6 Ao 9/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ao 9/2011- 55 - text 6 Ao 9/2011 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci navrhovatele: Ing. M. R., proti odpůrci: Statutární město Brno, se sídlem Dominikánské náměstí 1, Brno, o návrhu navrhovatele na zrušení části opatření obecné povahy - vyhlášky Statutárního města Brna č. 2/2004, o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění obecně závazných vyhlášek Statutárního města Brna č. 1/2005 až č. 26/2006 a opatření obecné povahy č. 1/2007 až č. 1/2011, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Návrh se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Návrh [1.] Návrhem ze dne 29. 12 2011, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 12. 2011 se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy – části vyhlášky Statutárního města Brna č. 2/2004, o závazných částech Územního plánu města Brna, ve znění obecně závazných vyhlášek statutárního města Brna č. 1/2005 až č. 26/2006 a opatření obecné povahy č. 1/2007 až č. 1/2011, a to konkrétně věty na str. 28 „Objekty zde mohou mít zastavěnou plochu včetně verand, vstupů a teras max. 50 m2“ a věty na str. 28 „Obestavěný prostor části stavby nad upraveným terénem nesmí překročit 230 m3.“ [2.] Navrhovatel uvedl, že je vlastníkem pozemku p. č. 601/1, zahrada, o výměře 1216 m2 a parcely č. 601/3, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 100 m2, obojí v obci Brno, v k. ú. Kníničky. Na základě vlastnictví uvedených nemovitostí je navrhovatel jednoznačně dotčen obsahem a způsobem regulace obsaženým v platné územně-plánovací dokumentaci města Brna. [3.] Navrhovatel má záměr dobudovat rozestavěnou stavbu na pozemku p. č. 601/3, a to na stavbu individuální rekreace o zastavěné ploše 100 m2, která vyhovuje požadavkům jeho rodiny. Tím se však dostává do rozporu s napadeným ustanovením vyhlášky Statutárního města Brna č. 2/2004, ve znění platných novel, neboť ta omezuje zastavěnou plochu objektů na max. 50 m2 a obestavěný prostor části nad upraveným terénem na max. 230 m3. Navrhovatel dále uvedl, že odůvodnění pro takovéto omezení zastavěné plochy a kubatury rekreačních staveb nenašel v platném zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“), na který se napadená vyhláška odvolává, ani v jeho prováděcích předpisech. Tyto platné právní normy neomezují zastavěnou plochu ani kubaturu rekreačních staveb. Navrhovatel se proto domnívá, že je právem stavebníka, aby stavbu zrealizoval podle svých představ, když splňuje všechny požadavky stanovené zákonem. Napadené opatření obecné povahy navrhovateli toto právo upírá a stavbu svým dopadem do správního řízení znemožňuje. [4.] Platný územní plán také neobsahuje řádné odůvodnění těchto omezení v souladu s požadavky § 68 odst. 3 správního řádu a 58 odst. 1 a 2 stavebního zákona ve spojení s ust. § 60 odst. 3 stavebního zákona. Odůvodnění neobsahuje důvody výroku, podklad pro jeho vydání, ani úvahy, které k němu vedly. Podle názoru navrhovatele je třeba doložit vyhodnocení dopadu tohoto požadavku Územního plánu města Brna (dále jen „ÚPMB“) a z něj vyplývající požadavky na lokalitu Přehrada. Toto navrhovatel nenašel a domnívá se, že to neexistuje. Navrhovatel uvádí, že v září roku 2011 požádala jeho zmocněnkyně o předložení veškerých dokladů ve spojitosti s předmětným omezením v ÚPMB, a to opakovaně. Sám navrhovatel požádal dne 21. 11. 2011 o předložení předmětné změny a jejího odůvodnění, návrhu a řádného projednání a nic takového mu nebylo poskytnuto. [5.] Podle názoru navrhovatele je dopad předmětného omezení stanoveného ÚPMB pro lokalitu samu nicotný, protože stavby odpovídající požadavkům městské vyhlášky zde většinou nejsou a nově budované stavby nejsou budovány v souladu s požadavky vyhlášky. Samotné omezení nezajistí zachování původního rázu Přehrady. Tento ráz od 2. světové války prošel takovým vývojem, že nynější uplatnění těchto podmínek je bez nároku na úspěch a v rozporu se stávajícím charakterem oblasti, tedy i s meritem vyhlášky samotné. Dodržení merita vyhlášky by vyžádalo zbourání stávající zástavby, která se již na pozemcích nachází a jen ve svém okolí navrhovatel odhaduje tuto zástavbu na bezesporu 100 staveb. Navrhovatel tento postup nepovažuje za reálný a nepovažuje za reálné ani, aby se v uvedené lokalitě dosáhlo zastavěnosti odpovídající období první republiky. Navrhovatel uvádí, že je již starousedlíkem v této oblasti a že objekty do 50 m2 se zde nacházejí již jen výjimečně. V rámci rekonstrukcí, přístaveb a dostaveb došlo ke zvětšení stávajících objektů a jejich zastavěných ploch. Navrhovatel opakovaně upozorňoval odpůrce na uvedená fakta a byl vždy odkázán na to, že bude vydán nový územní plán, který již tato omezení nemá. Žádosti o změny stávajícího ÚPMB se neprojednávají, neboť vše bude řešit nový územní plán. Vydání nového územního plánu se však řeší již přes 1 rok, aniž by se přiblížil očekávaný konsenzus. Navrhovatel se prostřednictvím připomínek aktivně účastnil projednávání nového územního plánu a taktéž projednávání ÚPMB, ale v té době tam (podle navrhovatele) takové omezení nebylo. [6.] Navrhovatel dále zdůrazňuje, že předmětné omezení stanovené ÚPMB je v rozporu s platným stavebním zákonem i s jeho prováděcími vyhláškami, zejména pak s vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která stanoví pro stavby rodinné rekreace v § 2b pouze jediné omezení týkající se počtu nadzemních a podzemních podlaží, avšak žádné konkrétní hodnoty 50 m2 nebo 230 m3 se v této ani v jiných prováděcích vyhláškách stavebního zákona nenacházejí. ÚPMB tak zákon nerespektuje, i když na něj odkazuje. Navrhovatel se proto domnívá, že tento zásah do jeho práv je v rozporu se zákonem a není tak povinen jej strpět. Jeho snaze o zjednání nápravy mimosoudní cestou nebylo vyhověno. [7.] Na svoji obranu, proč se nevyjádřil k předmětné změně územního plánu a nenegoval ji, navrhovatel uvádí, že změny ÚPMB probíhají ve velkém počtu, zmatečně a nepřehledně. Pro laika je pak vůbec problém se dovědět, že ta či ona změna probíhá a zda se jej týká, natož v které fázi projednávání má reagovat. Některé změny jsou zveřejněny, některé ne (navrhovatel odkazuje na upozornění ve vyhlášce samé, že opatření obecné povahy se z úsporných důvodů nezveřejňují – str. 1, pozn. 3). Zákon ale nestanoví, že by se navrhovatel v takovém případě nemohl u soudu domáhat zrušení ÚPMB za této situace. [8.] Navrhovatel opakuje, že se snažil celou věc řešit s odpůrcem, který si sice je vědom, že uplatněná omezení v ÚPMB již nemají být, ale svou nečinností stále změnu odkládá. Navrhovatel doložil odpůrci i to, že lokalita, kde se nachází jeho stavba, je zastavěna objekty s větší zastavěnou plochou než 50 m2. Na stavebním úřadu byl navrhovatel poučen, že jeho stavba nebude moci být řádně povolena kvůli omezení v ÚPMB a sám stavební úřad však v této záležitosti nemůže nic konat a ÚPMB, i když podle jeho mínění není uvedené ustanovení ÚPMB zcela v pořádku, musí respektovat. [9.] Navrhovatel uvádí, že odpůrce si nikdy nenechal zpracovat generel, aby jeho požadavek na uvedené omezení byl zákonný. Nikdo také s vlastníky nemovitostí v lokalitě nejednal, aby projednal a prověřil tato opatření, která se jich velmi dotýkají. Existuje pouze zadání generelu z roku 2002, který nikdy nebyl dokončen a řádně projednán, není tedy v „právní moci“, aby mohl být použit jako jiný podklad. Padla podmínka, že generel musí být v souladu s platným ÚPMB, který naznal od r. 2002 hodně změn. Předmětná lokalita má zejména vypuštěnu trasu R 43, což zásadně změnilo podmínky v území, a tento podklad již nelze dále používat. Neexistuje ani územní studie, která by byla závazně projednána s vlastníky nemovitostí a tím byla závazným dokladem. [10.] Navrhovatel dále uvádí, že předmětné omezení není, kromě vyhlášky Statutárního města Brna č. 2/2004, nikde jinde uvedeno, tj. není ve výkresech ani v textové části územního plánu. Je proto otázkou, zda takto vyhotovená změna je vůbec v „právní moci“. [11.] Navrhovatel uzavírá, že je přesvědčen, že byl ustanovením změny ÚPMB, uvedeného ve vyhlášce Statutárního města Brna č. 2/2004, ve znění z roku 2011, zkrácen ve svých právech. Dále je navrhovatel přesvědčen, že prokázal „definiční znaky“ pojmu „dotčená veřejnost“, což mu zakládá právo na přístup k soudnímu přezkumu zákonnosti napadeného opatření obecné povahy. Na odstranění nevyhovujících omezení, která navrhovatele poškozují, nedošlo k dohodě s odpůrcem. Odpůrce si je vědom, že předmětné omezení je v rozporu s platným stavebním zákonem a charakterem lokality. Příslib obsažený v dopise ze dne 14. 9. 2011 OUPR MMB 0324688/2011 o ukončení regulačních omezení zastavěných ploch a kubatur objektů individuální rekreace neřeší navrhovatelovu současnou situaci. [12.] Závěrem proto navrhovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil opatření obecné povahy „obsažené