Nejvyšší správní soud 15 Kse 16/2012 – Zastupování exekutora

15 Kse 16/2012- 176 - text

Pokračování 15 Kse 16/2012 - 217

Spis 15 Kse 16/2012 byl spojen se spisem číslo 15 Kse 14/2012 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:

15 Kse 14/2012 - 317

R O Z H O D N U T Í

Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová, JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Katarina Maisnerová, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela Vilímková a Mgr. Martina Douchová, projednal dne 2. 12. 2013 kárné návrhy ministra spravedlnosti ze dne 15. 8. 2012, doručeno soudu dne a vedeno pod sp. zn. 15 Kse 14/2012, ze dne 28. 8. 2012, doručeno soudu dne 3. 9. 2012 a vedeno pod sp. zn. 15 Kse 16/2012, ze dne 28. 8. 2012, doručeno soudu dne 4. 9. 2012 a vedeno pod sp. zn.15 Kse 17/2012 a ze dne 25. 9. 2012, doručeno soudu dne 26. 9. 2012 a vedeno pod sp. zn. 15 Kse 18/2012 proti kárně obviněnému: JUDr. J. P., Ph.D soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Evropská 663/132, Praha 6,

t a k t o:

soudní exekutor JUDr. J. P., Ph.D.

Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Evropská 663/132, Praha 6

j e v i n e n

tím, že

1) v řízeních vedených proti povinné A. P. P. se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení vedených proti povinné, který mu postoupil exekuční soud dne 30. 3. 2011, a to až do doby, než si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovému orgánu, tj. 20. 2. 2012,

2) v řízeních vedených proti povinnému P. H. – ve věcech sp. zn. 067 Ex 245130/09 a sp. zn. 067 Ex 250413/10 byl v prodlení s postoupením námitek povinného proti příkazům k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu od 31. 3. 2011, kdy námitky povinného obdržel, do 19. 7. 2011, kdy námitky postoupil exekučnímu soudu,

3) v řízeních vedených proti povinné Bc. R. A. se nevypořádal s návrhem povinné na spojení všech řízení vedených proti povinné, který mu byl doručen dne 27. 12. 2010, ani s dalším obdobným návrhem povinné, kterým svůj původní návrh na spojení urgovala, doručeným mu dne 24. 6. 2011 a ani s třetím obdobným návrhem doručeným mu dne 29. 9. 2011, a to až do doby než si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovému orgánu,

4) v řízeních vedených proti povinné M. H. se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení vedených proti povinné postoupeným mu exekučním soudem dne 1. 4. 2011, nereagoval ani na dotaz soudu ze dne 2. 12. 2011 ohledně toho, jak se s návrhem vypořádal, a to až do doby, než si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovým orgánům,

5) v řízeních vedených proti povinnému H. Č. ve věci sp. zn. 067 Ex 269066/09 byl v prodlení s postoupením námitek povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu od 31. 12. 2010, kdy námitky povinného obdržel, do 29. 9. 2011, kdy námitky postoupil exekučnímu soudu,

6) v řízeních vedených proti povinnému F. J. se nevypořádal s návrhem povinného na spojení všech exekučních řízeních vedených proti němu, který mu byl doručen dne 17. 2. 2012,

7) v řízeních vedených proti povinné P. K. poté, kdy dne 9. 1. 2012 obdržel dotaz soudu na to, zda rozhodl o návrhu povinné na spojení věcí ze dne 30. 8. 2011, na který nereagoval a následně nereagoval ani na urgence soudu ohledně spojení doručené dne 6. 2. 2012 a 15. 2. 2012, ke dni předložení spisového materiálu o spojení nijakým způsobem nerozhodl,

8) v řízeních vedených proti povinnému F. N. sp. zn. 067 Ex 243354/09 a 067 Ex 273032/09 nedodržel 15ti denní lhůtu k zaslání výzvy oprávněnému k vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce dle ust. § 55 odst. 1 exekučního řádu, když v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 243354/09 obdržel dne 24. 6. 2010 návrh povinného na zastavení exekuce a usnesení, kterým vyzval oprávněného k vyjádření, vydal až dne 9. 9. 2010; byl tedy v prodlení 2 měsíce; v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 273032/09 obdržel dne 16. 8. 2010 návrh povinného na zastavení exekuce, usnesení, kterým vyzval oprávněného k vyjádření, vydal až dne 19. 10. 2010, a poté, co dne 27. 10. 2010 obdržel souhlas oprávněného se zastavením exekuce, o zastavení nerozhodl, a až dne 3. 2. 2011 postoupil návrh povinného k rozhodnutí exekučnímu soudu,

9) v řízeních vedených proti povinné D. N. byl v prodlení s vydáním příkazů k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy exekuce byly vedeny pouze pro náklady exekuce, konkrétně:

a) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101316/08 od 21. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení exekuce č. j. 9 Nc 3747/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3747/2008 - 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,

b) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101320/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení exekuce č. j. 9 Nc 3743/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3743/2008 - 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,

c) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101321/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení exekuce č. j. 9 Nc 3742/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3742/2008 - 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,

d) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101323/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení exekuce č. j. 9 Nc 3740/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3740/2008 - 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,

e) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101327/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení exekuce č. j. 9 Nc 3736/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3736/2008 -8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,

f) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101331/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení exekuce č. j. 9 Nc 3732/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3732/2008 -8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012, přičemž k vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce nepřistoupil ani poté, co povinná výši předběžně vyčíslených nákladů opakovaně namítala,

a dále byl v prodlení s postoupením návrhů povinné na zastavení exekuce,

- v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101316/08, v němž dne 24. 2. 2010 obdržel nesouhlasné stanovisko oprávněného k návrhu povinné na zastavení exekuce, byl tedy povinen nejpozději dne 24. 3. 2010 (resp. 26. 3. 2010) postoupit věc exekučnímu soudu, přičemž tak učinil až dne 27. 5. 2010,

- v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101320/08, v němž dne 22. 4. 2010 obdržel nesouhlasné stanovisko oprávněného k návrhu povinné na zastavení exekuce, byl tedy povinen nejpozději dne 22. 5. 2010 postoupit věc exekučnímu soudu, přičemž tak učinil až dne 30. 8. 2010,

- byl v prodlení s vyhotovením výzvy k odstranění vad podání oprávněného v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 309245/10, v němž dne 9. 11. 2010 obdržel návrh na nařízení exekuce, k němuž nebyl připojen exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti, přičemž až poté, co byl ve věci zahájen výkon státního dohledu vyzval dne 4. 5. 2012 oprávněného k odstranění vad podání, přičemž poté, co dne 22. 5. 2012 oprávněný exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti doložil, byl v prodlení se zaslání žádosti o pověření k provedení exekuce, když minimálně ke dni předložení spisu o pověření nepožádal.

10) v řízeních vedených proti povinnému H. Č. poté, co Obvodní soud pro Prahu 3 spojil usnesením č. j. 55 Nc 20070/2009 – 26, ze dne 13. 1. 2011 ve spojení s opravným usnesením č. j. 55 Nc 20070/2009 – 65, ze dne 8. 4. 2011 věci vedené proti povinnému pod sp. zn. 067 Ex 220511/09, 067 Ex 223701/09, 067 Ex 223903/09, 067 Ex 248532/09, 067 Ex 269066/09, 067 Ex 269654/09, 067 Ex 279212/09 ke společnému řízení, nezohlednil uvedené spojení v dalším vedení řízení, zejména nadále požadoval po povinném úhradu nákladů řízení za každé zahájené řízení zvlášť,

t e d y

svým jednáním opakovaně porušil při výkonu činnosti své povinnosti, stanovené právním předpisem,

č í m ž s e d o p u s t i l

kárného provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012.

Za tato kárná provinění uložil kárný senát podle § 116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012

pokutu 25.000 Kč.

Tato pokuta je splatná do 60ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15142012.

z p r o š ť u j e

kárného obvinění pro skutek, že:

1) v řízeních vedených proti povinnému K. H. byl v prodlení s doručením usnesení exekučního soudu č. j. 13 EXE 5265/2010 - 21, které obdržel dne 12. 10. 2010 právnímu zástupci povinného, toto mu nezaslal ani po urgencích právního zástupce ve dnech 7. 12. 2010 a 31. 12. 2010, učinil tak až dne 22. 2. 2011 poté, co byl exekučním soudem vyzván k předložení doručenek,

- poté, co exekuční soud usnesením č. j. 13 EXE 5265/2010-48 zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 Ex 279399/09-18 a přikázal exekutorovi vydat nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž zohlední spojení věcí do jednoho řízení, od 21. 12. 2010, kdy předmětné usnesení obdržel, minimálně do 16. 3. 2012 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce nevydal,

2) v řízeních vedených proti povinnému T. V. poté, co exekuční soud spojil usnesením č. j. 42 Nc 7900/2009 - 54 ze dne 27. 1. 2011 všechna řízení vedená proti povinnému ke společnému řízení, nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, ačkoliv byla exekuce vedena pouze pro vymožení nákladů, s nimiž povinný nesouhlasil, a to ani po urgencích povinného doručených dne 10. 2. 2011, 3. 5. 2011, 17. 5. 2011, 20. 6. 2011, k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce přistoupil až po další urgenci povinného doručené dne 2. 2. 2012 a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal dne 20. 2. 2012,

3) v exekučním řízení vedených proti povinnému F. N. sp. zn. 067 Ex 243177/09, přestože povinný dopisem doručeným dne 3. 8. 2010 sdělil, že dne 26. 7. 2010 uhradil exekutorovi zálohu na náklady exekuce ve výši 7.980 Kč a zároveň dne 11. 6. 2010 přímo oprávněnému částku 5.094 Kč, kteroužto skutečnost mu oprávněný v dopise doručeném dne 17. 8. 2010 potvrdil, vyrozuměl zaměstnavatele povinného dne 20. 8. 2010 o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu, čímž mu dal pokyn k výplatě celé vymáhané částky včetně předběžně vyčíslených nákladů exekuce na účet soudního exekutora,

4) v řízení proti povinné A. P. P. sp. zn. 067 Ex 239190/10 poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2011, č. j. 22 Co 1/2011 - 118 změnil k odvolání povinné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 EXE 1281/2010 - 3 tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce zamítl a uložil oprávněné uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, sdělil soudu, že úhradu nákladů exekuce po oprávněné nepožaduje, ačkoliv v rámci provádění exekuce tyto náklady požadoval po povinné,

5) v řízeních vedených proti povinnému P. H. poté, co exekuční soud usnesením ze dne 12. 1. 2011, č. j. 66 Nc 3915/2009 - 23 zamítl návrh povinného na spojení věcí, nicméně v odůvodnění naznačil, že s ohledem na vedení více věcí proti stejnému povinnému lze důvodně od soudního exekutora očekávat, že si v každé věci nebude nárokovat paušální částky hotových výdajů, nezohlednil tyto důvody v rámci svého dalšího postupu a v jednotlivých řízeních vedených proti povinnému vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce, konkrétně: dne 2. 3. 2011 příkaz č. j. 067 Ex 235999/09-48, v němž určil svoji odměnu ve výš 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500 Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 350 Kč, DPH ve výši 1.370 Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420 Kč, dne 21. 3. 2011 příkaz č. j 067 Ex 245130/09-37, v němž určil svoji odměnu ve výši 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500 Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 200 Kč, DPH ve výši 1.340 Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420 Kč, dne 21. 3. 2011 příkaz č. j. 067 Ex 250413/10-23, v němž určil svoji odměnu ve výši 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500 Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 150 Kč, DPH ve výši 1.330 Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420 Kč,

navíc v posledních dvou případech si svoji odměnu určil v plné výši, přestože ani v jednom řízení jistinu ani náklady nalézacího řízení nevymohl, když povinný tyto částky uhradil přímo k rukám oprávněného před doručením usnesení o nařízení exekuce,

- v rozporu se svými povinnostmi šetřit práva účastníků řízení, poté, co mu byly sděleny a doloženy platby ve věcech 067 Ex 235999/09 067 Ex 245130/09 a 067 Ex 250413/10 nevydal usnesení o částečném zastavení exekucí a nadále exekuce vedl, jako kdyby povinný neuhradil ničeho,

- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 19. 7. 2010 sepsala pod č. j. 067 Ex 235999/09-18 úřední záznam, v němž vyčíslila povinnému pro účely úhrady ve splátkách i částky, na které neexistoval dosud žádný nárok, konkrétně: částku 13.295 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244777/09, přestože v této věci byl návrh na nařízení exekuce pravomocně zamítnut usnesením ze dne 4. 1. 2010 č. j. 66 Nc 4276/2009 – 8 a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení, částku 13.283 Kč ke sp. zn. 067 Ex 245130/09, přestože v této věci v té době ještě nebylo o nařízení exekuce rozhodnuto a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení, částku 13.295 Kč ke sp. zn. 067 Ex 250413/10, přestože v této věci v té době ještě nebylo rozhodnuto o nařízení exekuce a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení, přičemž k nápravě nepřistoupil ani po upozornění povinného a ani tyto skutečnosti nezohlednil při určování nákladů exekuce,

- dne 15. 12. 2010 vydal pro účely vymožení nákladů exekuce exekuční příkaz č. j. 067 Ex 245130/09-26, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu bez toho, že by tyto náklady určil v příkazu k úhradě nákladů exekuce,

6) v řízeních vedených proti povinné Bc. R. A. poté, co mu byl dne 28. 11. 2011 ve věci sp. zn. 067 Ex 273378/09 postoupen exekučním soudem návrh na spojení všech věcí a návrh na následné zastavení exekuce, jehož přílohou bylo potvrzení oprávněného, že povinná veškeré své závazky vůči oprávněnému uhradila, bez vážného důvodu nezaslal uvedený návrh oprávněnému k vyjádření ani s ním nijak jinak nenaložil a dále činil úkony směřující k provedení exekuce a v případech, v nichž dosud nebyla exekuce nařízena, úkony směřující k jeho pověření k jejímu provedení,

- poté, co mu byla dne 17. 8. 2010 doručena sdělení oprávněného, že došlo k úhradě částek odpovídajících jistině a nákladům nalézacího řízení ve všech věcech vedených proti povinné (kromě řízení sp. zn. 067 Ex 207162/10, v němž uhradila dne 28. 6. 2010 částku ve výši 16.557 Kč na základě výzvy k dobrovolné úhradě),. byl ve věcech, v nichž v té době obdržel usnesení o nařízení exekuce (067 Ex 283381/09, 067 Ex 283605/09, 067 Ex 273378/09, 067 Ex 228188/10, 067 Ex 272937/09, 067 Ex 272968/09) v prodlení s vydáním příkazů k úhradě nákladů exekuce, přičemž exekuci vedl pouze k vymožení nákladů; ve věcech, v nichž v té době již požádal o pověření k provedení exekuce, ale nebylo mu doručeno usnesení o nařízení exekuce (067 Ex 227185/10, 067 Ex 227246/10), informaci o platbě exekučnímu soudu nesdělil a následně ani sám exekuce částečně nezastavil;. ve věcech, v nichž v době obdržení sdělení o platbě dosud nepožádal o pověření k provedení exekuce (sp. zn. 067 Ex 248200/10, 067 Ex 248311/10, 067 Ex 248517/10, 067 Ex 248650/10, 067 Ex 248694/10, 067 Ex 248743/10, 067 Ex 248760/10, 067 Ex 248871/10, 067 Ex 249169/10, 067 Ex 206463/10, 067 Ex 206713/10 a 067 Ex 206729/10) nezohlednil informaci o úhradě pohledávky a dále činil úkony směřující k tomu, aby došlo k jeho pověření k provedení exekuce (výzvy oprávněné k doplnění návrhu na nařízení exekuce) a o provedení úhrad exekuční soud ani neinformoval,

7) v řízeních vedených proti povinné M. H. porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 10. 11. 2010 vyčíslila v emailu založeným pod č. j. 067 Ex 210369/10-22 povinné pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení dosud nebyl soudní exekutor pověřen, konkrétně: částku 14.868 Kč ke sp. zn. 067 Ex 242753/10, částku 14.177 Kč ke sp. zn. 067 Ex 253173/10, částku 16.802 Kč ke sp. zn. 067 Ex 296080/10,

8) v řízeních vedených proti povinné K. T. porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 23. 2. 2011 vyhotovila pod č. j. 067 Ex 203572/08-42 protokol z jednání, v němž povinné mezi výčtem exekučních řízení uvedla i řízení společně s výší vymáhaných částek, k jejichž vymáhání nebyl soudní exekutor dosud pověřen, konkrétně: částku 13.101 Kč ke sp. zn. 067 Ex 315048/10, částku 14.177 Kč ke sp. zn. 067 Ex 243118/10, částku 14.861 Kč ke sp. zn. 067 Ex 243356/10, částku 12.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 246879/09, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 246983/09, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 247061/09, částku 13.075 Kč ke sp. zn. 067 Ex 316337/10,

- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil svému zaměstnanci, aby dne 14. 9. 2009 v exekučních řízeních sp. zn. 067 Ex 203860/08, 067 Ex 203905/08 a 067 Ex 204192/08 sdělil na dotaz exekučního soudu, že v případě zastavení exekuce z důvodu promlčení náklady exekuce nepožaduje, ačkoliv následně, když návrhu povinné na zastavení exekuce nebylo vyhověno, tyto náklady požadoval a vymáhal po povinné,

9) v řízeních vedených proti povinné I. Z.: sp. zn. 067 Ex 289226/10, 067 Ex 289266/10, 067 Ex 289275/10 a 067 Ex 289374/10 byl v prodlení s podáním žádosti o pověření k provedení exekuce, přičemž v řízení sp. zn. 067 Ex 289266/10 toto prodlení dosáhlo délky necelých 14 měsíců; navíc u tohoto řízení došlo již dne 9. 2. 2011 k úhradě jistiny a nákladů nalézacího řízení k rukám exekutora, tato částka byla exekutorem přijata, přestože k jejímu vymáhání nebyl oprávněn, a přestože povinná částku na základě nepravdivých informací od pověřeného zaměstnance uhradila, požádal dne 16. 11. 2011 exekuční soud o pověření k provedení exekuce bez toho, že by o provedené úhradě soud informoval; poté, co Obvodní soud pro Prahu 8 spojil usnesením č. j. 47 EXE 2027/2010-25 ze dne 16. 2. 2011 věci vedené pod sp. zn. 067 Ex 289226/10, 067 Ex 289275/10 a 067 Ex 289374/10 ke společnému řízení, nezohlednil uvedené spojení v dalším vedení řízení, zejména nadále požadoval po povinné úhradu nákladů exekučního řízení oprávněného za každé zahájené řízení zvlášť a přestože povinná uhradila dne 9. 2. 2011 ve všech řízeních jistiny a náklady nalézacího řízení a v řízení 067 Ex 289226/10 i náklady exekuce a náklady oprávněného v exekučním řízení, nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, ačkoliv byla exekuce vedena pouze pro vymožení nákladů, s nimiž povinná nesouhlasila, a to ani po urgencích povinné doručených dne 22. 3. 2011, 29. 3. 2011, 25. 5. 2011, 6. 6. 2011, k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce přistoupil až po další urgenci povinné doručené dne 11. 11. 2011 a až poté, co povinná uhradila jím požadovanou výši nákladů exekuce, proti jejíž výši povinná od počátku brojila a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal dne 14. 11. 2011,

10) v řízeních vedených proti povinnému H. Č. sp. zn. 067 Ex 223701/09 a sp. zn. 067 Ex 248532/09 vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce, které odeslal přímo povinnému, nikoliv jeho právnímu zástupci, a následně vydal oznámení o ukončení exekucí; ve všech řízeních pak náklady exekuce vymáhal bez předchozího vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, příkazy k úhradě nákladů exekuce nezasílal peněžnímu ústavu, ani jej nevyrozumíval o nabytí právní moci těchto příkazů, přičemž postupoval tak, že buď sám peněžní ústav v exekučním příkazu nesprávně poučil o tom, že je povinen vyplatit dlužnou částku včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného poté, co bude vyrozuměn o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce, nikoliv však příkazu k úhradě nákladů exekuce, případně k těmto úkonům pověřil své zaměstnance,

11) v řízeních vedených proti povinnému F. J. pověřil svoji zaměstnankyni bez právnického vzdělání k tomu, aby v každém exekučním řízení vedeném proti povinnému vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce bez zohlednění argumentů povinného v podaném návrhu na spojení,

- porušil své zákonné povinnosti vyplývající z ust. § 13 odst. 1 exekučního řádu, když v rámci své řídící činnosti umožnil v přesně nezjištěném počtu exekučních řízení, minimálně však v řízeních sp. zn. 067 Ex 313787/10, 067 Ex 215981/11 a 067 Ex 215829/11, svým zaměstnancům bez právnického vzdělání vydávat jeho jménem rozhodnutí, a na tuto činnost svých zaměstnanců řádně nedohlížel,

- porušil své zákonné povinnosti vyplývající z ust. § 13 odst. 1 exekučního řádu, když v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 9. 3. 2012 sepsala protokol z jednání, v němž uvedla nepravdivé tvrzení o tom, že povinný uhradil všechny dlužné částky dne 9. 3. 2012, přičemž ve skutečnosti došlo k úhradě již dne 21. 2. 2012,

12) v řízeních vedených proti povinné P. K. porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil svému pověřenému zaměstnanci, aby dne 30. 12. 2010 sepsal pod č. j. 067 Ex 114902/08-31 protokol z jednání s povinnou, v němž vyčíslil pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení nebyl v té době pověřen, nebo usnesení o nařízení exekuce a pověření k jejímu provedení neobdržel, konkrétně: částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244682/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244665/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244677/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244668/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244680/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244671/10. částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244683/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244684/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244678/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244669/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 297322/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244667/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244679/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 310292/10;

- obdobně postupoval i v řízení vedeném pod sp. zn. 067 Ex 244666/10, kdy umožnil svému pověřenému zaměstnanci, aby dne 1. 3. 2011 sepsal pod č. l. 24 protokol z jednání s povinnou pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení nebyl dosud pověřen, nebo mu usnesení o nařízení exekuce a pověření k jejímu provedení nebylo doručeno, konkrétně:. částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244677/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244668/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244669/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244671/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244677/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244678/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244679/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244680/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244682/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244683/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244684/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 297322/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 310292/10,

- poté, co obdržel dne 31. 8. 2011 návrh povinné na spojení všech věcí vedených proti ní a v souvislosti s ním i přípis exekučního soudu, v němž mu sdělil, že nemůže o návrhu na spojení rozhodnout, protože se návrh týká věcí, které dosud soudu nenapadly, nicméně mu sdělil, nechť návrh eviduje ve svých spisech, když o návrhu na spojení rozhodne soud až po obdržení návrhů na nařízení exekuce, postupoval v rozporu se svými povinnostmi stanovenými v ust. § 2 občanského soudního řádu a ust. § 46 odst. 1 exekučního řádu, když v součinnosti s oprávněným, kterému poskytoval nepřiměřené lhůty k odstranění vad návrhu, zapříčinil, že vady návrhů podaných ve stejný den (17. 5. 2010) byly odstraňovány postupně a při rozhodování soudu o nařízení exekuce tak následně nemohl být zohledněn ve všech případech návrh povinné na spojení těchto věcí, přičemž jako svoji obhajobu pro nespojení řízení uvedl, že soud mu sdělil, že o spojení rozhodne sám,

- poté, co dne 31. 8. 2011 obdržel plnou moc právního zástupce povinné k zastupování v řízeních, nedoručoval písemnosti tomuto právnímu zástupci, ale pouze přímo povinné, a to v řízeních 067 Ex 244665/10, 067 Ex 244682/10 a 067 Ex 297322/10,

13) v řízeních vedených proti povinnému F. N. poté, co mu bylo dne 13. 12. 2010 doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 12. 2010, č. j. 57 EXE 11/2010-51, kterým došlo ke spojení exekucí vedených pod sp. zn. exekutora 067 Ex 262799/09, 067 Ex 243354/09 a 067 Ex 243177/09 a zároveň byly v těchto exekučních řízeních zrušeny exekutorem vydané příkazy k úhradě nákladů exekuce, přičemž soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí vyslovil pro exekutora závazný právní názor, dle kterého měl exekutor provést lustraci exekucí, které vede mezi povinným a oprávněným, a před vydáním nového příkazu k úhradě nákladů exekuce tyto exekuce spojit a následně rozhodnout jediným příkazem k úhradě nákladů exekuce s ohledem na spojení věcí, když oprávněný by měl mít nárok na náhradu pouze účelně vynaložených nákladů, stejně tak exekutor by měl mít nárok pouze na jedny náklady, nezohlednil toto rozhodnutí ve své další činnosti, když z předložených spisových materiálů nevyplývá, že by se zabýval opakovanými návrhy povinného na spojení všech věcí vedených proti němu, a následně při vydání nového příkazu k úhradě nákladů exekuce společného pro výše uvedená řízení vedená pod sp. zn. 067 Ex 262799/09, 067 Ex 243354/09 a 067 Ex 243177/09, který vydal dne 29. 7. 2011 pod č. j. 067 Ex 262799/09-62, postupoval v rozporu s předchozím závazným rozhodnutím soudu, když určil náklady právního zastoupení oprávněného za každé řízení zvlášť, tudíž nezohlednil neúčelnost oprávněným uplatňovaných nákladů, přestože byl k tomuto postupu přímo soudem vyzván, stejně tak nezohlednil skutečnost, že došlo k dobrovolné úhradě ve lhůtě ve smyslu ust. § 46 odst. 5 exekučního řádu, tudíž měl soudní exekutor nárok pouze na poloviční odměnu,

- v exekučních řízeních sp. zn. 067 Ex 243177/09 a 067 Ex 273382/09, poté, co obdržel výzvu povinného k urychlenému ukončení exekucí, z níž vyplývalo, že je zaslána na vědomí i Ministerstvu spravedlnosti, vydal dne 22. 3. 2012 v těchto řízeních oznámení o skončení exekuce, které v týž den i rozeslal účastníkům a dalším subjektům, přičemž na uvedená oznámení uvedl datum vydání dne 28. 2. 2012 a orgánu státního dohledu tvrdil, že pověření soudního exekutora zaniklo dne 28. 2. 2012, tedy tři týdny předtím, než povinný stížnost napsal,

14) v řízeních vedených proti povinné M. Č. vedených pod sp. zn. 067 Ex 201186/10, 067 Ex 201188/10, 067 Ex 201189/10, 067 Ex 201190/10, 067 Ex 244261/10, poté, co exekuční soud exekuce v uvedených řízeních zastavil a uložil oprávněnému nahradit náklady exekuce, sdělil, že náklady exekuce po oprávněném nepožaduje, přestože v jiných řízeních proti povinné, v nichž exekuce provádí, tyto náklady vymáhá po povinné, postupoval tedy v rozporu s ust. čl. 15 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů a nepostupoval nestranně ve vztahu k oběma účastníkům řízení.

15) v řízeních, v nichž jako oprávněný vystupoval Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s., zast. advokátem JUDr. Tomášem Sokolem, v nichž byl pověřen provedením exekuce, nebo v nichž mu byl doručen návrh na nařízení exekuce, porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti tím, že :

- umožnil, aby jím pověření zaměstnanci vyhotovovali osobní doručenky pro doručení písemností v těchto řízeních právním zástupcům oprávněných (nejméně v řízeních, v nichž jako právní zástupce vystupoval JUDr. Tomáš Sokol), v elektronické podobě, do nichž místo vlastnoručního podpisu osoby doručující písemnost, byly vkládány v elektronické podobě obrazy podpisů jeho zaměstnanců, stejným způsobem (elektronicky) byly do takových doručenek vloženy podpisy osob přijímajících písemnost za právního zástupce oprávněného, přičemž nebylo zřejmé, kdo konkrétní písemnost za právního zástupce převzal, tedy na doručence absentovala obligatorní náležitost dle ust. § 50g odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.,

- umožnil, aby výše uvedeným způsobem vytvořené doručenky v případě doručování usnesení exekučních soudů o nařízení exekuce byly opatřovány ověřovací doložkou konverze dle ust. § 24 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v níž bylo uvedeno, že doručenka vznikla převedením dokumentu v listinné podobě do podoby elektronické a takto “konvertované” doručenky předkládal exekučním soudům k vyznačení doložky právní moci na usnesení o nařízení exekuce,

- za každou osobní doručenku vyhotovenou výše uvedeným způsobem účtoval povinným částku 50 Kč, tuto následně vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce a orgánu státního dohledu nepravdivě tvrdil, že doručení probíhá tak, že pověřená zaměstnankyně osobně doručuje písemnosti do sídla právního zástupce oprávněného a tyto jsou opatřeny podpisovým razítkem osoby oprávněné písemnost za právního zástupce převzít a podpisovým razítkem zaměstnankyně soudního exekutora pověřené doručováním písemností,

- za každou takto doručovanou písemnost účtoval povinným částku 50 Kč zvlášť, tuto následně vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce, přestože byl dle ust. § 15 odst. 2 exekučního tarifu oprávněn účtovat při doručování více písemností zároveň, tuto paušální částku pouze jednou,

16) v exekučních řízeních vedených proti povinným K. H., P. H., A. P. P., L. Š., R. A., M. H., K. T., I. Z., T. V., H. Č., F. J., P. K., F. N., K. K. M. Č., D. N., M. Ch., O. K., R. T., M. P., D. M. postupoval v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem, když ve věcech, v nichž obdržel návrhy na nařízení exekuce,

a) neopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,

b) poskytoval oprávněnému nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které mu následně dle jeho přání prodlužoval, místo toho, aby v souladu s poučením, které se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu k rozhodnutí o zastavení,

c) porušil své povinnosti vyplývající z ust. § 13 exekučního řádu, když svému pověřenému zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012 zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buď v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012, případně v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, což je důkazem toho, že kárně obviněný v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost;

protože uvedené skutky nejsou kárným proviněním.

O d ů v o d n ě n í :

Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárný návrh ze dne 15. 8. 2012, vedený pod sp. zn. 15 Kse 14/2012, ze dne 28. 8. 2012, vedený pod sp. zn. 15 Kse 16/2012, ze dne 28. 8. 2012, vedený pod sp. zn. 15 Kse 17/2012 a ze dne 25. 9. 2012, vedený pod sp. zn. 15 Kse 18/2012. Kárné návrhy byly při ústním jednání spojeny ke společnému projednání a je o nich rozhodováno dále pod sp. zn. 15 Kse 14/2012.

Kárné návrhy byly projednávány ve znění původně předložených návrhů s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí, které učinil kárný žalobce JUDr. Pavel Blažek podáním ze dne 2. 4. 2013, čj. 264/2012-OSD-ENA/48.

Kárné řízení je vedeno pro skutky vymezené a formulované kárným žalobcem v jednotlivých původních návrzích takto:

A. kárný návrh čj. 264/2012-OSD-ENA

(pův. vedeno pod sp. zn. 15 Kse 14/2012)

1) jako soudní exekutor se dopustil četných pochybení v exekučních řízeních, v nichž byl pověřen provedením exekucí, nebo v nichž obdržel návrh na nařízení exekuce

- vůči účastníkům exekučního řízení nepostupoval nestranně a postupoval v rozporu s judikaturou vyšších soudů, kterou v rámci svého postupu žádným způsobem nezohlednil, ani se s ní náležitě nevypořádal,

- nevypořádal se řádně s procesními návrhy účastníků a opakovaně se dopouštěl průtahů při vyřizování návrhů účastníků,

- vymáhal částky, k jejichž vymožení nebyl pověřen a za situace, kdy byly exekuce vedeny pouze pro náklady exekuce, tyto vymáhal bez předchozího vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce,

- při vedení exekučních řízení a zasílání žádostí o pověření k provedení exekucí nezohledňoval skutečnosti rozhodné pro další postup v řízení, zejména úhrady povinných přímo oprávněnému,

- před exekučním soudem při zasílání žádostí o pověření k provedení exekuce zatajoval informace o úhradách povinných přímo oprávněnému, a dopustil se dalších níže specifikovaných pochybení, konkrétně:

a) v řízeních vedených proti povinnému K. H.

- byl v prodlení s doručením usnesení exekučního soudu č.j. 13 EXE 5265/2010-21, které obdržel dne 12.10.2010 právnímu zástupci povinného, toto mu nezaslal ani po urgencích právního zástupce ve dnech 7. 12. 2010 a 31. 12 . 2010, učinil tak až dne 22. 2. 2011 poté, co byl exekučním soudem vyzván k předložení doručenek,

- poté, co exekuční soud usnesením č.j. 13 EXE 5265/2010-48 zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 067 Ex 279399/09-18 a přikázal exekutorovi vydat nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž zohlední spojení věcí do jednoho řízení, od 21. 12. 2010, kdy předmětné usnesení obdržel, minimálně do 16.3.2012 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce nevydal,

b) v řízeních vedených proti povinné A. P. P.

- se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení vedených proti povinné, který mu postoupil exekuční soud dne 30. 3. 2011, a to až do doby, než si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovému orgánu,

- v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 239190/10 poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2011 č.j. 22 Co 1/2011-118 změnil k odvolání povinné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 46 EXE 1281/2010-3 tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce zamítl a uložil oprávněné uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, sdělil soudu, že úhradu nákladů exekuce po oprávněné nepožaduje, ačkoliv v rámci provádění exekuce tyto náklady požadoval po povinné.

c) v řízeních vedených proti povinnému P. H.

- poté, co exekuční soud usnesením ze dne 12. 1. 2011 č.j. 66 Nc 3915/2009-23 zamítl návrh povinného na spojení věcí, nicméně v odůvodnění naznačil, že s ohledem na vedení více věcí proti stejnému povinnému lze důvodně od soudního exekutora očekávat, že si v každé věci nebude nárokovat paušální částky hotových výdajů, nezohlednil tyto důvody v rámci svého dalšího postupu a v jednotlivých řízeních vedených proti povinnému vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce, konkrétně:

i. dne 2.3.2011 příkaz č.j. 067 Ex 235999/09-48, v němž určil svoji odměnu ve výš 3.000,- Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 350,- Kč, DPH ve výši 1.370,- Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420,- Kč,

ii. dne 21.3.2011 příkaz č.j. 067 Ex 245130/09-37, v němž určil svoji odměnu ve výši 3.000,- Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 200,- Kč, DPH ve výši 1.340,- Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420,- Kč,

iii. dne 21.3.2011 příkaz č.j. 067 Ex 250413/10-23, v němž určil svoji odměnu ve výši 3.000,- Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 150,- Kč, DPH ve výši 1.330,- Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420,- Kč,

navíc v posledních dvou případech si svoji odměnu určil v plné výši, přestože ani v jednom řízení jistinu ani náklady nalézacího řízení nevymohl, když povinný tyto částky uhradil přímo k rukám oprávněného před doručením usnesení o nařízení exekuce,

- ve věcech sp.zn. 067 Ex 245130/09 a sp.zn. 067 Ex 250413/10 byl v prodlení s postoupením námitek povinného proti příkazům k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu od 31.3.2011, kdy námitky povinného obdržel, do 19.7.2011, kdy námitky postoupil exekučnímu soudu,

- v rozporu se svými povinnostmi šetřit práva účastníků řízení, poté, co mu byly sděleny a doloženy platby ve věcech 067 Ex 235999/09, 067 Ex 245130/09 a 067 Ex 250413/10 nevydal usnesení o částečném zastavení exekucí a nadále exekuce vedl, jako kdyby povinný neuhradil ničeho,

- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 19. 7. 2010 sepsala pod č.j.067 Ex 235999/09-18 úřední záznam, v němž vyčíslila povinnému pro účely úhrady ve splátkách i částky, na které neexistoval dosud žádný nárok, konkrétně:

i. částku 13.295,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244777/09, přestože v této věci byl návrh na nařízení exekuce pravomocně zamítnut usnesením ze dne 4.1.2010, č.j. 66 Nc 4276/2009 – 8 a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení,

ii. částku 13.283,- Kč ke sp. zn. 067 Ex 245130/09, přestože v této věci v té době ještě nebylo o nařízení exekuce rozhodnuto a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení,

iii. částku 13.295,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 250413/10, přestože v této věci v té době ještě nebylo rozhodnuto o nařízení exekuce a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení,

přičemž k nápravě nepřistoupil ani po upozornění povinného a ani tyto skutečnosti nezohlednil

při určování nákladů exekuce.

- dne 15.12.2010 vydal pro účely vymožení nákladů exekuce exekuční příkaz č.j. 067 Ex 245130/09-26, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu bez toho, že by tyto náklady určil v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

d) v řízeních vedených proti povinné Bc. R. A.

- se nevypořádal s návrhem povinné na spojení všech řízení vedených proti povinné, který mu byl doručen dne 27. 12. 2010, ani s dalším obdobným návrhem povinné, kterým svůj původní návrh na spojení urgovala, doručeným mu dne 24. 6. 2011 a ani s třetím obdobným návrhem doručeným mu dne 29. 9. 2011, a to až do doby než si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovému orgánu,

- poté, co mu byl dne 28. 11. 2011 ve věci sp.zn. 067 Ex 273378/09 postoupen exekučním soudem návrh na spojení všech věcí a návrh na následné zastavení exekuce, jehož přílohou bylo potvrzení oprávněného, že povinná veškeré své závazky vůči oprávněnému uhradila, bez vážného důvodu nezaslal uvedený návrh oprávněnému k vyjádření ani s ním nijak jinak nenaložil a dále činil úkony směřující k provedení exekuce a v případech, v nichž dosud nebyla exekuce nařízena, úkony směřující k jeho pověření k jejímu provedení,

- poté, co mu byla dne 17.8.2010 doručena sdělení oprávněného, že došlo k úhradě částek odpovídajících jistině a nákladům nalézacího řízení ve všech věcech vedených proti povinné (kromě řízení sp.zn. 067 Ex 207162/10, v němž uhradila dne 28.6.2010 částku ve výši 16.557. Kč na základě výzvy k dobrovolné úhradě),

i. byl ve věcech, v nichž v té době obdržel usnesení o nařízení exekuce (067 Ex 283381/09, 067 Ex 283605/09, 067 Ex 273378/09, 067 Ex 228188/10, 067 Ex 272937/09, 067 Ex 272968/09) v prodlení s vydáním příkazů k úhradě nákladů exekuce, přičemž exekuci vedl pouze k vymožení nákladů,

ii. ve věcech, v nichž v té době již požádal o pověření k provedení exekuce, ale nebylo mu doručeno usnesení o nařízení exekuce (067 Ex 227185/10, 067 Ex 227246/10), informaci o platbě exekučnímu soudu nesdělil a následně ani sám exekuce částečně nezastavil

iii. ve věcech, v nichž v době obdržení sdělení o platbě dosud nepožádal o pověření k provedení exekuce (sp.zn. 067 Ex 248200/10, 067 Ex 248311/10, 067 Ex 248517/10, 067 Ex 248650/10, 067 Ex 248694/10, 067 Ex 248743/10, 067 Ex 248760/10, 067 Ex 248871/10, 067 Ex 249169/10, 067 Ex 206463/10, 067 Ex 206713/10 a 067 Ex 206729/10) nezohlednil informaci o úhradě pohledávky a dále činil úkony směřující k tomu, aby došlo k jeho pověření k provedení exekuce (výzvy oprávněné k doplnění návrhu na nařízení exekuce) a o provedení úhrad exekuční soud ani neinformoval.

e) v řízeních vedených proti povinné M. H.

- se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení vedených proti povinné postoupeným mu exekučním soudem dne 1. 4. 2011, nereagoval ani na dotaz soudu ze dne 2. 12. 2011 ohledně toho, jak se s návrhem vypořádal, a to až do doby, než si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovým orgánům,

- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 10. 11. 2010 vyčíslila v emailu založeným pod č.j. 067 Ex 210369/10-22 povinné pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení dosud nebyl soudní exekutor pověřen, konkrétně:

i. částku 14.868,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 242753/10

ii. částku 14.177,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 253173/10

iii. částku 16.802,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 296080/10.

f) v řízeních vedených proti povinnému T. V.

- poté, co exekuční soud spojil usnesením č.j. 42 Nc 7900/2009-54, ze dne 27. 1. 2011 všechna řízení vedená proti povinnému ke společnému řízení, nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, ačkoliv byla exekuce vedena pouze pro vymožení nákladů, s nimiž povinný nesouhlasil, a to ani po urgencích povinného doručených dne 10. 2. 2011, 3. 5. 2011, 17. 5. 2011, 20. 6. 2011, k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce přistoupil až po další urgenci povinného doručené dne 2. 2. 2012 a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal dne 20. 2. 2012,

2) v exekučních řízeních vedených proti povinným K. H., povinnému P. H., povinné A. P. P., povinné L. Š., povinné R. A., povinné M. H., povinnému T. V., postupoval v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem, když ve věcech, v nichž obdržel návrhy na nařízení exekuce:

a) neopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,

b) poskytoval oprávněnému nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které mu následně dle jeho přání prodlužoval, místo toho, aby v souladu s poučením, které se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu k rozhodnutí o zastavení,

c) porušil své povinnosti vyplývající z ust. § 13 exekučního řádu, když svému pověřenému zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012 zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buř v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012, případně v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, což je důkazem toho, že kárně obviněný v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost;

B. Kárný návrh čj. 344/2012-OSD-EN

(původně vedeno pod sp. zn. 15 Kse 16/2012)

2) v řízeních vedených proti povinným K. T., I. Z., H. Č., F. J., P. K., F. N., K. K., M. Č., postupoval v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem, když ve věcech v nichž obdržel návrhy na nařízení exekuce:

a) nezaopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,

b) nevyzýval oprávněného k odstranění vad návrhu v zákonem stanovených lhůtách a v případě, že oprávněného vyzval, poskytoval mu nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které mu následně dle jeho přání prodlužoval místo toho, aby v souladu s poučením, které se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu k rozhodnutí o zastavení, v některých případech navíc požádal exekuční soudy o pověření k provedení exekuce, přestože byly splněny podmínky pro zastavení (řízení vedená proti povinným K. T., P. K. a M. Č.), tyto skutečnosti exekučnímu soudu zatajil a umožnil oprávněnému opětovně vady návrhu odstranit,

c) porušil své povinnosti vyplývající z ust. § 13 exekučního řádu, když svému pověřenému zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012 nebo v rámci výkonu státního dohledu na základě výzvy k vyjádření a k předložení spisu, zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buď v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012, příp. v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, nebo dny předcházející předložení spisových materiálů ministerstvu spravedlnosti, což je důkazem toho, že kárně obviněný v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním a kancelářským řádem nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost.

C. Kárný návrh čj. 494/2012-OSD-ENA

(pův. vedeno pod sp. zn. 15 Kse 17/2012)

1) jako soudní exekutor v přesně nezjištěném počtu exekučních řízení, nejméně však v řízeních, v nichž jako oprávněný vystupoval Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., zast. advokátem JUDr. Tomášem Sokolem, v nichž byl pověřen provedením exekuce, nebo v nichž mu byl doručen návrh na nařízení exekuce, porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. § 13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti:

- umožnil, aby jím pověření zaměstnanci vyhotovovali osobní doručenky pro doručení písemností v těchto řízeních právním zástupcům oprávněných (nejméně v řízeních, v nichž jako právní zástupce vystupoval JUDr. Tomáš Sokol), v elektronické podobě, do nichž místo vlastnoručního podpisu osoby doručující písemnost, byly vkládány v elektronické podobě obrazy podpisů jeho zaměstnanců, stejným způsobem (elektronicky) byly do takových doručenek vloženy podpisy osob přijímajících písemnost za právního zástupce oprávněného, přičemž nebylo zřejmé, kdo konkrétní písemnost za právního zástupce převzal, tedy na doručence absentovala obligatorní náležitost dle ust. § 50g odst. 1 písm. g) a h) o.s.ř.,

- umožnil, aby výše uvedeným způsobem vytvořené doručenky v případě doručování usnesení exekučních soudů o nařízení exekuce byly opatřovány ověřovací doložkou konverze dle ust. § 24 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v níž bylo uvedeno, že doručenka vznikla převedením dokumentu v listinné podobě do podoby elektronické a takto “konvertované” doručenky předkládal exekučním soudům k vyznačení doložky právní moci na usnesení o nařízení exekuce,

- za každou osobní doručenku vyhotovenou výše uvedeným způsobem účtoval povinným částku 50 Kč, tuto následně vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce a orgánu státního dohledu nepravdivě tvrdil, že doručení probíhá tak, že pověřená zaměstnankyně osobně doručuje písemnosti do sídla právního zástupce oprávněného a tyto jsou opatřeny podpisovým razítkem osoby oprávněné písemnost za právního zástupce převzít a podpisovým razítkem zaměstnankyně soudního exekutora pověřené doručováním písemností,

- za každou takto doručovanou písemnost účtoval povinným částku 50 Kč zvlášť, tuto následně vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce, přestože byl dle ust. § 15 odst. 2 exekučního tarifu oprávněn účtovat při doručování více písemností zároveň, tuto paušální částku pouze jednou.

D. Kárný návrh čj. 514/2012-OSD-ENA

(pův. vedeno pod sp. zn. 15 Kse 18/2012)

2) v řízeních vedených proti povinným D. N., M. Ch., O. K., R. T., M. P., D. M. postupoval v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem, když ve věcech, v nichž obdržel návrhy na nařízení exekuce:

a) neopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,

b) porušil své povinnosti vyplývající z ust. § 13 exekučního řádu, když svému pověřenému zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012 nebo v rámci výkonu státního dohledu na základě výzvy k vyjádření a k předložení spisu, zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buď v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012, příp. v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, nebo dny předcházející předložení spisových materiálů ministerstvu spravedlnosti, což je důkazem toho, že kárně obviněný v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním a kancelářským řádem nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost.

E. Podstatný obsah vyjádření kárně obviněného ke kárným návrhům

Kárně obviněný stran způsobu a obsahu podání jednotlivých kárných návrhů a priori poukazuje na to, že poté, co bylo kárnému žalobci, který navrhl projednání všech kárných návrhů ve společném řízení, uloženo, aby uvedl kárnou žalobu do projednatelné podoby, tak, aby byl žalobní návrh jednoznačný, v řízení nevznikly pochybnosti o formulaci a obsahu jednotlivých skutků, resp. o tom, pro které skutky a která pochybení soudního exekutora má být kárné řízení vedeno, přitom byl upozorněn na to, že tímto způsobem již nelze návrh rozšiřovat nad rámec původních návrhů, kárný žalobce učinil podání ze dne 5. 8. 2003, které dle názoru kárně obviněného neodpovídá původním kárným žalobám, jedná se o formálně podání nové, a tak nezbývá než takto nově pojatý návrh na zahájení kárného řízení, podaný dne 9. 8. 2013, považovat za podaný opožděně a tedy řízení ve smyslu ust. § 14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb. zastavit.

Kárně obviněný, ač má za to, že došlo k prekluzi a kárné návrhy jsou neprojednatelné, podal dále své vyjádření ke skutkům, které jsou mu přičítány, přitom za podstatné označil tzv. speciální režim v souvislosti s kauzami oprávněného, tj. Dopravního podniku hl. města Prahy, a.s.; tyto věci byly v rámci české justice vyřizovány ve speciálním režimu, a to ještě dříve, než soudní exekutor začal být pověřován prováděním exekucí pro oprávněného. Speciální režim česká justice zavedla již v roce 1995, kdy Dopravní podnik hl. města Prahy začal vymáhat pohledávky za „černými pasažéry“. Tento režim byly nuceny zavést zejména 4 pražské a středočeské soudy. Režim spočíval zejména v podávání šablonovitých žalob a hromadném vydávání rozhodnutí. Žalobce přímo pro jednotlivé soudy zpracovával platební rozkazy, přičemž tyto platební rozkazy byly dokonce na jedné stránce s návrhem na vydání platebního rozkazu. S tím, jak rozhodnutí nabývala právní moci, nestíhaly soudy doložky právní moci na rozhodnutí vyznačovat, kdy v některých případech byly soudy s vyznačováním doložek v prodlení více jak deset let. V mnoha případech řešily soudy vzniklou situaci tak, že nevyznačovaly doložky právní moci přímo na rozhodnutí, ale zasílaly oprávněnému pouze hromadné seznamy, v nichž bylo uvedeno číslo jednací rozhodnutí a datum nabytí právní moci. V nalézacích řízeních bylo rovněž porušováno právo na zákonného soudce, když nebyla dodržována místní příslušnost soudů a rozhodnutí byla v určitém období vydávána výhradně Obvodním soudem pro Prahu 7. Vzhledem ke skutečnosti, že oprávněný v letech 2008-2011 podal okolo 300.000 návrhů na nařízení exekuce, opět hrozilo přetížení či dokonce kolaps justice. Proto se justice - soudy zapojily do systému spolupráce s oprávněným, kde oprávněný pro jednotlivé soudy zpracovával nejen návrhy na nařízení exekuce, ale dokonce i usnesení o nařízení exekuce, které pak v masovém měřítku napadaly na Exekutorský úřad. Vzhledem ke skutečnosti, že soudy výše popsaným způsobem přímo ovlivnily počet zpracovaných návrhů na nařízení exekuce i soudní exekutor byl nucen přistoupit na režim zavedený obecnými soudy tak, aby nárazovým žádáním o pověření k provedení exekuce či jinými žádostmi exekuční soudy nezahltil. Tento speciální postup v rámci činnosti soudního exekutora spočíval zejména v postupném žádání o pověření k provedení exekuce ze strany soudního exekutora či poskytování delších lhůt k některým úkonům oprávněného, které ovšem nikdy nebyly stanovovány v rozporu se zákonem a ve své podstatě zabraňovaly přetěžování obecných soudů, případně reagovaly na prodlevy obecných soudů, a to zejména v souvislosti s již zmíněným zpožděným vyznačováním doložek právní moci na exekuční tituly.

Z popsané skutečnosti potom plyne dle kárně obviněného kauzální nedostatek materiální stránky pro vznik kárné odpovědnosti kárně obviněného dle původně podaných kárných žalob. Kárné provinění, jakožto speciální delikt v kategorizaci deliktu, obligatorně vyžaduje pro svůj vznik určitý stupeň škodlivosti a závažnosti, který se musí vedle typového vymezení přísně individualizovat ve vztahu ke všem okolnostem konkrétního skutku. V úzké souvislosti s realizací tzv. speciálního režimu je tak třeba i aritmeticky vycházet ze souhrnu z pracovávaného nápadu úřadu kárně obviněného exekutora.

Kárně obviněný exekutor učinil součástí svého vyjádření toto osobní prohlášení:

„Předně uvádím, že se v rámci činnosti soudního exekutora nelze zcela vyvarovat jistým méně zásadním nedopatřením, které jsou především technického a administrativního rázu, případně nedopatřením vzniklým působením lidského faktoru, tedy omylností mých zaměstnanců, kterou ovšem nebude možné nikdy úplně eliminovat, a to v žádném oboru.

Rád bych podotknul, že soudním exekutorem jsem již od roku 2001 a vedu téměř 300.000 aktivních spisů. Od roku 2009 až do dubna 2013 na mě bylo podáno 153 stížností k Ministerstvu spravedlnosti ČR, které je dohledovým orgánem nad činností soudního exekutora, přičemž v drtivé většině podaných stížností nebyla v mé činnosti shledána žádná pochybení. V roce 2009 na mě bylo podáno 15 stížností, kdy ani jedna nebyla shledána důvodnou. V roce 2010 bylo podáno 28 stížností, z nichž pouze jedna byla Ministerstvem spravedlnosti shledána důvodnou a na základě ní na mě byla podána kárná žaloba. V roce 2011 bylo v rámci mé činnosti podáno 29 stížností, z čehož mi byly uděleny 2 výtky za méně závažná pochybení. V roce 2012 bylo podáno 71 stížností, kdy následovala 1 výtka, 1 upozornění a 6 kárných žalob. Ke kárným žalobám bych se ještě rád vyjádřil později.

Odbor dohledu Ministerstva spravedlnosti provedl v mém exekutorském úřadě od roku 2009 do současnosti dvě kontroly. Při první kontrole v září roku 2009 nebylo dle sdělení Ministerstva spravedlnosti zjištěno žádné porušení mých povinností a k mému postupu v řízeních nebyly závažnější výhrady. Při druhé mimořádné kontrole v březnu 2012, o níž jsem byl informován telefonicky dva dny před jejím konáním, byla dle Ministerstva spravedlnosti zjištěna jistá pochybení, která se stala předmětem následně podaných kárných žalob.

Ministerstvo spravedlnosti zahájilo v období od roku 2009 do září roku 2013 proti mně, jako kárně obviněnému, celkem 7 kárných řízení. V prvním kárném řízení, které bylo, jak jsem již předeslal, zahájeno v roce 2010 na základě stížnosti, jsem byl zcela zproštěn kárného obvinění – jednalo se o řízení pod sp. zn. 15 Kse 6/2010. Ve dvou spojených kárných řízeních zahájených v roce 2012 jsem byl shledán vinným v jednom ze skutků a byla mi uložena nejmírnější sankce, a to napomenutí za průtahy v řízení – jednalo se o řízení pod sp. zn. 15 Kse 5/2012. Ve zbývajících 10 skutcích této kárné žaloby jsem byl obvinění zproštěn či vzal kárný žalobce svá obvinění zpět. Zbývající čtyři kárná řízení, jež jsou spojena do jednoho řízení, jsou aktuálně předmětem kárné žaloby.

Abych vše shrnul, v rámci období od roku 2009 do září roku 2013 ze 149 projednaných a ukončených stížností mi byly uloženy tři výtky, přičemž jedna z těchto výtek vztahující se k určení minimální odměny soudního exekutora byla následně překonána judikaturou Nejvyššího správního soudu, a tudíž její uložení lze považovat minimálně za nesprávné. Dále jsem byl jednou upozorněn na drobné pochybení v řízení. Co se týká kárných žalob, ze tří dosud projednaných jsem byl pouze v jednom z velkého množství skutků shledán vinným a bylo mi uloženo napomenutí.

Na základě výše uvedeného se domnívám, že svou činnost soudního exekutora vykonávám řádně, s veškerou pečlivostí a bez závažnějších excesů, když z dosud projednaných stížností bylo mé pochybení shledáno v přibližně 2% případů.“

K prokázání svých shora uvedených skutkových tvrzení považuje kárně obviněný za nezbytné provést důkazy:

- přiloženým potvrzením Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17. 5. 2013 (Listinný důkaz č. 1)

- Výslechem JUDr. Tomáše Sokola, advokáta

- Výslechem JUDr. Jana Brože, advokáta

- Výslechem JUDr. Jana Sváčka, v rozhodné době předsedy Městského soudu v Praze

- Výslechem JUDr. Ivany Švehlové, předsedkyně Krajského soudu v Praze

- Výslechem JUDr. Ladislava Hejtmánka, předsedy Obvodního soudu pro Prahu 7

- Výslechem ředitele Odboru dohledu MS ČR

Kárně obviněný dále podal své meritorní vyjádření dle původního řazení skutků:

§ Prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy exekuce byla vedena pouze pro náklady exekuce, vydání exekučního příkazu za situace, kdy nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce; chybné poučování peněžního ústavu

K vytýkanému skutku, který má spočívat mj. v prodlení kárně obviněného s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy exekuce byla vedena pouze pro náklady exekuce, a dále v tom, že kárně obviněný vydal exekuční příkaz, tj. vymáhal náklady exekuce, za situace, kdy nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, kárně obviněný zdůrazňuje, že se k vytýkanému skutku vyjadřuje zcela nad rámec, neboť má za to, že tento skutek nelze považovat za kárné provinění, o čemž ostatně svědčí i stávající judikatura kárných senátů Nejvyššího správního soudu ČR (zejména rozhodnutí sp. zn. 11 Kse 3/2009 ze dne 17. 10. 2012 a rozhodnutí sp. zn. 15 Kse 1/2012 ze dne 19. 11. 2012). Stejně jako i skutečnost, že kárný žalobce mj. pro tento skutek vzal zpět svou žalobu evidovanou pod č. j. 663/2011-OSD-ENA/14 (původně vedenou pod sp. zn. 15 Kse 6/2012), a dále rovněž žalobu evidovanou pod č. j. 677/2011-OSD-ENA/9 (vedenou pod sp. zn. 15 Kse 5/2012).

K nevydání příkazu k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy již byl vydán exekuční příkaz, kárně obviněný uvádí, že exekuční příkaz je ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění účinném do 31. 12. 2012, civilně-procesním (tedy soudním) rozhodnutím sui generis, které vydává soudní exekutor, a které ve spojení s usnesením o nařízení exekuce má shodné procesní účinky jako usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz ve své podstatě představuje upřesnění – byť se zcela zásadními dopady – rozhodnutí soudu, proti němuž – obdobně jako proti usnesení soudu, jímž se upravuje vedení řízení – nelze brojit opravnými prostředky (typicky odvoláním). Pro to, aby kárně obviněný soudní exekutor mohl vymoci mj. náklady oprávněného v exekučním řízení, na které oprávněný má nárok, stejně jako i náklady exekuce, k jejichž vymožení kárně obviněného opravňuje samo usnesení o nařízení exekuce, je kárně obviněný nucen činit příslušné úkony směřující k provedení exekuce. Tyto úkony přitom kárně obviněný může činit i bez vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, přičemž náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení v této souvislosti „předběžně“ vyčísluje již například ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti či v exekučním příkazu. Dle názoru kárně obviněného přitom takovýto postup není vymáháním bez exekučního titulu. Příkaz k úhradě nákladů exekuce je rozhodnutím, které závazně určuje výši nákladů exekuce, ačkoliv oprávnění k jejich vymáhání je dáno již usnesením o nařízení exekuce a způsob provedení je stanoven již v exekučním příkazu. Uvedené přitom vyplývá z ustanovení § 44 odst. 6 písm. e) exekučního řádu, kdy usnesení má obsahovat označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce. Náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení tedy jsou předmětem exekuční činnosti od počátku exekuce, tj. i v době, kdy ještě přesná výše nákladů ani nemůže být závazně určena, neboť je závislá právě na průběhu exekuce. Je proto zřejmé, že už právní úprava účinná do 31. 12. 2012 počítala, resp. počítá s institutem tzv. předběžných nákladů exekuce a předběžných nákladů oprávněného v exekučním řízení, které mohou a zpravidla i jsou vymezeny například ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti či v exekučním příkazu. Možnost zahrnutí výroku o (předběžných) nákladech exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení do některého z výše uvedených dokumentů přitom nevylučuje ani odborná literatura [srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha 2010, s. 343 an.]. Je nesporné, že na základě ustanovení § 87 exekučního řádu jsou náklady exekuce závazně stanoveny až pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce. Pokud však právní úprava stanoví, že náklady exekuce a náklady oprávněného (kárně obviněný) exekutor „vymůže“ na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, je v návaznosti na shora zmíněné zřejmé, že slovo „vymůže“ nemůže po obsahové stránce v daném kontextu zahrnovat exekuční činnost ve všech jejích fázích, nýbrž pouze její konečný výsledek, tedy vyplacení nákladů oprávněnému, resp. soudnímu exekutorovi. Předcházející fáze exekuční činnosti, tedy samotné vymáhání, tak mohou – a jak plyne z výše uvedeného, minimálně na počátku exekuce v zásadě i musí - být vedeny pro náklady předběžné. Za této situace tak kárně obviněný považuje vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce v době, kdy ještě nebyly uhrazeny náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, za předčasné. Nehledě na to, že ustanovení § 87 ve spojení s ustanovením § 88 exekučního řádu výslovně nestanovuje, v jaké fázi exekučního řízení má být příkaz k úhradě nákladů exekuce vydán, což ostatně potvrzuje i sám kárný žalobce v částečném zpětvzetí kárné žaloby vedené pod sp. zn. 15 Kse 5/2012 (podání č. j. 677/2011-OSD-ENA/35 ze dne 25. 1. 2013, kde kárný žalobce výslovně uvádí názor kárných senátů, dle kterých okamžik vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce není jednoznačný - viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2012, sp. zn. 15 Kse 1/2012). Kárně obviněný se tedy nemohl – jak tvrdí kárný žalobce – dostat do prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce. Na shora uvedeném přitom nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že si kárný žalobce dle své logiky vykládá zmíněné ustavení § 87 exekučního řádu tak, že kárně obviněný soudní exekutor má údajně vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce ještě před vymožením nákladů exekuce. K tomuto kárně obviněný dodává, že dle ustanovení § 2 exekučního řádu je kárně obviněný soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti vázán jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení, nikoliv tedy logickými úvahami kárného žalobce. Nedodržení těchto úvah nemůže zakládat kárnou odpovědnost kárně obviněného. Kárně obviněný na tomto místě dodává, že v průběhu posledních dvou let, kdy byly kontrolovány desítky spisů kárně obviněného, a také v rámci kontroly prováděné ve dnech 22. – 23. 9. 2009 odborem dohledu Ministerstva spravedlnosti, nebyl tento postup kárně obviněnému ani v jednom z případů vytknut a v případě spojených kárných žalob vedených u Nejvyššího správního soudu pod společnou sp. zn. 15 Kse 5/2012 byly tyto žaloby co do vytýkaného skutku dokonce vzaty zpět. K tomuto kárně obviněný rovněž dodává, že standardní praxí většiny soudních exekutorů v České republice je vydávání příkazu k úhradě nákladů exekuce až v době, kdy jsou již náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení zcela vymoženy. Tento postup se jeví jakožto vhodný například a zejména ve spojení s odváděním příslušné daně z přidané hodnoty kárně obviněným soudním exekutorem. Kárně obviněný na tomto místě nesouhlasí s argumentací kárného žalobce, dle kterého se kárně obviněný v této souvislosti nemůže hájit tím, že trvalo-li by vymáhání nákladů exekuce více jak 3 roky, nebylo by následně možné vystavit dobropis k původním daňovým dokladům starším jako 3 roky, neboť situace, kdy jsou náklady exekuce vymáhány více jak 3 roky, je podle kárného žalobce situací, kdy by mělo dojít k zastavení takovéto exekuce. Kárně obviněný má za to, že kárnému žalobci v rámci jeho dohledového činnosti nepřísluší zasahovat do činnosti kárně obviněného nebo mu dokonce přikazovat, jak by v rámci této činnosti měl postupovat, neboť by tímto ze strany kárného žalobce došlo nejen k nepřiměřenému zásahu do činnosti kárně obviněného, tj. k narušení jeho nestrannosti a nezávislosti, ale zároveň by v tomto případě rovněž došlo k nepřiměřenému zásahu do práv oprávněného.

Závěrem shrnuto - pro to, aby kárně obviněný mohl vymoci mj. náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, k jejichž vymožení kárně obviněného opravňuje samo usnesení o nařízení exekuce, je kárně obviněný nucen činit příslušné úkony směřující k provedení exekuce – tj. například vydat exekuční příkaz. Vzhledem k tomu, že kárně obviněný v daném případě činí kroky nutné k provedení exekuce (například k vymožení nákladů oprávněného), vzniká mu tímto nárok minimálně na odměnu a náhradu hotových výdajů, jež – jak bylo uvedeného – může vymáhat i bez příkazu k úhradě nákladů exekuce. Opačný výklad je „výlučně“ právním názorem kárného žalobce, z jehož údajného porušování kárně obviněným nelze v žádném případě vyvozovat kárnou odpovědnost kárně obviněného soudního exekutora, stejně jako kárně obviněnému nelze přikazovat, aby podle tohoto názoru postupoval.

Pokud je kárně obviněnému vyčítáno, že údajně opomíjí peněžní ústav poučovat o tom, že částku odpovídající nákladům exekuce a nákladům oprávněného má vyplatit až po obdržení příkazu k úhradě nákladů exekuce a vyrozumění o tom, že tento nabyl právní moci, neboť náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení lze údajně vymáhat jen na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, nikoliv na základě exekučního příkazu, kárně obviněný na tomto místě uvádí, že setrvává na shora uvedených skutečnostech, neboť má za to, že se v dané souvislosti žádného kárného provinění nedopustil. Uvedené ostatně – jak už bylo uvedeno výše – potvrzuje i stávající judikatura kárných senátů Nejvyššího správního soudu ČR (zejména rozhodnutí sp. zn. 11 Kse 3/2009, ze dne 17. 10. 2012 a rozhodnutí sp. zn. 15 Kse 1/2012 ze dne 19. 11. 2012), a dále shora zmíněná zpětvzetí kárných žalob.

§ Prodlení se zasláním výzvy oprávněnému k vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce a s postoupením návrhu na zastavení exekuce

K vytýkanému skutku, který má spočívat v prodlení se zasláním výzvy oprávněnému k vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce a v prodlení s postoupením návrhů na zastavení exekuce, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinné D. N. (067 EX 101316/08, 067 EX 101320/08) a proti povinnému F. N. (067 EX 243354/09, 067 EX 273032/09), sděluje kárně obviněný, že věc je třeba posuzovat v intencích specifik „speciálního režimu“. Poukazuje na právní úpravu obsaženou v § 55 e.ř., která přenesla na soudního exekutora pravomoc rozhodovat o zastavení exekuce, resp. vyzývat účastníky k vyjádření a případně postupovat návrhy na zastavení exekuce s nesouhlasným stanoviskem účastníků exekučnímu soudu, nabyla účinnosti dne 1. 11. 2009. Novela č. 286/2009 Sb., která tuto novou právní úpravu přinesla, ovšem zavedla pro soudní exekutory i další zásadní změny ve vedení exekučního řízení, se kterými se museli soudní exekutoři vypořádat (administrativní, personální a technická zátěž, která byla na soudní exekutory z exekučního soudu přenesena). Na konci roku 2009 a v části roku 2010 se tedy vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k výraznému nárůstu nápadu nových exekučních řízení stalo, že kárně obviněný byl novou agendou zcela zahlcen. Je pravdou, že v exekučních řízeních vedených proti povinné D. N. byl soudní exekutor v prodlení s postoupením návrhu na zastavení exekuce exekučnímu soudu. V řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 101316/08 bylo nesouhlasné stanovisko oprávněného doručeno soudnímu exekutorovi dne 24. 2. 2010. V souladu s § 55 odst. 2 exekučního řádu, který stanovuje k postoupení lhůtu 30ti dnů, měl být návrh na zastavení exekuce postoupen exekučnímu soudu nejpozději dne 26. 3. 2010, nikoliv dne 24. 3. 2010, jak uvádí kárný žalobce. Návrh na zastavení byl exekučnímu soudu postoupen dne 27. 5. 2010. V řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 101320/08 bylo nesouhlasné stanovisko oprávněného doručeno soudnímu exekutorovi dne 22. 4. 2010 a návrh na zastavení exekuce měl být postoupen exekučnímu soudu nejpozději dne 22. 5. 2010. Stalo se tak dne 30. 8. 2010. Soudní exekutor byl tedy v prodlení s postoupením návrhu na zastavení exekuce cca 60 dnů, resp. cca 90 dnů.

V exekučním řízení vedeném proti F. N. pod sp. zn. 067 EX 243354/09 byl kárně obviněnému zaslán návrh povinného na zastavení exekuce dne 24. 6. 2010. Výzva k vyjádření se k podanému návrhu byla zaslána právnímu zástupci oprávněného dne 9. 9. 2010. V řízení proti témuž povinnému vedeném pod sp. zn. 067 EX 273032/09 obdržel kárně obviněný návrh na zastavení exekuce dne 16. 8. 2010. Výzva k vyjádření se k podanému návrhu byla zaslána právnímu zástupci oprávněného dne 19. 10. 2010. V obou případech byl kárně obviněný v prodlení s výzvou oprávněnému k vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce v prodlení cca 7 týdnů, resp. 8 týdnů. Oprávněný se dne 27. 10. 2010 vyjádřil k návrhu povinného na zastavení exekuce a dne 3. 2. 2011 postoupil soudní exekutor návrh k rozhodnutí exekučnímu soudu. Byl tak v prodlení necelých 10 týdnů.

Dle názoru kárně obviněného nedosahuje skutek, vzhledem k délce prodlení se zasláním výzvy oprávněnému k vyjádření se k návrhu na zastavení a postoupením návrhu na zastavení exekučnímu soudu, stupně závažnosti kárného provinění. Kárně obviněný na svou obhajobu zdůrazňuje, že prodlení s postoupením návrhu na zastavení exekuce a výzvy k vyjádření se k návrhu na zastavení vzniklo v souvislosti s převzetím nové agendy, která původně příslušela exekučním soudům, a to v počátcích zavádění nových postupů na konci roku 2009 a částečně i v roce 2010. V této době byla připravována nová technická řešení a mechanizmy, včetně personálních opatření, která měla zabezpečit dodržování lhůt ve velmi rozsáhlé agendě kárně obviněného. V současné době již byly tyto mechanizmy nastaveny a přijata taková opatření, aby se podobná pochybení nemohla opakovat. Zároveň byli všichni zaměstnanci kárně obviněného s novými postupy a mechanizmy důsledně seznámeni tak, aby nemohlo docházet k jejich pochybení, či přesněji, aby byla případná pochybení co nejvíce omezena. Shledání provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního trestání.

§ Prodlení s výzvou oprávněnému k odstranění vad návrhu

Kárně obviněnému je vytýkáno prodlení v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 309245/10. Kárně obviněný obdržel návrh na nařízení exekuce dne 9. 11. 2010. K návrhu na nařízení exekuce byl připojen exekuční titul bez doložky právní moci a doložky vykonatelnosti. Exekutorský kandidát kárně obviněného vyzval oprávněného dne 3. 5. 2012 k doplnění návrhu na nařízení exekuce. Oprávněný návrh na nařízení exekuce doplnil dne 22. 5. 2012 a soudní exekutor následně požádal o pověření dne 22. 5. 2012. Kárně obviněný uvádí, že v době, kdy došlo k novele exekučního řádu v souvislosti s podáváním návrhů na nařízení exekuce soudním exekutorům, nikoliv exekučním soudům (novela č. 286/2009 Sb., účinná od 1. 11. 2009), bylo nutné vytvořit nové postupy, kontrolní mechanismy, či zaškolit nové zaměstnance na agendu, se kterou neměli soudní exekutoři do té doby žádné zkušenosti. V té době tedy byly v exekutorském úřadu nastaveny postupy, které byly považovány kárně obviněným za nejlepší možné; postup byl nastaven tak, že příchozí návrhy na nařízení exekuce byly rozdělovány do skupin na bezvadné (které byly postupovány exekučním soudům se žádostí o pověření) a vadné, v nichž bylo nutno vyzvat oprávněné k opravě návrhů na nařízení exekuce. Vzhledem ke skutečnosti, že byl roční nápad návrhů na nařízení exekuce v řádu desítek tisíc, nebylo v silách kárně obviněného kontrolovat veškeré příchozí návrhy osobně, proto kontrolou příchozích návrhů na nařízení exekuce pověřil některé ze svých zaměstnanců, které řádně proškolil a poučil. Zaměstnanci měli posoudit, zda je spis vadný, či bezvadný a dle toho označit spis poznámkou. V případě, že byl návrh na nařízení exekuce posouzen jako vadný, měla být do spisu uvedena poznámka, na jejímž základě další z pověřených zaměstnanců (s právním vzděláním) vady posuzovali a vyzývali oprávněné k doplnění návrhu. Tento systém fungoval velice dobře, ovšem nebylo možno se vyvarovat výjimečných pochybení, jako například ve spise 067 EX 309245/10. Tento spis, ač měl být pověřeným zaměstnancem označen jako vadný, byl označen jako správný a při vnějším pohledu se tvářil tak, jakoby z něj odešla žádost o pověření a nebylo nutné v něm cokoliv činit. Kárně obviněný, vědom si možnosti ojedinělých pochybení v desítkách tisíc spisů, které vedl, učinil kroky k zajištění efektivních kontrolních mechanismů, které měly podobným pochybením bránit. Kontrolní mechanismy (zjednodušeně řečeno softwarová upozornění na odchylky ve spisech, které do spisů přivedou kvalifikované zaměstnance, kteří posoudí, zda je ve spisu nějaká nesprávnost a věc uvedou do pořádku) byly plně zapracovány do systému kárně obviněného v průběhu roku 2011 a nyní již fungují tak, že se jim daří jednorázová pochybení podchycovat již v počátečních stádiích, kdy je lze bez větších problémů napravit, a to plně v souladu s příslušnými právními předpisy.

Kárně obviněný připouští, že k prodlení s vytvořením výzvy k doplnění návrhu na nařízení exekuce došlo. Poukazuje zde ale na skutečnost, že k prodlení došlo již před značnou dobou, prodlení bylo způsobeno individuálním pochybením zaměstnance v souvislosti s nárůstem nové agendy a aktuálně jsou již ze strany kárně obviněného nastaveny v činnosti exekutorského úřadu takové systémové a kontrolní mechanismy, které obdobná pochybení vylučují. Shledání provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního trestání.

§ Poskytování nepřiměřeně dlouhých lhůt k odstranění vad návrhů a související

Kárně obviněnému je rovněž v několika případech vytýkáno, že poskytoval oprávněnému nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které mu následně dle jeho přání prodlužoval, místo toho, aby v souladu s poučením které se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu k rozhodnutí o zastavení.

Kárně obviněný k tomu uvádí, že samotné určení šestiměsíční lhůty k doplnění návrhu na nařízení exekuce nemůže být chápáno jako kárné provinění, když záleží na uvážení kárně obviněného, jakou lhůtu oprávněnému poskytne. Kárně obviněný byl při posouzení délky lhůty, kterou má oprávněným poskytnout k doplnění návrhu na nařízení exekuce, nucen zohlednit i velikost nápadu. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněný oprávněný podával ročně desítky tisíc návrhů na nařízení exekuce a ve stovkách, možná tisících případech byl vyzýván k doplnění, byla mu logicky určena delší lhůta, než kdyby šlo o případ individuální. Kárně obviněný se rozhodl pro stanovení šestiměsíční lhůty k doplnění podání rovněž proto, že mu byla známa přetíženost a s tím související prodlevy s vyznačováním doložek právní moci a vykonatelnosti ze strany exekučních soudů na exekuční tituly. Kárně obviněný poukazuje i na to, že svým postupem nikoho nepoškodil, když oprávněnému nic nebránilo doplnit návrh na nařízení exekuce dříve, než ve stanovené lhůtě a povinnému nic nebránilo uhradit dlužnou částku dle exekučního titulu přímo k rukám oprávněného před nařízením exekuce a vyhnout se tak povinnosti hradit náklady exekuce. Z uvedených důvodů považuje kárně obviněný tuto část kárné žaloby za zjevně neopodstatněnou, když je přesvědčen o tom, že se poskytováním šestiměsíční lhůty k doplnění podání kárného provinění nedopustil. Kárně obviněnému bylo vytýkáno nejen poskytování údajně nepřiměřených lhůt k odstranění vady návrhu, ale rovněž prodlužování lhůt k doplnění návrhu na nařízení exekuce na žádost oprávněného, namísto postoupení nedoplněných návrhů na nařízení exekuce exekučním soudům k zastavení. Kárně obviněný uvádí, že ve všech vytýkaných případech podal oprávněný vadný návrh na nařízení exekuce, když k návrhům nepřipojil exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti. V exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 206463/10 a 067 EX 206729/10 vyzval kárně obviněný oprávněného dne 5. 2. 2010 k odstranění vad podání a určil mu lhůtu 6 měsíců. Dne 1. 6. 2010 požádal právní zástupce oprávněného o prodloužení lhůty k doplnění podání. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 206713/10 požádal právní zástupce oprávněného z vlastní iniciativy dne 3. 2. 2010 o prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Kárně obviněný připouští, že v případě, kdy by určil oprávněnému lhůtu k doplnění podání a oprávněný by lhůtu bez dalšího nedoplnil, měl by kárně obviněný takový spis postoupit exekučnímu soudu k zastavení. Ve vytýkaných případech byla situace jiná. Ve všech případech požádal právní zástupce oprávněného o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu na nařízení exekuce před tím, než mu vypršela lhůta určená kárně obviněným (v jednom případě dokonce dříve, než ho kárně obviněný k doplnění podání vyzval). Je zcela na uvážení kárně obviněného, zda žádosti oprávněného vyhoví a lhůtu mu prodlouží, či zda postoupí neúplný návrh exekučnímu soudu s podnětem k zastavení. Vzhledem ke specifickému charakteru daných případů (velké množství případů na straně oprávněného) kárně obviněný oprávněnému vyhovoval a lhůty mu prodlužoval. Kárně obviněný i zde poukazuje na to, že svým postupem nikoho nepoškodil.

Kárně obviněnému je rovněž vytýkáno, že se v exekučních řízeních, vedených proti povinným K. T., I. Z., H. Č., F. J., P. K., F. N., K. K. a M. Č., dopustil domnělého kárného provinění, které mělo spočívat v tom, že kárně obviněný nevyzýval oprávněného k odstranění vad návrhu v zákonem stanovených lhůtách a v případě, že oprávněného vyzval, poskytoval mu nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhu, které mu následně dle jeho přání prodlužoval, místo toho, aby v souladu s poučením, které se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu k rozhodnutí o zastavení, v některých případech navíc požádal exekuční soudy o pověření k provedení exekuce, přestože byly splněny podmínky pro zastavení (v exekučních řízení vedených proti povinné K. T., P. K. a M. Č.), tyto skutečnosti exekučnímu soudu zatajil a umožnil oprávněnému opětovně vady návrhu odstranit. Kárně obviněný zde trvá na tom, že samotné určení šestiměsíční lhůty k doplnění návrhu na nařízení exekuce nemůže být chápáno jako kárné provinění, když záleží na uvážení kárně obviněného jakou lhůtu oprávněnému poskytne (viz výše).

Pokud je kárně obviněnému vytýkáno prodlení s vyhotovováním výzev oprávněnému k odstranění vad návrhu v zákonem stanovených lhůtách, uvádí kárně obviněný, že si je vědom jednorázového prodlení v souvislosti s vyzváním oprávněného k opravě návrhu na nařízení exekuce. Kárně obviněný připouští, že se prodlení dopustil v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 315048/10, když v tomto řízení obdržel návrh na nařízení exekuce dne 29. 11. 2010 a k opravě návrhu vyzval oprávněného až dne 17. 10. 2011. Kárně obviněný uvádí, že v době, kdy došlo k novele exekučního řádu v souvislosti s podáváním návrhů na nařízení exekuce soudním exekutorům, nikoliv exekučním soudům (novela č. 286/2009 Sb. účinná od 1. 11. 2009), bylo nutné vytvořit nové postupy, kontrolní mechanismy, které byly považovány kárně obviněným za nejlepší možné (viz výše) Vzhledem ke skutečnosti, že byl roční nápad návrhů na nařízení exekuce v řádu desítek tisíc, nebylo v silách kárně obviněného kontrolovat veškeré příchozí návrhy osobně, proto kontrolou příchozích návrhů na nařízení exekuce pověřil některé ze svých zaměstnanců, které řádně proškolil a poučil; jakkoli zavedený systém fungoval velice dobře, nebylo možno se vyvarovat ojedinělých pochybení, jako například ve spise vedeném pod sp. zn. 067 EX 315048/10.

Kárně obviněný se stran pochybení zapříčiněných ojedinělými chybami zaměstnanců, nedomnívá, že výše uvedené pochybení na straně kárně obviněného, potažmo jeho zaměstnanců, je natolik závažné, aby mohlo být chápáno jako kárné provinění.

Kárně obviněnému je dále vytýkána skutečnost, kdy požádal exekuční soudy o pověření k provedení exekuce, přestože byly splněny podmínky pro zastavení, tyto skutečnosti exekučnímu soudu zatajil a umožnil oprávněnému opětovně vady návrhu odstranit. Kárně obviněný připouští, že z důvodu technického problému došlo dne 3. 2. 2011 k hromadnému odeslání elektronických žádostí o pověření exekučním soudům. Toho dne odešly žádosti o pověření i z některých exekučních spisů, v nichž měl být návrh na nařízení exekuce zamítnut, resp. odmítnut. Kárně obviněný si je tohoto pochybení vědom. Pochybení bylo způsobeno chybou pracovníka IT oddělení, který nenastavil v systému účinné filtry a dopustil odeslání žádostí o pověření i ve spisech, v nichž měl být exekuční návrh zamítnut, resp. odmítnut. Kárně obviněný uvádí, že si je vědom částečné odpovědnosti za chování svých zaměstnanců. V daném případě však kárně obviněný pověřené zaměstnance řádně poučil a proškolil a se zaměstnancem, který zmíněné jednorázové pochybení způsobil, okamžitě rozvázal pracovní poměr. Kárně obviněný navíc upozorňuje na skutečnost, že od tohoto skutku uplynuly více jak dva roky, a stejné pochybení se od té doby již nikdy neopakovalo. Z uvedeného důvodu se kárně obviněný nedomnívá, že bylo uvedené pochybení natolik závažné, aby mohlo být považováno za kárné provinění. Shledání provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního trestání.

§ Nespojení exekučních řízení, zamítnutí návrhu na spojení exekučních řízení

K vytýkanému skutku, který má spočívat v opakovaném nespojení vícero údajně ke spojení vhodných exekučních řízení, event. v údajně účelovém zamítnutí návrhu na spojení, kárně obviněný uvádí, že je, mírně řečeno, zaskočen postupem kárného žalobce, který si opakovaně přisvojuje pravomoc, která mu zcela jistě v rámci jeho dohledové činnosti nepřísluší, když zjevně subjektivně hodnotí rozhodovací činnost kárně obviněného. Dle ustanovení § 116 odst. 2 EŘ ve znění účinném do 31. 12. 2012 je za kárné provinění soudního exekutora, kandidáta nebo koncipienta považováno závažné nebo opětovné porušení jeho povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem nebo usnesením Komory, nebo narušení důstojnosti exekutorského povolání jeho chováním. Kárně obviněný má tedy za to, že daný skutek by kárným senátem neměl být vůbec řešen, neboť bylo, resp. je záležitostí pouze kárně obviněného, jakým způsobem vede jednotlivá – byť ke spojení vhodná – exekuční řízení, a záleží tak pouze na jeho rozhodnutí, zda tato exekuční řízení spojí či nikoliv. Dohled prováděný kárným žalobcem je prováděn zejména kontrolou spisů, listin a evidenčních pomůcek kárně obviněného soudního exekutora, sledováním dodržování zákonnosti postupů při výkonu exekuční činnosti a prověřováním délky exekučního řízení. V žádném případě mu však nepřísluší do postupu kárně obviněným vedených exekucí jakkoliv zasahovat, či mu dokonce přikazovat, jak má ve věci nadále postupovat. Uvedené ostatně vyslovil i sám kárný žalobce v jednom ze svých podání adresovaných kárně obviněnému pod č.j. 955/2012-OSD-ENA/12 ze dne 15. 3. 2013, v němž uvedl, že „Zásah do soudního či exekučního řízení nelze řešit formou stížnosti dohledovému orgánu, ale procesními prostředky, které právní řád připouští a které na návrh účastníka řízení řeší soudy,“ čímž měl v tomto kontextu na mysli podání námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Shora uvedené dále dle názoru kárně obviněného shodně potvrzuje mj. i usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 1759/12 ze dne 18. 10. 2012, v němž Ústavní soud vyslovil názor, že: „K obavě stěžovatele, že soudní exekutorka si kritizovaným procesním usnesením vytváří předpolí k uložení povinnosti k úhradě i neúčelných nákladů řízení se poznamenává, že do „jisté míry“ je věcí exekutorky, jak řízení vede, nicméně důsledky zvoleného postupu nesmí jít k tíži jeho účastníka, neboť i ona je nálezy Ústavního soudu vázána (…).“

V případě „nespojování exekučních řízení“ kárně obviněný poukazuje rovněž na to, že pro tento skutek kárný žalobce ve vztahu ke kárně obviněnému vzal zpět svou kárnou žalobu evidovanou pod č. j. 663/2011-OSD-ENA/14 (vedenou pod sp. zn. 15 Kse 6/2012 Nejvyššího správního soudu ČR) mj. s odůvodněním, že: „Nelze očekávat, že by kárný senát shledal uvedené jednání kárným proviněním za situace, kdy k němu došlo v době právní úpravy, která explicitně povinnost spojit řízení nestanovila, přestože tato vyplývala ze samé podstaty tohoto institutu (…).“

V případě „zamítnutí návrhu na spojení exekučních řízení“ je pak nutné explicitně zohlednit mj. skutečnost, že i pro tento skutek kárný žalobce ve vztahu ke kárně obviněnému vzal zpět svou kárnou žalobu evidovanou pod č.j. 677/2011-OSD-ENA/9 (vedenou pod sp. zn. 15 Kse 5/2012 Nejvyššího správního soudu ČR), kde je kárně obviněnému vytýkáno mj. právě zamítnutí návrhu na spojení, které kárně obviněný dle slov kárného žalobce odůvodnil vyjádřením oprávněného, který nebyl k vyjádření ani vyzván a toto vyjádření nebylo ani založené v exekučním spise (obdobně jako v případě povinného H. Č.).

Kárně obviněný nad rámec uvedeného na svoji obhajobu konstatuje, že do 31. 12. 2012 neexistoval žádný právní předpis, který by kárně obviněnému ukládal povinnost spojit exekuční řízení. Kárně obviněný sice tuto možnost měl, resp. stále má, ale vždy záviselo na jeho individuálním posouzení každého případu. S účinností do 31. 12. 2012 totiž existovala pouze jediná právní úprava upravující spojování (nejen explicitně exekučních) řízení, nacházející se v ustanovení § 112 občanského soudního řádu, který ve svém prvním odstavci stanovuje, že v zájmu hospodárnosti řízení může soud (v našem případě i kárně obviněný soudní exekutor) spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků. Kárně obviněný na tomto místě opakovaně upozorňuje a zdůrazňuje, že v daném zákonném ustanovení vidí spojení „může spojit“, nikoliv „musí spojit“. V posuzovaných věcech, pokud tedy kárně obviněný nerozhodl o spojení exekučních řízení, učinil tak mj. proto, že – jak už bylo uvedeno výše – nebyl povinen sloučit dvě či více exekučních řízení, které byly uplatněny odděleně. Nehledě na to, že mnohdy ani samotný povinný spojení dotčených exekučních řízení vůbec nepožadoval. Aktivita účastníků řízení přitom je podle názoru kárně obviněného zásadní (viz. taktéž zásada „Vigilantibus iura scripta sunt“) už mimo jiné vzhledem k tomu, že kárný žalobce poměrně vehementně, nevyhýbavě a nepodloženě zpochybňuje objektivnost jednání kárně obviněného soudního exekutora, proti čemuž se kárně obviněný důrazně ohrazuje. Kárně obviněný odmítá jakákoliv krajně subjektivní nařčení a spekulace ze strany kárného žalobce o údajné existenci nadstandardní spolupráce právního zástupce oprávněného a kárně obviněného soudního exekutora. Kárně obviněný má za to, že (nejen) v daných případech nijak nepochybil, neboť vykonával a vykonává exekuční činnosti nezávisle, tj. mj. v souladu s ustanovením § 2 exekučního řádu, aniž by některé ze stran bylo laicky řečeno nadržováno či aniž by některá ze stran byla poškozena.

Pokud tedy kárný žalobce tvrdí, že soudní exekutor bral při rozhodování, zda vést každé řízení jednotlivě či spojeně, nebo zda návrh na spojení zamítne či tomuto (zcela/částečně) vyhoví ohledy pouze na své soukromé zájmy, resp. na ekonomické dopady tohoto rozhodování na něho samotného a na oprávněného, nikoliv na povinného, uvádí kárně obviněný, že ani toto tvrzení kárného žalobce se nezakládá na pravdě a zavání spíše snahou kárného žalobce vytvářet mediální obraz soudních exekutorů jako ožebračovatelů povinných, nikoliv jako vymahatelů přiznaného právního nároku. Kárně obviněný soudní exekutor i v případě, že exekuční řízení nespojí, nebrání povinnému v tom, aby si případně podal námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce (v případě, že s vyčíslenými náklady nebude souhlasit) a docílil tak snížení nákladů exekuce, a tím i snížení ekonomického dopadu na povinného. Ve stejném duchu se ostatně vyjádřil jak Ústavního soudu ČR v již jednou zmiňovaném usnesením sp.zn. III. ÚS 1759/12 ze dne 18. 10. 2012, tak i Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1473/2008, ze dne 23. 7. 2009, vyslovil, že: „Domáhá-li se oprávněný exekuce ukládající peněžité plnění, soud zkoumá, zda výše vymáhané částky odpovídá částce přiznané podkladovým rozhodnutím. Oprávněný může vymáhat nižší částku, zákon ani nevylučuje, aby vymáhal přiznanou částku několika návrhy. V takovém případě se nabízí možnost spojit věci ke společnému řízení (§ 112 o. s. ř.). Nedojde-li k tomu, spočívá obrana povinného proti podávání několika samostatných návrhů k vymáhání částky přiznané jedním exekučním titulem v podání námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, protože uvedeným postupem se zvyšují náklady exekuce, a účelnost jejich vynaložení je proto třeba pečlivě zvažovat.“

V případě ekonomické otázky vznesené kárným žalobcem kárně obviněný rovněž uvádí, že pokud povinný svým opakujícím se protiprávním jednáním (porušováním povinností splnit závazky, kteréžto mu byly uloženy několika exekučními tituly) vzal na sebe riziko exekuce, není nepřijatelné spojovat s ním též nepříznivé následky exekučního řízení spočívající v objektivně předvídatelných nákladech exekučního řízení. Nelze hodnotit jako protiprávní postup oprávněného, který vymáhá jednotlivé pohledávky samostatně. V případě, že ke spojení věcí nedošlo předtím, než byly exekuce nařízeny, je kárně obviněný vázán rozhodnutím soudu o nařízení exekuce v každém jednotlivém případě. Z procesního hlediska tedy není kárně obviněný povinen provést sloučení dvou nebo více věcí, které byly oprávněným uplatněny odděleně. Kárně obviněný tedy uzavírá, že nesplnění povinností ze strany povinného uložených mu soudem v nalézacích řízeních je třeba považovat za hrubé porušení povinností povinného, jejichž důsledky nemohou jít k tíži oprávněného či kárně obviněného soudního exekutora a případným spojováním exekučních řízení vést k nárůstu právní nejistoty.

Kárně obviněný dále uvádí, že v daném případě nelze opomenout ani právo účastníků řízení na zákonného soudce, respektive zákonný soud. Kárně obviněnému je z vlastní praxe známa situace, kdy mezi týmiž účastníky řízení je vedeno vícero exekučních řízení, k jejichž provedení je sice pověřen tentýž soudní exekutor, avšak v řízeních figurují různé místně příslušné exekuční soudy. Dle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje (…). Pokud tedy v mezidobí mezi jednotlivými exekučními návrhy povinný změní místo dle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu rozhodné pro určení místní příslušnosti exekučního soudu, může dojít (a v praxi dle zkušeností soudního exekutora dochází) k situaci, že ačkoliv je proti povinnému vedeno vícero exekučních řízení, k nimž je pověřen tentýž soudní exekutor, nejsou tato vedena u stejného místně příslušného exekučního soud. Popsaná situace má přitom fatální důsledky pro případné spojení exekučních řízení. Kárně obviněnému je totiž z praxe znám právní názor, který zastávají někteří exekuční soudci například u Okresního soudu Praha-západ, když tito spojují pouze ta exekuční řízení, v nichž je věc rozhodována týmž soudcem, či u Obvodního soudu pro Prahu 4, kde tito spojují pouze ta exekuční řízení, v nichž výslovně jakožto místně příslušný exekuční soud figuruje tentýž soud, tj. Obvodní soud pro Prahu 4. Pro představu – za situace, kdy soudní exekutor na základě návrhu povinného spojil exekuční řízení, v nichž v některých jakožto místně příslušný exekuční soud figuroval Obvodní soud pro Prahu 4 a v některých Obvodní soud pro Prahu 5, tak, že spojené exekuční řízení spadá jen do působnosti Obvodního soudu pro Prahu 4, bylo kárně obviněnému Obvodním soudem pro Prahu 4 výslovně sděleno, že: „…u našeho soudu jsou vedena pouze dvě z těchto řízení (…). Protože není možné spojit ke společnému řízení věci, jež jsou projednávány u více různých soudů, žádáme Vás o vydání usnesení, jímž budou řízení, která jsou vedena odlišnými exekučními soudy vyloučena k samostatnému projednání.“ Na podkladě shora uvedeného si tedy kárně obviněný dovede představit situaci, kdy v případě, kdy dojde ke spojení řízení vedených u Okresního soudu v Kladně a u Okresního soudu v Třebíči s tím, že by věc dále spadala do působnosti Okresního soudu v Třebíči, mohlo by dojít ke sporné právní otázce, na níž má jiný právní názor soudce v Kladně a jiný právní názor soudce v Třebíči. Pokud by bylo rozhodnuto soudcem v Třebíči v neprospěch povinného, kterému by byl odebrán jeho zákonný soudce v Kladně, došlo by tím k porušení jednoho ze základních práv, totiž práva na zákonného soudce. Jedná se tedy o zásadní argument a kárně obviněný soudní exekutor si není vědom toho, že by se mj. Ústavní soud s daným argumentem dostatečně vypořádal, či že by se jím sám kárný žalobce jakožto dohledový orgán mj. i exekučních soudů zabýval.

S ohledem na výše uvedená tvrzení proto kárně obviněný uzavírá, že má zcela jednoznačně za to, že v dotčených případech postupoval objektivně, nestranně a v souladu se zákonem, tj. že se nedopustil ničeho, co by kárným senátem mohlo být považováno za kárné provinění.

§ Nezohlednění a nerespektování spojení

K vytýkanému skutku, který má obecně spočívat v údajném opakovaném nezohlednění spojení v exekučních řízeních, kárně obviněný sděluje následující:

Stran řízení vedených proti povinné M. P. kárně obviněný uvádí, že proti povinné bylo vedeno celkem 18 exekučních řízení. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování kárně obviněného o spojení exekučních řízení již zaniklo ve smyslu ust. § 51 písm. c) exekučního řádu pověření ve vztahu k exekučním řízením vedeným pod sp. zn. 067 EX 258724/10, 067 EX 259360/10 a 067 EX 259369/10, rozhodl kárně obviněný usnesením č. j. 067 EX 258510/10-53, ze dne 17. 4. 2012 o spojení „pouze“ 15 exekučních řízení. Kárně obviněný tak učinil na základě podání povinné, které bylo kárně obviněnému doručeno dne 21. 3. 2012. Toto podání bylo nejasné a povinná tedy byla ze souvisejícího spisu vyzvána usnesením č. j. 067 EX 219634/11-30, ze dne 28. 3. 2012 k tomu, aby doplnila své podání a uvedla, čeho se domáhá. Povinná podání doplnila přípisem ze dne 10. 4. 2012, přičemž kárně obviněný takto doplněné podání dle obsahu posoudil jako návrh povinné na sloučení exekučních řízení a tomuto návrhu tak, jak je shora uvedeno vyhověl. Předmětné usnesení o spojení kárně obviněný zaslal nejen povinné, oprávněnému a příslušnému exekučnímu soudu, ale rovněž i subjektům, které v této souvislosti blokovaly peněžní prostředky povinné, tj. ČSSZ a příslušným peněžním ústavům. Vedle toho kárně obviněný všem dotčeným subjektům, tzn. nejen povinné, jak tvrdí kárný žalobce, podáním č. j. 067 EX 258510/10-70 ze dne 19. 4. 2012 výslovně sdělil, že na základě zmíněného usnesení došlo ke spojení exekučních řízení a že celková dlužná částka po tomto spojení činí částku ve výši 43.420,- Kč. Sdělení celkové dlužné částky po spojení, včetně usnesení o spojení, bylo ČSSZ a příslušným peněžním ústavům doručeno dne 23. 4. 2012, což ostatně potvrzují i doručenky (č. l. 74, 75 a 76) založené ve spisu, který kárný žalobce měl k dispozici. Není tedy pravdou, jak tvrdí kárný žalobce, že by subjekty, které blokovaly peněžní prostředky povinné, tj. ČSSZ a příslušné peněžní ústavy, nebyly kárně obviněným informovány o tom, že došlo ke spojení, resp. že došlo ke změně v celkové výši vymáhané povinnosti v důsledku tohoto spojení, neboť o tomto zcela evidentně informovány byly. Kárně obviněný zdůrazňuje, že kárný žalobce tuto informaci měl po celou dobu k dispozici, neboť disponoval exekučním spisem, v němž byly mj. založeny příslušné doručenky prokazující doručení mj. sdělení celkové dlužné částky po spojení těmto subjektům, a v kárně žalobě tak dle názoru kárně obviněného uvádí záměrně zavádějící a zjevně nepravdivé informace.