9 As 206/2014 — Nejvyšší správní soud

9 As 206/2014- 48 - text 9 As 206/2014 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: S. L., zast. Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Řetězová 195/2, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2013, č. j. 1536/SČaKŽÚ/2013-4, JID: 115262/2013/KUUK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2014, č. j. 78 A 12/2013 – 70, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2014, č. j. 78 A 12/2013 – 70, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému v záhlaví. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Louny, odboru správního, oddělení přestupkového (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 5. 2013, sp. zn. MULN/14306/1351/2012/OS-PR/PE, č. j. MULNCJ 40430/2013, kterým byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném v posuzované době (dále jen „zákon o přestupcích“), za který mu byla uložena pokuta ve výši 12 000 Kč. Současně mu bylo uloženo nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč. [2] Uvedeného přestupku se měl dopustit tím, že dne 19. 5. 2012 v době od 15:00 do 16:00 hodin na letišti v Panenském Týnci na tunikovém srazu „CARWARS Opening 2012“ na dráze „DRAG CUP – Volný sprint“ na 402 metrů jako řidič osobního automobilu AC COBRA 427, r.z. X, použil při finálové jízdě na zadních kolech pneumatiky, u nichž výrazným způsobem snížil tlak vzduchu cca o 65 procent oproti obvyklé a doporučované hodnotě (místo obvyklých 230 kPa byly pláště nahuštěny pouze na 80 kPa); takto podhuštěné pneumatiky zajišťovaly jen minimální boční vedení vozidla a zadní náprava se chovala jako uvolněná v karoserii v příčném směru, při zvyšování rychlosti mu zadní náprava mírně vybočila vlevo, při snaze o srovnání do přímého směru došlo k vybočení zadní nápravy výrazně vpravo a poté již došlo k nezvladatelnému vybočení vozidla vlevo; stěžovatel vyjel ze své dráhy, levým bokem vozidla narazil do vozidla jedoucího ve vedlejší dráze a poté vyjel mimo vyznačenou trať, porazil kovové zábrany a vjel do přihlížejících diváků, z nichž 8 zranil. Zranění diváci byli převezeni do nemocnic k ošetření a případné hospitalizaci. U všech zraněných osob došlo také ke škodě na majetku a poškození se připojili s nárokem na její náhradu. S těmito nároky byli odkázáni na občanskoprávní řízení u soudu. [3] Krajský soud označil jako jedinou spornou otázku, zda zranění 8 diváků může být vyhodnoceno jako přestupek ve smyslu § 49 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. K tomu uvedl, že ve skutkové podstatě uvedeného přestupku není stanovena žádná podmínka porušení zákonné povinnosti. Přes takto vymezenou skutkovou podstatu by stěžovatel neměl zapomínat na to, že existuje obecná prevenční povinnost dle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), kterou porušil, jelikož musel vědět, že svým jednáním v závodě může způsobit škodu jak na zdraví, tak na majetku osob. Na tento závěr nemá žádný dopad případné nesplnění zákonných povinností pořadatele závodu. Z obsahu správního spisu, zejména z vlastní argumentace stěžovatele, vyplývá, že dal přednost své snaze o vítězství před bezpečností soupeře a přihlížejících diváků. Neudělal vše pro to, aby střetu s druhým soutěžním vozidlem zabránil, ve smyku svého vozidla se pouze pokoušel vyrovnat směr jízdy, aniž by ubíral plyn, jelikož byl po celou dobu nehodového děje stále před druhým soutěžním vozidlem. [4] Dále soud konstatoval, že stěžovatel nebyl ze strany správních orgánů postihován za to, že před inkriminovaným závodem upustil tlak v zadních pneumatikách, nýbrž za to, že při tomto závodění z nedbalosti zranil 8 přihlížejících diváků. Výše tlaku v pneumatikách byla z hlediska zavinění zranění diváků naprosto podružná, a proto se soud obsáhlou žalobní argumentací ohledně optimální hodnoty tlaku v pneumatikách při dotyčných závodech blíže nezabýval. Na významu ztratily ze stejného důvodu i výhrady vůči znaleckému posudku znalce Tomáše Bendy. Co přesně způsobilo smyk vozidla, které nemělo mechanickou závadu – tj. zda šlo o nesprávný tlak v pneumatikách či nečistoty na závodní dráze atd., je pro daný případ z hlediska vymezení skutkové podstaty přestupku dle § 49 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona nepodstatné. Podstatné je, že stěžovatel svým jednáním při závodech zapříčinil vznik škodné události. [5] Krajský soud se neztotožnil s námitkami ohledně neodbornosti znalce Tomáše Bendy. Znalec vypracoval znalecký posudek v souladu se svojí specializací a v souladu se zadaným znaleckým úkolem. Soud vyhodnotil posudek jako úplný a objektivní důkazní prostředek, na jehož základě mohl být vystavěn závěr o tom, že se stěžovatel z nedbalosti dopustil přestupkového jednání. Ve věci proto nebylo nutné provádět dokazování dalším znaleckým posudkem Ing. Richarda Čepka, skutkový stav byl ze strany správních orgánů náležitě objasněn. Navíc jediný případ nevyhovění návrhu na provedení dokazování se týkal vyslechnutí Ing. Richarda Čepka jako svědka. Znalec nemůže být vyslýchán jako svědek, proto správní orgány nepochybily, pokud dovodily, že v dané věci nemohli být vyslýcháni znalci proti sobě, protože v řízení byl ustanoven znalec jen jeden. Námitky vedené tímto směrem soud vyhodnotil jako nepřesné a zavádějící. [6] Neshledal ani, že by se správní orgány nedostatečně zabývaly otázkou zavinění. V rozhodnutí žalovaného je v odůvodnění konstatováno, že se jednalo o nedbalost nevědomou, rozhodnutí správního orgánu I. stupně sice hovoří pouze o nedbalosti, to ale nezpůsobuje jeho nezákonnost. Navíc bylo doplněno rozhodnutím žalovaného. Krajský soud se dále ztotožnil s žalovaným, který konstatoval, že se na daný případ sice nevztahuje silniční zákon, ale stěžovatel byl přesto povinen přizpůsobit rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu dráhy, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem (např. i nahuštění pneumatik – tato povinnost vyplývala z § 415 občanského zákoníku). [7] Dále soud neshledal, že by ve věci došlo k ovlivnění správních orgánů ze strany médií. Jde o veskrze subjektivní tvrzení, které nebylo doloženo. Nesouhlasil ani s námitkami směřujícími do výroku o sankci. Připustil, že podrobnější odůvodnění obsahuje až rozhodnutí žalovaného, což ale nezpůsobuje nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí. Odůvodnění výše sankce shledal soud precizní. Závěrem odmítl námitku nepřezkoumatelnosti směřující do obou správních rozhodnutí, neboť neshledal žádné vady, které by bránily meritornímu soudnímu přezkumu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [8] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [9] Namítá, že ani v řízení před soudem nebyla správně posouzena otázka existence naplnění skutkové podstaty. Mezi jednáním pachatele přestupku a následkem musí existovat kauzální nexus, jehož nedostatek opakovaně namítá, ale správní orgány i krajský soud dospěly k jinému názoru. Tím se dopustily porušení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Aby mohl být vynesen výrok o spáchání přestupku, musí být současně stanoveno, co přestupce spáchal, přičemž jeho jednání musí být zákonem výslovně zakázáno nebo spočívat v opomenutí splnění povinnosti. V nynějším případě nebylo stanoveno, jakou zákonnou povinnost stěžovatel porušil či opomenul splnit. Při tom se správní orgány odmítly zabývat exaktními závěry znalce z oboru doprava – odvětví doprava silniční a městská, znalecké posudky o příčinách silničních dopravních nehod, Ing. Richarda Čepka, a stále vycházely ze znaleckého posudku vypracovaného nekompetentním znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel, strojírenství všeobecné, technický stav vozidel, autoopravárenství, Tomáše Bendy. Z posudku Ing. Čepka vyplývá, že pneumatiky nebyly podhuštěné v době vzniku nehody v důsledku jejich zahřátí na vysoké teploty. Správní orgány odmítly i svědeckou výpověď J. B., závodního komisaře a mezinárodního soutěžního jezdce, který v písemné podobě vyjádřil obdobný závěr. [10] Stěžovatel odmít