8 Afs 82/2013 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 82/2013- 34 - text 8 Afs 82/2013 - 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Statutární město Liberec, se sídlem úřadu nám. Dr. E. Beneše 1/1, Liberec, zastoupeného Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 6. 2012, čj. ÚOHS-R130/2011/VZ-7128/2012/310/PMo, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2013, čj. 62 Af 76/2012 – 131, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2011, čj. ÚOHS-S286,287/2009/VZ-15178/2009/540/KKo (dále jen „rozhodnutí o uložení pokuty“), žalovaný uložil žalobci podle § 102 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „původní ZVZ“), a § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový ZVZ“), pokutu ve výši 5 000 000 Kč za správní delikt. Toho se měl žalobce dopustit (1) nedodržením postupu stanoveného v § 18 odst. 3 původního ZVZ, když rozdělil předmět veřejné zakázky na vybudování sportovního areálu Ještěd specifikovaného v bodech 3) a 4) tak, že došlo ke snížení předpokládané ceny pod finanční limity stanovené pro jednotlivé druhy veřejných zakázek, v důsledku čehož nedodržel postup podle § 25 odst. 1 původního ZVZ a neprovedl zadávací řízení, což mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (výrok I.), (2) nedodržením postupu stanoveného v § 13 odst. 3 nového ZVZ, když rozdělil předmět veřejné zakázky na vybudování sportovního areálu Ještěd specifikovaného v bodech 1), 2), 5) až 25) tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod stanovené finanční limity, v důsledku čehož nedodržel postup podle § 21 nového ZVZ a neprovedl zadávací řízení, což mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (výrok II.), (3) nedodržením postupu stanoveného v § 25 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 27 odst. 3 písm. d) původního ZVZ, když nezadal veřejnou zakázku specifikovanou v bodě 18) v příslušném zadávacím řízení podle § 25 odst. 1 původního ZVZ , což mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (výrok III.), a (4) nedodržením postupu stanoveného v § 21 odst. 2 ve spojení s § 23 odst. 7 písm. a) nového ZVZ, když nezadal veřejné zakázky označené pod body 7), 10), 13), 16) a 20) v příslušném zadávacím řízení, což mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (výrok IV.). 2. Opravným rozhodnutím čj. ÚOHS-S286,287/2009/VZ-2243/2012/540/KKo ze dne 16. 3. 2012, žalovaný změnil výrok I. rozhodnutí o uložení pokuty tak, že za body 3) a 4) vložil body 11) a 18) a před slovní spojení „zadávací řízení“ vložil slovo „příslušné“. Výrok II. rozhodnutí o uložení pokuty změnil tak, že namísto bodů 5) až 25) uvedl body 5) až 10), 12) až 17) a 19) až 25) a před slovní spojení „zadávací řízení“ vložil slovo „příslušné“. 3. Předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce proti rozhodnutí o uložení pokuty rozhodnutím ze dne 8. 6. 2012, čj. ÚOHS-R130/2011/VZ-7128/2012/310/PMo. 4. Všechna uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.uohs.cz a soud na ně na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. II. 5. Žalobce napadl rozhodnutí předsedy žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který jej rozsudkem ze dne 5. 11. 2013, čj. 62 Af 76/2012 – 131, zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. III. 6. Žalovaný (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 7. Podle stěžovatele krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že výrok a odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty jsou ve vzájemném rozporu, což vede k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spočívající v jeho nesrozumitelnosti. Stěžovatel nesouhlasil s krajským soudem, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí bránila jeho dalšímu přezkumu. 8. Stěžovatel byl přesvědčen, že závadné jednání bylo ve skutkové větě rozhodnutí o uložení pokuty ve spojení s opravným rozhodnutím popsáno jasně, přesně a konkrétně, v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 – 73, č. 1546/2008 Sb. NSS. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, jaká pochybení byla žalobci kladena za vinu. Z rozhodnutí rovněž vyplývá, že veřejné zakázky uvedené pod body 11) a 18) byly posouzeny jako správní delikt podle původního ZVZ. Ačkoliv bylo již z výrokové části rozhodnutí zřejmé, že tyto zakázky byly zadány podle původního ZVZ, byly uvedeny ve výroku II., kterým stěžovatel konstatoval spáchání správního deliktu podle nového ZVZ. Při přepisu výroku tedy došlo ke zřejmým nesprávnostem, které byly odstraněny opravným rozhodnutím. Otázku, zda změny výroku byly opravami zřejmých nesprávností ve smyslu § 70 správního řádu, krajský soud posuzoval v rozsudku ze dne 9. 9. 2013, čj. 62 Af 74/2012 – 95. Dospěl však k nesprávnému závěru, a stěžovatel proto napadl uvedený rozsudek kasační stížností, o které je nyní před Nejvyšším správním soudem vedeno řízení (pod sp. zn. 8 Afs 74/2013, pozn. NSS). 9. Z odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty vyplývá, že stěžovatel nevytkl žalobci, že stavební práce vůbec nezadal v zadávacím řízení, nýbrž mu vytkl, že je nezadal v příslušném zadávacím řízení. Stěžovatel vypustil slovo „příslušné“ pouhým omylem, tyto zřejmé nesprávnosti (tzv. přepisy) přitom byly opraveny opravným rozhodnutím. Rozhodnutí stěžovatele proto netrpí nepřezkoumatelností, která by bránila dalšímu přezkumu rozhodnutí o rozkladu. Stěžovatel uzavřel, že krajský soud nepostupoval správně, pokud se z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti nezabýval dalšími žalobními body. Popis skutku ve výroku rozhodnutí o uložení pokuty ve spojení s opravným rozhodnutím odpovídá odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty. Přezkoumatelným je proto i rozhodnutí o rozkladu. Ve zbytku stěžovatel odkázal na obsah odůvodnění rozhodnutí o uložení pokuty i rozhodnutí o rozkladu. IV. 10. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. 11. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). 12. Kasační stížnost není důvodná. 13. Krajský soud zrušil rozhodnutí o rozkladu, protože potvrdilo rozhodnutí o uložení pokuty, které však bylo nepřezkoumatelné kvůli rozporu výroku s odůvodněním. Nutno zdůraznit, že krajský soud při přezkumu vycházel z rozhodnutí o uložení pokuty v neopraveném znění, tj. nepřihlédl ke změnám výroku, které byly provedeny opravným rozhodnutím. Krajský soud považoval opravné rozhodnutí za nezákonné, protože provedené změny nepředstavovaly opravy zřejmých nesprávností ve smyslu § 70 správního řádu (viz rozsudek krajského soudu čj. 62 Af 74/2012 – 95). Rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí o uložení pokuty krajský soud shledal v tom, že podle výroku II. rozhodnutí byly veřejné zakázky uvedené pod body 11) a 18) považovány za správní delikt podle nového ZVZ, zatímco podle návětí a odůvodnění rozhodnutí byly tyto zakázky zadány a posuzovány podle původního ZVZ. Rozpor spočíval rovněž v tom, že podle výroků I. a II. rozhodnutí o uložení pokuty bylo důsledkem pochybení žalobce neprovedení žádného zadávacího řízení, zatímco z odůvodnění (i návětí) rozhodnutí vyplynulo, že převážná část plnění nebyla zadána mimo režim původního a nového ZVZ. 14. Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že v rozhodnutí o uložení pokuty ve spojení s opravným rozhodnutím je jasně, přesně a konkrétně popsáno jednání, ve kterém stěžovatel spatřoval spáchání správního deliktu. Dále uvedl, že absence slov „příslušné“ ve výrocích I. a II. rozhodnutí o uložení pokuty byla zřejmou nesprávností, která byla opravena opravným rozhodnutím. Rozhodnutí o uložení pokuty proto není nepřezkoumatelné. 15. K této námitce je třeba předně uvést, že rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, čj. 8 Afs 74/2013 – 37, Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu čj. 62 Af 74/2012 – 95. Kasační soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že stěžovatel nemohl opravit vady výroku rozhodnutí o uložení pokuty postupem podle § 70 správního řádu, protože se nejednalo o zřejmé nesprávnosti. Provedenými opravami stěžovatel naopak zasáhl do popisu skutku a právního hodnocení ve výroku rozhodnutí. Na odůvodnění obou rozsudků soud na tomto mí