8 As 110/2012 — Nejvyšší správní soud

8 As 110/2012- 34 - text 8 As 110/2012 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: M. W., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2008, čj. MV-14180-406/OAM-2008, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2012, čj. 6 Ca 22/2009 - 25, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1.] Žalovaný napadeným rozhodnutím uložil žalobci podle § 123 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), povinnost uhradit náklady správního vyhoštění ve výši 40 111 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. II. [2.] Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil a brojil proti němu žalobou u Městského soudu v Praze. Ten rozsudkem ze dne 31. 8. 2012, čj. 6 Ca 22/2009 – 25, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2000 Kč. III. [3.] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku městského soudu brojí kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [4.] Podle stěžovatele městský soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 7/2009 - 49, podle kterého správní orgán není oprávněn ukládat cizinci povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním nad rámec zajištěných peněžních prostředků. Stěžovatel tvrdí, že městský soud i Nejvyšší správní soud v rozsudcích nesprávně vyložil § 123 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění platném v době rozhodování. Podle § 123 odst. 6 zákona o pobytu cizinců: „nejsou-li náklady spojené se správním vyhoštěním cizince uhrazeny z jistoty nebo z peněžních prostředků cizince, stanoví policie nebo ministerstvo rozhodnutím, kdo a v jaké výši je povinen tyto náklady nebo jejich část uhradit“. Z tohoto ustanovení podle stěžovatele nevyplývá, že by správní orgán nemohl požadovat uhrazení nákladů správního vyhoštění po cizinci, který svým protizákonným jednáním způsobil zmíněné náklady. [5.] Tvrzení městského soudu a Nejvyššího správního soudu (např. v rozsudku čj. 3 As 7/2009 – 49 a rozsudku čj. 1 As 36/2009 - 88), že správní orgán má právo uložit cizinci povinnost hradit náklady správního vyhoštění pouze do výše částky, která odpovídá jeho zajištěným prostředkům, nemá podle stěžovatele oporu v zákoně o pobytu cizinců či jiném zákoně; tento závěr je také podle stěžovatele v příkrém rozporu s úmyslem zákonodárce, podle kterého by měl cizinec hradit náklady vyhoštění ze všech prostředků, se kterými je správní orgán oprávněn disponovat. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na § 123 zákona o pobytu cizinců před novelizací provedenou zákonem č. 428/2005 Sb., v jehož odst. 2 byly peněžní prostředky vymezeny jako ty, jež má dotčený cizince u sebe. Zákonem č. 428/2005 Sb. došlo k vypuštění slovního spojení „u sebe“, čímž dal zákonodárce zřetelně najevo, že za peněžní prostředky nemají být považovány toliko finanční hodnoty, které má zajištěný u sebe, ale i potenciální budoucí příjmy cizince. Za peněžní prostředky je však podle názoru stěžovatele nutno považovat jakékoliv finanční prostředky cizince, nejenom ty, jež byly u něho zjištěny a zajištěny. Výklad § 123 zákona o pobytu cizinců, který provedl městský soud, podle stěžovatele zvýhodňuje ty cizince, kteří svým nezákonným jednáním způsobili státu náklady, protože správní orgán může po cizinci žádat úhradu pouze ze zajištěných prostředků. [6.] Stěžovatel dále nesouhlasil s tím, že mu městský soud v napadeném rozsudku uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 2000 Kč. Pokud Nejvyšší správní soud dojde k závěru, že bylo napadené rozhodnutí městského soudu nezákonné, měl by se vypořádat i s touto otázkou. [7.] Stěžovatel uzavřel, že dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, podle které správní orgán není oprávněn ukládat cizinci povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním nad rámec zajištěných peněžních prostředků, je v rozporu se zákonem a úmyslem zákonodárce. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší správní soud v nyní rozhodované věci předložil spornou otázku rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu nebo napadený rozsudek městského soudu zrušil. IV. [8.] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. [9.] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Policie ČR při policejní kontrole provedené dne 18. 3. 2008 shledala, že se žalobce zdržuje na území České republiky protiprávně. Policie ČR, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, odbor specializovaných činností, rozhodnutím ze dne 18. 3. 2008 uložila žalobci správní vyhoštění a současně stanovila dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území České republiky, v délce deseti let. Žalobce byl následně umístěn v zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, poté Poštorná, kde pobýval do 13. 9. 2008. [10.] V rozhodnutí napadeném žalobou žalovaný rozhodl, že je žalobce povinen Ministerstvu vnitra uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním ve výši 40 111 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že náklady (stravné a ubytování) žalovaný vyčíslil celkem na 40 172 Kč. Zařízení pro zajištění cizinců Poštorná převzalo do úschovy při umístění žalobce do zařízení dne 1. 7. 2008 částku 500 Kč, 2 Eura a 5 MNG. Z těchto peněžních prostředků použil žalobce 61 Kč k úhradě nákladů správního vyhoštění, zbylá částka (400 Kč, 2 Eura a 5 MNG) mu byla předána při propuštění ze zařízení dne 13. 9. 2008. Po odečtení uhrazené částky ve výši 61 Kč byl žalovaný povinen zaplatit žalovanému 40 111 Kč. [11.] Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného brojil žalobou a žádal, aby městský soud napadené rozhodnutí zrušil. Žalobce zdůvodnil, že není schopen uhradit částku 40 111 Kč a nedisponuje žádným movitým či nemovitým majetkem. [12.] Městský soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2012, čj. 6 Ca 22/2009 - 25, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 36/2009 – 88 a 3 As 7/2009 - 49 a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu vysvětlil, že žalovaný nebyl oprávněn uložit žalobci povinnost k úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním nad rámec jeho zajištěných peněžních prostředků. VI. [13.] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [14.] Kasační stížnost není důvodná. [15.] Stěžovatel nesouhlasí s tím, jakým způsobem městský soud provedl výklad § 123 zákona o pobytu cizinců. Podle toho (v relevantním znění, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2010) platilo, že „(1) Náklady spojené se správním vyhoštěním se uhradí z peněžních prostředků cizince, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění. (2) Nelze-li uhradit náklady z jistoty ani z peněžních prostředků cizince, uhradí je plně nebo jejich zbývající část osoba, která se k tomu zavázala v pozvání ověřeném policií, nebo jde-li o výzkumného pracovníka, výzkumná organizace, která se k tomu písemně zavázala; výzkumná organizace uhradí náklady spojené se správním vyhoštěním vzniklé do 6 měsíců ode dne skončení platnosti dohody o hostování9j). (3) Nelze-li uhradit náklady podle předchozích odstavců, jsou povinni tyto náklady uhradit plně nebo jejich zbývající část postupně a) ten, kdo cizince zaměstnal bez povolení k zaměstnání, b) ten, kdo zaměstnání bez povolení k zaměstnání zprostředkoval, c) dopravce, který nesplnil povinnost podle § 104. (4) Nelze-li náklady spojené se správním vyhoštěním uhradit podle předchozích odstavců, nese tyto náklady a) policie, jde-li o cizince zajištěného podle zvláštního právního předpisu, b) ministerstvo v ostatních případech. (5) Do nákladů spojených se správním vyhoštěním se zahrnují náklady na ubytování a stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. (6) Nejsou-li náklady spojené se správním vyhoštěním cizince uhrazeny z peněžních prostředků cizince, stanoví policie nebo ministerstvo rozhodnutím, kdo a v jaké výši je povinen tyto náklady nebo jejich část uhradit. Rozhodnutí nabývá právní moci doručením nebo odmítnutím převzetí“. [16.] Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasí se závěrem městského soudu, že peněžní prostředky ve smyslu § 123 odst. 6 zákona o pobytu cizinců př