6 As 64/2013 — Nejvyšší správní soud

6 As 64/2013- 66 - text pokračování 6 As 64/2013 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. S., zastoupeného Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 12, PSČ 115 30, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor veřejné dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, PSČ 110 15, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. března 2010, č. j. 11/2010190TAXI/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2013, č. j. 11 A 105/2010  62, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Dne 28. ledna 2009 poskytl žalobce jako provozovatel a řidič taxislužby přepravu dvěma zaměstnancům Magistrátu hlavního města Prahy. Po ukončení jízdy žalobce cestujícím nevydal doklad o zaplacení jízdného z tiskárny taxametru, ale ručně psaný doklad. O uskutečněné jízdě byl na místě sepsán kontrolním pracovníkem Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravy protokol č. T/08128/DE ze dne 28. ledna 2009, který žalobce podepsal. Ve vyjádření do protokolu žalobce mj. uvedl, že „zákazníci účtenku striktně odmítli. Po vystoupení … jsem si chtěl vyjet účtenku pro dokladování (což je mou povinností), ovšem taky mě oslovila Policie ČR a já ve ‚zmatku‘, že jsem v zákazu zastavení, omylem jízdu vymáčkl, a proto jsem tedy původní účtenku již vyjet nemohl.“ Ve svém vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení, doručeném Magistrátu hlavního města Prahy dne 22. května 2009, žalobce uplatnil tvrzení, že v době po ukončení přepravy se na tiskárně taxametru vyskytla závada, zapříčiněná zřejmě souběžnou instalací navigačního zařízení, která znemožnila tisk dokladu. [2] Dne 16. listopadu 2009 rozhodl Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy rozhodnutím č. j. MHMP 897685/2009/DOPT/Dc tak, že žalobce jako provozovatel taxislužby porušil § 21 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. června 2010, ve spojení s § 15 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. dubna 2013, neboť cestujícím nevydal stvrzenku z tiskárny taxametru, ale ručně psaný doklad o zaplacení jízdného, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě, ve znění účinném do 31. května 2012. Žalobce dále porušil § 21 odst. 11 písm. a) zákona o silniční dopravě ve znění účinném do 30. května 2013 ve spojení s § 13 písm. d) vyhlášky, kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. dubna 2013, tím, že nebyl ve vozidle umístěn průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. dubna 2013, za což byla žalobci uložena pokuta ve výši 85 000 Kč. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 2. prosince 2009, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 11. března 2010 č. j. 11/2010190TAXI/3 tak, že zrušil výrok o spáchání deliktu dle § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. června 2010, v části, že nebyl ve vozidle umístěn průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby, a řízení zastavil. Část výroku o správním deliktu spočívajícím v nevydání stvrzenky z tiskárny taxametru formulačně změnil a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Žalobci uložil pokutu ve výši 70 000 Kč. Při stanovení výše pokuty přihlédl odvolací orgán ke kritériím uvedeným v § 36 odst. 2 zákona o silniční dopravě. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ze dne 28. dubna 2010 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterou městský soud rozsudkem ze dne 7. března 2013 č. j. 11 A 105/2010  62 zamítl. Dle názoru městského soudu je odpovědnost za porušení povinnosti dle § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě, ve znění účinném do 30. června 2010, povinností objektivní. Pokud cestujícímu není ihned po ukončení jízdy vytištěn doklad z taxametru, nelze se z této odpovědnosti vyvinit. Bylo tedy na žalobci, aby si zajistil řádné fungování všech přístrojů tak, aby mohl splnit zákonem stanovené povinnosti a vydat zákazníkovi příslušný doklad, a nikoliv rukou psané potvrzení, jehož existenci žalobce nepopírá. Výše uložené sankce zcela odpovídá závažnosti jeho jednání vzhledem k protispolečenské povaze deliktu, jehož se žalobce dopustil. Žalovaný nepochybil vzhledem ke skutečnosti, že žalobce námitky o likvidačním charakteru uložené pokuty ve správním řízení neuplatnil. Žalobce též podle § 78 odst. 2 s. ř. s. městský soud žádal o moderaci uložené pokuty. Tomuto návrhu městský soud nevyhověl, neboť za účelem hodnocení přiměřenosti sankce byl nucen hodnotit rovněž maximální rozsah zákonné sazby vyjadřující závažnost protiprávního jednání. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uložené sankce je méně než desetina zákonné sazby, nelze v této věci dovodit splnění podmínek pro moderaci. Na tomto závěru nemohly nic změnit ani žalobcem dodatečně doložené doklady o jeho majetkových poměrech, neboť je to pouze jedno z možných hledisek při úvaze o tom, zda jde či nejde o pokutu zjevně nepřiměřenou. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. První kasační námitka stěžovatele spočívala v nesouhlasu s právním názorem městského soudu o objektivním charakteru odpovědnosti za porušení § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě. Pokud se na taxametru vyskytla závada, která znemožnila tisk dokladu, bylo dle stěžovatele dostatečné, pokud řidič měl zajištěny podmínky pro vydání stvrzenky v podobě nainstalovaného taxametru a v případě poruchy vydal doklad o výši jízdného, který byl ručně psaný. Dále měl správní orgán při stanovení výše pokuty přihlédnout k okolnostem případu, zejména ke skutečnosti, že k nevydání stvrzenky v tištěné podobě došlo pod vlivem technické závady, nikoliv jednáním žalobce, tím méně jednáním úmyslným, a rovněž ke skutečnosti, že cestujícím nevznikla žádná škoda, neboť účtovaná cena byla v souladu s cenovým předpisem. Další námitka spočívala v nesouhlasu s nezohledněním majetkových poměrů stěžovatele ve vztahu k likvidačnímu charakteru pokuty správním orgánem, resp. neuplatněním moderačního práva městským soudem dle § 78 s. ř. s.; podle stěžovatele měl uloženou pokutu moderovat (změnit) přímo Nejvyšší správní soud. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 22. července 2013 uvedl, že správní delikty v zákoně o silniční dopravě jsou založeny na principu objektivní odpovědnosti za výsledek, neboť k naplnění jejich skutkové podstaty se nevyžaduje zavinění. Pokud by skutečně bylo prokázáno, že nevydání dokladu o zaplacení z tiskárny taxametru bylo způsobeno náhlou a neočekávatelnou poruchou taxametru, bylo by možné o absenci materiálního znaku deliktu a jeho nesankcionovatelnosti uvažovat. Avšak žalovaný ani městský soud tomuto tvrzení neuvěřili, neboť v tvrzeních žalobce existují podstatné rozpory. Dále nebyla prokázána žádná existence polehčujících okolností. Navzdory v žalobě uplatněnému tvrzení o „likvidační“ povaze pokuty, žalobce tuto námitku neuplatnil v žádném z řízení před správními orgány. Ani z objektivního, ani ze subjektivního hlediska není povaha uložené sankce likvidační. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., byv vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Ačkoliv stěžovatel kasační důvod výslovně neoznačil, z obsahu jeho námitek vyplývá, že žádá posouzení z hlediska kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti napadeného rozsudku spočívající v nesprávném právním posouzení právní otázky městským soudem. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud níže vychází z hmotněprávní úpravy ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí. [8] Skutková podstata nyní projednávaného deliktu je stanovena v § 35 odst. 3 písm. h) zákona o silniční dopravě tak, že dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 750 000 Kč dopravci, který poruší § 21. Povinnost stanovená v § 21 odst. 3 zákona o silniční dopravě je vyjádřena následovně: „provozovatel taxislužby je povinen zajistit, aby řidič při výkonu taxislužby používal taxametr uvedený v odst. 2 a po ukončení jízdy bez vyzvání vydal cestujícímu nepoškozený a čitelný doklad o výši jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru.“ [9] Ustanovení § 21 je následně konkretizováno vyhláškou č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (dále jen „vyhláška“). Podle § 15