2 As 131/2011 — Nejvyšší správní soud

2 As 131/2011- 81 - text 2 As 131/2011 - 87 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: H. K.-taxi, spol. s r. o., se sídlem Třebsín 295, Netvořice, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2011, č. j. 6 Ca 221/2008 - 42, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Průběh řízení [1.] Dne 28. 5. 2007 vydal Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy (dále jen „magistrát“) rozhodnutí č. j. MHMP 117023/2006/DOP-T/Fu-rozd, kterým uložil žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) pokutu 110 000 Kč za správní delikt podle § 35 odst. 3 písm. h) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, spočívající v porušení § 21 odst. 3 téhož zákona. Dále jí uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1000 Kč. Magistrát rekapituloval, že v rámci výkonu státního odborného dozoru provedl dne 31. 3. 2006 v 00:20 jeho pracovník kontrolu taxislužby formou kontrolní jízdy. Při této kontrole zjistil, že stěžovatelka jako provozovatelka taxislužby porušila § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě tím, že nezajistila, aby při výkonu taxislužby byla ve vozidle uložena Uživatelská a evidenční kniha taxametru, a také nezajistila, aby řidič J. L. ihned po skončení jízdy bez vyzvání vydal cestujícímu nepoškozený a čitelný doklad o zaplacení jízdného. Přítomný řidič J. L. odmítl podepsat a převzít protokol o výsledku kontroly taxislužby. Proto byl protokol zaslán stěžovatelce, která na něj reagovala po měsíci dopisem, v němž uvedla, že pan J. L. nebyl v době kontroly již jejím zaměstnancem, neboť dohoda o provedení práce skončila již dne 30. 3. 2006. J.L. se proti tomu ohradil prostřednictvím svého právního zástupce. Po jednání všech zúčastněných dospěl magistrát k závěru, že pan L. byl v době kontroly zaměstnancem stěžovatelky, neboť dohoda o provedení práce ze dne 5. 1. 2006 nebyla řádně ukončena. Stěžovatelka proto byla v době konání kontroly objektivně odpovědná za jeho jednání. Při stanovení výše pokuty přihlížel magistrát k vysoké závažnosti a významu protiprávního jednání, jež lze kvalifikovat jako podvodné jednání s cílem klamat zákazníka a neprávem se obohatit, znemožnit svoje následné dohledání a explicitně tak poškozovat dobré jméno hlavního města Prahy. [2.] Stěžovatelka podala proti rozhodnutí magistrátu odvolání. V něm trvala na tom, že pan L. již nebyl v době kontroly jejím zaměstnancem, neboť dohodu o provedení práce s ním jednostranně ukončila formou dodatku k dohodě. Pro rozvázání dohody o provedení práce není stanovena písemná forma, takže jednostranné ukončení dohody o provedení práce bylo dostatečným projevem vůle stěžovatelky jako zaměstnavatele. Pan L. byl vyřazen i z evidence taxislužby v Benešově a neměl již knihu taxametru. Pan L. původně vzal na vědomí, že s ním byla dohoda o provedení práce ukončena, až během správního řízení si ale uvědomil, že by se musel zodpovídat ze svých skutků, a proto se následně snažil ukončení dohody o provedení práce zpochybnit, aby za jeho okrádání zákazníků zodpovídala stěžovatelka. Pan L. se k odvolání vyjádřil a uvedl, že forma pracovněprávního vztahu byla zvolena tak, aby stěžovatelce vždy umožňovala vyhnout se odpovědnosti v případě hrozícího správního potrestání tvrzením, že tento vztah již skončil. Přitom je krajně nepravděpodobné, že by se zaměstnavatel v případě ukončení pracovněprávního vztahu nedomáhal například vrácení vozidla. Toto vozidlo přitom nadále užíval coby zaměstnanec a pracovněprávní vztah ukončil až dne 4. 9. 2006. [3.] Stěžovatelčino odvolání zamítlo Ministerstvo dopravy, odbor veřejné dopravy (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 31. 3. 2008, č. j. 51/2008-190-TAXI/3. Žalovaný se ztotožnil s názorem magistrátu, že dohoda o provedení práce byla v době vykonání kontroly platná, takže odpovědnou osobou byla stále stěžovatelka, coby provozovatelka taxislužby. Žalovaný připomněl, že podle § 245 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, který byl účinný v době kontroly, je jednostranné odstoupení od smlouvy platné pouze tehdy, pokud je takový postup předpokládán zákoníkem práce nebo plyne z dohody mezi účastníky. Z § 236 odst. 3 zákoníku práce však ve vztahu k dohodě o provedení práce plynula možnost jednostranného odstoupení pouze pro případ neprovedení sjednaného úkolu v dohodou stanovené době. V předmětné dohodě o provedení práce však žádná doba pro provedení úkolu v rozsahu 100 hodin sjednána nebyla. Stěžovatelkou tvrzené nepředložení knihy taxametru ke kontrole ze strany řidiče, jež bylo jako důvod ukončení dohody uvedeno v dodatku k dohodě o provedení práce, důvodem platného zániku pracovněprávního vztahu mezi řidičem a stěžovatelkou nebylo už proto, že tento dodatek nebyl řidiči ke dni 31. 3. 2006 doručen. Žalovaného nepřesvědčil ani protokol o výslechu svědka Bohuslava Růžičky, zaměstnance stěžovatelky, který verifikoval její tvrzení, že řidič L. odmítl dne 30. 3. 2006 podepsat dodatek o zrušení dohody o provedení práce. K zániku pracovněprávního vztahu mohlo dojít i v důsledku splnění úkolu v rozsahu 100 hodin. To se ovšem nepodařilo prokázat ani paměťovým modulem taxametru, protože byl vadný, ani denními a měsíčními uzávěrkami taxametru, protože je stěžovatelka nepředložila, ačkoli by je měla mít. Dohoda o provedení práce tedy stále platila a stěžovatelka byla objektivně odpovědná za porušení právních předpisů ze strany řidiče Jiřího L. Žalovaný dále napravil pochybení magistrátu spočívající v nedostatečném odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ve vztahu k uložené pokutě. Žalovaný odůvodnění v tomto ohledu sám doplnil, přičemž v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu vysvětlil, proč je nevydání dokladu o výši jízdného závažným protiprávním jednáním. [4.] Stěžovatelka napadla toto rozhodnutí žalobou k Městskému soudu v Praze. V ní žalovanému vytkla, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Stěžovatelka trvala na tom, že její pracovněprávní vztah k J.L. skončil 30. 3. 2006, neboť zmaření doručení písemnosti o ukončení tohoto vztahu vyvolalo fikci doručení. Jednostranné ukončení bylo také v souladu se zákoníkem práce, neboť pracovník neodevzdal úkol ve sjednané kvalitě a ve sjednané době, protože překročil stanovenou dobu 100 hodin. Dále stěžovatelka brojila proti tomu, že žalovaný a magistrát hodnotili důkazní prostředky v její neprospěch a pochybnosti plynoucí z dokazování vykládali k její tíži. Upozornila také na to, že ve stejné kauze týkající se jí a řidiče J. L. se Ministerstvo financí rozhodlo řízení zastavit. Konečně vytýkala rozhodnutí žalovaného také nepřezkoumatelnost. [5.] Městský soud v Praze tuto žalobu zamítl svým rozsudkem ze dne 7. 4. 2011. V něm zohlednil i nové důkazy, konkrétně listinu opatřenou razítkem stěžovatelky a nečitelným podpisem, nazvanou „Evidence pracovní doby za měsíce leden, únor a březen 2006“, v níž jsou vyplněny údaje o začátku a konci pracovní doby J. L. Městský soud připomněl, že podle § 236 odst. 3 zákoníku práce mohl zaměstnavatel odstoupit od dohody o provedení práce, jestliže pracovní úkol nebyl proveden ve sjednané době. Nepředložení knihy taxametru ke kontrole důvodem pro ukončení dohody formou dodatku k dohodě o provedení práce být nemohlo. Nebylo tak vlastně ani rozhodné, zda byl řidič s tímto dodatkem seznámen a odmítl jej podepsat a převzít, či zda mu vůbec nebyl oznámen a předložen. Městský soud odmítl i tvrzení stěžovatelky, že sjednaných 100 hodin bylo odpracováno už před 30. 3. 2006. Evidence pracovní doby, která to měla prokazovat, nebyla vůbec předložena během správního řízení, ale až během soudního řízení a nebyla navíc nijak potvrzena samotným řidičem. Soud se proto ztotožnil s názorem žalovaného, že ke dni 31. 3. 2006 bylo třeba na J. L. hledět jako na zaměstnance stěžovatelky, která tím pádem nesla odpovědnost za zjištěná porušení zákona. K rozhodnutí Ministerstva financí, na něž se stěžovatelka odvolávala, městský soud připomněl, že se sice týkalo týchž účastníků, ovšem jiných předpisů, konkrétně cenových předpisů, a řízení bylo zastaveno z důvodu uplynutí lhůty pro uložení pokuty. II. Obsah kasační stížnosti [6.] Stěžovatelka v kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku uplatňuje důvod obsažený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), když namítá nesprávné posouzení právní otázky. [7.] Stěžovatelka vytýká městskému soudu, že nevzal v potaz předloženou evidenci pracovní doby. Z ní je patrno, že řidič L. odpracoval 100 hodin, což byla podle tehdejšího zákoníku práce limitní doba pro dohodu o provedení práce, takže pracovní úkol byl naplněn, dohoda ukončena a v době předmě