1 As 160/2012 — Nejvyšší správní soud

1 As 160/2012- 41 - text 1 As 160/2012 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) O. M., zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, a b) M. S., proti žalované: Mateřská škola Sion, se sídlem Na Kotli 1201, 500 09 Hradec Králové, zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem Nad Rokoskou 38, 180 05 Praha 8, proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2009 o ukončení předškolního vzdělávání žalobce a), v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2012, č. j. 30 A 5/2010 - 146, t a k t o : I. Kasační stížnost proti výroku I. a III. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2012, č. j. 30 A 5/2010 – 146, s e z a m í t á . II. Výrok II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2012, č. j. 30 A 5/2010 – 146, s e z r u š u j e . III. Věc s e p o s t u p u j e Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Mateřská škola Sion (žalovaná) je školskou právnickou osobou ve smyslu § 8 odst. 6 a § 124 – 140 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Jejím zřizovatelem je v souladu s § 8 odst. 6 školského zákona ve spojení s § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), Sbor Jednoty bratrské v Hradci Králové – Sion jako organizační jednotka registrované církve, jíž bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy. [2] Dne 1. 5. 2007 podala žalobkyně b) přihlášku svého syna – žalobce a) do Mateřské školy Sion a zároveň podepsala „dohodu o podmínkách školky Sion“. V dohodě žalobkyně b) potvrdila, že byla seznámena a souhlasí s křesťanským zaměřením školky Sion, v níž jsou děti vedeny k důležitým životním hodnotám, jako je zájem jeden o druhého, láska k pravdě, čestnost, upřímnost atd., které vycházejí z křesťanských hodnot. Součástí programu jsou biblické chvilky a další křesťanské prvky (písně atd.). Dále žalobkyně b) souhlasila s finančními podmínkami školky Sion a zavázala se je řádně dodržovat (zejména včasné a úplné placení poplatků). Žalobkyně b) v dohodě rovněž potvrdila, že byla seznámena s „řádem školky Sion“ a souhlasí s ním. Následně začal žalobce a) počínaje 1. 9. 2008 docházet do Mateřské školy Sion. [3] V září 2009 byli rodiče dětí navštěvujících Mateřskou školu Sion informováni o změnách ceníku s platností od 1. 10. 2009. Došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku s možností požádat o dotovaný (nižší) příspěvek. Dne 30. 9. 2009 se ohledně této otázky konalo setkání rodičů, na něž rodiče žalobce a) nepřišli. V průběhu následujících dvou měsíců probíhala poměrně rozsáhlá písemná i ústní komunikace mezi Mateřskou školou Sion (její ředitelkou a zástupcem ředitelky) a rodiči žalobce a), zejména s jeho otcem. Podstatou této diskuse byl nesouhlas rodičů žalobce a) se změnou výše rodičovského příspěvku v průběhu školního roku. Dopisem datovaným 9. 12. 2009 oznámila ředitelka Mateřské školy Sion a její zástupce rodičům žalobce a) ukončení předškolního vzdělávání žalobce a) k 31. 12. 2009. Z dopisu vyplývá, že důvodem pro tento akt byla jednak špatná komunikace a nedostatečná spolupráce mezi mateřskou školou a rodiči žalobce a), jednak neuhrazení dlužných plateb rodičovského příspěvku za měsíce říjen a listopad. [4] Žalobci napadli předmětný dopis jako správní rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové a domáhali se jeho zrušení. Krajský soud usnesením ze dne 25. 1. 2011, č. j. 30 A 5/2010 - 55, žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s., neboť dle jeho názoru rozhodnutí ředitelky církevní mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 školského zákona není rozhodnutím v oblasti státní správy. O žalobě proti takovému rozhodnutí je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Současně krajský soud žalobce poučil, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení mohou podat žalobu k Okresnímu soudu v Hradci Králové. Ke kasační stížnosti žalobců a) a b) Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 7. 2011, č. j. 1 As 53/2011 – 109 (publikováno pod č. 2437/2011 Sb. NSS), usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že rozhodnutí mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona podléhá přezkumu ve správním soudnictví bez ohledu na povahu zřizovatele mateřské školy. Současně krajskému soudu uložil, aby se zabýval otázkou, zda je v dané věci aplikovatelný nějaký procesní předpis, a pokud ano, zda umožňuje podat proti napadenému rozhodnutí mateřské školy opravný prostředek. [5] Krajský soud tedy pokračoval v řízení a po provedeném ústním jednání usnesením ze dne 24. 9. 2012, č. j. 30 A 5/2010 - 146, žalobu žalobců opět odmítl; současně druhým výrokem věc postoupil k vyřízení opravného prostředku Sboru Jednoty bratrské v Hradci Králové – Sion (tj. zřizovateli žalované). Třetím výrokem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud uvedl, že v případě tzv. veřejných zřizovatelů mateřských škol se na rozhodování o ukončení předškolního vzdělávání sice nevztahuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád [§ 165 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 183 odst. 2 školského zákona], nicméně z úřední činnosti je soudu známo, že praxe správních orgánů připouští podání odvolání, o němž rozhoduje krajský úřad. Dále krajský soud na základě zásady rovnosti dovodil, že odvolání musí být přípustné i v případě tzv. neveřejných zřizovatelů, tedy i proti rozhodnutím mateřské školy zřízení registrovanou církví. Při úvahách o existenci odvolacího orgánu soud zvažoval mezi krajským úřadem, školskou radou a zřizovatelem a přiklonil se ke zřizovateli – Sboru Jednoty bratrské v Hradci Králové – Sion. II. Kasační stížnost žalobce a) [6] Posledně uvedené usnesení krajského soudu napadl žalobce a) další kasační stížností. Žalobce a) tvrdí, že se krajský soud odchýlil od závazného právního názoru vyjádřeného v předchozím rozsudku Nejvyššího správního soudu a že argumentace krajského soudu je nelogická. Žalobce a) uvádí, že se krajský soud v rozporu s názorem Nejvyššího správního soudu nezabýval tím, zda je na věc aplikovatelný nějaký procesní předpis a zda tento předpis umožňuje podat proti napadenému rozhodnutí opravný prostředek. Žalobce a) se domnívá, že na řízení o ukončení předškolního vzdělávání ve školském zařízení neveřejného zřizovatele se žádný procesní předpis nevztahuje, což dovozuje z § 183 odst. 2 školského zákona. Pokud podle tohoto ustanovení platí, že podle správního řádu nerozhoduje ani ředitel školy zřízené veřejným zřizovatelem, tím spíše to musí platit pro rozhodování školy soukromé. Na školu zřízenou neveřejným zřizovatelem nelze aplikovat § 183 odst. 3 školského zákona, a tudíž zde neexistuje nadřízený orgán s pravomocí rozhodovat o odvolání. [7] Podle žalobce a) krajský soud přecenil zásadu dvojinstančnosti, pokud dovodil, že odvolací orgán existovat musí, jinak by byla porušena zásada rovnosti. V rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu pak ke konkrétnímu odvolacímu orgánu došel vylučovací metodou, ačkoliv zde musí být výslovné a pochybnosti nevzbuzující založení kompetence. Krajský soud přikázal věc rozhodnout právnické osobě, která není správním orgánem a žádný právní předpis jí nesvěřuje pravomoc rozhodovat v oblasti veřejné správy. Zřizovatele nelze směšovat s orgánem, který vykonává dozor a rozhoduje o opravných prostředcích. Kontrolní roli neplní ani tzv. veřejní zřizovatelé. Povinnost podat odvolání žalobci a) nic dobrého nepřináší a jde o omezení žalobce a) v jeho právu na přístup k soudu. Úvaha krajského soudu svědčí podle žalobce spíše o samoúčelném upřednostnění zájmu na zachování procesního pořádku a čistoty právního systému před ochranou subjektivních práv, o něž v řízení jde. Žalobce a) se domnívá, že postupem krajského soudu dochází k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. [8] Z těchto důvodů žalobce a) navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované [9] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že je soukromým právním subjektem podnikajícím v oblasti školství. Je přesvědčena, že postupovala v souladu s podmínkami školského zákona. Splnění těchto podmínek však nemůže být dle jejího názoru předmětem přezkumu před správním soudem, neboť nebyla zřízena veřejným zřizovatelem. Správ