1 As 154/2015 — Nejvyšší správní soud

1 As 154/2015- 50 - text pokračování 1 As 154/2015 - 55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: JUDr. J. H., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2011, č. j. R-585-10, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 33/2011 – 194, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 33/2011 – 194, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaná postupem podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 227/2009 Sb. (dále jen „správní řád“), zrušila vysokoškolský diplom č. X ze dne 23. 8. 2005 včetně dodatku k diplomu, kterým bylo žalobci osvědčeno řádné ukončení studia v magisterském studijním programu M 6805 Právo a právní věda, ve studijním oboru 6805T003 Právo, na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni a získání titulu „magistr“ (dále jen souhrnně „diplom“). Diplom byl zrušen z důvodu jeho vydání v rozporu s § 44, § 45, § 55, § 57 odst. 4 a § 63 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Podle výroku rozhodnutí nastaly jeho účinky v souladu s § 156 odst. 2 správního řádu dnem vydání zrušovaného diplomu. [2] Závěru žalované o splnění zákonných podmínek pro zrušení diplomu předcházela zjištění, že celková doba magisterského studia žalobce činila pouhé dva měsíce a dva dny. Žalobce byl přijat ke studiu mimo běžné přijímací řízení, a to rozhodnutím děkana, jímž byl zařazen do 5. ročníku studia a byly mu uznány všechny předchozí zkoušky složené na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Z rozhodnutí děkana však nejsou zřejmé konkrétní informace o předchozích studiích a potvrzení o vykonaných zkouškách není ani založeno ve spise. Podle protokolu o státní závěrečné zkoušce dále žalobce složil během jednoho měsíce státní souborné zkoušky ze všech předmětů, které se běžně skládají v průběhu celého pětiletého studia. Pochybnosti o úspěšném složení těchto zkoušek však vzbuzuje důvodné podezření, že podpisy členů zkušební komise, kteří nejsou nikde čitelně uvedeni, jsou přinejmenším u první státní souborné zkoušky padělané. V univerzitní knihovně dále chybí diplomová práce žalobce, kterou měl vypracovat na téma „Historie a vývoj právní úpravy daně z přidané hodnoty“. V protokolu o státní závěrečné zkoušce není uveden ani její vedoucí, ani oponenti. Ve spisu není založena ani práce, ani posudky oponentů. Zjištěné nedostatky pak podle žalované prokazují, že žalobce dosud řádně neukončil vysokoškolské studium a nezískal titul „magistr“. Byl-li žalobci i přesto vydán diplom, stalo se tak v rozporu s právními předpisy, a proto žalovaná postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu diplom zrušila. [3] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Namítal zejména, že napadené rozhodnutí není pravomocné, bylo vydáno bez zákonného zmocnění a úkony v řízení prováděla neoprávněná úřední osoba. Vysokoškolský diplom je podle něj dokladem, nikoli osvědčením. Nelze jej proto rušit postupem podle § 156 správního řádu. II. Právní názor krajského soudu [4] Krajský soud shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění se zabýval otázkou pravomoci žalované vydat rozhodnutí, jímž se ruší vysokoškolský diplom postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu. Předně uvedl, že zákon o vysokých školách neoznačuje vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu za osvědčení, byť je z jeho § 57 odst. 8 zřejmé, že tento institut zná a pojmosloví v tomto ohledu rozlišuje (doklad – rozhodnutí – osvědčení). I při odhlédnutí od tohoto odlišení nebyla aplikace § 156 odst. 2 správního řádu namístě, neboť je-li podle zákona o vysokých školách vykonání státní závěrečné zkoušky (včetně obhajoby diplomové) podmínkou pro řádné ukončení studia a tím pádem i podmínkou pro získání vysokoškolského diplomu (a dodatku k němu), je pro jejich zrušení nebo odnětí nutné nejprve učinit neplatnými právě onu státní závěrečnou zkoušku a obhajobu diplomové práce. Žalovaná sice zpochybňuje okolnosti, za kterých žalobce vykonal státní závěrečnou zkoušku a obhájil diplomovou práci, ale činí tak pouze v odůvodnění rozhodnutí, jehož výroková část se ovšem zkoušky ani práce netýká. Státní závěrečná zkouška včetně obhajoby diplomové práce zůstává nadále v platnosti a opravňuje žalobce k získání diplomu a dodatku k němu. Bez vyslovení neplatnosti státní závěrečné zkoušky nelze již vydaný vysokoškolský diplom a dodatek k němu zrušit, protože to stávající právní úprava neumožňuje. Soud přitom poukázal na v té době projednávanou novelu zákona o vysokých školách (přijatou později jako zákon č. 137/2016 Sb.) a na důvodovou zprávu k jejímu vládnímu návrhu a uzavřel, že nedostatečnost stávající právní úpravy nelze žalobci přičítat k tíži. [5] Vzhledem k tomu, že krajský soud shledal ve výše uvedeném postupu žalované vadu řízení, která měla vliv na zákonnost ve věci samé, konstatoval nadbytečnost řešení v žalobě vznesené otázky možnosti využití opravného prostředku proti rozhodnutí žalované. Ze stejného důvodu se pak nezabýval ani námitkami žalobce týkajícími se jak otázky povahy diplomu, tak neuvedení právních předpisů, podle kterých žalovaná rozhodovala. Krajský soud se závěrem vypořádal s námitkou, že v řízení před žalovanou vystupoval jako oprávněná úřední osoba Mgr. F. K., Ph.D., aniž tento byl zaměstnancem správního úřadu, a tedy nebyl oprávněn k vykonávání jednotlivých úkonů správního úřadu, a samotné řízení, ze kterého rozhodnutí žalované vzešlo, nemohlo být platně zahájeno. Této námitce soud vytkl nedostatek určitosti, dále k ní pouze konstatoval, že napadené rozhodnutí je podepsáno rektorkou žalované a je to žalovaná, kdo nese za obsah rozhodnutí odpovědnost, přičemž není zjevné, že by v tomto ohledu došlo k porušení veřejných subjektivních práv žalobcových žalobce. III. Obsah kasační stížnosti [6] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností. Opírá ji o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zrušení rozsudku. [7] Namítá, že soud v napadeném rozsudku neuvedl důvody, na základě kterých dospěl k závěru, že rušit diplomy a dodatky k nim není za stávající právní úpravy možné. Odkázal-li krajský soud na důvodovou zprávu k novele zákona o vysokých školách (sněmovní tisk č. 464/0, dostupné z www.psp.cz), pak i ta uvádí, že rušit diplomy lze, že na rušení diplomu se nyní používají ustanovení části čtvrté správního řádu, upravující zrušení osvědčení, které je v rozporu s právními předpisy, a přiměřeně ustanovení hlavy IX části druhé správního řádu, upravující přezkumné řízení. Přípustnost tohoto postupu vyslovilo opakovaně i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) ve stanoviscích, na které stěžovatelka odkázala. [8] Stěžovatelka považuje za nesprávný názor soudu, že je třeba nejdříve učinit neplatnými státní závěrečnou zkoušku a obhajobu diplomové práce, aby mohlo připadnout v úvahu zrušení vysokoškolského diplomu a dodatku na jejich základě vydaného. Státní závěrečná zkouška sama není rozhodnutím, které by bylo možné pro neplatnost rušit, protože buď platná je anebo není. Neplatná je v případě, že nebyly splněny podmínky pro její konání nebo osoba nesplnila podmínky, které musí splnit v průběhu studia ve studijním programu apod. [9] Dodává, že není třeba formalizovaným postupem „zneplatňovat“ státní závěrečnou zkoušku či její součást, aby bylo možno diplom a dodatek k diplomu zrušit. Postačí zjištění, že uvedená osoba není absolventem vysoké školy, a v důsledku této skutečnosti jí má být zrušen diplom a dodatek diplomu. S odkazem na stanoviska ministerstva podotýká, že vykonání státní závěrečné zkoušky lze považovat za absolutně neplatné pro rozpor se zákonem o vysokých školách, neboť nebyly splněny podmínky pro vykonání státní závěrečné zkoušky, nebo osoba nestudovala podle příslušného studijního plánu, nesplnila podmínky, které musí student splnit v průběhu studia ve studijním programu a nebyla ani v dobré víře, pokud jde o vědomí řádného splnění všech studijních povinností podle studijního plánu včetně podmínek pro konání státní závěrečné zkoušky. [10] Stěžovatelka obdržela zjištění právnické fakulty, že žalobce nesplnil podmínky, které musí student splnit v průběhu studia ve studijním programu. Proto stěžovatelka zahájila řízení o zrušení diplomu podle § 156 správního řá