné vyjádření, v němž uvedla, že necítí žádnou osobní odpovědnost, týkající se opožděného předložení předmětného dovolání obviněného P. P. Studiem spisu v jeho trestní věci zjistila, že po podání dovolání obhájcem obviněného dne 25. 4. 2005 (č. l. 414) se její referát nachází ve spise na č. l. 423 a zní „předlož dopis odsouzeného p. H., která se v rámci porozsudkové agendy telefony zabývá“. Odsouzený totiž v dopise žádal o vydání mobilních telefonů. Soudkyně namítá, že velmi pravděpodobně jí byl předložen kanceláří dopis odsouzeného a spis byl mezitím umístěn u vyšší soudní úřednice, případně u j