— Nejvyšší správní soud

Konf 22/2011- 11 - text Konf 22/2011 - 16 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Kolíně, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 224/2010, o 5097 Kč s příslušenstvím: žalobkyně EMTC - Czech a. s., se sídlem Praha 3, Pod Krejcárkem 975, IČ 270 96 661, zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem Revoluční 2, Praha 1, a žalovaného MAXIM,spol. s r. o., se sídlem K Raškovci 1360, Kolín, IČ 46358145, t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 5097 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 224/2010, j e soud. II. Usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 11. 2010, čj. 11 C 224/2010 - 34, s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Návrhem doručeným dne 24. 2. 2011 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 31/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále též jen „zákon o některých kompetenčních sporech“) se navrhovatel (Český telekomunikační úřad) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl kompetenční spor vzniklý podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) cit. zákona mezi ním a Okresním soudem v Kolíně týkající se zaplacení částky 5097 Kč s příslušenstvím. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: Žalobkyně (společnost EMTC - Czech a.s.) uzavřela dne 29. 12. 2008 „Rámcovou smlouvu o službách elektronických komunikací a o prodeji elektronických komunikačních zařízení a jejich příslušenství (nové znění) č. 19506595“ (dále převážně jen „rámcová smlouva“) se společností T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, IČ 649 49 681 (dále převážně jen „poskytovatel“). Podle rámcové smlouvy bylo jejím předmětem (bod 1) „zejména sjednání zvýhodněných obchodních podmínek, které budou používány při uzavírání účastnických smluv a poskytování služeb elektronických komunikací“; účelem rámcové smlouvy pak bylo „umožnit žalobkyni, aby její zaměstnanci, spolupracovníci i obchodní partneři mohli využívat k plnění svých pracovních úkolů a případně i pro svoji potřebu SIM karty příslušející k účastnickým smlouvám, které žalobkyně a/nebo Oprávněné osoby uzavřou na podkladě této rámcové smlouvy se společností T-Mobile Czech Republic, a. s.“. Součástí rámcové smlouvy bylo v bodu 3.4 ujednání, z něhož vyplynulo, že žalobkyně se zavázala uspokojit poskytovatele pokud oprávněná osoba nesplní své peněžité závazky vůči poskytovateli vyplývající z účastnických smluv uzavřených za podmínek stanovených rámcovou smlouvou včetně povinnosti uhradit smluvní pokuty v případech porušení smluvních povinností; obdobný závazek přijala žalobkyně i ve vztahu k jiným smlouvám o poskytování služeb elektronických komunikací obsahující zpravidla odkaz na rámcovou smlouvu, žalobkyně se dále zavázala uspokojit poskytovatele, nesplní-li oprávněná osoba vůči němu své peněžité závazky vyplývající z kupních smluv k elektronickým komunikačním zařízením, zejména k mobilním telefonům a jejich příslušenství. Žalobkyně se podle uvedeného ustanovení stala ručitelem žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný (dle faktury č. 0108251109 a č. 0105031009 konkrétně Roman Uhlíř) neuhradil poskytovali za služby elektronických komunikací částku ve výši 5097 Kč včetně DPH, vyzval poskytovatel žalobkyni přípisem ze dne 11. 5. 2010 ke splnění uvedeného ručitelského závazku. Žalobkyně poskytovateli požadovanou částku uhradila a s odkazem na titul uvedený v § 308 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, poté vyzvala žalovaného přípisem ze dne 12. 7. 2010 ke splnění dluhu na její účet. Žalovaný tak neučinil a žalobkyně podala dne 5. 10. 2010 k Okresnímu soudu v Kolíně žalobu o zaplacení 5097 Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu. Okresní soud v Kolíně rozhodl dne 22. 11. 2010 usnesením čj. 11 C 224/2010 – 34 o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), výroky III. a IV. rozhodl o vrácení soudního poplatku a o nákladech řízení. V odůvodnění konstatoval soud, že ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce jako ručitel měl za žalovaného uhradit poskytovateli služeb elektronických komunikací cenu za poskytnuté služby; sporná pohledávka je tedy závazkem plynoucím ze zajištění dluhu z cen služeb. Podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále převážně jen „zákon o elektronických komunikacích“), je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 129 odst. 1 věta prvá zákona o elektronických komunikacích Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku. Soud dále uvedl, že výčet případů, kdy dojde ke změně na jinou osobu, je demonstrativní, pokud jde o aplikaci na další případy, je třeba vždy zkoumat povahu daného právního vztahu. V projednávané věci jde o spor ručitele proti dlužníkovi, za kterého ručitel uhradil cenu služby elektronické komunikace. Podle § 309 obchodního zákoníku uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit vůči ručiteli všechny námitky, který byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby na něm věřitel plnění vymáhal. Pokud má dlužník možnost namítnout vůči ručiteli věřiteli, znamená to, že o sporné pohledávce nelze rozhodnout, aniž by byla posuzována podstata samotného závazku dlužníka vůči věřiteli, tedy cena služby elektronické komunikace. K takovému posouzení je však dána pravomoc pouze Českému telekomunikačnímu úřadu. Navrhovatel v návrhu k zvláštnímu senátu odmítl svou pravomoc k rozhodnutí sporu. Z vymezení pojmů ustanovení § 108 odst. 1 písm. g), § 129 odst. 1, § 64 odst. 1 a § 2 zákona o elektronických komunikacích navrhovatel dovodil, že žalobkyně není osobou vykonávající činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích. Účastnický vztah ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací vznikl mezi společností T-Mobile Czech Republic a. s. a žalovaným; pravomoc rozhodovat spory má navrhovatel mezi těmito subjekty, nemá však pravomoc rozhodovat spory mezi žalobkyní a žalovaným z titulu ručení, není přitom rozhodující, že žalobkyně z titulu ručení uhradila společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. pohledávku, která vznikla nezaplacením žalovaného za poskytnuté služby elektronických komunikací. Samotný závazek vzniklý ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací zanikl zaplacením ručitelem, vznikl zde závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným, který je dle názoru navrhovatele sporem vyplývajícím z obchodněprávního vztahu, nejedná se o spor ve smyslu § 129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost nebo účastníka došlo ke změně na jinou osobu. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stranami takového sporu jsou podle § 1 odst. 1 citovaného zákona a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle § 1 odst. 2 citovaného zákona spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným (negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. Okresní soud v Kolíně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem o některých kompetenčních sporech. Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni s