8 Afs 15/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ans 7/2011- 94 - text 6 Ans 7/2011 - 101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: Mgr. M. Š., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2010, č. j. 11 Ca 1/2009 - 44, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: Žalovaný se kasační stížností domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud zrušil shora označený rozsudek městského soudu, jímž mu bylo nařízeno vydat rozhodnutí o rozkladu, a aby žalobu na ochranu proti nečinnosti odmítl. Ze správního spisu vyplynuly Nejvyššímu správnímu soudu tyto relevantní informace. Žalobce dne 9. 4. 2008 podal žádost o poskytnutí informace, na základě kterého předpisu je od osob vstupujících do budovy Policejního prezidia ČR požadováno prokázání totožnosti a který předpis umožňuje podrobit vstupující osoby osobní prohlídce, dále o informaci, kdo a kdy tento předpis vydal, kdy a jak byl předpis uveřejněn a z čeho vyplývá jeho závaznost pro jiné osoby, které nejsou podřízeny tomu, kdo takový předpis vydal. Dále žalobce žádal o jeden výtisk tohoto předpisu, z něhož bude zřejmá jeho autentičnost a o informaci, v jakém rozsahu a za jakým účelem jsou zaznamenány osobní údaje osob vstupujících do budovy, po jak dlouhou dobu jsou tyto údaje uchovávány, jak je s nimi naloženo poté a jak je zabezpečena jejich ochrana před nepovolanými osobami. Tuto žádost žalobce adresoval jednak Policejnímu prezidiu, jednak žalovanému. Ředitel kabinetu ministra vnitra sdělením č. j. MV - 33596 - 2/KM - 2008 ze dne 11. 4. 2008 informoval žalobce o postoupení žádosti o informace Policejnímu prezidiu ČR, preventivně informační skupině, a žádost odložil podle § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Dne 22. 4. 2008 Policejní prezidium ČR žalobci poskytlo informaci a žalobci sdělilo, že objekt Policejního prezidia ČR je považován za objekt zvláštního významu ve smyslu § 2 písm. h) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a povinnost evidovat osoby vstupující do objektu vyplývá z čl. 4 Provozního řádu objektu Policejního prezidia České republiky Strojnická. Pro potřeby evidence návštěv se zadává jméno a příjmení osoby a číslo průkazu totožnosti. Žalobce ve stížnosti ze dne 9. 5. 2008 napadl neúplnost poskytnutých informací, neboť mu nebylo sděleno, kdo a kdy vydal předpis, kdy a kde byl předpis uveřejněn a z čeho vyplývá jeho závaznost pro jiné osoby, ani mu nebyl zaslán požadovaný výtisk popřípadě jinak autorizovaný text. Dále mu nebyla poskytnuta informace o zabezpečení uschovávaných údajů, či informace o právním podkladu pro osobní prohlídky osob vstupujících do budovy Policejního prezidia ČR. Rozhodnutím ze dne 21. 5. 2008 ředitel kabinetu ministra vnitra jako věcně příslušný nadřízený orgán přikázal povinnému subjektu ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí žádost vyřídit. Ředitel kabinetu ministra vnitra dal stěžovateli za pravdu v tom, že odpověď povinného subjektu byla neúplná. Následně poskytla dne 6. 6. 2008 preventivně informační skupina Policejního prezidia žalobci informace v rozsahu nařízeném nadřízeným orgánem. Na část dotazu týkající se poskytnutí výtisku nebo autorizovaného textu předpisu odpověděla, že Projekt fyzické bezpečnosti objektu Policejního prezidia ČR Strojnická ani Provozní řád objektu Policejního prezidia ČR Strojnická poskytnout nelze, neboť tyto dokumenty vzhledem ke svému obsahu nejsou určeny ke zveřejnění; informace v rozsahu požadovaném žadatelem mu z těchto dokumentů byly poskytnuty. V tomto rozsahu tedy byla žádost o informace odmítnuta. Podle poskytnuté informace je východiskem pro stanovení režimu bezpečnostní ochrany objektů Nařízení Ministerstva vnitra č. 119/1999, kterým se upravuje bezpečnostní ochrana objektů Ministerstva vnitra a Policie České republiky. V rozsahu žádosti o poskytnutí znění tohoto nařízení Policejní prezidium ČR žádost odložilo podle § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, s tím, že poskytnutí této informace je v působnosti Ministerstva vnitra. V tomto rozsahu Policejní prezidium ČR postoupilo dne 5. 6. 2008 žádost o informace žalovanému. Proti odmítnutí poskytnout informace podal žalobce dne 4. 7. 2008 odvolání, které žalovaný dne 18. 7. 2008 zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobce své odvolání neodůvodnil, přezkoumal žalovaný souladnost rozhodnutí a správního řízení s právními předpisy a neshledal žádného porušení. Součástí odůvodnění je také toto sdělení: „Žádný předpis vydaný Ministerstvem vnitra, neupravuje režim vstupu do budovy Policejního prezidia ČR ve Strojnické ul., na nějž speciálně se odvolatel ve své žádosti dotazoval. Ten je upraven konkrétními předpisy vydanými policií - „Projekt fyzické bezpečnosti objektu Policejního prezidia České republiky Strojnická“ a „Provozní řád objektu Policejního prezidia České republiky Strojnická“. Proto Ministerstvo vnitra žádost sice odložilo s odvoláním na § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., ale zároveň ji postoupilo k vyřízení povinnému subjektu Policejnímu prezidiu ČR.“ Mezitím dne 15. 7. 2008 podal žalobce rozklad proti výše uvedenému sdělení, jímž žalovaný dne 11. 4. 2008 původní žádost o informace odložil z důvodu působnosti jiného subjektu. V rozkladu žalobce napadl postup, jímž mu nejprve žalovaný odmítl poskytnout požadované informace (když žádost odložil a věc postoupil Policejnímu prezidiu ČR), a posléze totéž učinilo Policejní prezidium ČR (v rozhodnutí ze dne 6. 6. 2008 částečně žádost také odložilo, neboť věc spadala do působnosti žalovaného). Takový postup je podle žalobce obstrukční a představuje zřejmou svévoli, přičemž z povahy věci vyplývá, že poskytnutí informací o obsahu nařízení ministra vnitra je v působnosti Ministerstva vnitra. Žalobce odůvodnil, že sdělení žalovaného považuje za rozhodnutí, jímž mu bylo odmítnuto poskytnout informaci, a tudíž lze proti němu podat rozklad a že se domnívá, že rozklad podal včas vzhledem k chybějícímu poučení o odvolací lhůtě ve sdělení, přičemž odkázal na ustanovení § 83 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Na rozklad reagoval žalovaný přípisem č. j. MV - 33956 - 20/KM - 2008 ze dne 30. 7. 2008, v němž uvedl, že proti jeho sdělení ze dne 11. 4. 2008 opravný prostředek neexistuje. Žalobce se sice odvolává na různá soudní rozhodnutí, ovšem některá z nich jsou obsoletní, nakládají s pojmy, které se v zákoně o svobodném přístupu k informacím již nevyskytují, a navíc je nelze na obsah napadeného sdělení použít. Žalovaný dodal, že přístup policie i ministerstva vnitra při vyřizování žádosti o informace byl nanejvýš vstřícný, korektní a v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o svobodném přístupu k informacím. K žádosti o poskytnutí předpisu upravujícího vstup osob do budovy Policejního prezidia ČR bylo žalobci sděleno, že nařízení Ministerstva vnitra neupravuje konkrétně vstup do zmíněné budovy, a proto byly žalobci poskytnuty příslušné informace o Provozním řádu Policejního prezidia České republiky Strojnická ve znění pasáží, které se týkají režimu vstupu do této budovy. Dále žalovaný žalobci připomenul informace týkající se objektů zvláštního významu a závěrem konstatoval, že řízení o žádosti bylo pravomocně skončeno a proběhlo v souladu s právními předpisy. Žalobce podal dne 2. 10. 2008 žádost o přijetí opatření proti nečinnosti ve věci podaného rozkladu. Na tento podnět žalovaný odpověděl sdělením č. j. MV - 33956 - 15/KM - 2008 ze dne 14. 10. 2008, v němž plně odkázal na předchozí přípis ze dne 30. 7. 2008 a trval na svém závěru, že podání žalobce nelze považovat za rozklad, a tudíž věc nebude vyřizována. Následně podal žalobce dne 1. 1. 2009 žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci podaného rozkladu. Ve vyjádření k žalobě žalovaný zopakoval stanovisko, že podání žalobce nepovažoval za rozklad, neboť sdělení ze dne 11. 4. 2008 o odložení žádosti nebylo podle něj rozhodnutím, proti kterému by bylo možné podat rozklad jako opravný prostředek. Také poukázal na to, že k nápravě v daném případě slouží podání stížnosti podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace, o níž by byl nadřízený orgán povinen rozhodnout. Vzhledem k tomu, že na žádost o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaný také reagoval sdělením ze dne 14. 10. 2008, ani v tomto ohledu nebylo podle něj možné konstatovat jeho nečinnost. Žalovaný poukázal na ústavní stížnost žalobce z roku 1997, která směřovala proti postupu Policie ČR, jež mu odepřela vstup do budovy Policie ČR, protože neprokázal svou totožnost. Tento n