3 As 19/2011 — Nejvyšší správní soud

3 As 19/2011- 74 - text 3 As 19/2011 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Rutche v právní věci žalobce: J. P., zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Legionářská 3, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2010, č.j. KUOK 53095/2010, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2011, č. j. 22 A 172/2010 - 45, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2011, č. j. 22 A 172/2010 - 45, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 20. 5. 2010, č.j. KUOK 53095/2010, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí Magistrátu města Olomouce ze dne 10. 1. 2010, č.j. SmOl/AŘMV/70/2511/2009/Vy,Ku, o zamítnutí námitek žalobce proti oznámení správního orgánu I. stupně ze dne 2. 7. 2009 o dosažení celkového počtu 12 bodů podle bodového hodnocení porušením povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, ke dni 3. 6. 2009. Krajský soud vzal při posuzování věci v úvahu následující skutečnosti: Dne 2. 7. 2009 správní orgán I. stupně oznámil žalobci, že dosáhl celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu. Žalobce proti tomuto oznámení podal námitky, v rámci jejichž doplnění dne 29. 9. 2009 uvedl, že řady přestupků zaznamenaných v kartě řidiče si vůbec nebyl vědom, zejména pak přestupku ze dne 29. 4. 2008, kdy měl podle zjištění Městské policie Litovel jet v obci rychlostí 76/km/hod, ačkoli povolená rychlost v místě je 50 km/hod. Městská policie Litovel mu na jeho žádost o předložení kopie pokutového bloku sdělila, že jeho žádosti nelze vyhovět, neboť pokutový blok (blok A), kterým byl v blokovém řízení projednán uvedený přestupek, byl po řádném vyúčtování v souladu s platnými předpisy skartován. K záznamu přestupku ze dne 29. 4. 2008 v Litovli tak podle žalobce neexistuje právní titul. Správní orgán I. stupně zamítl námitky žalobce rozhodnutím ze dne 10. 1. 2010 a potvrdil záznam 12 bodů ke dni 3. 6. 2009. V odůvodnění uvedl, že správní orgán zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné do okamžiku, než jsou prohlášeny za nezákonné a zrušeny. Správní orgán je povinen zaznamenat přestupky zařazené do bodového hodnocení na základě pravomocně uložené sankce za přestupek nebo trest za trestný čin podle § 123b, § 128 a přílohy zákona č. 361/2000 Sb., a to mj. na základě oznámení policie nebo obecní policie o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, přičemž forma tohoto oznámení není stanovena zákonnou formou. Stěžovatel odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl. Při právním posouzení postupu žalovaného pak krajský soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 - 76, publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že: „Oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“ Žalobce tvrdil, že se přestupku dne 29. 4. 2008 v Litovli nedopustil (resp. že si jej není vědom) a zároveň, že o něm neexistuje relevantní doklad – blok, což doložil vyjádřením Městské policie Litovel. Krajský soud uzavřel, že žalobce takto zásadním způsobem zpochybnil policejní oznámení o spáchání přestupku. Za této situace bylo na správních orgánech, aby mu spáchání přestupku prokázaly. Správní orgány však zůstaly v tomto směru nečinné, čímž zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Krajský soud proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že správní orgány mají shromáždit řádné podklady pro své rozhodnutí a doplnit všechny rozhodné skutečnosti ohledně tvrzeného přestupku žalobce ze dne 29. 4. 2008 v Litovli. Teprve poté bude možné o věci znovu rozhodnout. Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ostravě z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že z interpretace ustanovení § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, provedené krajským soudem vyplývá, že by správní orgány měly v případě námitek přezkoumávat jednotlivé skutky, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto. Přezkoumávání pravomocných rozhodnutí však lze provést pouze zákonným způsobem, tj. v řízení přezkumném, případně v řízení o žádosti o obnovu řízení. Stěžovatel má dále za to, že jedinými podklady pro rozhodnutí o námitkách proti počtu bodů v bodovém hodnocení mohou být pouze ty, na základě nichž správní orgán provádí záznam bodů do bodového hodnocení v registru řidičů a které jsou explicitně vyjádřeny v § 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. Předmětem řízení o námitkách tedy může být pouze námitka, že o přestupku, za který byly uděleny body, nebylo správním orgánem pravomocně rozhodnuto, či bylo pravomocně rozhodnuto, ale body byly zaznamenány v rozporu s přílohou k zákonu určující počet bodů za jednotlivá jednání, případně že se skutek nestal a nebyl správním orgánem projednán (nebyly splněny podmínky ustanovení § 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.). Za relevantní však nelze považovat námitku účastníka řízení, že si není vědom toho, že by přestupek spáchal. S určitými výhradami lze připustit povinnost správního orgánu k tomu, aby v případě námitek proti počtu bodů udělených za přestupek vyřízený v blokovém řízení porovnal údaje uvedené na pokutovém bloku s údaji zapsanými na oznámení o uložení pokuty. V žádném případě však správní orgán nemá povinnost provádět přezkum tohoto přestupku, neboť toto spadá do oblasti mimořádných opravných prostředků. Fakt, že došlo ze strany Městského úřadu Litovel omylem ke skartaci pokutových bloků, sám o sobě neznamená, že se skutek nestal a nebyla za něj uložena pokuta. Jak z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu vyplývá, pokuta za přestupek ze dne 29. 4. 2008 řešený Městskou policií Litovel byla řádně vyúčtována a žalobcem zaplacena, což dostatečně prokazuje skutečnost, že se přestupek stal a byl spáchán osobou žalobce. Podklady, na základě kterých bylo rozhodováno o zapisování jednotlivých bodů do registru řidičů byly shromážděny v rozsahu jednoznačně vymezeném zákonem č. 361/2000 Sb. Nelze je tudíž vyhodnotit jako nedostatečné. Je otázkou, co krajský soud mínil pokynem, aby byly doplněny všechny rozhodné skutečnosti ohledně tvrzeného přestupku žalobce. Skutečnosti uvedené žalobcem se týkají skutku pravomocně ukončeného, takže mohou být potvrzeny, případně vyvráceny, pouze v řízení o mimořádných opravných prostředcích. Odečet bodů zapsaných na základě pravomocných rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu lze podle § 123e odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. provést pouze po pravomocném zrušení těchto rozhodnutí, nikoli na základě přezkumu jednotlivých rozhodnutí v řízení o námitkách. Stěžovatel spatřuje nezákonnost rozsudku krajského soudu v nesprávné interpretaci ustanovení § 36 odst. 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Stěžovatel konečně namítl, že se krajský soud vůbec nezabýval a nevyhodnotil tvrzení správních orgánů a vyjádření k žalobě. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobce uvedl, že se ztotožňuje s právním posouzením věci krajským soudem. Žalobce je přesvědčen, že v řízení o kasační stížnosti nastává ojedinělá možnost k postupu podle § 18 s. ř. s., tedy k přijetí zásadního usnesení, když v této konkrétní věci z rozhodnutí správního orgánu I. i II. stupně i z úkonů stěžovatele v předmětném soudním řízení, včetně pod