9 As 47/2012 — Nejvyšší správní soud

9 As 47/2012- 30 - text 9 As 47/2012 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně: ELEKTRO MOSEV spol. s r.o., se sídlem Vážní ulice, Hradec Králové, zast. JUDr. Alenou Brychtovou, advokátkou se sídlem Veverkova 1343/1, Hradec Králové – Pražské Předměstí, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 4. 5. 2009, č. j. ČOI 9742/2009/0120/1000/O/Tu/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, č. j. 11 Ca 186/2009  54, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, č. j. 11 Ca 186/2009  54, s e z r u š u j e. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2009, č. j. ČOI 9742/2009/0120/1000/O/Tu/Št, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 520 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, JUDr. Aleny Brychtové, advokátky se sídlem Veverkova 1343/1, Hradec Králové. O d ů v o d n ě n í : Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce (dále jen „žalovaný“). Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy (dále jen „ČOI“), ze dne 23. 2. 2009, č. j. 22090-10-09, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč. Pokuta jí byla uložena za spáchání přestupku podle ustanovení § 19 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“), kterého se stěžovatelka dopustila tím, že jako výrobce uvedla v rozporu s ustanovením § 13 odst. 1 a 2 tohoto zákona na trh elektrický osobní výtah MOT 320, výr. č. 07/02628, který je stanoveným výrobkem ve smyslu zákona o technických požadavcích na výrobky podle nařízení vlády č. 27/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výtahy, v platném znění, a to bez posouzení shody, bez ES prohlášení o shodě a bez označení CE. Rovněž jí byla tímto rozhodnutím uložena paušální náhrada nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nejprve rekapituloval podstatný obsah správního spisu a následně přezkoumal v návaznosti na uplatněné žalobní body napadené rozhodnutí. Jako spornou mezi účastníky řízení vymezil otázku, zda se v případě zakázky modernizace osobního výtahu v předmětné věci jednalo o stanovený výrobek podle zákona o technických požadavcích na výrobky či nikoliv, zejména zda v rámci prací na tomto výtahu učiněných v rámci zakázky došlo pouze k provedení jeho podstatných změn, nebo se jednalo o dodávku nového výtahu. Pro posouzení věci je dle městského soudu rozhodující faktický rozsah provedených prací a nikoliv vymezení předmětu smlouvy o dílo. V projednávané věci byla přitom vyrobena zcela nová klec výtahu, šlo tedy fakticky o výtah nový, který stěžovatelka označila rovněž novým výrobním číslem. Prováděla tuto činnost tak, že v jejím důsledku nebylo možno vydat prohlášení o shodě a na výtah umístit označené CE. Pokud stěžovatelka vyměnila výtahovou kabinu za zcela novou s novým výrobním číslem, pak bylo její povinností provést nebo zajistit provedení dalších prací i na ostatních částech výtahu tak, aby mohlo být vydáno prohlášení o shodě a na výtah mohlo být umístěno označení CE. Stěžovatelka jako odborná firma má činit pouze takové úkony, které by ve svém konečném výsledku umožňovaly vydat prohlášení o shodě. Městský soud má proto za to, že deliktního jednání, za které je stěžovatelka sankcionována, se stěžovatelka dopustila a pokuta jí byla uložena důvodně. Námitka týkající se upřesnění termínu „výtah“ v čl. 1 směrnice č. 95/16/ES, na území České republiky poprvé veřejně dostupné až v souvislosti se zveřejněním české verze výkladového Guide k uvedené směrnici, a to až koncem roku 2007, je rovněž nedůvodná. Uvedená směrnice totiž byla včleněna do právního řádu již nařízeními vlády č. 14/1999 Sb. a č. 27/2003 Sb., která jsou závaznými právními předpisy. Rovněž je nedůvodná námitka platnosti změny technické normy Z 1 ČSN 27 4011 až od 1. 3. 2008, kdy dle stěžovatelky do té doby nebylo jak posuzovat shodu s požadavky čl. 2. 2 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 27/2003 Sb., protože tato norma není rozhodná pro posouzení, zda se jedná o stanovený výrobek či nikoliv a nelze ji nadřazovat nad zmíněné nařízení vlády ani evropskou směrnici. S ohledem na uvedené má městský soud za to, že předmětný výtah je stanoveným výrobkem ve smyslu zákona o technických požadavcích na výrobky, a jako takový musí být pro uvedení na trh opatřen stanoveným označením a musí k němu být vydáno prohlášení o shodě nebo jiný dokument. Námitka stěžovatelky týkající se nemožnosti opatřit výtah označením CE z důvodu nevyhovujících rozměrů výtahové šachty ji nemůže v této věci nijak vyvinit. Účelem zákona o technických požadavcích na výrobky je uvádění na trh výhradně takových výtahů, u nichž bude moci být vydáno prohlášení o shodě. Stěžovatelka tak jednoznačně pochybila, když provedla takové práce, o nichž od počátku věděla, že nemohou vést k tomu, aby bylo možno prohlášení o shodě vydat. V takovém případě měla zvážit uvedení takového výtahu na trh. Ze shora uvedených důvodů městský soud žalobu stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozhodnutí brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Městský soud podle stěžovatelky nesprávně právně vyhodnotil prokázané skutečnosti a tvrzení účastníků. S některými argumenty a důkazy se navíc žádným způsobem nevypořádal. Městský soud byl povinen přihlédnout k odbornému vyjádření, které bylo jako důkaz předloženo a které navíc vydala odborná sekce žalovaného (Oddělení zajišťování technické kontroly ústředního inspektorátu ČOI dne 10. 9. 2008, dále též „stanovisko“) k ověřování shody osobních výtahů, který byl adresován znalci Ing. Kocmánkovi, jehož odborný posudek byl v řízení před městským soudem předložen. Vlastník a provozovatel výtahu, Bytové družstvo Rumunská 1487, Čelákovice, postupoval v souladu s ČSN 27 4007, platnou od června 2004, a její novely platné od ledna 2006, která provozovateli výtahu stanoví povinnost provedení inspekční zkoušky v určitém časovém horizontu. Podle posouzení provozních rizik takového výtahu jsou pak provozovatelé povinni učinit příslušná bezpečnostní opatření. Ze zpracované inspekční zprávy vyplynula bezpečnostní rizika starého výtahu a byla proto zajištěna jeho modernizace, kterou stěžovatelka provedla tak, že odstranila veškerá možná rizika výtahu, přičemž stávající šachtu výtahu odstranit nemohla. Upozornila přitom provozovatele na to, že stávající šachta výtahu nesplňuje základní požadavky na namontování nového výtahu. Šachta výtahu nevyhovuje z důvodu výšky stavby, pokud jde o dojezdové vzdálenosti výtahu nahoře a dole v šachtě. Toto bezpečnostní riziko nebylo možné objektivně odstranit, představuje však riziko pouze pro odborné pracovníky, kteří jsou v problematice výtahů ve starších bytových domech proškoleni. Na tento nedostatek je upozorní i absence označení CE na výtahu. V předmětné věci nešlo o dodávku nového výtahu. Výtahem totiž není pouze kabina a hnací motor, ale výtah je nutno posuzovat jako celek příslušné části stavby a technické části výtahu. To potvrzuje i stanovisko založené ve spise, které sice bylo vydáno po dokončení díla, vztahuje se však k této problematice. Je v něm konstatováno, že pokud stavební část nesplňuje základní požadavky, nelze na výtah umístit označení CE. V takovém případě se pak nejedná o nový výtah, a tedy ani nepodléhá posuzování shody v součinnosti s notifikovanou osobou, ale stačí ověření provozuschopnosti inspekčním orgánem, jako po provedení podstatných změn, což bylo provedeno (společností TÜV SÜD). Podle uvedeného stanoviska je finálním výrobkem k posouzení shody, včetně umístění CE, výtah zabudovaný ve stavbě; posouzení shody tedy nemůže být provedeno samostatně bez stavby. Stěžovatelka dodala na trh výrobek podstatně bezpečnější, než byl původní výtah, nebylo pouze možno stavebně upravit šachtu. Městský soud se nevypořádal s obsahem stanoviska, rovněž nereagoval na to, že stejný orgán jedn