4 Ads 101/2013 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 101/2013- 21 - text 4 Ads 101/2013 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: K. G., zast. JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem, se sídlem Sadová 553/8, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2013, č. j. 38 Ad 12/2012 – 35, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2013, č. j. 38 Ad 12/2012 – 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 5. 2012, č. j. MPSV-UM/5242/12/9S-MSK S/15, (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Ostravě ze dne 8. 2. 2012, č. j. SMO/383418/11/SVŠ/1/Zlá, kterým byly žalobci odejmuty mimořádné výhody II. stupně pro těžce zdravotně postižené občany s účinností od data oznámení rozhodnutí a přiznány mimořádné výhody I. stupně dle odst. 1 písm. f) pro těžce zdravotně postižené občany s účinností od data oznámení rozhodnutí, dle ustanovení § 31 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí ustanovení § 86 odstavec 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31. 12. 2011. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce byl držitelem mimořádných výhod II. stupně pro těžce zdravotně postižené občany s účinností od 15. 11. 2007 bez omezení doby platnosti. Nynější správní řízení o poskytnutí mimořádných výhod pro těžce zdravotně postižené občany bylo zahájeno na základě oznámení o zahájení správního řízení ze dne 29. 11. 2011, které bylo žalobci oznámeno dne 30. 11. 2011. Žalovaný vysvětlil, že přiznání mimořádných výhod I., II. nebo III. stupně je závislé na míře zdravotního postižení, které je popsáno v příloze č. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31. 12. 2011. Podle závěru posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovým lékařem OSSZ v Ostravě ze dne 6. 11. 2011 šlo o občana těžce zdravotně postiženého ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2011, přičemž se jednalo o zdravotní postižení uvedené v odstavci 1 písmeno f) přílohy č. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Na tomto závěru posudkový lékař setrval i ve vyjádření z 5. 1. 2012. Žalobce dne 1. 2. 2012 oznámil, že dne 27. 1. 2012 mu byl zcizen průkaz mimořádných výhod II. stupně pro těžce zdravotně postižené (ZTP) včetně označení pro možnost parkování, a to v Praze, z auta jeho syna. Pro účely odvolacího řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Ostravě, která v posudku z 9. 5. 2012 dospěla k závěru, že žalobce byl občanem těžce zdravotně postiženým ve smyslu ustanovení § 86 odstavec 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2011, nešlo však o zdravotní postižení uvedené v odstavci 2 a 3 přílohy č. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Zdravotní postižení žalobce odpovídá odstavci 1 písmeno f) přílohy č. 2 vyhlášky č. 182/1991 Sb., neboť podstatně omezuje pohybovou schopnost; doba platnosti tohoto posouzení byla stanovena do 23. 9. 2014. Žalovaný proto s ohledem na závěry posudkové komise uvedl, že zdravotní postižení žalobce odůvodňovalo poskytování mimořádných výhod I. stupně pro těžce zdravotně postižené občany, protože se jedná o těžké zdravotní postižení tělesné, způsobené Bechtěrevovou chorobou s postižením páteře (v minulosti i kyčlí, levého hlezenného kloubu, drobných kloubů přednoží), v posledním období bez výraznějšího omezení hybnosti nosných kloubů a kloubů horních končetin, a bez průkazu poruchy vizu obou očí, které podstatně omezuje pohybovou schopnost žalobce. K námitce ohledně výroku rozhodnutí, v němž je uvedeno „s účinností od oznámení data rozhodnutí“, žalovaný vysvětlil, že se jedná o datum, které je uvedeno na doručence o převzetí rozhodnutí, které je zasláno prvostupňovým orgánem. Posudek o zdravotním stavu žalobce podle žalovaného vycházel z příslušné zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a odborných lékařských nálezů. [2] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou ze dne 26. 6. 2012, v níž poukazoval na to, že trpí nejvyšším V. stupněm Bechtěrevovy choroby, jež představuje takové postižení, které způsobuje jeho závislost na třetích osobách. Jeho zdravotní stav nemohl být objektivně posouzen, protože posudková komise neměla k dispozici zdravotní dokumentaci odborné lékařky MUDr. K. Žalobce nadto vytýkal napadenému rozhodnutí, že neobsahuje poučení o možnosti soudního přezkumu. Byl rovněž přesvědčen o tom, že napadené rozhodnutí je diskriminační pro těžce postižené občany, kteří trpí onemocněními, jež nejsou vyjmenována, ale která s sebou nesou velmi výrazná omezení ve všech oblastech života postižených občanů. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. [3] Usnesením ze dne 30. 8. 2012, č. j. 38 Ad 12/2012 – 7, Krajský soud v Ostravě postoupil věc Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil a věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu, který usnesením ze dne 30. 1. 2013, č. j. Nad 4/2013 – 29, rozhodl tak, že k projednání věci je příslušný Krajský soud v Ostravě. [4] Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 22. 11. 2012, v němž uvedl, že nepopírá závažnost zdravotního stavu žalobce, jak ostatně vyplývá z vypracovaných posudků posudkových lékařů, kteří své závěry opřeli o příslušnou zdravotní dokumentaci žalobce, včetně nálezu MUDr. K., kterého se žalobce dovolává ve své žalobě. Žalovaný v tomto směru dále poukázal na to, že žalobce byl vyzván k nahlédnutí do spisu a upozorněn na možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, což žalobce neučinil. Rovněž na jednání posudkové komise byl žalobce zván, ten se však telefonicky omluvil, přičemž mu bylo sděleno, že podkladová dokumentace je dostatečná k projednání věci v jeho nepřítomnosti. Náhradní termín jednání nebyl stanoven z důvodu nutnosti dodržení stanovené lhůty pro vypracování posudku. K výtkám žalobce vůči nesprávnému poučení v napadeném rozhodnutí žalovaný vysvětlil, že správní řád mu ukládá poučit účastníka pouze o možnosti podat řádný opravný prostředek ve správním řízení, nikoli o možnosti podat správní žalobu. Žalovaný v této souvislosti vyslovil přesvědčení, že soudní přezkum napadeného rozhodnutí je vyloučen podle ustanovení § 56c zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, které vylučuje ze soudního přezkumu rozhodnutí o dávkách sociální péče a o mimořádných výhodách občanům těžce zdravotně postiženým. Zákonem č. 329/2011 Sb., sice byl tento předpis podle žalovaného zrušen, avšak žalovaný poukázal na to, že řízení bylo zahájeno dne 30. 11. 2011 a k datu 31. 12. 2011 byl hodnocen i zdravotní stav žalobce. Žalovaný proto navrhoval odmítnutí žaloby, případně její zamítnutí. [5] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2013, č. j. 38 Ad 12/2012 – 35, žalobu odmítl. V odůvodnění odkázal na ustanovení § 38 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., podle kterého řízení o odvolání proti rozhodnutí o dávkách sociální péče a mimořádných výhodách podle odst. 1 tohoto předpisu, zahájená a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona krajskými úřady a Ministerstvem obrany, dokončí ministerstvo (Ministerstvo práce a sociálních věcí) podle předpisů účinných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí o odnětí mimořádných výhod II. stupně žalobci a přiznání mimořádných výhod I. stupně pro těžce zdravotně postižené občany nepodléhalo podle ustanovení § 56c zákona č. 114/1988 Sb., a ani v současné době nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť se jedná o rozhodnutí vyloučené ze soudního přezkumu podle ustanovení § 70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Ačkoli od 1. 1. 2012 byla zrušena zákonem č. 329/2011 Sb., část sedmnáctá, čl. XVII zákona č. 151/2002 Sb. (která přímo upravovala výluku ze soudního přezkumu rozhodnutí o mimořádných výhodách), dle názoru krajského soudu pod kompetenční výluku uvedenou v § 70 písm. d) s. ř. s. je nutné zařadit rozhodnutí ve věci průkazů osob se zdravotním postižením, byť zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, nebylo rozhodnutí v této věci zákonodárcem výslovně zařazeno mezi rozhodnutí o dávkách sociální péče vyloučená ze soudního přezkumu. Krajský soud vycházel předevší