8 Ads 52/2015 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 52/2015- 39 - text 8 Ads 52/2015 - 40 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: a) I. K., b) R. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 10. 2013, čj. MPSV-UM/16983/13/4S-MSK, a ze dne 1. 11. 2013, čj. MPSVUM/19119/13/4S-MSK, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2015, čj. 18 Ad 3/2015 – 10, t a k t o : I. Žádost žalobců o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á . II. Kasační stížnost s e z a m í t á . III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Ostravě (dále též „správní orgán prvního stupně“) odňal rozhodnutím ze dne ze dne 8. 8. 2013, čj. MPSV-UP/4483536/13/HMN, žalobkyni příspěvek na živobytí ode dne 1. 7. 2013 a rozhodnutím ze dne 16. 9. 2013 čj. 121082/13/MJ, zamítl žádost žalobkyně o příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2013. [2] Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 3. 10. 2013, čj. MPSV-UM/16983/13/4S-MSK, změnilo výrok I. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o příspěvku na živobytí tak, že z něj vyňalo odkaz na § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a rozhodnutím ze dne 1. 11. 2013, čj. MPSV-UM/19119/13/4S-MSK, zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o příspěvku na bydlení. II. [3] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě. [4] Krajský soud žalobu odmítl. Žalobkyně podala žalobu po lhůtě uvedené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nesvědčila aktivní legitimace k podání žaloby, neboť nebyl účastníkem správních řízení. III. [5] Žalobci (dále „stěžovatelé“) brojili proti unesení krajského soudu kasační stížností. [6] Namítli, že stěžovatel byl oprávněn podat ke krajskému soudu správní žalobu proti napadeným rozhodnutím. Stěžovatel byl účastníkem správních řízení, z nichž vzešla napadená rozhodnutí, ačkoli v nich nebyl jako účastník označen. Stěžovatel je manželem stěžovatelky a byl rovněž oprávněn podat žalobu k Okresnímu soudu v Novém Jičíně i jménem své manželky. Nepředložení plné moci udělené mu stěžovatelkou bylo odstranitelným nedostatkem podání. Okresní soud měl proto stěžovatele vyzvat, aby předložil plnou moc. Žaloba podaná u Krajského soudu v Ostravě byla podána ve lhůtě stanovené stěžovateli usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně, nemůže být tedy opožděná. IV. [7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s názorem krajského soudu o opožděnosti žaloby. Neztotožnil se však s názorem, že stěžovatel nebyl legitimován k podání žaloby. Stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení o žádosti o příspěvek na bydlení, neboť tuto žádost podala stěžovatelka. Byl pouze osobou, jež byla posuzována společně pro účely řízení o příspěvku na bydlení. Stěžovatel však byl aktivně legitimován k podání žaloby, neboť byl osobou oprávněnou podat žádost o příspěvek na bydlení a rozhodnutím o nepřiznání přídavku na bydlení stěžovatelce bylo zasaženo do jeho právní sféry. V. [8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Nevyžadoval po stěžovatelích zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost, neboť kasační stížností napadené usnesení vzešlo z řízení o žalobě ve věci státní sociální podpory, které je podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozeno od soudních poplatků. [11] Účastníku řízení může být soudem ustanoven zástupce tehdy, když účastník splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků; úplné osvobození od soudních poplatků lze účastníkovi přiznat jen výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, pak takovou žádost zamítne. Pro přiznání osvobození od soudních poplatků je tak nezbytné naplnit dvě zákonné podmínky, přičemž je zpravidla třeba, aby se soud nejprve zabýval otázkou zjevné neúspěšnosti návrhu, a až poté jsou případně zkoumány majetkové poměry žadatele o osvobození; opačný postup by byl v posuzovaném případě v rozporu se smyslem citovaného ustanovení. [12] Pojem „zjevně neúspěšný návrh“ zákon blíže neupřesňuje, z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se jedná o takový návrh, jehož neúspěšnost je bez jakýchkoli pochyb zcela jednoznačná a okamžitě zjistitelná, nesporná, a to bez nutnosti provádět dokazování (srov. například rozsudky zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2003, čj. 4 Ads 19/2005 – 105, publ. pod č. 909/2006 Sb. NSS, či ze dne 19. 12. 2007, čj. 7 Afs 102/2007 – 72, všechna rozhodnutí zdejšího soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz). Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. Stěžovatelé podali kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, jímž byla jejich žaloba odmítnuta. Stěžovatelka podala žalobu po lhůtě stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s. a stěžovateli k podání žaloby nesvědčila aktivní legitimace. Nejvyšší správní soud proto žádost stěžovatelů o ustanovení zástupce zamítl. [13] Nejvyšší správní soud ověřil ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 28 Nc 1054/2014, že stěžovatel učinil u tohoto soudu nejasné podání dne 11. 2. 2014. Dne 26. 11. 2014 provedl „úpravu žaloby“, navrhl okresnímu soudu, aby řízení zastavil a poučil jej o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Okresní soud zastavil usnesením ze dne 5. 12. 2014, čj. 28 Nc 1054/2014 - 104, řízení o podání stěžovatele a poučil jej o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví v jednoměsíční lhůtě. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 12. 2014. [14] Nejvyšší správní soud přisvědčil názoru krajského soudu, že žaloba stěžovatelky byla opožděná. Žalobou napadená rozhodnutí byla stěžovatelce doručena dne 3. 10. 2013 a 13. 11. 2013. Žaloba byla předána k poštovní přepravě dne 19. 1. 2015 a doručena krajskému soudu dne 20. 1. 2015. Žaloba byla opožděná a krajský soud ji správně odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Na tom nemůže nic změnit, že stěžovatel učinil nejasné podání u Okresního soudu v Novém Jičíně, jež mělo být žalobou proti v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím. Z ničeho nevyplývalo, že jej učinil společně se stěžovatelkou či v jejím zastoupení. Je proto lichý argument stěžovatelů, že měl okresní soud stěžovatele vyzvat k předložení plné moci k zastupování stěžovatelky. Je třeba rovněž doplnit, že okresní soud neměl při rozhodování o zastavení řízení pravomoc jakkoli se zabývat tím, zda stěžovatel byl či nebyl aktivně legitimován k podání žaloby proti správním rozhodnutím. Omezil se pouze na zjištění, že podaná žaloba směřuje proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy a je dána pravomoc správních soudů k rozhodnutí o takové žalobě dle § 4 s. ř. s. [15] Rozsah státní sociální podpory a vymezení okruhu osob, které mohou při splnění zákonných podmínek z podpory státu těžit, je záležitostí sociální politiky státu, tedy prioritně moci zákonodárné, nikoliv moci soudní. Je na vůli zákonodárce, jakým způsobem stanoví rozsah a vymezí podmínky státní sociální podpory (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2008, čj. 4 Ads 62/2007 – 72). [16] Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl oprávněn brojit žalobou proti rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o odvolání stěžovatelky v řízení o odnětí příspěvku na živobytí a o zamítnutí žádosti o příspěvek na bydlení. Stěžovatelé pouze zcela obecně namítali, že byl stěžovatel oprávněn žalobu podat, žalovaný nevyloučil jeho aktivní legitimaci s poukazem na možné dotčení právní sféry. [17] Nejvyšší správní soud přisvědčil názoru krajského soudu, že stěžovatel nebyl aktivně legitimován k podání žaloby. K žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je legitimován ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Ochrany práv se lze ve správním soudnictví domáhat zpravidla jen po vyčerpání řádných opravných prostředků (§ 5 s. ř. s.). [18] Nejprve k příspěvku na bydlení. Příspěvek za bydlení je jednou z dávek poskytova