1 Afs 63/2012 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 63/2012- 26 - text 1 Afs 63/2012 - 30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: CDZ, a. s., se sídlem 28. října 438/219, Ostrava – Mariánské Hory, zastoupeného JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Celní úřad Brno, se sídlem Řípská 9, Brno, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 7. 2009, č. j. 247813/09-016200-021 a ze dne 17. 8. 2009, č. j. 2470-14/09-016200-021, č. j. 247214/09016200-021, č. j. 2474-14/09-016200-021, č. j. 2476-14/09-016200-021, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2012, č. j. 30 Af 2/2012 - 123, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2012, č. j. 30 Af 2/2012 - 123, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení a rekapitulace vývoje věci [1] Žalovaný rozhodnutími ze dne 24. 3. 2009 (č. j. 2479-06/09-016200-021, č. j. 247106/09016200-021, 2473-06/09-016200-021, 2475-06/09-016200-021 a 247706/09016200021) vyměřil žalobci přeplatek na dani z přidané hodnoty v celkové částce 19.228.481,40 Kč; rozhodnutími ze dne 1. 4. 2009 (č. j. 2478-06/09-016200-021, č. j. 2470-05/09-016200-021 a č. j. 2476-05/09-016200-021) a 2. 4. 2009 (č. j. 2474-05/09-016200-021 a č. j. 247205/09016200-021) vyměřil žalobci nedoplatek na dani z přidané hodnoty ve stejné výši. [2] Rozhodnutími ze dne 22. 4. 2009 (č. j. 2478-07/09-016200-021, č. j. 2474-06/09-016200-021, č. j. 2470-06/09-016200-021, č. j. 2472-06/09-016200-021, č. j. 2476-06/09-016200-021) rozhodl žalovaný o započtení přeplatků na dani na úhradu nedoplatků daně z přidané hodnoty vyměřených shora uvedenými rozhodnutími. Proti těmto rozhodnutím o započtení přeplatků podal žalobce reklamace, které žalovaný v záhlaví označenými rozhodnutími zamítl. Proti těmto rozhodnutím brojil žalobce žalobami u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který na jejich základě rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, č. j. 30 Ca 123/2009 - 51, napadená rozhodnutí o reklamaci zrušil. Krajský soud totiž rozsudky dne 21. 6. 2011 zrušil rozhodnutí ve věci vyměření nedoplatku na dani z přidané hodnoty z důvodu uplynutí tříleté prekluzivní lhůty. Ve věcech započtení přeplatku daně z přidané hodnoty na nedoplatek této daně ve stejné výši dospěl krajský soud k závěru, že neexistují-li rozhodnutí prvotní, tj. rozhodnutí o vyměření nedoplatků na dani z přidané hodnoty, nemohou obstát ani rozhodnutí odvozená (o započtení). Protože právo státu na daň zaniklo, nelze ani hovořit o splatnosti vyměřených daní z přidané hodnoty a nedošlo proto ke splnění podmínky započtení, která spočívá ve střetu pohledávek způsobilých k započtení, tj. pohledávek splatných. Z toho důvodu zrušil napadená rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost. [3] Ke kasačním stížnostem žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 Afs 64/2011 – 73, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud posoudil otázku prekluze nesprávně, neboť měl být v souzených věcech aplikován § 41 s. ř. s. Zrušil-li tedy krajský soud rozhodnutí žalovaného, neboť podle něj nemohla jako akcesorická obstát vzhledem k tomu, že byla dříve zrušena rozhodnutí prvotní, avšak zrušení těchto prvotních rozhodnutí se ukázalo jako nezákonné, zatížil krajský soud svůj rozsudek vadou, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a napadený rozsudek proto bylo nutno zrušit a věc soudu vrátit k dalšímu řízení. [4] Krajský soud následně rozsudkem ze dne 20. 4. 2012, č. j. 30 Af 1/2012 - 131, zrušil odvolací rozhodnutí Celního ředitelství Brno ve věci vyměření nedoplatku na dani z přidané hodnoty a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dovodil, že žalovaný nemohl opětovně vydat platební výměry, neboť tomu bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté. [5] V záhlaví popsaným rozsudkem proto krajský soud přistoupil též ke zrušení rozhodnutí žalovaného o reklamacích proti rozhodnutím o započtení přeplatku na nedoplatek daně z přidané hodnoty. Jestliže byla na základě žaloby zrušena odvolací rozhodnutí Celního ředitelství Brno se závazným právním názorem o protiprávnosti a nemožnosti vydání platebních výměrů žalovaným, musí být následně zrušena i rozhodnutí odvozená, čemuž nebrání ani zásada uvedená v § 75 odst. 1 s. ř. s. Platební výměry, kterými byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty při dovozu, neměly být vůbec vydány pro překážku rei iudicatae a na základě závazného právního názoru budou muset být správními orgány zrušeny. Z uvedeného důvodu je dle krajského soudu nutno zrušit i napadená rozhodnutí žalovaného o reklamaci pro jejich nezákonnost. Řešení otázky, zda nastala splatnost daně s poukazem na podání žádosti žalobce o prominutí této daně, je zcela nadbytečné z důvodu nezákonnosti vydání platebních výměrů a závěru, že z pohledu přezkumu zákonnosti nemůže obstát odvozené správní rozhodnutí, byla-li soudem konstatována nezákonnost prvotního rozhodnutí a došlo-li ke zrušení navazujících odvolacích rozhodnutí pro nezákonnost. II. Stručné shrnutí námitek obsažených v kasační stížnosti [6] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) brojí proti rozsudku krajského soudu včas podanou kasační stížností. Uvádí, že soud zrušil rozhodnutí, kterými Celní ředitelství Brno zamítlo odvolání proti platebním výměrům. Byla-li zrušena pouze druhoinstanční rozhodnutí, pak stále z právního hlediska existují zmíněné platební výměry, které za této situace již sice nejsou pravomocné, ale jsou vykonatelné a jako takové tedy způsobilé k započtení. Na této skutečnosti dle názoru stěžovatele nemůže nic změnit skutečnost, že krajský soud uvedl, že dotčené platební výměry jsou nezákonné z důvodu překážky rei iudicatae. Jsou totiž stále vykonatelné a nebyly zrušeny ani krajským soudem, ani Celním ředitelstvím Brno. Za této situace neexistoval zákonný důvod k vydání kasační stížností napadeného rozsudku, ani důvod pro nezabývání se otázkou splatnosti vyměřené daně z přidané hodnoty. [7] Stěžovatel dále uvádí, že v dané věci je klíčové posouzení otázky, zda vydání platebních výměrů bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté, v důsledku čehož by se v případě platebních výměrů jednalo o rozhodnutí nezákonná a stejně tak v případě rozhodnutí Celního ředitelství Brno o odvolání proti těmto platebním výměrům a dále v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušeným rozhodnutím stěžovatele, coby rozhodnutí odvozených od platebních výměrů. III. Vlastní argumentace Nejvyššího správního soudu [8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, jež zastupuje zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie [§ 105 odst. 2 s. ř. s.], a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]. [9] Kasační stížnost je důvodná. [10] Pro nyní souzenou věc je podstatné, že krajský soud rozsudkem ze dne 20. 4. 2012, č. j. 30 Af 1/2012 – 131 (kasační stížnost Celního ředitelství Brno proti tomuto rozsudku je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 1 Afs 62/2012), zrušil rozhodnutí Celního ředitelství o odvoláních žalobce proti platebním výměrům vydaným stěžovatelem dne 1. 4. 2009 a 2. 4. 2009 (podrobněji popsaným v bodu [1] tohoto rozsudku); ke zrušení dotčených platebních výměrů však soud nepřistoupil, a to i přesto, že v odůvodnění zmíněného rozsudku konstatoval, že z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté neměly být vůbec vydány. [11] Krajský soud rozhodnutí žalovaného v nyní projednávané věci zrušil s tímto odůvodněním (zvýraznění doplněno): „[j]estliže byla na základě žaloby zrušena odvolací správní rozhodnutí Celního ředitelství Brno se závazným právním názorem o protiprávnosti a nemožnosti vydání platebních výměrů celním úřadem, musí být následně zrušena i rozhodnutí odvozená, čemuž nebrání ani zásada uvedená v ust. § 75 odst. 1 s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2009, č.j. 5 afs 43/2008-60, přístupný na www.nssoud.cz). Platební výměry, kterými byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty při dovozu, neměly být vůbec vydány pro překážku res iudicata a na základě závazného právního názoru budou muset být správními orgány zrušeny. Z uvedeného důvodu je nutno zrušit i nynější žalobou napadená rozhodnutí žalovaného pro jejich nezákonnost (…)“. [12] Dle Nejvyššího správního soudu lze vzhledem k výše uvedenému souhlasit