2 Afs 5/2011 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 5/2011- 110 - text 2 Afs 5/2011 - 120 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská 799, proti žalované České národní bance, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 864/28, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, č. j. 10 Ca 158/2008 – 67, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2010, č. j. 10 Ca 158/2008 – 67, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 24. 4. 2008, č. j. 2008/1246/110, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná j e p o v i n n a uhradit žalobci na nákladech soudního řízení částku 19 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet zástupce žalobce Mgr. Jana Válka. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 24. 4. 2008, č. j. 2008/1246/110, jakož i jemu předcházejícího usnesení České národní banky ze dne 29. 1. 2008, č. j. 2008/1275/570. Prvostupňovým správním rozhodnutím nebylo, ve smyslu ustanovení § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) vyhověno žádosti žalobce o nahlédnutí do spisů vedených Českou národní bankou pod sp. zn. 45/N/815/2003 a 45/N/862/2003, s výjimkou části spisu posledně zmiňovaného, který byl žalobci částečně zpřístupněn. Druhostupňovým rozhodnutím byl rozklad žalobce proti tomuto usnesení zamítnut dle ustanovení § 90 odst. 5 a § 152 odst. 4 správního řádu. Druhostupňové rozhodnutí tak aprobovalo názor vyslovený v napadaném usnesení, dle kterého nahlédnutí do zmiňovaných spisů bránilo ustanovení § 38 odst. 6 správního řádu. Městský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu pro nedůvodnost zamítl. V odůvodnění svého rozsudku městský soud nejprve konstatoval, že žalobce byl v roce 2003 akcionářem společnosti Apollón holding, a. s. (dále též „emitent“), jehož valná hromada se rozhodla zrušit registraci účastnických cenných papírů na veřejných trzích. Žalobce, stejně jako další akcionáři, byl následně nucen své cenné papíry na základě veřejného návrhu smlouvy o koupi cenných papírů, odprodat, a to za cenu stanovenou znaleckým posudkem. Akcionářům emitenta za této situace zbyla možnost domáhat se žalobou zaplacení případného rozdílu mezi cenou, za níž byl odkup akcií realizován, a cenou přiměřenou; to předpokládá, že disponují informacemi, na něž mají ze zákona nárok. V daném případě však byl orgánem dohledu nad kapitálovým trhem (tehdejší Komisí pro cenné papíry, jejíž kompetence přešly, po jejím zrušení na Českou národní banku) povoleny na návrh emitenta výjimky z povinnosti plynoucí z § 80c odst. 2 písm. b) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o cenných papírech“), uveřejňovat podstatné změny, které nejsou veřejně známy a které se týkají hospodářské, zejména finanční situace emitenta nebo jiných skutečností, které mohou vyvolat významnou změnu kurzu jím vydaného cenného papíru, a nebo zhoršit schopnost emitenta plnit závazky z cenných papírů. Povolením těchto výjimek (rozhodnutími ze dne 24. 6. 2003 a 8. 8. 2003) je, dle názoru žalobce, postaveno najisto, že u emitenta došlo minimálně ke dvěma podstatným změnám v jeho hospodářské a finanční situaci, přičemž tyto změny mohly mít dopad na změnu kurzu jeho akcií a jeho schopnost plnit závazky z cenných papírů. Jestliže tyto změny nebyly standardním způsobem zveřejněny, pak akcionáři, kteří se v té době rozhodovali, zda akceptují návrh na odkup cenných papírů, neměli, oproti standardní situaci, k dispozici všechny rozhodné informace, které mohly ovlivnit jejich rozhodnutí. Právě z tohoto důvodu se žalobce domáhal nahlédnutí do spisů vedených ve věcí výjimek, a to za účelem získání podkladů pro žalobu na zaplacení rozdílu mezi cenou akcií, za níž byl odkup emitentem realizován a cenou přiměřenou, neboť nesouhlasil s metodou znaleckého posudku a jeho závěry, použitými při odkupu. Při vypořádání jednotlivých žalobních námitek považoval městský soud za nesporné (a to i mezi účastníky), že žalobce nebyl účastníkem správního řízení vedeného ve věci povolení výjimek, a domáhal se tak nahlížení do příslušných správních spisů v postavení jiné osoby. Současně žalobce dostatečně prokázal svůj právní zájem na nahlédnutí do těchto spisů. Pokud jde o vypořádání jednotlivých žalobních námitek, městský soud se nejprve vyjádřil k tvrzení, dle kterého institut nahlížení do správního spisu prolamuje obecnou povinnost mlčenlivosti, přičemž výklad ustanovení § 38 odst. 2 a 6 správního řádu podaný žalovaným by povinnost mlčenlivosti zcela absolutizoval. Městský soud uvedl, že pro posouzení této námitky je nutno vyložit vztah ustanovení § 38 odst. 2 a 6 správního řádu a § 26 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu“). Konstatoval, že zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu problematiku nahlížení do správního spisu neupravuje, a proto musí být na posuzovaný případ aplikována obecná norma – správní řád. Ten v ustanovení § 38 odst. 1 a 2 vymezuje toto právo v pozitivním smyslu (určuje, kdo a za jakých podmínek může do spisu nahlížet); v § 38 odst. 6 je pak definováno vymezení negativní – je zde zakotvena výluka pro uplatnění tohoto práva. Vyloučení z nahlížení těch částí spisu, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, se uplatňuje bezvýjimečně pro tzv. jiné osoby; prolomena je pouze u účastníků řízení, kteří mají, logicky, silnější postavení. Zmiňovaná výluka je již ve speciální právní úpravě (zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu) výslovně upravená, a to v jeho § 26. Povinnost mlčenlivosti je zde definována široce, což ovšem má, dle názoru městského soudu, legitimní důvod, neboť zohledňuje specifika podnikání na kapitálovém trhu. Ta vyžadují omezení některých práv podnikatelů,kompenzují je ale větším rozsahem povinností orgánů dohledu. Jestliže mají emitenti povinnost poskytovat orgánům dohledu pravdivě citlivé informace týkající se jejich podnikání, musí být tato povinnost vyvážena též odpovídajícími procesními instituty. Městský soud nepřisvědčil ani druhé skupině žalobních námitek, dle kterých rozhodnutí o odmítnutí nahlížení do správního spisu nebylo řádně odůvodněno a ani rozhodnutí o rozkladu tento deficit neodstranilo. Městský soud sice připustil, že v prvostupňovém rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění závěrů, že nahlédnutí do správního spisu nelze umožnit i z důvodu porušení práva emitenta na ochranu důvěrných informací, soud se však s žalobcem neshoduje v tom, že rozkladové rozhodnutí tuto vadu neodstranilo. Dle jeho názoru se v něm bankovní rada ČNB vyjádřila ke všem námitkám rozkladu a byť jsou její závěry koncipovány pouze v rovině obecné, odpovídá to obdobně obecně formulovaným rozkladovým námitkám. Pokud se v odůvodnění rozhodnutí odkazuje na závěry vyslovené již v předcházejících rozhodnutích (předcházející prvostupňové rozhodnutí bylo k rozkladu žalobce zrušeno), nic takovému postupu nebránilo. Konečně se městský soud vypořádal též s žalobními námitkami, dle kterých právo emitenta na ochranu důvěrnosti informací, stran nichž mu byla poskytnuta výjimka z jejich zveřejnění, nemohlo být nahlédnutím do příslušných správních spisů žalobcem atakováno. Žalobce namítal, že výjimka z povinnosti uveřejnit informace směřuje ve vztahu k informování široké veřejnosti, nikoli však vůči akcionářům emitenta; namítal též, že tato výjimka je již s ohledem na časový odstup a na změnu situace, kdy účel poskytnuté výjimky byl již naplněn, nadále bezpředmětná. K tomu městský soud konstatoval, že mají-li subjekty podnikající na kapitálovém trhu povinnost informovat orgány dohledu o důvěrných obchodních informacích, musí být zajištěno zachování této důvěrnosti. Tato zásada může být prolomena pouze tehdy, stanoví-li tak zákon a pouze z konkrétních důvodů, které převyšují zájem na ochraně důvěrnosti. Veřejný zájem na ochraně minoritních akcionářů (tedy i žalobce) je vyjádřen právě prostřednictvím institutu dohledu nad kapitálovým trhem a mimo jiné i tím, že k uveřejnění textu veřejného návrhu smlouvy o koupi akcií je vyžadován souhlas orgánu dohledu. Pokud jde o tvrzení žalobce, že poskytnutá výjimka fakticky ztratila již své opodstatnění, k tomu městský soud uvedl, že takový názor nemá oporu v zákoně; zákon o cenných papírech, nestanovil, že by rozhodnutí vydané dle jeho ustanovení § 80c odst. 2 písm. b) pozbývalo z uvedených důvodů platnosti, či že by jím neměl být