6 As 272/2015 — Nejvyšší správní soud

6 As 272/2015- 53 - text 6 As 272/2015 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: V. J., zastoupena Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou, se sídlem Arbesova 409, 470 01 Česká Lípa, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2015, č. j. OÚPSŘ 233/2015-330-rozh., v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 19. 11. 2015, č. j. 59 A 70/2015 – 37, t a k t o : I. Žalobkyni s e p ř i z n á v á osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost v plném rozsahu. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 11. 2015, č. j. 59 A 70/2015 – 37, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 19. 11. 2015, č. j. 59 A 70/2015 – 37 (dále jen „napadené usnesení“), odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), žalobu podanou jménem žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2015, č. j. OÚPSŘ 233/2015-330-rozh. (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Mimoň, odboru výstavby, dopravy, zemědělství a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 7. 7. 2015, č. j. MUMI 3571/2015, kterým stavební úřad k žádosti V. F. povolil podle § 123 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), předčasné užívání změny části stavby hospodářského objektu u rodinného domu č. p. 5 na pozemku p. č. 30 v k. ú. Vranov pod Ralskem, obec Mimoň, v rozsahu jedné bytové jednotky o velikosti 2+1. [2] Důvodem odmítnutí žaloby byla skutečnost, že k podání žaloby za žalobkyni zmocnil advokátku Mgr. Petru Krnošovou pan J. F., který v době podání žaloby již nebyl oprávněn žalobkyni zastupovat a žaloba tudíž byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Usnesením Okresního soudu v České Lípě, č. j. 19P a Nc 397/2015, byl J. F. odvolán z funkce opatrovníka V. J., a novým opatrovníkem bylo ustanoveno město Mimoň. Toto usnesení bylo doručeno městu Mimoň a právní zástupkyni J. F. dne 6. 10. 2015 a stalo se tak téhož dne v souladu s § 171 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vykonatelným. J. F. tudíž nebyl oprávněn podat za žalobkyni dne 19. 10. 2015 žalobu ve správním soudnictví, neboť ji v té době již nemohl zastupovat. I v případě, že by žaloba byla podána v době, kdy J. F. ještě opatrovníkem žalobkyně byl, potřeboval by ke schválení takového právního jednání za žalobkyni souhlas soudu, který nedoložil. II. Kasační stížnost [3] Jménem žalobkyně („stěžovatelky“), stále zastoupené advokátkou Mgr. Petrou Krnošovou, podal J. F. proti napadenému usnesení kasační stížnost. V kasační stížnosti namítá, že stěžovatelka není žádným způsobem omezena ve svéprávnosti. Její způsobilost k provádění právních úkonů je zcela zachována. Opatrovník je jí ustanoven pouze z toho důvodu, že není schopna psaní a běžné komunikace. Je však schopna vyjadřovat své názory. Bylo a je přáním stěžovatelky žalobu ve věci podat a nechat věc zákonnosti rozhodnutí žalovaného přezkoumat soudem. [4] Dosavadní opatrovník, který je synem stěžovatelky, převzal do svých rukou usnesení o odvolání z funkce opatrovníka dne 19. 10. 2015 v odpoledních hodinách. Žaloba byla podána dne 19. 10. 2015 v ranních hodinách. [5] Město Mimoň opatrovnictví stěžovatelky odmítá a podalo ve věci odvolání, opatrovnictví se fakticky neujalo, o její přání a názory se nezajímá, o stěžovatelku dále pečuje její syn J. F. V současné době neexistuje jiná osoba než její syn J. F., která by byla ochotna hájit její zájmy. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutím o odmítnutí žaloby došlo ke zjevné nezákonnosti, když soud porušil její základní lidské právo, kterým je podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod právo každého člověka domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Postup krajského soudu odňal stěžovatelce právo domáhat se nezákonnosti postupem zaručeným Listinou základních práv a svobod, když toliko pouze z důvodu jejího zdravotního hendikepu a skutečnosti, že časově se lhůta pro podání žaloby setkala se zásahem soudu ve změně opatrovníků (kteří ale o takovou změnu nestojí), žalobu odmítl. [6] Navrhuje tudíž, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Osvobození od soudního poplatku [8] Přípisem ze dne 13. 5. 2016, č. j. 6 As 272/2015 – 23, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Stěžovatelka následně požádala o osvobození od soudních poplatků, svoji žádost doložila vyplněným formulářem „Potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech“. [9] Jak vyplývá z doložených údajů a informací v soudním spise krajského soudu, stěžovatelka je po vážné nemoci v domácím léčení zcela odkázána na péči třetích osob, kterou zajišťuje zejména opatrovník J. F., mimo jiné též prostřednictvím poskytovatelů sociálních služeb. Zdravotní stav stěžovatelky vyžaduje, aby byla nepřetržitě monitorována pro případ jeho náhlého zhoršení, zároveň je také důvodem pro potřebu ustanovení opatrovníka. [10] Stěžovatelka pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši 13.124 Kč měsíčně a dále příspěvek na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve výši 12.000 Kč měsíčně. Kromě rodinného domu, v němž bydlí, nevlastní žádný majetek větší hodnoty, a dále uvádí dluhy u bankovních institucí v celkové výši 67.915 Kč. [11] Podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.“ [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka splňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku a kasační stížnost nelze považovat za zjevně neúspěšnou. S ohledem na její výše uvedené poměry Nejvyšší správní soud naznal, že povinnost zaplatit soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč by byla s to stěžovatelku omezit v jejím přístupu k soudní ochraně. Stěžovatelka sice disponuje příjmy v určité výši, nicméně její vážný zdravotní stav současně vyžaduje vynakládání vysokých částek na zajištění potřebné péče třetích osob, na které je stěžovatelka v podstatě nepřetržitě závislá. [13] Nejvyšší správní soud tudíž rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost v plném rozsahu. IV. Posouzení kasační stížnosti [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. [15] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [16] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, z tohoto důvodu přichází v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). [17] Ze soudního spisu krajského soudu a podkladů dodaných stěžovatelkou lze zjistit, že usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 8. 2013, č. j. 0 Nc 1709/2013 – 8, byl žalobkyni z důvodu jejího zdravotního stavu ustanoven opatrovníkem její syn J. F. Rozsah jeho oprávnění byl určen tak, že je oprávněn a povinen spravovat běžné záležitosti a majetek žalobkyně, přičemž jednání v podstatných záležitostech vyžaduje schválení soudu. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 10. 2015, č. j. 19 P 155/2013 – 177, byl J. F. odvolán z funkce opatrovníka, a novým opatrovníkem bylo jmenováno město Mimoň. Důvodem odvolání byla skutečnost, že opatrovník nedoložil, jak hospodaří s příjmy žalobkyně, a také proto, že neumožňuje kontakt své s