4 Ads 119/2011 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 119/2011- 70 - text 4 Ads 119/2011 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: K. K., zast. JUDr. Františkem Mozgou, advokátem, se sídlem Špitálka 41, Brno, proti žalovanému: Policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2011, č. j. 5 Ca 110/2008 - 41, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Policejní prezident Policie České republiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 29. ledna 2008, č. j. PPR-1255/K-PK-2007, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, správy Jihomoravského kraje, ze dne 18. 12. 2003, č. SJMK-2538/2003, a toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím prvostupňového orgánu byl žalobce – praporčík K. K. ze Správy Jihomoravského kraje, služby dopravní policie, odboru dopravní policie, skupiny silničního dohledu dnem 1. 1. 2004 zařazen do 7. platové třídy, funkce 3.2.1, policejní inspektor podle 55 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, § 4 zákona č. 143/1992 Sb. o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, a podle § 2 a § 3 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. o službách a správě. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž namítal, že mu přísluší zařazení do osmé platové třídy, neboť jako policejní inspektor skupiny silničního dohledu pracuje i s technickými prostředky tyto činnosti jsou dle katalogu prací zařazeny do osmé platové třídy (část 3.2 Policie, funkce 3.2.1 policejní inspektor). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný zejména zdůraznil, že za rozhodující nelze považovat to, zda žalobce při výkonu služby používá technické pomůcky nebo prostředky, jejichž obsluhu a používání upravují závazné pokyny policejního prezidenta a metodické pokyny ředitele služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky. Užití technických prostředků nemůže být samoúčelné, nýbrž musí být chápáno ve vztahu k vykonávaným činnostem. Rozhodující je proto skutečnost, že po žalobci není požadována jako činnost objasňování přestupků, nýbrž jejich vyřizování v blokovém řízení. Možné využití technických prostředků a pomůcek (např. vysílačky, měřiče rychlosti, přístroje pro měření alkoholu v dechu) nelze tedy považovat za kritérium pro zařazení do 8. platové třídy, neboť katalog prací uvádí pouze možnost a nikoli povinnost jejich využití. V případě nevyužívání technických prostředků při výkonu služby by při aplikaci výkladu, podmiňujícího zařazení policistů do 8. platové třídy také využíváním takových prostředků, bylo nutno policisty vždy zařadit do 7. platové třídy bez ohledu na vykonávané pracovní činnosti. Z uvedených důvodů žalovaný přijal závěr, že zařazení žalobce je nejen v souladu s organizačním řádem Policie České republiky, správy Jihomoravského kraje, platnou systemizací pracovních (služebních) míst, která účelně a racionálně pokrývá funkcemi všechny činnosti útvaru, popisuje funkce (služební činnosti), ve které je zcela přesně a konkrétně vymezena činnost vykonávaná v rámci zastávané funkce, ale i s charakteristikou platové třídy a katalogem prací, který je přílohou nařízení vlády č. 469/2002 Sb. V souladu s těmito materiály a podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. byl žalobce zařazen do platové třídy, ve které jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s požadovanou prací z hlediska složitosti, odpovědnosti, psychické a fyzické náročnosti. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2011, č. j. 5 Ca 110/2008 - 41, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku městský soud velmi podrobně a srozumitelně vyložil zásadní skutečnost pro zařazení do určité platové třídy, kterou je nejnáročnější vykonávaná práce, s důrazem na to, že používání různých technických prostředků a pomůcek nelze samo o sobě považovat za relevantní pro určení druhu práce ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., neboť se jedná pouze o prostředek umožňující, resp. usnadňující, výkon práce. Žalobcem vykonávané práce nelze charakterizovat jako činnosti uvedené v katalogu prací pro 8. platovou třídu. Žalobce se nezabýval odhalováním, objasňováním a vyřizováním přestupků, svěřených do působnosti policie, nýbrž jen projednáváním přestupků, svěřených do působnosti policie v blokovém řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále také „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Stěžovatel uvedl, že byl zařazen do 7. platové třídy v rozporu s tím, jaké vykonává pracovní činnosti ve skutečnosti. Tvrdí, že jde o činnosti uvedené v 8. platové třídě a městskému soudu vytkl, že pokud by se zabýval praktickou každodenní činností stěžovatelů, musel by dospět k závěru, že nevykonává svoji činnost pouze v souvislosti s blokovým řízením, nýbrž se zabývá také činnostmi, které v blokovém řízení řešit nelze. Stěžovatel tvrdí, že městský soud se náročností jejich skutečné práce vůbec nezabýval. Městskému soudu vytkl nesprávnou interpretaci příloh nařízení vlády č. 469/2002 Sb. v úvaze o tom, které práce vykonává policejní inspektor v 7. a 8. platové třídě. Proto také nesprávně vyložil ustanovení § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, podle kterého je třeba zaměstnance zařadit do takové platové třídy, odpovídající nejnáročnější vykonávané práci dle katalogu prací, kterou na zaměstnanci zaměstnavatel vyžaduje. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný zdůraznil správný názor městského soudu, kterým se vypořádal se zásadní námitkou žalobce, že vykonává činnosti zařaditelné do 8. platové třídy, [n]eboť řeší i přestupky, které nelze vyřešit v blokovém řízení, a to přestupky podle § 23 odst. 1, písm. k) a přestupky § 22 odst. 1, písm. a) zákona o přestupcích. Tyto přestupky nemůže policie projednat (rozhodnout o nich) podle § 52 písm. b) přestupkového zákona mimo blokové řízení a jejich projednání nebylo policii svěřeno ani zvláštním právním předpisem. Žalovaný se ztotožňuje s názorem městského soudu, že pracovní požadavky dle katalogu činností (příloha nařízení vlády č. 469/2002 Sb.), charakterizující zařazení policisty do 8. platové třídy, žalobce svou pracovní činností nesplňoval. Tomu také odpovídá tvrzení samotného žalobce, že v případě, kdy nemohl přestupek řešit v blokovém řízení, předal věc k vyřízení v přestupkovém řízení. Pracovní činnosti žalobce tedy odpovídají 7. platové třídě. Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2, 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Žalobce nesouhlasí se zařazením do 7. platové třídy z toho důvodu, že vykonává pracovní činnosti, podle jeho názoru splňující požadavky pro zařazení do vyšší, tedy 8. platové třídy. Souhrnně se jedná o veškeré výkonné činnosti spojené s činností dopravní policie a to právě s využitím technických prostředků a pomůcek, vztahujících se k charakteristice prací uvedených v 8. platové třídě. Problematikou zařazení policistů do příslušných platových tříd se Nejvyšší správní soud zabýval v několika rozhodnutích. Význam užití technických prostředků a pomůcek při pracovní činnosti policisty v takové souvislosti řešil Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 29. 11. 2007, č. j. 3 Ads13/2007 - 78. Vzhledem k přesvědčivosti rozhodnutí uvádí zde soud významnou část argumentace rozsudku: Soud prvního stupně pochybil, když jako rozhodné kritérium pro žalobcovo zařazení do 8. platové třídy, funkce policejní inspektor 3.2.1., podle přílohy k nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady, a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, posuzoval žalobcovo využívání technických prostředků nebo pomůcek, které může podle náplně služební činnosti ze dne 8. 1. 2004 při výkonu služby používat. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem stěžovatele (policejní prezidium) vyjádřeným v kasační stížnosti, podle kterého skutečnost v podobě využívání shora zmíněných přidělených technických prostředků a pomůcek není sama o sobě důvodem k zařazení žalobce