9 As 67/2011 — Nejvyšší správní soud

9 As 67/2011- 86 - text 9 As 67/2011 - 92 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: S. K., zast. JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem Karlov 6, Prostějov, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2008, sp. zn. KÚOK/7699/2008/ODSH-SD/626, č. j. KUOK/1699/2008, ve věci přestupku, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2010, č. j. 58 Ca 9/2008  62, t a k t o : I. Výrok č. II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2010, č. j. 58 Ca 9/2008  62, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost do výroku č. I rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2010, č. j. 58 Ca 9/2008  62, s e z a m í t á. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla ve výroku I. jako nedůvodná dle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2008, č. j. KUOK/1699/2008. Výrokem II. napadeného rozsudku bylo krajským soudem rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 9 548 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku. Žalovaný ve shora uvedeném rozhodnutí napadeném žalobou zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Přerova ze dne 11. 12. 2007, č. j. 2007/11756/DOP, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 7. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), kterého se dopustila porušením ustanovení § 4 písm. a) a § 17 odst. 5 písm. b) a d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, za což jí byla uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců, počínaje dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Uvedeného přestupku se měla stěžovatelka dopustit tím, že dne 3. 5. 2007 kolem 17.10 hodin řídila motocykl tov. zn. Suzuki GS 500E, se kterým jela v Přerově po ulici Palackého v úseku jednosměrné ulice, přičemž před přechodem pro chodce, u samoobsluhy naproti pasáži, předjížděla tvořící se kolonu vozidel. Následně došlo ke střetu s vozidlem Škoda Fabia, jehož řidička odbočovala vlevo na parkoviště mezi školami. Došlo ke střetu pravé přední části motocyklu a levé přední části Fabie a pádu řidičky motocyklu. Na vozidlech vznikla hmotná škoda orientačně vyčíslená cca na 60 000 Kč. Při nehodě ke zranění osob nedošlo a alkohol byl u obou účastníků nehody vyloučen dechovou zkouškou (Dräger). Krajský soud rozhodoval napadeným rozsudkem ve věci již podruhé. Jeho první rozhodnutí, kterým zrušil shora uvedené rozhodnutí žalovaného, bylo ke kasační stížnosti žalovaného zrušeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 77/2008 – 50 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou též dostupná na www.nssoud.cz), a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. V následujícím rozhodnutí, tedy nyní posuzovaném, kterým byla žaloba zamítnuta, krajský soud po obsáhlé rekapitulaci spisového materiálu a příslušných právních předpisů uvedl, že dospěl k závěru, že dalšího dokazování není v dané věci třeba. Po zhodnocení provedených důkazů má krajský soud za prokázané, že stěžovatelka se dopustila přestupkového jednání, které je výše vymezeno. Předmětem posouzení bylo jednání stěžovatelky – jízda mimo kolonu vozidel, které krajský soud vyhodnotil jako nedovolené předjíždění. Na tom nic nemění skutečnost, že těsně poté došlo k dopravní nehodě. Protiprávním jednáním stěžovatelka porušila ustanovení § 4 písm. a) a ustanovení § 17 odst. 5 písm. b) a d) zákona o silničním provozu a naplnila tak skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o přestupcích. Rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem, žalovaný posoudil věc správně po stránce skutkové i právní a na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný se vypořádal s námitkami stěžovatelky, své rozhodnutí náležitě zdůvodnil a i uloženou sankci považuje krajský soud za přiměřenou. Ve vztahu k výroku o nákladech řízení krajský soud konstatoval, že ve svém prvním rozhodnutí, tj. rozsudku ze dne 6. 6. 2008, č. j. 58 Ca 9/2008 – 21, kterým vyhověl návrhu stěžovatelky na zrušení rozhodnutí žalovaného, uložil žalovanému uhradit stěžovatelce k rukám její právní zástupkyně částku 9548 Kč. Vzhledem k tomu, že tento rozsudek byl zrušen Nejvyšším správním soudem a následně krajský soud žalobu stěžovatelky zamítl, rozhodl krajský soud tak, že uložil stěžovatelce hradit žalovanému totožnou částku, tj. 9548 Kč, a to ve lhůtě 30ti dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Proti oběma výrokům rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a namítá tak nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení a vady řízení před správním orgánem, pro které měl krajský soud jeho rozhodnutí zrušit. Krajský soud byl Nejvyšším správním soudem zavázán, aby vyhodnotil, zda šlo v daném případě o nedovolené předjíždění a o tom znovu rozhodl. Krajský soud dospěl k závěrům vyjádřeným v napadeném rozsudku bez dalšího dokazování, kdy pouze konstatoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 77/2008 – 50. Rozhodoval-li správní orgán o přestupku podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o přestupcích, pak skutková věta neodpovídá příslušné právní úpravě, kdy z ní jednoznačně vyplývá, že k přestupku mělo dojít střetem s vozidlem Škoda Fabia. Ze znaleckého posudku Ing. M. plyne, že příčinou střetu bylo právě chování řidičky vozidla Škoda Fabia. Dále stěžovatelka namítá, že krajský soud nevyhodnotil její chování před střetem vozidel, jak je naznačeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu, a rozhodl tak na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Za zcela nezákonné považuje stěžovatelka rozhodnutí krajského soudu týkající se nákladů řízení. Částka 9548 Kč jí nebyla žalovaným zaplacena s poukazem na to, že byla žalovaným podána kasační stížnost. Krajský soud stěžovatelce uložil zaplatit (vrátit) žalovanému náklady řízení, které jí však ze strany žalovaného nikdy nebyly uhrazeny, a proto rozhodl v rozporu se skutkovým stavem. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je řádně zastoupena. Kasační soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci zde uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je částečně důvodná. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že skutková věta v rozhodnutí neodpovídá kvalifikaci přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o přestupcích, neboť z ní jednoznačně plyne, že k naplnění přestupku mělo dojít střetem vozidel zaviněným, dle znaleckého posudku, řidičkou Škody Fabia. Nejvyšší správní soud tuto námitku, vznesenou stěžovatelkou až v kasační stížnosti, vyhodnotil jako nepřípustné nóvum ve smyslu ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. Tato námitka, jak lze ověřit ze soudního spisu, byla totiž stěžovatelkou uplatněna poprvé až v kasační stížnosti, tedy až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud k ní proto v souladu se zákonnou úpravou nepřihlíží. Nad rámec rozhodovacích důvodů lze uvést, že skutečnost, že správní orgán prvního stupně doplnil do skutkové věty konstatování, že v důsledku protiprávního jednání stěžovatelky došlo k dopravní nehodě a tuto specifikoval, nemůže mít na zákonnost rozhodnutí vliv. Takto koncipovaná výroková část rozhodnutí, která koresponduje s jeho odůvodněním, obstojí i ve světle judikatury rozšířeného senátu zdejšího soudu, který v rozsudku ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 – 73, uve